Paličova dcera je hra o pěti dějstvích od Josefa Kajetána Tyla.

Historie Premiera byla pod názvem Pražská děvečka a venkovský tovaryš, aneb Paličova dcera 2. února 1847 ve Stavovském divadle. Tyl zde byl v té době zaměstnán jako dramaturg českých představení a také jako překladatel (1846–1851). Ve hře z tehdejší současnosti Tyl realisticky líčí propletené osudy několika postav různého sociálního postavení s důrazem na morální hodnoty. Tím se stal Tyl jedním z průkopníků realismu v evropském dramatu. Paličova dcera patří mezi vrcholná Tylova díla a spolu se Strakonickým dudákem, Kutnohorskými havíři, Janem Husem a Tvrdohlavou ženou žije dodnes na českých jevištích. Jen v Národním divadle byla Paličova dcera inscenována již devětkrát.

Postavy náhled|303x303bod|V.Postránecký jako Valenta, ND 1997

Kateřina Šestáková, zámožná plátenice Valenta, její bratr, venkovský šumař Rozárka, jeho nejstarší dcera Madlenka a Kačenka, její malé sestřičky Jedličková, vdova Antonín Jedlička, její syn, krejčovský tovaryš Martin Toužimský, řezník Bětuška, jeho sestra Podleský, zámožný koňař Pavel Kolínský, osadník z Ameriky Prokop, mladý Indián Horyna, radní Starý Melichar, venkovský hrobník Vondráček, Bláha, sousedé

Stručný děj vlevo|náhled|246x246pixelů|Marie Hübnerová jako Šestáková při uvedení v Národním divadle roku 1913 První část se odehrává v Květolibech.

Šumaři Valentovi umře žena a zůstává sám se třemi dcerami. Dospělá Rozárka, která je ve službě v Praze a nyní přijíždí na pohřeb matky, se zalíbila koňaři Podleskému, u kterého je Valenta velmi zadlužený. Hned po pohřbu žádá Podleský splacení dluhu. Buď vezme Valentovi chalupu nebo chce, aby šla Rozárka k němu do služby. Ta to ale odmítne, protože Podleský má špatnou pověst a udělal již několik lidí nešťastných. Přichází Antonín, vyznává Rozárce lásku a nabízí jí společnou budoucnost.        

O Antonína se ale uchází Bětuška, která je již domluvena s jeho matkou, vdovou Jedličkovou. Za Rozárkou domů přijde Jedličková a chce, aby Antonína odmítla, neboť je chudá a nemůže mu přinést věno tak jako Bětuška. Rozárka ji poslechne a Antonína odmítá. Podleský znovu tlačí na Rozárku, aby zachránila otce a nastěhovala se k němu. Večer když opilý Valenta usne, Rozárka se sestřičkami odchází do Prahy.

V Praze je přijme Valentova sestra, zámožná plátenice Šestáková. Nechává je u sebe a chce Rozárku zaměstnat. Přichází Kolínský, milý Šestákové z mládí, který žil dlouho v Americe. Říká jim o neštěstí, že chalupa Valenty a dětí vyhořela. Rozárka bere vinu na sebe a je odvedena do kriminálu. K Šestákové přichází Antonín a hledá zde Rozárku. Dozvídá se o jejím přiznání k paličství, nevěří v její vinu a chce za ní u soudu bojovat. Zároveň ji zde hledá i Valenta. Narazí na Kolínského, kterému kdysi ublížil a má výčitky svědomí. Když slyší o přiznání dcery, sám se všem přiznává, že paličem je on.

Všichni odchází k soudu. Valenta před soudem přizná svoji vinu a Rozárka je volná.

Antonín s Rozárkou se vracejí do Květolib. Jedličková ji však nechce přijmout pod svou střechu. Také Bětuška, Martin a ostatní sousedé ji posílají pryč, jediný Melichar se jí zastane. Přicházejí Kolínský, Prokop, Šestáková a nabízejí Rozárce i sestrám střechu nad hlavou. Rozárka odmítá, chce odejít před nenávistí lidí tam, kde ji nikdo nezná. Kolínský je zve k sobě do Ameriky. Přidává se také Antonín i Šestáková.

Film a televize První filmová adaptace Paličovy dcery je z roku 1923 a prošla bez velkého ohlasu. Režisérkou byla Thea Červenková.

Druhá adaptace je z roku 1941 v režii Vladimíra Borského. Film zdůraznil vlastenecké motivy a byl diváky vděčně přijat. Na scénáři spolupracoval František Kožík, který změnil hlavně závěr Tylovy hry, neboť v době protektorátu nemohl být řešen odjezdem postav do Ameriky. Hudbu složil Otakar Jeremiáš a dostal za ni Národní cenu.Titulní roli hrála Lída Baarová, dále Zdeněk Štěpánek, Karel Höger, Růžena Nasková, František Smolík a další. Film vyšel také na DVD (2015).

Televizní zpracování s herci Národního divadla je z roku 1977, úprava a režie František Filip.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Národní divadlo – archiv : Inscenace ČT podle J. K. Tyla – ČT 1977 Digitální knihovna

Kategorie:České divadelní hry Kategorie:Díla Josefa Kajetána Tyla Kategorie:Divadelní hry z roku 1847 Kategorie:Tituly Divadla na Vinohradech Kategorie:Divadelní hry Josefa Kajetána Tyla