Voják a tanečnice (1927) je první operou Bohuslava Martinů napsanou na libreto J. L. Budína (pseudonym Jana Löwenbacha) podle Plautovy komedie Lišák Pseudolus. Skladatel ji psal, okouzlený Paříží, dadaismem a revuí, v letech 1926 až 1927.

Charakteristika díla Voják a tanečnice je svou formou velmi netradiční dílo, jež v sobě kombinuje revui, muzikál, operu, místy paroduje operetu, vystupuje i černošský jazzband. Hudba se liší od jiných oper Martinů (např. Julietta, Hry o Marii nebo Řecké pašije) a je přístupná i nejširšímu okruhu publika. Na několika místech se objeví i baletní pantomima po způsobu Pařížské šestky.

Inscenační historie Světová premiéra se konala v Brně, již rok po vzniku opery, 5. května 1928. Další provedení však probělo až po čtyřiceti letech v Olomouci (1966). Od devadesátých let minulého století operu inscenovaly nejprve Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě (1990), poté Státní opera Praha (2000) a naposledy v roce 2014 Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni v režii Tomáše Pilaře a pod vedením dirigenta Petra Kofroně. V roce 2015 byla tato inscenace provedena v Praze v Národním divadle v rámci festivalu Opera 2015.

Osoby a první obsazení osoba hlasový obor premiéra (5. 5. 1928)Šimon, athénský občan baryton Arnold FlöglPaní Malina, jeho choť alt Marie HlouškováKalidorus, jejich syn tenor Antonín PelzPseudolus, jejich sluha baryton Zdeněk OtavaBambula, radní a majitel tančírny bas Jaroslav ČihákFenicie, tanečnice u Bambuly soprán Alexandra ČvanováAloisie, Pseudolova milenka alt Marta DobruskáHarpax, vojenský sluha ze Sparty tenor Karel KosinaKuchař tenor Václav ŠindlerDomovnice soprán Jelena Ježićová1. lucerna tenor Bedřich Zavadil2. lucerna tenor Karel Kosina3. lucerna tenor Václav ŠindlerSocha bas Vladimír JedenáctíkMěsíc tenor Valentin ŠindlerČernoška soprán Jožka MattesováOpilec baryton Ferdinand Pour1. aedil tenor Jan Špůrek2. aedil bas Adolf BrunnerCato mluvená role Václav FialaPlautus mluvená role Ladislav NechybaMolière mluvená role Bohumil NováčekPán s parukou mluvená role Václav FialaRežisér mluvená role Vilém SkochNápověda mluvená role Emil RandaKritik mluvená role Adolf BrunnerStrážník mluvená role Josef Tupý Pět dukátů (soprány); athénští občané, lidé v Bambulově tančírně, tanečnice Dirigent: František Neumann Režie: Ota Zítek Scéna a kostýmy: Bohumil Babánek

Obsah opery

1.díl Je noc. Na nebi svítí měsíc, na zemi lucerny. Kalidorus a jeho sluha Pseudolus čtou dopis od tanečnice Fenicie, Kalidovy milé. Píše v něm, že ji majitel tančírny Bambula prodal za dvacet dukátů jakémusi vojákovi. Vzal si zálohu a obdržel jeho pečeť. Tomu, kdo se prokáže stejnou pečetí a zaplatí dlužných pět dukátů, Bambula svou tanečnici vydá.

Pseudolos vezme Kalidora do Bambulovy tančírny, kde vrcholí přípravy na hostinu k majitelovým narozeninám. Kalidos žádá Bambulu, aby týden počkal, než sežene peníze, kterými by vyplatil Felicii, ale ten odmítá.

Šimon a jeho žena Malina hovoří o prodeji tanečnice Felicie jejich synovi Kalidorovi. Matka souhlasí, otec je proti výkupnému a chce rozhlásit po městě, aby jeho synovi nikdo žádné peníze nepůjčoval. Pseudolus se pokouší přesvědčit Šimona, aby vydal chybějící peníze. Do hry vstupují svými komentáři a požadavky nápověda, režisér a kritik, což vyvolá všeobecný chaos.

Do Bambulovy tančírny přichází vojenský sluha Harpax. Pseudolus se začne vydávat za Bambulova sekretáře a chce po Harpaxovi peníze. Ten odevzdává Pseudolovi list s pečetí pro Bambulu, nikoliv však peníze. Ty si Pseudolus půjčí od paní Mary, která mu pro chystané intriky sežene i vojenskou šavli a uniformu. Pseudolus pak nechává vše dopravit ke své milé Aloisii. Felicie sní o lepších časech a zpívá árii: „Když jsem tančila v Arkadii, ovečky pásl můj hoch“. Černoška zpívá song o svém chlapci v Liberii a přitom tančí.

2.díl Pseudolova milá Aloisie se převléká za vojáka Harpaxe. Přichází Bambula. Aloisie už ve vojenském převleku dává Bambulovi dopis s pečetí. Ten slibuje, že vydá Felicii, jakmile dostane od vojáka peníze.

Kuchař vychvaluje Bambulovi své kuchařské umění a především užívání koření, které je jeho specialitou.

Přichází společnost a slaví Bambulovy narozeniny. Mezi hosty je přítomen i antický dramatik. Dav v čele s domovnicí protestuje proti otroctví žen. Feniciiny tančící přítelkyně se k protestujícím připojují.

Mezitím skutečný Harpax chce doručit peníze Bambulovi, který tuší, že je o lest a obviňuje vojáka a Pseudola z intrik. Bambula si uvědomuje, že byl napálen, oloupen a okraden. Do hry vstupuje Molière s obviněním, že Bambula používá jeho slavnou Harpagenovu scénu z Lakomce.

Kalidorus představuje rodičům svou přítelkyni Fenicii. Šimon ji hodnotí jako roztomilou a uvědomuje si, že kdysi „také měl roupy“. Ve finále si všichni s chutí zazpívají: „Pojďte s námi na skleničku!“

Instrumentace Dvě flétny, dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty; dva lesní rohy, tři trubky, tři pozouny; tympány; klavír; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).

Nahrávka 2000: Roman Janál (Šimon), Jiřina Přívratská (Paní Malina), Robert Šicho (Kalidorus), Oldřich Kříž (Pseudolus), Pavel Klečka (Bambula), Anna Janotová (Fenicie), Jana Sýkorová (Aloisie), Jan Ondráček (Harpax), Tomáš Černý (kuchař); Orchestr a sbor Státní opery Praha, Vojtěch Spurný (dirigent) SO 0011-2611 neveřejná live nahrávka

Reference

Literatura

HOSTOMSKÁ, Anna a kol.: Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018.1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 841-843 BRABEC, Zbyněk: Bohuslav Martinů, Voják a tanečnice – Hudební komedie? Revue? Opera! Plzeň: Divadlo Josefa Kajetána Tyla, 2014.

Kategorie:Opery Bohuslava Martinů Kategorie:Opery v češtině Kategorie:Opery z roku 1928 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Brně