náhled|Start mise 5. června 2024 náhled náhled|Boeing CFT při příletu k ISS náhled|Posádka CFT s kompletní Expedicí 71 (vždy zleva): v horní řadě Čub, Eppsová a Dominick, v prostřední Grebjonkin, Caldwellová Dysonová a Barratt a ve spodní Williamsová, Kononěnko a Wilmore Boeing Crew Flight Test (zkráceně Boe-CFT) byla první misí kosmické lodi Starliner od společnosti Boeing s posádkou na Mezinárodní vesmírnou stanici a celkově třetí orbitální letovou zkouškou Starlineru po předchozích bezpilotních letových testech OFT a OFT-2. Let se měl původně uskutečnit v roce 2020, ale loď se dvěma astronauty NASA na palubě odstartovala po mnoha odkladech 5. června 2024. Kvůli pokračujícímu testování byl několikrát byl odložen také odlet z ISS a loď nakonec odletěla na Zemi bez posádky a přistála 7. září 2024.

Posádka Hlavní posádka (jen při startu):

Barry Wilmore (3), NASA – velitel Sunita Williamsová (3), NASA – pilotka

V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.

Záložní posádka:

Michael Fincke, NASA – pilot Podle původního oznámení ze srpna 2018 měla misi Boe-CFT uskutečnit tříčlenná posádka: velitel Chris Ferguson, pilot Eric Boe a letová specialistka Nicole Mannová. V lednu 2019 se však ze zdravotních důvodů Erica Boea nahradil další zkušený astronaut Michael Fincke a v říjnu 2020 astronaut Barry Wilmore zaujal místo Chrise Fergusona, tentokrát z rodinných důvodů. Wilmorovo místo v záložní posádce obsadil Matthew Dominick.https://forum.nasaspaceflight.com/index.php?topic=740.3280 Z původní posádky nakonec odešla i Nicole Mannová, která se měla stát první ženou na palubě americké kosmické lodi při letovém testu, ale v říjnu 2021 byla přeřazena do funkce velitelky mise SpaceX Crew-5 a o rok později se skutečně stala první velitelkou Dragonu. Její místo v posádce Boe-CFT převzala Sunita Williamsová. V červnu 2022 pak NASA oznámila finální složení posádky tvořené Wilmorem a Williamsovou. Z informace o průběhu tréninkové přípravy na let později vyplynulo, že pilotem v záložní posádce je Michael Fincke, později NASA vyjasnila, že Fincke je zálohou pro oba členy hlavní posádky, přičemž Dominick byl stanoven velitelem hlavní posádky mise SpaceX Crew-8 a na stanici odletěl už 4. března 2024.

Starliner a Atlas V

Loď Starliner pro NASA vyvinula, vyrábí a provozuje americká společnost Boeing jako součást vývojového programu (Commercial Crew Development) a programu letů komerčních lodí s posádkami (Commercial Crew Program). Skládá se z kabiny ve tvaru kužele a válcové servisní sekce. Největší průměr dosahuje 4,56 metru, délka spojených modulů 5,03 metru a startovací hmotnost až 13 tun. Pro až 7 astronautů je v kabině k dispozici 11 krychlových metrů hermetizovaného prostoru, což je více, než nabízela kabina lodi Apollo, ale méně, než poskytuje loď Orion určená pro lety k Měsíci v rámci programu Artemis. Kvůli omezené kapacitě amerického segmentu ISS však bude dopravovat čtyřčlennou posádku a omezené množství zásob.Commercial Human Spaceflight Plan Unveiled , Aviation Week, 2010-07-20, accessed 2010-09-16.

Loď bude moci zůstat sedm měsíců připojená ke stanici, koncipována je jako znovupoužitelná s životností 10 letů.

Nosičem Starlineru na oběžnou dráhu je 52,4 metru vysoká raketa Atlas V N22 od výrobce United Launch Alliance (ULA) s dvoumotorovým horním stupněm Centaur. Dva motory RL-10 jsou pro lety Starlineru vyžadovány, aby byla zajištěna trajektorie startu umožňující bezpečné přerušení letu v kterémkoli bodě mise.

Přípravy mise Let se měl podle původních plánů uskutečnit v roce 2020. Protože však předchozí nepilotovaný let Boeing Orbital Flight Test v prosinci 2019 skončil částečným neúspěchem (loď nedoletěla k ISS), musel Boeing před CFT vyslat loď na náhradní misi bez posádky Boeing Orbital Flight Test 2. Ta se po několika dalších odkladech kvůli technickým problémům uskutečnila v květnu 2022 a loď se k ISS úspěšně připojila na šest dní.

