Závod automobilů do vrchu Schöber (Stožec) se konal v letech 1921–1928. Pořadatelem osmi předválečných ročníků byl Severočeský svaz motoristů (Nordbömischer Kraft Fahrer Bund, NBK) z Krásné Lípy. Později byl sekretariát klubu v České Lípě a ještě později v Rumburku.
Závody automobilů a motocyklů Závod se jezdil pod názvem Schöberbergrennen (horský závod) na trati od jiřetínské křižovatky (Na Mýtě) přes ves Lesné směrem na Novou Huť do Stožeckého sedla se stoupáním až 12%. Stožeckým sedlem v nadmořské výšce 605 m prochází labsko-oderské rozvodí. Poprvé se stala silnice přes Stožecké sedlo součástí automobilového závodu v létě 1921, kdy zde vedla Soutěž spolehlivosti Nordböhmischer Kraftfahrerbundu v Krásné Lípě. Vyhodnocení závodu se většinou odehrávalo v rumburském „Elysiu" (taneční sál za hotelem "Zum goldenem Hirschen"/U zlatého jelena) na rumburském náměstí, kde byla předávána putovní cena závodu (byla zvlášť pro automobily a pro motocykly), která se do majetku závodníka dostala po dvou vyhraných závodech.
Československý klub automobilistů (ČsKA, od roku 1922 AKRČs.) byl přijat za člena mezinárodní AIACR (FIA) v květnu 1920 a přisoudil si řídící úlohu v československém motorismu. V té době v ČSR působilo více než 10 nezávislých autoklubů a především v sudetském pohraničí preferovaly svůj německý původ (Eger/E.A.C., Teplitz/NWBAC, Gablonz/G.A.C., Reichenberg/R.A.C. resp. NBAC a také Schönlinde/NBK). Snahou AKRČs. bylo, aby tyto kluby uznaly jeho vedoucí úlohu, a teprve pak byly jejich akce zařazeny do oficiálního sportovního kalendáře pod protektorátem AKRČs. Prvním připojeným klubem byl Klub Slovenských Automobilistov z Bratislavy a pak jej od roku 1921 následovaly (s jistou nechutí) i ostatní kluby.
1. ročník 1921 Automobilové a motocyklové horské závody na Schörberu se poprvé konaly 9. října 1921. Po závodech Zbraslav-Jíloviště a Ecce Homo to byl 3. podnik, který se uskutečnil v Československu po I. světové válce. Zúčastnilo se jej 24 motoristů, z toho 20 automobilů převážně pouze členů z pořádajícího klubu. Wenzel Krause z Rumburku (obch. zástupce Austro-Daimler startoval s vozem NAG vlastní konstrukce s motorem Gräf & Stift o výkonu 95 k/70 kW a zvítězil v čase 3:23 min. Druhé hodnocení se provádělo dle tzv. koeficientu výkonnosti (hmotnost a výkon vozu). V tomto pohledu vyhrál na voze Laurin & Klement S (2412 cm³) Willibald Breuer z Nových Pavlovic u Liberce (obch. zástupce L&K) ziskem 2,55 bodů před Ernstem Ebertem na voze Hansa-Loyd (2555 cm³; 2,43 bodů).
