Susan La Flesche Picotte (17. července 1865 Rezervace Omahů – 18. září 1915 Walthill) byla indiánská lékařka a reformátorka v 19. století. Je uznávaná jako první indiánka, která získala titul z medicíny.Speroff (2003), 109 Vedla osvětu za veřejné zdraví a za formální a legální přidělování půdy členům kmene Omahů.
Picotte byla aktivní sociální reformátorka stejně jako lékařka. V rezervaci kde pracovala se snažila potírat konzumaci alkoholu v rámci abstinentního hnutí 19. století. V rámci své zdravotní osvěty se věnovala prevenci tuberkulózy, na kterou tehdy neexistoval žádný lék. Také pomáhala Omahům s byrokracií, aby jim Úřad pro indiánské záležitosti zaplatil dluhy za prodej jejich půdy.
Životopis
Mládí a rodina náhled|Řeka Missouri poblíž indiánské rezervace Omaha Susan La Flesche se narodila v červenci roku 1865 v rezervaci Omahů ve východní Nebrasce. Její rodiče kulturně náležící ke kmeni Omahů, měli evropské i domorodé předky a oba nějakou dobu žili mimo rezervaci. Vzali se někdy během let 1845–1846.
Susanin otec, Joseph LaFlesche, zvaný Železné oko, pocházel z indiánského kmene Ponca a měl francouzsko-kanadské předky. Vzdělával se v St. Louis v Missouri, ale již jako mladý muž se vrátil do rezervace. Kulturně se ztotožňoval s kmenem Omahů. V roce 1853 byl adoptován náčelníkem Velkým jelenem, který ho vyvolil za svého nástupce. LaFlesche se stal hlavním vůdcem kmene Omahů kolem roku 1855. Snažil se podněcovat ve členech kmene určitou míru asimilace, obzvláště skrze politiku přerozdělování půdy, což vytvářelo rozpory.Swetland (1994), 203
Její matka, Mary Gale, byla dcera Dr. Johna Galea, bílého chirurga armády Spojených států, který byl umístěn do pevnosti Fort Atkinson, a Nicomi, ženy příbuzné kmenům Omahů, Otoe a Iowů. Gale byla také nevlastní dcerou prominentního nebraského obchodníka s kožešinami a státníka Petera A. Sarpyho.Erin Pedigo, The Gifted Pen: the Journalism Career of Susette "Bright Eyes" La Flesche Tibbles, Master's Thesis, University of Nebraska Lincoln, April 2011, accessed 23 October 2018 Jako její manžel se i Mary Gale ztotožňovala s kmenem Omahů, a přesto, že rozuměla francouzsky a anglicky, odmítala mluvit jiným jazykem než jazykem kmene Omahů.Tong (1999), 13
Susan byla nejmladší ze čtyř dcer – Susette (1854–1903), Rosalie (1861–1900) a Marguerite (1862–1945).Tong (1999) 21 Její starší nevlastní bratr Francis La Flesche, narozený v roce 1857 druhé ženě jejího otce, se později stal renomovaným etnologem, antropologem a muzikologem (či etnomuzikologem), zaměřeným na kulturu kmenů Omahů a Osage. Jak Susan vyrůstala, učila se tradicím a zvykům kmene, její rodiče ale nabyli dojmu, že některé rituály by mohly být ve světě bělochů vnímány jako škodlivé, proto své nejmladší dceři nedali indiánské jméno a nedovolili jí přijmout tradiční tetování na čelo.Tong (1999), 25 Susan mluvila s rodiči (a hlavně s matkou), jazykem kmene Omahů, ale její otec a nejstarší sestra ji pobízeli, aby se svými sestrami mluvila anglicky, aby mluvila plynně oběma jazyky.Tong (1999), 31
Jako dítě, byla svědkem smrti nemocné indiánky, která zemřela poté, co ji bílý doktor odmítl léčit. Tato zkušenost podnítila její zájem o medicínu.
Vzdělání Susan se začala vzdělávat brzy na misijní škole v rezervaci, kterou provozovali Presbytariáni a po uzákonění „mírové politiky“ prezidenta Ulyssese S. Granta v roce 1882, kvakeři. Internátní škola v rezervaci vyučovala indiánské děti evropským a americkým praktikám, aby je asimilovala mezi bílou společnost.Hoxie (1984), 54
Po několika letech v misijní škole, Susan opustila rezervaci a odjela do Elizabeth v New Jersey, kde studovala dva a půl roku na Elizabethském ústavu.Tony (1999), 40 Do rezervace se vrátila v roce 1882 a učila ve vládní škole. Poté znovu odešla studovat na Hamptonský ústav v Hamptonu ve Virginii, kde byla od roku 1884 do roku 1886.Tong (1999), 47 Historicky byla tato škola založena po americké občanské válce jako škola pro černé, ale stala se také studijní destinací pro indiánské studenty.Mathes (1982), 503
Susan studovala na Hamptonu spolu se sestrou Marguerite, nevlastním bratrem Carym a deseti dalšími dětmi Omahů. V rámci praktické výuky se dívky učily dovednostem žen v domácnosti a chlapci se učili odborným dovednostem.Tong (1999), 50 Během studia se Susan romanticky zapletla s mladíkem z kmene Siuxů jménem Thomas Ikinikapi.Tong (1999), 78 S láskou o něm referovala jako o „T.I.“, ale ještě před promocí jejich vztah ukončila. Promovala 20. března 1886, jako druhá nejlepší z ročníku.
