Státní zaměstnanci v Česku jsou skupinou zaměstnanců, které zaměstnávají státní složky a které jsou placeny ze státního rozpočtu České republiky. Může existovat řada definic a pojetí. V nejužší variantě jde nepřesně řečeno o tzv. státní úředníky, tedy zaměstnance služebních úřadů ve služebním či pracovním poměru, v širším pojetí o přímé zaměstnance veřejného sektoru (školství, zdravotnictví, bezpečnostní a ozbrojené složky státu, soudy) a ve volném pojetí o všechny osoby, které jsou přímo či nepřímo placené z veřejných rozpočtů.
Definice
Úzká definice – státní úředníci Velmi závisí na zvolené definici pojmu. Například dle zákona o státní službě je státním zaměstnancem osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo k výkonu některé z činností uvedených v § 5 zákona o státní službě. Tato úzká definice by zahrnula pouze zaměstnance tzv. služebních úřadů státu ve služebním poměru, tj. de facto pouze státní úředníky. Takových státních zaměstnanců je dle statistik Ministerstva vnitra 67 945 (rok 2020). Při započítání obslužných míst v pracovním poměru jde celkem o 75 796 státních zaměstnanců zařazených ve služebních úřadech, kterých je celkem 234. Největším zaměstnavatelem je Ministerstvo vnitra, které mělo v roce 2021 celkem 66 726 zaměstnanců (včetně Policie ČR a Hasičského záchranného sboru). Jde ovšem opět o místa tzv. systemizovaná, tj. papírově vytvořená, ne nutně reálně obsazená (průměrná obsazenost služebních míst byla v roce 2020 89,5 %). U zaměstnanců služebních úřadů je možné uvést i další statistiky. Například, že v roce 2020 bylo na služebních úřadech 55 % zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním a dalších 41 % středoškolsky vzdělaných. Co do rozdělení dle pohlaví tvořilo skladbu zaměstnanců 26,5 % mužů a 73,5 % žen. Počet těchto zaměstnanců zůstává v posledních letech konstantní (v roce 2020 jich bylo pouze o cca 500 více než v roce 2015, přičemž rostl jen obslužný personál v pracovním poměru). Pojem „úředník“ je ovšem i v tomto pojetí zavádějící. Ve služebním poměru nejsou pouze úředníci vydávající správní akty, ale také stratégové, IT specialisté, projektoví manažeři, analytici, právníci, PR specialisté atd. Náplní práce je často správa, v uzším pohledu pak byrokratická a veřejná správa.
Širší definice – zaměstnanci státu V rozšířeném pojetí jde o zaměstnance organizačních složek státu (ministerstva, ústřední orgány státní správy, soudy apod.) a příspěvkových organizací státu. Dle Ministerstva financí činí počet takto definovatelných zaměstnanců 482 270 (rok 2021). S tímto číslem tvoří zhruba 7 % lidí v produktivní věku (18–65 let). Jde o počet míst, na která mají jednotlivá ministerstva v rozpočtu vyčleněny peníze. Všechna místa ale nemusí být obsazena. Na platech to je asi 239 miliard korun. V tomto pojetí jsou vedle státních úředníků zahrnuti také zaměstnanci soudů a státních zastupitelství, zaměstnanci škol regionálního školství (v roce 2021 bylo pedagogických pracovníků 223 tisíc z celkem 333 tisíc zaměstnanců ve školství), vojáci a další příslušníci ozbrojených sil a příslušníci bezpečnostních sborů (Policie ČR, hasiči, celní správa, vězeňská služba, GIBS).
Je nutné dodat, že například v roce 2020 bylo dle státního závěrečného účtu ve vládou regulované sféře zaměstnáno 463 648 zaměstnanců, z čehož bylo 265 254 zaměstnáno v příspěvkových organizacích státu a 198 394 v organizačních složkách státu. V posledních letech roste zejména počet zaměstnanců příspěvkových organizací státu (o 36 305 od roku 2011 do roku 2020).
