Michiel Coxie

náhled|David a Goliáš náhled|150px|Michiel Coxie jako Sv. Jiří

Michiel Coxie, či Michiel Coxcie starší nebo Michiel van Coxcie, latinsky CoxiusVarianty jména: Michiel de Coxcie (I), Michiel Coxcie (I), Michiel Coxcien, Michiel de Coxien, Michele TedescoMichiel Coxie (I) at the Netherlands Institute for Art History (1499, Mechelen – 3. března 1592, Antverpy), byl vlámský malíř oltářních obrazů, portrétista, kreslíř, návrhář vitrážových oken a gobelínů. Vytvářel také návrhy rytin a tisků.

Životopis O jeho počátcích se nedochovaly žádné dokumenty. Rok narození byl stanoven na 1499 na základě pozdějších zdrojů. Nejisté zůstává i místo jeho narození. Obecně se předpokládá, že se narodil v Mechelenu, protože to bylo první místo, kam se podle všeho vrátil po svém dlouhodobém pobytu v Itálii. Někteří historici umění navrhli, že místo jeho narození bylo v oblasti kolem Hasseltu nebo v Lutychu.

Není jisté od koho získal své umělecké vzdělání. Podle životopisců je nejpravděpodobnějším místem, kde se učil malovat dílna bruselského mistra Bernarda van Orleye. Je známo, že během svého pobytu v Římě se Coxie těšil přízni vlámského kardinála Willema van Enckevoirt, který byl možným mecenášem Bernarda van Orleye v Římě. Ovšem za předpokladu, že van Orley skutečně podnikl cestu do Říma, jak naznačují některé zdroje. Někteří historici se domnívají že tento vztah s kardinálem dokazuje, že van Orley doporučil svého žáka svému bývalému patronovi. Poté, co v roce 1541 Bernard van Orley zemřel, byl Michiel Coxie požádán, aby dokončil zakázku na vitrážová okna bruselské katedrály sv. Michala a sv. Guduly. Karel van Mander ve své "Schilderboeck" z roku 1604 uvádí, že se Coxie učil u „Bernarda van Brussel“ (Bernard z Bruselu). Je proto rozumné dojít k závěru, že Coxie byl žákem Bernarda van Orleye. Přesto není možné s jistotou potvrdit, že učitel Coxieho byl Bernard van Orley, kvůli nedostatku důkazů a také nedostatku dochovaných raných Coxieho prací.Koenraad Jonckheere, 'The life and times of Michiel Coxcie 1499-1592', in: Koenraad Jonckheere, Peter Carpreau, e.a., Michiel Coxcie and the giants of his age, 2013, Harvey Miller Publishers, pp. 29-49 Coxie pracoval pro mecenáše v hlavních městech Flander. Stal se dvorním malířem postupně císaře Karla V. a španělského krále Filipa II.Peter Carpreau, Michiel Coxcie (1499-1592) - De vlaamse Rafaël in: OKV2013.4, 2013 - 51ste jaargangRuben Suykerbuyk, Michiel Coxcie (1499 - 1592) Als Kopiist, Master paper submitted for degree of Master in Art Sciences, Promotor: Prof. Dr. Koenraad Jonckheere, University of Ghent, Academic year 2010-2011

Coxie byl velmi uznáván svými současníky, dostal dokonce přezdívku "vlámský Raffael", protože někteří jeho současníci ho považovali za rovnocenného italskému mistrovi. Jeho studium umění klasické antiky a renesančních mistrů jako byli Raffaell, Michelangelo a Leonardo da Vinci během jeho desetiletého pobytu v Itálii zanechalo na jeho stylu viditelnou stopu. Jeho inovativní styl a odvážné kompozice byly ve stoletích po jeho smrti inspirací pro další vlámské umělce včetně Petera Paula Rubense. Byl tedy důležitým uměleckým spojením mezi umělci raného nizozemského malířství a vlámským barokem. Coxie byl také úspěšným kopistou, vytvořil známou kopii Gentského oltáře od bratrů van Eyckových, stejně jako Snímání z kříže (Descent from the Cross) od Rogiera van der Weydena.The Flemish Raphael at M – Museum Leuven

