Josef Zubatý (konstruktér)

Josef Zubatý (8. února 1895 – květen 1987) byl československý konstruktér motorů a automobilů.

Mládí, studia, manželství Josef Jiří Zubatý se narodil 8. února 1895 na Smíchově u Prahy (Smíchov byl připojen k Praze až v roce 1922). Jeho otcem byl truhlářský mistr František a matkou Františka, roz. Hraběová, oba bytem na Smíchově č. p. 26. Na Smíchově vychodil obecnou školu v letech 1901–1906, pokračoval na české státní reálce (C. K. Státní česká reálka na Malé Straně). Pocházel ze skromných poměrů, i proto např. pobíral ve školním roce 1910–1911 podporu 700 korun pro chudé žáky. Na straně druhé rozšiřoval přírodopisné sbírky, do nichž přinášel čerstvé rostliny. Středoškolská studia ukončil v roce 1913 maturitou s vyznamenáním. V letech 1913–1918 studoval Zubatý na Českém vysokém učení technickém v Praze, druhou státní zkoušku vykonal s prospěchem velmi dobrým.

V roce 1933 se osmatřicetiletý Ing. Josef Zubatý oženil. Manželkou mu byla paní Ludmila (1908–1980). Manželství zůstalo bezdětné. V roce 1935 se zúčastnil 20. června II. mezinárodních závodů motorových člunů okolo Císařské louky v Praze. Zvítězil ve třech jízdách, v člunech do 500 ccm na 6 km (American Beuaty-Evinrude), v kluzácích stupňovitých s přívěsným motorem na 4 km (Century Cyclone-Johnson 350 ccm) a v závěrečném handicapu kluzáků s přívěsným motorem na 10 km (American Beauty). Tiskem bylo zmíněno, že už v závodech pořádaných Yachtklubem 27. května 1934 ing. Zubatý v kluzácích těžil ze svých amerických zkušeností, kde pobýval v letech 1923–1931.

Josef Walter a spol. V lednu 1916, tedy prakticky v polovině studií, nastoupil, aby si přivydělal na studia, k firmě J. Walter a spol. v Jinonicích u Prahy, kde začal působit na poloviční úvazek jako konstruktér. V roce 1919 je tato společnost s ručením omezeným Josef Walter a spol. přejmenována na Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. V letech 1916–1919 se Zubatý rozhodující měrou podílel na několika projektech. Jinonická továrna a její výroba byla za První světové války zcela podřízena válečné produkcí pro potřeby rakousko-uherské armády.

Jeho první prací (společně s ing. Josefem Plockem) byl vzduchem chlazený stacionární dvouválec o výkonu 1,65 k pro napájení přenosných radiotelegrafických stanic. Motor „centrály“ byl dvouválcový o zdvihovém objemu 181 cm³ (vrtání ø 48 mm, zdvih 50 mm), vzduchem chlazený, s ležatými válci uspořádanými proti sobě (boxer). Válce motoru byly odlity ze šedé litiny. Zalomená hřídel a ojnice byly z výkovku, z chromniklové oceli. Chlazení motoru, které je jednou z nejdůležitějších záležitostí u stacionárních motorů, vyřešil pomocí zvláštních, řemeny poháněných ventilátorů, neboli zvláštními exhaustory vysávajícími teplý vzduch z komor obklopujících válce. Setrvačník o velikém průměru se šesti lopatkami byl totiž vytvořen jako ventilátor a vháněl vzduch na válce resp. na jejich žebra. Proud vzduchu působil současně i na motorovou skříň, což mělo za následek i účinné chlazení motorového oleje. Zapalování vysokonapěťovou magnetkou Bosch, která byla poháněna ozubenými koly s čelním ozubením od vačkového hřídele. Čistič paliva byl součástí jednotryskového karburátoru. Motor o celkové hmotnosti 18,2 kg se startoval klikou. Tento motor se vyráběl i po válce pod označením Walter D 48/50. náhled|Itar 710 (1921) V letech 1917–8 zkonstruoval pro rakousko-uherskou armádu vojenský motocykl Walter 706 cm³. Motor stroje byl opět plochý dvouválec Flat-Twin, podobné konstrukce jako u anglických motocyklů Douglas (bratrů Williama a Edwina Douglasových z Kingswoodu), s válci svírajícími úhel 180 stupňů. Jednalo se o čtyřdobý vzduchem chlazený zážehový dvouválec SV s protiběžnými písty – boxer, vrtání ø 75 mm a zdvih 80 mm. Přes objednávku 300 motocyklů pro c. a k. ministerstvo války výroba motocyklů v továrně Walter do konce války nebyla zahájena. Rozpracované stroje (10 ks) a díly firma Walter prodala firmě Automontage Jos. Janatka ze Smíchova včetně licence k tomuto motocyklu. Janatkova firma vybavila svůj radlický výrobní závod pro sériovou výrobu těchto strojů. Motocykl byl vyráběn od roku 1920 pod značkou Itar. Premiéra motocyklu Itar 710 proběhla 22. května 1921 startem na závodu Zbraslav-Jíloviště. Původní konstrukce byla během času byla modernizována a motocykl se vyráběl až do roku 1930 především pro potřeby československé armády.