2. ročník 1922 Druhý ročník již byl pořádán zcela v jiném formátu než 1. ročník, což byl spíše klubový závod. Propozice byly zveřejněny v srpnu 1922 v časopise Auto. Závod do vrchu pro automobily, motocykly a kola s pomocnými motory byl přístupný všem členům uznaných klubů AKRČs. Závodní trať byla 4 km dlouhá, začínala u km 104,4 a končila u km 100,4 říšské silnice Praha—Rumburk (dnes I/9). Výškový rozdíl byl 184,4 m s největším stoupáním 12% a průměrným 4,6%. K závodu přihlášená vozidla byla rozdělena do tříd: A) Kola s pomocným motorem. B) Motocykly s třídami do 350, 500, 750, 1000 a přes 1000 cm³ C) Cestovní automobily s třídami do 1,1, 2,0, 2,8, 3,6, 5,0 a přes 5,0 l objemu válců. D) Závodní automobily. Z Prahy přijeli i úřední časoměřiči z AKRČs s elektrickou časomírou. Mimo místních závodníků se na startu objevili i již tehdy známí závodníci Ernst (Arnošt) Mahla na Mercedesu, Paul Dietz z Prahy na Salmsonu a ing. Wilfried Proskowecz z Kopřivnice na voze Tatra. I přes nevalné počasí se 1. října u startu, po trati i u cíle shromáždilo četné obecenstvo.
Z 36 startujících motoristů byl nejrychlejší Willibald Breuer ze Smržovky na voze Laurin & Klement S ve třídě cestovních vozů do 2,8 l, který vytvořil nový rekord trati časem 2:46,2 min. Hojná byla i účast dalších československých automobilek Tatra (ing. Wilfried Proskowetz), Walter (H. Thomas na typu WIZI), Praga (ing. F. Leubner a R. Kogler) a Laurin&Klement (František Svoboda na typu RK/M). Pražský majitel autogaráží a autodrožkář Svoboda na postarším Kolowratově vozu z roku 1913, avšak s novým téměř pětilitrovým motorem z roku 1921 (4713 cm³) vyhrál kategorii cestovních automobilů do 5 l objemu válců, v cestovních vozech obsadil 2. místo a v celkovém pořadí automobilů 3. místo za Breuerem a E. Mahlerem na závodním Mercedesu. V motocyklech dosáhl nejlepšího času 3:28,5 min ing. Vladimír Gut na stroji Frera (pozdější prodejce automobilů Bugatti).
3. ročník 1923 náhled|Čeněk Junek (1894-1928) zvítězil v tomto závodě 4x (1923, 1925–7) III. mezinárodní závod do vrchu Schöber u Rumburku uspořádaný v neděli dne 30. září 1923 Nordböhmischer Kraftfahrer Bundem byl určen pro scootery, kola s pomocným motorem, motocykly, sidecary, cyclecary a pro automobily cestovní a závodní. Ač silnice dosti utrpěla předchozím počasím a zejména deštěm, jenž trval téměř po celý závod, bylo docíleno výborných časů.
Absolutním vítězem v automobilech se poprvé stal na závodním Bugatti T32 Tank (třída do 2,0 l) Čeněk Junek doprovázen jako spolujezdkyní svojí statečnou chotí Eliškou a to i přesto, že na startu na kluzké silnici se mu protočila kola naprázdno. Na dalších místech skončili Ernst Mahla (závodní přes 4,5 l, Mercedes, 2:55,9 min) a Karl Sponer (cestovní vozy, Steyr, 2:58,3 min). Sponer vyhrál třídu do 3,4 l před Oldřichem Ferdinandem Kinským na stejném typu. Velmi pěkný výkon předvedl Vincenc Desenský na cestovním automobilu Walter WIZ časem 3:03,1 min, kterým vyhrál třídu do 1,75 l a obsadil v celkovém pořadí cestovních automobilů 2. místo za Sponerem. Absolutně nejrychlejšího času 2:41,2 min však dosáhl na motocyklu Indian Chief kpt. Vladimír Kučka z Prahy. náhled|Bohumil Turek zvítězil na Schöbru 3x. Na stroji Walter M 922 (foto) v roce 1924 a na stroji H-D v letech 1926-7
4. ročník 1924 IV. ročník byl termínově přeložen z nejisté sezóny co se počasí týče do prázdninového července. Počasí se v neděli 6. července skutečně vydařilo a promítlo se to do nově ustavených rekordů tratě. Počasí stejnou měrou podpořilo i velkou návštěvu diváků.