Pobyt v cizině Nejstarší dokumenty potvrzující život a aktivity Michiela Coxieho se datují do období jeho pobytu v Římě. Florentský umělec a autor životopisů Giorgio Vasari znal Coxieho osobně. Píše, že Coxie byl pověřen kardinálem Willemem van Enckevoirtem, aby namaloval fresky v Santa Maria dell'Anima. Práce na freskách byly pravděpodobně zahájeny kolem roku 1531. Jelikož je fresková technika malířskou technikou typickou pro italskou renesanci a v tehdejší vlámské malbě byla prakticky neznámou, je třeba předpokládat, že v době, kdy Coxie zahájil práce na freskách, již v Itálii pobýval po určitou dobu, aby se s touto technikou seznámil. Předpokládá se proto, že do Itálie mohl dorazit kolem roku 1527 po korunovaci španělského krále Karla V. císařem Svaté říše římské. Zdá se, že fresky v Santa Maria dell'Anima mu přinesly v Římě skvělou uměleckou pověst. Nedlouho po dokončení fresek v roce 1534 byl přijat do římského cechu malířů a miniaturistů cechu Sv. Lukáše (Compagnia di San Luca). Byl jedním z prvních vlámských umělců, kteří byli do tohoto cechu přijati.

Coxie zůstal v Itálii až do konce roku 1530 a získal zde mnoho zakázek. Podílel se na výzdobě nové baziliky svatého Petra, ale fresky, které vytvořil, jsou ztraceny z důvodu pozdější rekonstrukce interiéru kostela. Během svého pobytu v Itálii také tvořil návrhy pro italské rytce, mimo jiné pro sérii 32 tisků o příběhu Amora a Psyche. Návrhy zpracoval Agostino Veneziano a Master of the Die a vydal Antonio Salamanca v Římě v letech 1530 až 1560.

náhled|Utrpení sv. Šebestiána

Návrat do Flander Coxie se v roce 1539 vrátil do Vlámska. Cestoval přes Milán a během pobytu v Miláně vytvořil dva návrhy tapisérií. První další zmínka o něm je z Mechelenu, kde se 11. listopadu 1539 zaregistroval v místním Cechu svatého Lukáše. V Mechelenu žil v domě na Bruulu v centru města. Oženil se s Idou van Hasselt, rodačkou z města Hasselt v provincii Limburk. Později bydlel v Lutychu, hlavním městě knížectví biskupství Lutych. Lutych byl v té době významným uměleckým centrem, kde působili slavní umělci jako Lambert Lombard, Frans Floris a Willem Key. Lombard a Floris pracovali ve stylu romantismu.Tento umělecký směr přinesli do Nizozemska umělci, kteří odcestovali do Říma, kde poznali nové renesanční proudy a ovlivnili tak domácí malířské tradice.Ilja M. Veldman. "Romanism." Grove Art Online. Oxford Art Online. Oxford University Press. Web. 23 June 2020 Není zcela jasné, jak dlouho Coxie zůstal v Lutychu. Je možné, že po nějakou dobu cestoval mezi Mechelenem a Lutychem. Jeho první dvě děti, syn Raphael a dcera Anna, se mohly narodit v Lutychu, ačkoli jiné zdroje uvádějí jejich narození v Mechelenu. Raphael šel ve stopách svého otce a stal se úspěšným malířem.Raphael Coxie at the Netherlands Institute for Art History Další syn, Willem se narodil v Mechelenu v roce 1545 nebo 1546. Willem se také stal malířem, ale nedochovaly se žádné jeho práce.Guillaume Coxie at the Netherlands Institute for Art History

Po svém návratu do Nizozemska se Coxie stal vyhledávaným umělcem a získal mnoho zakázek. První důležitou zakázkou z roku 1540 byl obraz The Holy Kinship (Svatí příbuzní), nyní v Kremsmünsteru v Rakousku. Toto dílo, které si pravděpodobně objednala gilda "Antwerp Hosemakers Guild" pro svůj oltář v antverpské katedrále, je monumentálním triptychem. Střed kompozice tvoří Pannu Marii se svou matkou Annou, s Kristem a Janem Křtitelem. Scéna je zasazena do ohromující renesanční architektury s mnoha postavami. Tímto dílem nabídl Coxie široké veřejnosti ve Flandrech první konfrontaci s monumentálním stylem vrcholné renesance.