Absolventky Hamptonského ústavu byly obvykle pobízeny, aby vyučovaly nebo aby se vrátily do rezervací a staly se křesťanskými manželkami a matkami. Susan se v roce 1886 rozhodla přihlásit na medicínu.Tong (1999), 57
Studium medicíny náhled|První budova v níž sídlila Ženská lékařská fakulta v Pensylvánii, cca 1850 náhled|Stetoskop z 19. století Ačkoli ženy-léčitelky nebyly v indiánské společnosti Omahů ničím výjimečným, pro ženy viktoriánské doby ve Spojených státech bylo nezvyklé, aby studovaly medicínu. Na konci 19. století existovalo jen pár lékařských škol, které přijímaly ženy.
Susan byla přijata na Ženskou lékařskou fakultu v Pensylvánii, která byla založena v roce 1850 jako jedna z mála lékařských škol na východním pobřeží, která vzdělávala ženy.Morantz-Sanchez (1985), 76 Škola byla drahá, což si Susan sama nemohla dovolit. Obrátila se pro pomoc na rodinou přítelkyni Alice Fletcher, etnografku z Massachusetts, která měla širokou síť kontaktů na ženské reformní organizace.Tong (1999), 61 Susan dříve pomohla Fletcher uzdravit se ze zánětlivého revmatismu.
Fletcher pobízela Susan, aby se odvolala na Indiánskou asociaci v Connecticutu, místní přidruženou organizaci Ženské národní indiánské asociace (Women's National Indian Association),Tong (1999) 61 která se snažila „civilizovat“ indiány podporou viktoriánských hodnot rodinného života mezi indiánskými ženami a sponzorovala terénní vychovatelky, jejichž úkolem bylo učit indiánské ženy „čistotě“ a „zbožnosti.“Mathes (1990), 8
Susan v dopise Indiánské asociaci v Connecticutu popsala svou touhu vstupovat do lidských příbytků jako lékařka a učit jejich obyvatele hygieně a léčit jejich neduhy, což bylo v souladu s viktoriánskými cnostmi rodinného života, které asociace chtěla podporovat.Mathes (1990), 9 Asociace sponzorovala Susaniny studijní výdaje, ale platila také za její ubytování, knihy a další potřeby. Susan je považována za první osobu, která obdržela podporu k získání profesionálního vzdělání ve Spojených státech.Tong(1999), 68 Asociace požadovala, aby Susan zůstala během studia a několik let po promoci svobodná, aby se mohla lépe soustředit na svou praxi.
Na Ženské lékařské fakultě v Pensylvánii Susan studovala chemii, anatomii, histologii, farmaceutické vědy, porodnictví a všeobecnou medicínu, a stejně jako její vrstevnice, pracovala v lékařských zařízeních ve Filadelfii, spolu se studentkami a studenty z jiných fakult.Morantz-Sanchez (1985), 75 Během studia změnila svůj vzhled. Začala se oblékat jako její bílé spolužačky a stejně jako ony nosila vlasy sepnuté do drdolu.
Po druhém roce studia se Susan vrátila domů, aby mohla rodině, kterou postihla epidemie spalniček. Po zbytek studia pak domů posílala dopisy spolu s lékařskými radami. Promovala po třech letech studia jako nejlepší z ročníku, 14. března 1889, kdy pronesla závěrečnou řeč.Tong (1999), 84
V roce 1889 se přihlásila na pozici vládní lékařky ve vládní indiánské škole Omahů, která jí byla nabídnuta méně než dva měsíce později.Tong (1999), 86 Po promoci se na žádost Indiánské asociace v Connecticutu vydala na přednáškové turné, kde ujišťovala bílé publikum, že Indiáni mohou mít prospěch z civilizace bělochů.Tong (1999), 85 S agenturou udržovala vazby i po dokončení studií. Po promoci byla jmenována lékařskou misionářkou u Omahů. Asociace financovala nákup lékařských nástrojů a knih během prvních let její lékařské praxe v Nebrasce.