Volná definice – zaměstnanci veřejného sektoru V nejširším pojetí lze dojít k závěru, že celkově veřejný sektor zaměstnává téměř milion zaměstnanců tedy pětinu až čtvrtinu všech pracujících. V tomto přístupu jsou ovšem započítáni všichni zaměstnanci, kteří v důsledku (či de facto), tj. nepřímo, mají podíl na platu či mzdě ze státního rozpočtu. Jde například o zaměstnance územních samosprávných celků (obcí a krajů), kteří vykonávají státní správu v přenesené působnosti (část jejich platů je sanována příspěvkem na výkon státní správy, který je součástí státního rozpočtu, a dále příjmy samospráv z rozpočtového určení daní apod. – v tomto druhém případě lze hovořit i o zaměstnancích obcí a krajů vykonávající pouze samostatnou působnost samosprávy), a pak dále zaměstnanci soukromého sektoru, kteří pracují na veřejných zakázkách spolufinancovaných státním rozpočtem. Zahrnutím poslední skupiny vzniká již velmi volné pojetí státního zaměstnance. V této volné definici je tedy státním zaměstnancem každý, jehož mzda je přímo či nepřímo vyplácena z daní vybraných státem (státní rozpočet). Pro oficiální statistiky se ovšem uvádějí jen přímo placení zaměstnanci se smlouvou se státem.
Rozdíl mezi zaměstnancem soukromého sektoru a veřejného sektoru není jen ve faktickém pobírání mzdy proti platu, ale i v mechanismu získávání příjmů zaměstnavatelem. Zatímco mzda soukromého sektoru se řídí pravidly tržní soutěže, platy pracovníků státu a veřejného sektoru jsou určeny politikou státu a jsou pevně stanoveny v nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Výhodou státních platů je určitá jistota příjmu pro konkrétního jedince, co se týče konkrétní tabulkové výše platu. Společnost jako celek ovšem může doplácet na celkové neefektivitě plošného odměňování a na neustálých politických sporech, jak vysoké by měly být platy ve veřejném sektoru. Tabulkový plat státního zaměstnance se stanovuje na základě vykonávané činnosti, ke které je v katalogu prací přiřazena platová třída, kdy s vyšší platovou třídou stoupá plat, ale také nároky na zaměstnance (např. povinně dosažený stupeň vzdělání, skládání úřednických zkoušek nebo jazyková vybavenost), vedle toho jsou dalším kritériem stanovení výše platu odsloužená léta.
V širších definicích státních zaměstnanců nebo zaměstnanců veřejného sektoru, proto musíme započítat pracovníky státem poskytovaných služeb, jako jsou veřejné školství, veřejné zdravotnictví, soudnictví, bezpečnost či hasiči. Ve volném pojetí je možné započítat i zaměstnance různých firem realizujících veřejné zakázky, které jsou najímány externě a vypláceny z obecních nebo státních prostředků. Například pracovníky stavějící pro stát dálnice či železnice a realizující další investiční výdaje z veřejných rozpočtů. Reálné číslo a procento lidí, které přímo či nepřímo zaměstnává stát je tedy v tomto pojetí vyšší než oficiální statistika a velmi těžko se odhaduje.
Grafy a statistiky vpravo|náhled|431x431pixelů|Počet a struktura státních zaměstnanců v roce 2021 Je třeba zdůraznit, že graf Ministerstva financí počítá pouze se zaměstnanci organizačních složek státu a příspěvkových organizací státu. V grafu chybí celý sektor veřejného zdravotnictví. Obecně je v sektoru zdravotnictví lékařů a zubařů dalších cca 50 tisíc, zdravotních sester přes 80 tisíc. Zaměstnanci obecních a městských úřadů a krajských úřadů jsou placeni z veřejných rozpočtů, de facto tedy ze státního rozpočtu (resp. z příjmů obcí a krajů – daně, transfery nebo poplatky), jen Magistrát hlavního města Prahy má přes dva tisíce zaměstnanců. V roce 2020 existovalo na obecních, městských a krajských úřadech (včetně úřadů městských částí Prahy a magistrátu) 76 731 úvazků, což na platech činilo 34,3 mld. Kč. Z grafu lze tedy vyčíst pouze velmi hrubé poměrné zastoupení jednotlivých zaměstnanců.