Zubatý pracoval i na projektu prvního nákladního automobilu Walter s nosností 2 tuny. Toto vozidlo bylo dokončeno až po jeho odchodu z továrny Walter. Nákladní automobil Walter PN, jehož konstrukci se Zubatého motorem Walter WIZI dokončil ing. Josef Plocek, se vyráběl od roku 1924. Automobil se vyráběl v několika sériích a postupně byl měněn motor i podvozek. Stal se nejdéle vyráběným automobilem továrny Walter, protože poslední výrobní série (XV. a XVI. série) těchto oblíbených nákladních automobilů opustila jinonický závod po II. světové válce. Avšak nejvýznamnější Zubatého konstrukcí za jeho působení v jinonické továrně se stala řada automobilů vyráběná od roku 1919 pod označení Walter WZ – WIZ – WIZI. náhled|Walter WZ (1920) limuzína náhled|Walter WZ (1920) faeton Walter WZ, WIZ a WIZI byly osobní automobily firmy Walter vyráběné v letech 1919–1928. Písmeno Z v jejich označeních prozrazovalo, že je navrhl tehdy čtyřiadvacetiletý konstruktér, „čerstvý“ inženýr Josef Zubatý (Walter Zubatý). V roce 1919 jsou představeny Walter WZ (6/18 HP) a WIZ (6/18 HP), o rok později WIZI (8/25 HP). Ještě za války připravoval konstruktér Zubatý novou typovou řadu automobilů Walter tak, aby splňovala požadavky tzv. jednotného typu vozu. Téměř celý rok 1919 byl věnován přípravám na uvedení jednotného typu vozu WZ. Unifikace spočívala v zavedení dostatečně dimenzovaných dílů převodového ústrojí a podvozku, aby byly s rezervou použitelné i pro silnější motory. Automobily řady WZ byly oficiálně představeny veřejnosti na XII. mezinárodní automobilové výstavě v Praze, která se konala na Výstavišti pod protektorátem T.G. Masaryka ve dnech 1.–8. srpna 1920. Od roku 1924 společně s touto řadou WZ byla vyráběna i modernizovaná verze ing. Josefa Plocka označena jako Walter P. náhled|Walter WZ (1920) valník Motor WZ (1919–1928) byl zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod SV, objem 1544 cm³, vrtání 64,0 mm, zdvih 120,0 mm, bez přeplňování, původní výkon byl 16 k, později 13,3 kW/18,0 k při 2000 ot/min., maximální rychlost 75 km/h. Čtyřválec v bloku odlitý ze šedé litiny společně s hlavou byla přišroubována kliková skříň z lehké slitiny, s ventily po jedné straně uspořádanými. Písty hliníkové a ojnice odlehčené. Vyosený zalomený, klikový hřídel z chromniklové oceli byl uložen ve 3 ložiscích z bílého kovu. Startování klikou, od roku 1920 elektrickým startérem, který roztáčel ozubený věnec setrvačníku. Ocelolitinový setrvačník měl pro lepší chlazení spojky odsávací žebra. Zapalováni Bosch o vysokém napětí na svíčky (12 V) magnetkou Bosch ZA4 spolu s dynamem bylo poháněno šroubovými koly od vačkového hřídele a bylo doplněno pružnou spojkou Bosch umožňující nastavit předstih zážehu. Všechny elektrovodné dráty byly uloženy v trubkách, čímž byly kryty a chráněny před nečistotami. Motor WIZI (1920) byl zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod SV, objem 2120 cm³, vrtání 75,0 mm, zdvih 120,0 mm, dva ventily/válec, bez přeplňování, výkon 18,4 kW/25,0 k při 2000 ot/min, maximální rychlost 85 km/h. Do vertikálního karburátoru Zenith 30 se dvěma difuzory byl benzín dopravován „automatickým nasávačem“ Pallas resp. Espero. Zapalování Bosch ZF 4. Ostatní parametry motoru byly shodné s typy WZ a WIZ.