Lékařská praxe Susan se vrátila do rezervace v roce 1889, aby nastoupila na pozici lékařky ve vládní internátní škole v rezervaci, kterou vedl Úřad pro indiánské záležitosti. Zde měla za úkol učit studenty o hygieně a starat se o jejich zdraví.Diffendal (1994), 43 Ačkoli nebyla povinna starat se o další členy komunity, školu mělo mnoho obyvatel blíže než oficiální vládní zařízení, takže se Susan starala nejen o děti, ale i o mnoho obyvatel rezervace.Tong (1999), 91 Susan často mívala dvacetihodinovou směnu a starala se o 1200 lidí. Ve své ordinaci v rohu školního dvora, která byla zásobovaná Indiánskou asociací v Connecticutu, pomáhala se zdravotními problémy, ale mnohdy i s běžnějšími úkony, jako bylo psaní oficiálních dokumentů.Tong (1999), 94 V komunitě se těšila velké důvěře. Navštěvovala domovy obyvatel a starala se o nemocné pacienty s tuberkulózou, chřipkou, cholerou, úplavicí a trachomem. Její první ordinace, která měřila jen 3,6 × 4,8 m, sekundovala jako místo pro setkávání komunity. Několik let cestovala po rezervaci a starala se o pacienty s vládním platem 500 dolarů ročně a příspěvkem 250 dolarů od Ženské národní indiánské asociace za práci lékařské misionářky.
V prosinci roku 1892 vážně onemocněla a byla po několik týdnů upoutána na lůžko. Roku 1893 byla donucena vzít si na nějaký čas volno, aby se mohla postarat o choravou matku a své vlastní zdraví. Tong (1999), 100 Toho roku rezignovala na svou pozici, aby se mohla postarat o umírající matku, čímž upřednostnila rodinné záležitosti před prací pro veřejnost.
V roce 1894 se Susan zasnoubila s rozvedeným Henrym Picottem, indiánem z kmene Siuxů z Yanktonského vládního úřadu.Tong (1999), 101 Mnoho ze Susaniných přátel a rodiny bylo touto romancí překvapeno. Pár byl v červenci téhož roku sezdán.Tong (1999), 102 Susan měla s manželem dva syny: Caryla, narozeného roku 1895 nebo 1896 a Pierra narozeného na začátku roku 1898.Tong (1999), 103 Susan po narození dětí pokračovala v praktikování medicíny, což bylo možné díky manželově podpoře. Pro ženy viktoriánské doby to bylo nezvyklé, neboť se od žen očekávalo, že zůstanou po sňatku doma jako matky na plný úvazek.Cogan (1989), 217 Susan se ve své praxi starala jak o Omahy tak o bílé pacienty z města Bancroft a okolních komunit. Pokud se nezařídila jinak, brala Susan někdy své děti na návštěvy k pacientům.
Nemoc a konec života náhled|Nemocnice Dr. Susan LaFlesche Picotte ve Walthill v Nebrasce Susan většinu svého života trpěla chronickou nemocí. V lékařské škole ji obtěžovaly potíže s dýcháním a po několika letech práce v rezervaci si musela vzít v roce 1892 přestávku, aby se mohla uzdravit, protože trpěla chronickou bolestí krku, srdce a uší.Tong (1999), 122 Z nemoci se uzdravila, ale znovu začala být nemocná v roce 1893, poté co po pádu z koně utržila značná vnitřní zranění. Postupem času se Susanin stav zhoršoval, až nakonec zůstala hluchá.
Jak Susan stárla, její zdraví se zhoršovalo, až byla nakonec příliš slabá, aby spravovala nově postavenou nemocnici pro rezervaci ve Walthill v roce 1913. Na začátku března roku 1915 velice trpěla a nakonec zemřela 18. září 1915 na rakovinu kostí.Tong (1999) 190 Další den se konal její pohřeb, který sloužila jak presbytariánská církev tak i Ametystová kapitula Řádu východní hvězdy. Je pohřbena na hřbitově v Bancroft v Nebrasce po boku svého manžela, otce, matky, sestry a nevlastního bratra.
Její synové prožili plné životy. Caryl Picotte si vybudoval kariéru v armádě Spojených států a sloužil ve 2. světové válce, aby se nakonec usadil v El Cajon v Kalifornii.C.A.Picotte (2018), 197 Pierre Picotte prožil téměř celý svůj život ve Walthill v Nebrasce, kde vychoval tři děti.Tong (1999), 198
Během svého života se Susan La Flesche Picotte starala o 1300 pacientů na 724 km².
Reformování veřejného zdraví náhled|Plakát součástí kampaně o veřejném zdraví z 20. let 20. století proti tuberkulóze
Abstinence