Bohumil Turek na stroji Walter M 922 zvítězil ve třídě motocyklů do 750 cm³ v čase 2:39,9 min, zvítězil i v absolutním pořadí závodu motocyklů a překonal rekord Kučky z roku 1923. Starý rekord třídy do 750 cm³ z roku 1923 překonal o 44,6 vt., když za sebou nechal stroje např. Harley-Davidson, Saroléa, Indian, Triumph, Wanderer a český Orion ing. Zdeňka Michla ze Slaného.
Jindřich Knapp na voze Walter 0 (1945 cm³) zvítězil ve třídě závodních vozů do 2000 cm³ v čase 2:25,8 min a zvítězil i v absolutním pořadí závodu. Současně vytvořil i nový rekord tratě. Starý rekord Breuera z roku 1922 ještě překonal Ernst Mahla (cestovní do 2 l, Bugatti, 2:33,9 min). Vítěz z roku 1923 Čeněk Junek na Bugatti T30 nedojel pro poruchu spojky. Nejlepšího času 2:08,5 min sice dosáhl Čeněk Urban na italském závodním voze O.M. 1,5 l (Officine Meccaniche SA Milano), ale byl diskvalifikován, protože jel ve voze sám, což propozice nedovolovaly. náhled|Jindřich Knapp na Walter 0 vítězí na Schöberbergrennen (1924)
5. ročník 1925 Při 5. ročníku konaném 5. července v kategorii motocyklů zvítězil Václav Liška na Indianu v čase 2:27,5 min. Po roční přestávce se celkovým vítězem automobilů stal Čeněk Junek na Bugatti T35 v čase 2:14,7 min v novém rekordu tratě. Startoval v třídě závodních vozů do 2,0 l. Na pomyslné stupně vítězů jej doprovodila manželka Eliška, která skončila v závodě třetí a vyhrála třídu cestovních automobilů do 2 l na Bugatti T30 v čase 2:35,3 min. Jindřich Knapp na Walteru 0 (s novým motorem 2368 cm³), vítěz třídy závodních automobilů do 3000 cm3, se vklínil mezi ně, když dosáhl času 2:16,1 min. a v absolutním pořadí skončil druhý za Čeňkem. náhled|Eliška Junková (1926)
6. ročník 1926 Na závodech do vrchu Schörber 13. června zvítězil Bohumil Turek v třídě přes 750 cm³ na stroji Harley-Davidson Daytona a dosáhl v motocyklech nejlepšího času dne 2:11,3 min. V automobilech se více méně zopakovaly výsledky z roku 1925. Absolutním vítězem se stal – v novém traťovém rekordu i třídy do 2,0 l – Čeněk Junek na závodním Bugatti T35 časem 2:06,0 min před manželkou Eliškou, která v čase 2:16,5 min na voze Bugatti T35 vyhrála třídu sportovních automobilů do 2,0 l a vytvořila i ona nový rekord třídy. Pod 3 minuty se ještě dostali 4 závodníci, vítěz třídy sportovních vozů do 3,0 l Rakušan Josef Wetzka na Austro-Daimleru (2:39,4 min), vítěz cestovních automobilů do 2,0 l Miloš Havel na Bugatti T30 (2:42,2 min), vítěz sportovních vozů do 1,5 l s kompresorem Němec Schimmel na Mercedesu (2:46,8 min) a vítěz třídy sportovních vozů do 8 l Němec Emil Purkert z Novosedlic na Škoda Hispano-Suiza (6597 cm³, 2:55,5 min).
7. ročník 1927 Oživením tohoto ročníku byla účast 3 vozů brněnské Zbrojovky. Rudolf Müttermüler a Bedřich Soffer startovali v třídě sportovních vozů do 1,1 l na Z 18 a v uvedeném pořadí v této třídě obsadili 2. a 3. místo za Františkem Kovaříkem na Amilcaru (2:52,7 min). Třetí vůz Z 18 Sport řízen Fliegrem (Karlem Stohanzlem) zvítězil v závodních vozech do 1,5 l.