Po změně statutu společnosti na akciovou v roce 1919 začíná slábnout vliv zakladatele, Josefa Waltera. V roce 1920 přišli z Českomoravské strojírny ředitel ing. Jan Novák (původně pracoval v Kopřivnické vozovce jako vedoucí automobilního oddělení a „vymyslel“ ochrannou známku Tatra, pozdější konstruktér leteckých motorů řady Walter NZ, 1920–1927), Theodor Svoboda (komerční ředitel, obchodní ředitel 1920–1945) a vedoucí dílen ing. Otomar Benák (1920–1945). V roce 1923 definitivně odchází ze společnosti Josef Walter a rozhodující vliv získává Vítězslav Kumpera st. Ing. Josef Zubatý z továrny Walter odešel v létě 1919 a odjel na „zkušenou“ do Francie a později do USA.

Ještě však před svým odchodem do zahraničí podává 24. července 1919 svoji první patentovou přihlášku č. 0-5762 na konstrukci převodové skříně. Československý patent č. 5762 je mu udělen 15. března 1921. Jednalo se o poloautomatickou (polosamočinnou) převodovku pro lokomotivy polních drah. Motory těchto lokomotiv za války vyráběla jinonická firma Walter a spol.

Avions Farman a AC Spark Plug Company Už v roce 1920 se stal dopisovatelem magazínu Auto. V červenci 1920 byl zveřejněn jeho vlastenecký příspěvek „Byli a jsme a budem!“, kde vyzdvihl kvalitu československé „automobilní industrie“. „Dokazovali jsme svoji převahu uvnitř Rakouska. Hlavním městem naší automobilové industrie učinili jsme Prahu a ne Vídeň. Pořádali jsme svoje automobilové výstavy zprvu pro sebe, ale pak pro celé Rakousko, neboť ve Vídni se vždy příliš dlouho smlouvali a rozhodovali. A ani válka nás neudusila. Ač v klatbě, dovedli jsme si svůj význam uchovati do poslední chvíle. Co jsme dnes? Především jsme a to už je znamenité. Nemusíme svoji industrii tvořiti, ona již existuje.“ náhled|Josef Zubatý, Jan Novák, Jaroslav Kalva (vzadu zleva), Antonín Kumpera a Charles Faroux vpředu (Paříž 1922) V červenci 1919 se inženýr Zubatý vydal do Francie, kde nastoupil k firmě H. & M. Farman (Avions Farman) v Boulogne-Billancourtu, nedaleko Paříže, jednoho z nejvýznamnějších producentů automobilů a vojenských letadel. Začal jako konstruktér detailů, postupně se stal samostatným konstruktérem, pak šéfem konstrukční kanceláře a konečně šéfem výroby (chef de la fabrication), při čemž zodpovídal za mechanickou dílnu, tepelné zpracování polotovarů, nářaďovnu, montáž, karosárnu, zajíždění vozidel a opravnu leteckých motorů. Zubatý u Farmana zaváděl výrobu luxusních automobilů Farman A 6 a A 6B se šestiválcovými motory, které se vyráběly v letech 1923–1927. Když Farman zahájil leteckou výrobu, Zubatý v tamní továrně zkonstruoval jejich první letecký dvanáctiválec (čtyřdobý zážehový vodou chlazený třířadý dvanáctiválec s válci do W) o výkonu 400 k Farman 12We (1922) a první letecký osmnáctiválec o výkonu 600 k Farman 18Wd. U francouzské firmy Farman pracoval ing. Zubatý v letech 1919–1922. náhled|Josef Zubatý (1923)