Když Bernard van Orley v roce 1541 zemřel, pracoval na návrzích pro vitrážová okna kaple habsburských panovníků v katedrále St. Michaela a St. Guduly (Cathedral of St. Michael and St. Gudula) v Bruselu. Coxie tuto zakázku převzal a vytvořil čtyři návrhy. Poté byl pověřen návrhem cyklu vitráží pro katedrálu Svatého Bava v Gentu. Předpokládá se, že přibližně v té době nastoupil po van Orleyovi jako dvorní malíř Marie Habsburské, sestry Karla V., císaře Svaté říše římské a nizozemské guvernérky. Coxie také pracoval na výzdobě nového habsburského zámku v Binche, jehož výstavba začala v roce 1546. Architektem byl Jacques du Broeucq z Mons, který také žil a studoval v Itálii. (Zámek, jehož cílem bylo soupeřit s Fontainebleau, byl zničen vojáky francouzského Jindřicha II. v roce 1554). Coxcie na zámku maloval fresky. Obdržel také provizi za výzdobu retabelu pro hlavní oltář katedrály sv. Michala a sv. Guduly v Bruselu. V roce 1543 byl zapsán jako občan města Brusel a jako člen místního Cechu svatého Lukáše. Brusel byl v té době hlavním správním městem Nizozemska, kde sídlil dvůr Marie Habsburské. Coxie provozoval velkou dílnu v Bruselu. Jeho finanční úspěch byl takový, že do roku 1550 vlastnil v Bruselu dva domy. Byl vyhledáván jako návrhář tapisérií nejprve habsburskými panovníky a později i místními podnikateli. Není to překvapující, protože v té době byl Brusel světovým centrem výroby tapisérií, což byl důležitý ekonomický faktor pro celé Nizozemsko. Dostal titul kreslíře města Brusel jenž byl spojen s roční rentou. Bylo zdokumentováno několik jeho návrhů tapisérií, ale žádný se nedochoval. Některé návrhy či série návrhů gobelínů mu byly připsány spíše na základě stylistických důvodů než dokumentů. Podílel se na návrhu „jagellonských tapisériích“ pro Zikmunda II. Augusta na jeho hrad na Wawelu. Vytvořil návrhy některých scén z Bible, včetně Příběhu prvních rodičů (Story of the First Parents), Příběh Noa (Story of Noah) a Příběhu babylonské věže (Story of the Tower of Babels). Coxie pravděpodobně také navrhoval gobelíny pro královský palác Filipa II. v Madridu zobrazující epizody ze života Kýra II., založené na vyprávění Herodota.Campbell, T. (2002) Art & Magnificence. Tapestry in the Renaissance, p. 394-403.

náhled|Šalamounův soud

Karel V., císař Svaté říše římské, tehdejší vládce Nizozemska, svěřil Coxiemu mnoho zakázek. Získal také zakázky od mnoha dalších významných osobností, jako byla rodina Morillon, pro kterou namaloval triptych Kristus triumfující (Triptych with the triumph of Christ and the donor family Morillon), nyní v muzeu v Lovani. Guy Morillon, původem z Burgundska, byl jedním z nejvýznamnějších postav v Lovani, byl tajemník krále Karla V. Coxie dále navrhoval dekorace pro Joyeuse Entrée, slavnostní vjezd tehdejšího korunního prince Filipa II. do Bruselu v roce 1549 a namaloval řadu portrétů habsburských vládců. Když v roce 1555 král Karel V. odstoupil z trůnu ve prospěch svého syna Filipa II., nový vládce zachoval Coxiemu podporu královského dvora. Filip II. pověřil Coxiho vytvořením věrné kopie oltáře v Gentu (Ghent Altarpiece) od bratrů van Eycků Vzhledem k tomu, že oltářní obraz byl umístěn v katedrále sv. Bava v Gentu, Coxie se do Gentu přestěhoval, aby úkol splnil. V Gentu bydlel od roku 1557 do roku 1559. Po dokončení kopie v roce 1559 se přestěhoval do Mechelenu, kde získal dům na Bruulu tím, že jej vyměnil za jeden ze svých bruselských domů. Nadále žil v tomto městě a stal se členem místní komory společnosti rétoriků (rederijkerskamers) de Peoene a cechu mušketýrů. V té době se Mechelen stal významným náboženským centrem ve Flandrech díky založení Mechelenského arcibiskupství v roce 1559, které od roku 1561 vedl mocný kardinál Antoine Perrenot de Granvelle, který byl také královským kancléřem. Filip II. Coxiemu zadal namalovat dvě kopie obrazu Van der Weydena Snímání z kříže (Descent from the Cross).

náhled|vlevo|170px|Prvotní hřích