Anatolij Jurjevič Onoprijenko také známý jako Terminátor (25. července 1959 – 27. srpna 2013) byl sovětsko-ukrajinský sériový vrah, který se přiznal k vraždě 52 lidí. náhled|Brokovnice TOZ-34, zbraň kterou Onoprijenko použil při několika vraždách

Anatolij Onoprijenko se narodil ve vesnici Lasky v Žytomyrské oblasti. Byl mladší ze dvou synů, přičemž jeho bratr Valentin byl o 13 let starší než on. Jeho otec byl alkoholik, který rodinu opustil, a když mu byly 3 roky, zemřela i jeho matka. Poté ho střídavě vychovávala babička a otec, později byl umístěn do sirotčince ve vesnici Pryvitne. V tehdejším sovětském sirotčinci trpěl hladem, dopouštěl se šikanování slabších jedinců a naučil se zde i drobným krádežím. Už tehdy se u něj projevila záliba ve žhářství.

V roce 1976 opustil sirotčinec a po absolvování povinné vojenské služby se přihlásil na námořní školu. Po škole se živil jako námořník, a tak navštívil mnoho míst světa. Později si našel i ženu, se kterou zplodil dítě. V roce 1986 se stal hasičem a zapsal se i do cechu mysliveckého. Tehdy si pořídil svou první zbraň, loveckou pušku.

Trestná činnost 1. doložená vražda se stala roku 1989 v červnu, to mu bylo 30 let, kdy zastřelil na dálničním odpočívadle pár, který přespával ve svém autě. Muže usmrtil ve spánku, zatímco ženu odvlekl do lesa, kde se ovšem pokusila volat o pomoc a následně byla zastřelena též, tělo pohodil v lese a zakryl větvemi. Auto odvezl na jiné místo a tam jej zapálil. 16. července 1989 opět zastřelil pár, který přespával ve svém autě, před opuštěním místa činu vůz i s těly zapálil. 16. srpna 1989 zabil dalších 5 lidí, kteří zase spali v autě, včetně jedenáctiletého chlapce. Vůz poté opět spálen. V souvislosti s těmito vraždami Anatolij vypověděl, že byly neúmyslné, a že chtěl auto pouze vyloupit. 5. října 1995 zabil 2 muže. 28. října 1995 zabil dalšího muže. 24. prosince 1995 na Vánoce vnikl do hájovny v malé vesničce a zabil zde myslivce, jeho ženu i jejich 2 malé syny, přičemž jednomu z nich byly pouze 3 měsíce. Tak malé dítě prý Anatolij usmrtil, dle jeho vlastních slov proto, aby nemuselo vyrůstat v sirotčinci jako on. Z domu poté odnesl peníze, šperky a oblečení, a poté celý dům spálil. 30. prosince 1995 na západě Ukrajiny poblíž polských hranic zastřelil manželský pár i 2 sestry oné ženy, které byly ve věku 19 let. Celý dům opět zapálen. Poté zde zabil ještě jednoho náhodného svědka, kterého potkal, když opouštěl místo činu. 5. ledna 1996 zavraždil 2 obchodníky a ještě ten den v noci 2 policisty. 6. ledna 1996 nedaleko dálnice mával na řidiče, kteří jeli okolo a budil dojem, že potřebuje pomoct. Když mu někdo zastavil, celou posádku postřílel. 17. ledna 1996 zabil pětičlennou rodinu, včetně šestiletého chlapce. V ten den také zabil další 2 náhodné svědky. 30. ledna 1996 zabil další 4 osoby, zdravotní sestru, jejího manžela i jejich 2 malé chlapce. 19. února 1996 zabil 3 členy rodiny Dubčakových. Otce zastřelil a matku umlátil kladivem, poté našel jejich dceru jak se modlí. Poručil jí ať mu řekne, kde schovávají peníze a cennosti, když odmítla, rozmlátil jí lebku kladivem. 27. února 1996 zastřelil muže a ženu a jejich 2 dcerky ve věku 7 a 8 let usmrtil sekerou. Zastřelil zde i jejich souseda, který byl dalším náhodným svědkem a za necelý měsíc zabil další dva muže. poslední doložené vraždy se staly 22. března 1996, kde bylo dohromady 12 obětí.

Pátrání Na Anatolije Onoprijenka bylo vyhlášeno největší a nejintenzivnější pátrání v historii země. Zúčastnilo se ho přes 2 tis. policistů a 3,5 tis. vojáků, kteří střežili vesnice v oblastech, kde vrah působil. Ale i přes toto pátrání nebyl nikdo dopaden, nebyly totiž žádné důkazy, protože Anatolij po sobě všechny spálil a všechny svědky zastřelil. Policie měla také potíže s identifikováním obětí, protože měli častokrát rozstřílené obličeje. Policie zatkla několik podezřelých, nikdo z nich ale nebyl usvědčen. Celý případ vysoce otřásl veřejností a na policii byl vyvíjen obrovský tlak na dopadení onoho vraha. Policie proto v březnu 1997 zatkla podezřelého šestadvacetiletého Jurije Mozolu a snažili se ho přimět k přiznání tím, že ho podrobili třídennímu mučení. Jurij ale stále prohlašoval, že je nevinný a na následky mučení nakonec zemřel.

Dopadení Koncem března 1997 vyhnal Anatolija ze svého domu jeho bratranec, u kterého v té době bydlel. Našel totiž jeho tajnou skrýš zbraní a dostal strach. Nakonec i vše nahlásil na policii. Policie si pro Anatolija přišla krátce poté do bytu, kam se přestěhovali i s jeho tehdejší přítelkyní. V bytě se našlo celkem 122 položek ukradených z domů obětí.

Soud Soud se konal 23. listopadu 1998. Soudní síň byla přeplněna pozůstalými. Dne 3. března 1999 soudní jednání skončilo. Po procesu se veřejnost dožadovala, aby jim byl vrah vydán k lynčování, nebo aby byl před popravou mučen. Ovšem 1. ledna 1995 se Ukrajina stala členskou zemí rady Evropy, a proto nemohl být odsouzen k trestu smrti. Tehdejší ukrajinský prezident Leonid Kučma sice požádal o výjimku a souhlas s popravou, ale evropské orgány na to nepřistoupily. Anatolij proto skončil ve vězení, kde 27. srpna 2013 zemřel na infarkt.

Reference

Kategorie:Ukrajinští sérioví vrazi Kategorie:Ukrajinští zločinci Kategorie:Ukrajinci odsouzení k trestu smrti Kategorie:Členové KSSS Kategorie:Vrazi dětí Kategorie:Narození v roce 1959 Kategorie:Narození 25. července Kategorie:Úmrtí 27. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 2013 Kategorie:Zemřelí na infarkt myokardu Kategorie:Muži Kategorie:Žháři