První předběžný odhad termínu startu CFT byl zveřejněn počátkem července 2022 – počítal se startem 8. prosince 2022 a pobytem posádky na stanici mezi 9. a 14 prosincem s tím, že definitivní termín bude schválen po dokončení analýzy dat z předchozího testu OFT-2. Koncem srpna téhož roku však NASA oznámila posun startu nejdříve na únor 2023, protože je potřeba více času k vyřešení několika zjištěných problémů. V listopadu 2022 následoval další odklad na duben 2023 a prodloužení letu zhruba na dva týdny; Na kosmodromu mezitím pokračovaly přípravy lodi včetně instalace předního tepelného štítu a vstupního krytu, kvalifikačního testování letového softwaru a ověřovacího testu kabiny s posádkou. Další změna v březnu 2023 odložila start nejdříve na léto 2023. Šéf programu komerčních posádek NASA k tomu řekl, že certifikační proces Starlineru trval „trochu déle, než jsme očekávali“. Důvodem byly mimo jiné rozšířené testy manuálního řízení a ochrany před přehříváním baterií. A 29. března 2023 NASA upřesnila, že start plánuje na 21. července 2023, a to kvůli jinému provozu na stanici (let nákladní lodi SpaceX CRS-28) a na kosmodromu. V květnu byl navíc v plánu dodatečný pozemní test padákového systému lodi.

Zástupci NASA a Boeingu 25. května 2023 po prověření stavu příprav konstatovali, že již byly uzavřeny všechny případy anomálií z mise OFT-2 a dokončeno 95 % certifikačních kroků pro misi CFT. Týmy pracovaly na zbývajících úkolech a mířily k uzavření lodi a zahájení tankování pohonných látek nádrží v lodi v polovině června 2023. Mimo jiné bylo řečeno, že technici testují, jestli konkrétní druh pásky používané k ochraně některých kabelů Starlineru nepředstavuje riziko hořlavosti, a že také ověřují účinnost některých spojů v padákovém systému Starlineru. A právě tyto dva problémy byly o týden později, 1. června, důvodem odložení plánovaného termínu startu z 21. července 2023 na neurčito – zástupce Boeingu na tiskové konferenci pouze konstatoval, že je stále možné uskutečnit misi CFT v roce 2023. Neuvedl ale žádný konkrétní časový údaj, pouze požádal o několik dní na přípravu nového harmonogramu. Pravděpodobně bude nutné vymontovat a upravit padáky a aspoň v některých případech nanést další vrstvu bezpečného materiálu kolem hořlavé pásky, která se v lodi vyskytuje na stovkách míst.

Na rozuzlení otázky ohledně termínu startu se čekalo více než dva měsíce – až 7. srpna 2023 zástupce Boeingu novinářům oznámil, že technici dosáhli značného pokroku v řešení problémů s padáky a elektroinstalací, ale k plné připravenosti lodi k letu před sebou mají ještě několik měsíců práce. První Starliner s posádkou tak měl podle očekávaní firmy odstartovat nejdříve začátkem března 2024. Přesnější datum mělo být teprve stanoveno během několika týdnů, ve spolupráci s NASA a s ohledem na programu na ISS, v němž březen obvykle bývá obdobím zvýšeného provozu kvůli rotacím posádek obou segmentů stanice. Obdobně bylo nutné harmonogram sladit s plánem ostatních startů společnosti United Launch Alliance, provozovatele rakety Atlas V. Zástupce NASA ovšem také konstatoval, že je příliš brzy na to určit, kdy by po této misi mohla následovat první ze šesti objednaných řádných letů na ISS s posádkou k půlroční misi, které agentura Boeingu – stejně jako SpaceX – přidělila v roce 2014 podle iniciativy Commercial Crew Program. Připustil ale, že pokud by se testovací let skutečně odehrál v březnu nebo dubnu 2024 a neobjevily se při něm nové zásadní potíže, mohl by Starliner certifikaci pro zahájení řádných misí na vesmírné stanice získat do konce roku 2024.