Trend a vývoj Podle státních rozpočtů v kostce, které od roku 2016 uvádí počty oficiálních státních zaměstnanců je trend jasný. Oficiální počet se rok od roku zvyšuje. Pokud chceme sledovat širokou definici státního zaměstnance (přímí i nepřímí) je nutné sledovat všechny subjekty (dodavatele ve veřejných zakázkách, neziskové organizace, zaměstnance obcí a krajů). Je vhodné zmínit, že soukromé volnotržní firmy jako jediné jsou schopny produkovat bohatství, odložením kapitálové spotřeby a investic do nových způsobů výroby, aby stát následně toto bohatství přes vybrané daně přerozdělil, či spotřeboval. Veřejný sektor je sice zahrnut v HDP, ale pouze ve spotřebě. Stát nemá motivaci v podobě zisku a produkce dodatečného bohatství tak není nutnou prioritou. Z vybraných daní poskytuje veřejné služby, jako jsou stavba dopravních cest, dostupné zdravotnictví, školství, sociální služby, důchody, atd… Existuje ovšem politický i ekonomický střet mezi tím, jak silnou roli by měl stát mít a kolik by měly činit jak jeho příjmy (zejména míra daní), tak také výdaje.
RokyPočty zaměstnanců OSS a POS2024487 5912023499 0562022488 8792021482 2702020475 3692019469 7372018453 4312017444 9282016437 291
RokyPočty zaměstnanců služebních úřadů ve služebním poměru (úředníci)Počty zaměstnanců služebních úřadů v pracovním poměru (obslužný personál)202067 9467 808201970 2117 632201871 0397 542201770 5277 443201669 1697 028201568 0917 186Zdroj.
Podíl na zaměstnané populaci V grafu níže jsou všichni zaměstnanci (cca 5,2 milionu). Pokud se podíváme na všechny občany v produktivním věku (6,9 mil) 18–65 let vyjde nám, že zhruba 7 % (482 270) z nich je zaměstnáno státem. Toto jsou počty státních zaměstnanců podle oficiálních statistik zaměstnaných přímo vládou. Pokud se podíváme pouze na všechny zaměstnané lidi tak procento je zhruba 9.2%. vlevo|náhled|upright=1|Podíl státních zaměstnanců na pracující populaci
Počet pracujících v ČR je cca 5,2 milionu.
Podíl na celkové populaci v ČR Graf níže zobrazuje podíly pracující a nepracující populace v ČR (cca 10,7mil) a v pracující populaci přibližný podíl veřejných zaměstanců ve volném pojetí(1mil) . vlevo|náhled|Podíl veřejných zaměstanců na celkové populaci v ČR
Výzkumy V lednu 2022 publikoval Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR studii Státní zaměstnanci a úředníci: kde pracují a za kolik? Podle studie je v České republice zhruba jeden milion osob, kteří jsou přímo či nepřímo placeni ze státního rozpočtu, ti jsou ve studii pojmenováni jako zaměstnanci veřejného sektoru. Platy necelé poloviny z nich (464 tisíc) jsou vypláceny přímo ze státního rozpočtu (tzv. státní zaměstnanci). Ostatní jsou placeni nepřímo dotacemi různým zaměstnavatelům nebo z jiných veřejných rozpočtů včetně obecních a krajských. Ze státních zaměstnanců jich 265 tisíc (57 % státních zaměstnanců) pracuje v příspěvkových organizacích, včetně učitelů a dalších zaměstnanců regionálního školství; zbývajících 198 tisíc (43 % státních zaměstnanců) v policii, armádě, na ministerstvech a dalších státu podřízených úřadech. Specifickou podskupinu představují zaměstnanci ministerstev, ústřední a neústřední státní správy. Těch bylo v roce 2020 78 tisíc (17 % státních zaměstnanců) a tyto nazývají státními úředníky.