Absolutním vítězem závodu se stal Čeněk Junek na závodním Bugatti T35B (2262 cm³ s kompresorem) traťovém rekordu 2:00,5 min před Eliškou Junkovou na závodním Bugatti T35 (třída do 2,5 l), která dosáhla času 2:13,8 min. Junek jel na voze, se kterým Eliška Junková dosáhla skvělého výsledku 24. dubna na Targa Florio a dosáhl průměrné rychlosti téměř 120 km/h. Pod 3 minuty v automobilech ještě zajeli: vítěz závodních vozů přes 1,5 l Hugo Urban-Emmerich z Prahy na Talbotu (2:21,3 min), vítěz závodních vozů do 8 l ing. Josef Rezek z Prahy na Mercedesu (2:45,2 min) a vítěz třídy sportovních vozů do 8 l Emil Purkert na Škoda Hispano-Suiza (2:48,4 min).
V motocyklech zvítězil časem 2:16,2 min Bohumil Turek na Harley-Davidsonu (přes 750 cm³), který tak druhým vítězstvím získal definitivně putovní cenu závodu, před Aloisem Krausem na Premieru a Václavem Liškou na Excelsioru Super. Oba jeli ve třídě do 750 cm³.
8. ročník 1928 Závod (VIII. otevřený závod do vrchu Schöber), konaný dne 17. června, započal v 10 hodin 10 minut a trval dvě hodiny. Přihlášeno bylo 46 vozidel, z nichž 40 startovalo a 38 dosáhlo cíle. Silnice byla nákladem pořádajícího klubu, tj. Nordböhmischer Kraftfahrerbundu v Rumburku zvlášť pro závod vyspravena. V automobilech startovalo pouze 9 vozů, což magazín Auto zmínil poznámkou: "Shrneme-li účastníky jednotlivých tříd, vidíme v motocyklech 27, sidecarech 4 a v automobilech 9 účastníků. Motocyklisti participují na závodu více než 75%, kdežto automobilů je necelá čtvrtina a ta se ještě dělí na 7 různých kategorií, takže v pěti kategoriích je právě po jednom účastníku."
Závod byl doprovázen silným deštěm, proto časy byly podstatně horší než v VII. ročníku. Nepřízeň počasí se podepsala na počtu závodníků i diváků, kterých přišlo pouhých 15 000 proti 50 000 v předcházejícím roce, a tak osmý ročník tohoto zápolení skončil obrovským prodělkem.
V závodě motocyklů zvítězil Alois Kraus na stroji Premier (třída přes 750 cm³, 2:08,4 min). V tomto ročníku měly premiéru motocykly Čechie-Böhmerland (600 cm³), na kterých startovali Ludwig Hawlik a jeho konstruktér Albin Liebisch z Krásné Lípy. V třídě do 750 cm³ obsadili v tomto pořadí 2. a 3. místo. náhled|Čechie-Böhmerland 600, krátká (1927) V závodě automobilů zvítězil Němec Georg Kubisch z Głogusze na Austro-Daimleru startující v závodních vozech do 5000 cm³. Jako jediný dosáhl času pod 3 minuty, 2:29,8 min. Z československých továren se oficiálně účastnila závodu pouze Zbrojovka Brno. Ve sportovních vozech do 1,1 l zvítězil Karl Stohanzl na Z 4V s kompresorem. V závodních vozech do 1,1 l vyhrál Josef Mamula na Z 6V (dvoudobý řadový, přeplňovaný šestiválec o zdvihovém objemu 1085 cm³ se dvěma kompresory Zoller) a získal stříbrný pohár. Nový Z 6V pro svůj ohromující řev a oblaka dýmu z přeplňovaného dvoutaktního motoru dostal přezdívku Pekelník. Vůz byl poprvé účasten 13. května na závodu Brno-Soběšice.