Nový termín byl oznámen po devíti týdnech, 12. října 2023 – se startem CFT se počítá nejdříve v polovině dubna 2024. Současně bylo řečeno, že Boeing odklad využije k dořešení obou problémů, z nichž kritičtější z hlediska očekávaného termínu byl ten s padáky. „Měkké" spoje ve vrchlíku padáků, které se ukázaly být slabší, než se očekávalo, a nevyhovovaly tak faktoru bezpečnosti požadovaného pro lety s posádkou, již byly přepracovány a během léta 2023 je Boeing testoval včetně pádového testu naplánovaného na druhou polovinu listopadu. Kromě toho již technici v horní části kosmické lodi odstranili asi 85 % spojovací pásky původně použité na kabelových svazcích, protože je v některých prostředích hořlavá. V dolní části, kde by bylo obtížné pásku odstranit nebo by to mohlo způsobit poškození, se Boeing rozhodl pásku ponechat, ale zabezpečit ji ochrannými bariérami a nátěry, nebo ji obalit jinou páskou, která hořlavost sníží.

V polovině listopadu 2023 vyšlo najevo, že NASA start mise plánuje na 14. dubna 2024, protože certifikace se blíží k závěru a Boeing z lodi odstranil celkem 1 300 metrů hořlavé spojovací pásky. V polovině února 2024 také úspěšně provedl test upraveného padákového systému. O několik dní později NASA oznámila, že se start uskuteční nejdříve 22. dubna 2024 v 09:24 UTC. V polovině března 2024 Boeing zahájil čerpání pohonných látek do nádrží lodi, i když zástupci společnosti připustili, že je ještě v běhu několik položek z procesu certifikace lodi. Loď pak 16. dubna 2024 speciální valník převezl z montážní haly Boeingu do zařízení společnosti ULA k integraci s raketou Atlas V. Tam loď také 24. a 25. dubna úspěšně absolvovala hodnocení letové připravenosti (flight readiness review, FRR).

S ohledem na posuny v programu letů k ISS a od ní pak NASA počátkem března 2024 odložila termín asi o dva týdny na začátek května 2024, což o měsíc později upřesnila na „nejdříve” 6. května 2024. To kvůli večernímu čas na Floridě znamenalo 7. května v 02:34 UTC s připojením ke stanici o den později v 04:46 UTC. Záložní termíny byly stanoveny na 8., 11. a 12. května podle UTC (nebo 7., 10. a 11. května podle amerického východního času v místě startu).

Manažer NASA pro Commercial Crew Program Steve Stich na jedné z posledních prezentací před startem konstatoval, že Boeing zajistil lepší hodnoty pravděpodobnosti ztráty lodi a posádky, než NASA požadovala – místo 1/270 ohledně posádky dosáhl 1/295 a místo 1/50 v případě lodi dosáhl 1/55.

Tři dny před plánovaným startem zástupci zúčastněných stran informovali, že při přípravě mise neřeší žádné technické problémy. A v týž den byla nosná raketa s lodí dopravena ve vzpřímené pozici z montážní haly společnosti ULA na rampu SLC-41 k posledním předstartovním přípravám.

Náklad Kromě obou astronautů bylo do kabiny umístěno celkem 344 kg nákladu, který se vedle osobních věcí posádky a dalšího materiálu a vybavení pro stanici skládal také z tematických nášivek tvořených znakem mise a pamětních mincí vydaných jak NASA, tak společností Boeing. Zhruba stejné množství nákladu poveze Starliner také zpět na Zemi.

Průběh letu

Plánovaný průběh letu Pro let byl použit třetí vyrobený kus Starlineru, který už podnikl první, jen částečně úspěšnou testovací misi Boeing Orbital Flight Test. Loď byla pojmenována Calypso na počest podmořského výzkumníka Jacquese Cousteaua, jenž stejně pojmenoval svou oceánografickou plující laboratoř.

Plán letu obsahoval:

start Starlineru Calypso na špičce rakety Atlas V společnosti United Launch Alliance z rampy SLC-41 na kosmodromu Cape Canaveral Space Force Station na Floridě; dohoření dvou postranní motorů na tuhá paliva zhruba 90 sekund od vzletu a jejich odpojení od prvního stupně o dalších 50 sekund později; ukončení činnosti prvního stupně asi 4 a půl minuty po startu a jeho oddělení od zbytku sestavy na dalších 7 a půl minuty spuštění druhého stupně Centaur a dokončení úkolu donést loď na oběžnou dráhu; provedení dvou zážehů motorů lodi Calypso v časech 31 a asi 75 minut po zahájení letu; po jednom dni mise připojení lodi ke stanici prostřednictvím předního portu na modulu Harmony (Harmony forward).