Soukání je technika úpravy příze sloužící k převíjení z potáčů nebo jiné předlohy na cívky vhodné k textilnímu zpracování a ke zlepšení jakosti příze. Způsoby soukání náhled|Schéma soukání s křížovým vinutím Převíjení ručně předené příze s pomocí jednoduchých nástrojů (kolovrat a pod.) se používá profesionálně pro část přízí z kokosových vláken a z některých drahých vln (např. šáhtúš) a při amatérském zpracování některých přízí např. na ruční pletení Jedny z nejstarších nákresů techniky soukání na kolovratu pochází od Leonarda da Vinci z roku 1490Needham/Kuhn: Science and Civilisation in China, Cambridge University Press 1988, , str. 164 Soukací stroje v 21. století se nejčastěji rozdělují podle způsobu navíjení na dvě skupiny: Stroje s křížovým vinutím používané pro téměř všechny staplové prstencové příze. Stroje s tzv. přesným vinutím k soukání filamentů a ostatních přízí pro zvláštní účely.
Soukací stroje Z historie Jednoduchý soukací stroj byl vynalezen kolem roku 1750, v roce 1808 byl v provozu první stroj na soukání z potáčů. V roce 1863 se začaly používat při soukání štěrbinové čističe příze, od roku 1904 s mechanickým vazačem uzlů. Elektronické čističe jsou v provozu od roku 1963 a v 70. letech 20. století byly instalovány první plně automatické stroje. Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 181 Asi o 20 let později byly první vazače uzlů nahrazeny pneumatickým splicingem. náhled|Kuželovité cívky s křížovým vinutím Konstrukce strojů V 21. století se vyrábějí soukací stroje v mnoha variantách. Jednotlivé části stroje jsou přizpůsobeny druhu zpracovávaného materiálu, účelu použití nasoukaných cívek a počtu soukacích míst (jednotlivě soukaných nití), soukání však vždy probíhá v následujícím sledu:
předloha – napínací zařízení (brzdění) – navíjecí zařízení – navíjená cívka. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 607
Předloha Jako předloha k soukání jsou známé potáče od dopřádacích a skacích strojů, kotoučové a kónické cívky, přadena, zřídka: raketové a lahvové cívky, vytáče Napínací zařízení Napětí příze se řídí nastavitelnými brzdičkami, kterými soukaný materiál prochází. Pro staplové příze se nejčastěji používají talířové, pro filamenty hřebenové brzdy. Navíjení Dutinka je nasazena na vřetenu, které se otáčí přímým pohonem nebo třením dutinky o hnací buben. Rozvod příze po délce dutinky je konstruován v různých variantách, zásadně se rozeznávají stroje s křížovým a s přesným vinutím. U křížového vinutí se vodič příze pohybuje tak, aby se jednotlivé vrstvy nad sebou překřížily. Vinutí je poměrně řidší, avšak stabilní i na hranách cívky. náhled|Příze soukané s přesným vinutím
Měrná hmotnost (hustota) vinutí osnovních nebo útkových přízí se udává s 5–6 g/cm3, cívky pro barvení mají mít hustotu 2,8–3,5 g/cm3. Navíjecí rychlost dosahuje 1500 m/min. Stroje s přesným vinutím mají navzájem nezávislý pohon cívky a rozvaděče niti. Rychlosti obou elementů se dají průběžně přizpůsobovat, takže se může dosáhnout (až o 70 %) hustější, téměř paralelní vinutí bez pruhování a jiných vad.
S přesným vinutím se soukají např. filamenty, u kterých by se mohl poškodit povrch cívky při křížovém vinutí nebo útkové staplové příze pro rychloběžné bezčlunkové tkací stroje.Oxtoby: Spun Yarn Technology,Butterworth-Heinemann 2013, , str. 185
Stroje jsou konstruovány na navíjecí rychlost do 2500 m/min. Navíjená cívka Nejpoužívanější je kuželový tvar cívek. Mimo toho jsou známé: válcový, bikónický, terčový, variokónický a raketový tvar. Délka návinu bývá v rozsahu 155–320 mm, hmotnost až 24 kg.
Dutinky jsou nejčastěji z tuženého papíru, pro přesné vinutí z plastiku, pro barvení příze perforované. náhled|vpravo|Poloautomatický soukací stroj ze 70. let 20. století Přídavná zařízení Kontrola a čištění příze Asi od 80. let 20. století patří ke standardnímu vybavení soukacích strojů elektronické čističe nastavitelné na určitou toleranci odchylek od dané jemnosti probíhající niti. Jako chyby v přízi čístič obvykle registruje: nopky (1-10 mm), krátká silná místa (11-80 mm), dlouhá silná/tenká místa (81-2000 mm) a zápředky (1-10 mm). Při překročení nastavené tolerance se chybné místo automaticky vystříhne. Přesnost reakce čištiče je závislá také na rychlostí procházející niti. U moderních přístrojů se počítá při rychlosti soukání 1500 m/min. s přesností nad 90 %.
K čisticímu ústrojí patří zpravidla splicer, s pomocí kterého se automaticky spojují konce niti přetržené čističem při odstraňování vady. Kompletní zařízení je konstruováno buďto pro každou soukací jednotku nebo jako pojízdný robot obsluhující 5 až 10 jednotek. Parafinování Povrch příze na pletení, šicích nití a útkových přízí pro některé druhy bezčlunkových tkacích strojů se musí hladit. Tato úprava se provádí na soukacích strojích třením nitě o váleček z tuhého parafinu nebo namáčením v tekutém vosku před navíjením na cívku. Spotřeba vosku: pro přízi z bavlny 0,8-1,2 g/kg příze, pro umělá vlákna 0,6-0,9 g/kg. Při dalším zpracováním se počítá se sníženým třením u bavlny na polovinu a u umělých vláken asi na 60%.Kunar: Proces Management in Spinning, CRC Press 2014, ISBN 9781482208375, str. 232-234 Automatizace Od konce 70. let 20. století se vyrábějí soukací stroje s různým stupněm automatizace. U plně automatizovaných zařízení obsluha pouze přiváží do zásobníku bedny s potáči a odváží nasoukané cívky. Zvláštní konstrukce Formáty cívek, které jsou zcela odlišné od standardních strojů, se soukají např. na zařízeních pro útek na člunkové tkací stroje, pro tkací stroje na stuhy a pro láhvové cívky (barvení příze).Rath: Lehrbuch der Textilchemie, Springer-Verlag 2013, , str. 562-563
Stroje na přesoukání příze z obarvených (nebo mercerovaných) přaden na křížové cívky.
Poznámka
Navíjení příze do přaden (k barvení nebo sušení) a do klubek (na ruční pletení) má sice jistou podobnost se soukáním, liší se např. tím, že příze nezůstane po navinutí na žádném pevném nosiči. Odborný název této činnosti je motání.Souček: Technologie přádelnictví, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1986, s. 169-171
Reference
Literatura Přesné vinutí (německy) Fries: Weberei-Technik, str.2.27–2.28, , Gesamttextil, (Frankfurt/Main 1988)
Ostatní údaje Kolektiv autorů: Tkalcovská příručka, str. 154–247, (SNTL Praha 1980)
Kategorie:Technologie a technika výroby příze