Festival politické písně Sokolov byl věnován komunisticky orientovaným politicky angažovaným písním a konal se každoročně v letech 1973 až 1988 ve městě Sokolov. Vznikl podle východoněmeckého vzoru, kterým byl o čtyři roky starší Festival politické písně v Berlíně. Byl podporován tehdejším režimem, hlavním pořadatelem byl od druhého ročníku ústřední výbor Socialistického svazu mládeže. Od roku 1974 se pořádal v únoru a byl součástí oslav „Vítězného února“. Na festivalu vystupovalo mnoho umělců zvučných jmen jako Waldemar Matuška, Jiří Korn, Václav Neckář, Helena Vondráčková a kapela Olympic. Nelze opomenout ani hudební skupinu Plameny. V letech 2009 a 2010 byl festival znovu oživen již bez komunistické patronace, v tradici se však již nepokračovalo.
Historie náhled|vlevo|Hornický dům v Sokolově, místo konání prvních ročníků Festivalu politické písně náhled|vlevo|Václav Neckář, pravidelný účastník Festivalu politické písně a držitel festivalové trofeje Kytara míru (1986) Myšlenku založení Festivalu politické písně ovlivňovalo několik faktorů, které se navzájem prolínaly. V Sokolově fungovala od poloviny 60. let poměrně silná scéna folku a country. V roce 1972 se zde konalo finále VI. ročníku festivalu Porta, které komunistické orgány znemožnily odehrát tradičně v Ústí nad Labem. Na to se zrodil nápad vytvořit soutěž profesionálů a amatérů, která by v intencích normalizace prezentovala písně s protiválečným a politickým podtextem. Mezitím se delegace Svazu mládeže zúčastnila prvních ročníků podobného festivalu v Berlíně (Rote Lieder) a Ústřední výbor SSM následně převzal záštitu nad podobně koncipovanou soutěží v Československu.
První ročník Festivalu politické písně se konal v polovině března 1973, další ročníky se odehrávaly koncem února, aby korespondovaly s oslavami Vítězného února. Shodou okolností se časově shodoval s konáním berlínského festivalu a zahraničním hostům to umožňovalo přejíždět z Berlína do Sokolova nebo naopak. První ročník se odehrál více ve stylu folku a country s několika přizvanými osobnostmi populární hudby, další roky směřovaly již více k hudebnímu mainstreamu. Kromě československých účinkujících se festivalu zúčastnila řada zpěváků, skupin a pěveckých souborů ze zahraničí, převážně z východního bloku. Uplatnění zde ale našli i levicově zaměření umělci ze západu, případně z jižní Ameriky, kde jim režim znemožnil působit (například Chile). Kromě dlouholetého ředitele Okresního kulturního střediska v Sokolově Jaroslava Studeného patřil k významným osobnostem festivalu organizátor a publicista Jaroslav Maxmilián Navrátil, který byl také autorem řady soutěžních písní začínajících zpěváků.Kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná – československá scéna; Supraphon, Praha, 1990; s. 369–370 ISBN 80-7058-210-3
Festivalové koncerty se kvůli nedostačující kapacitě Hornického domu přesunuly do sportovní haly a s rostoucím počtem účinkujících se některé části později konaly i v kulturních domech dalších měst sokolovského okresu (Kraslice, Horní Slavkov, Březová). Tradiční součástí festivalu se stala i vystoupení v továrních provozech (Chemické závody Sokolov, Palivový kombinát Vřesová). Mediálním partnerem festivalu byl Československý rozhlas, sestříhané záznamy uváděla Československá televize, v některých ročnících se vysílaly i přímé přenosy závěrečných slavnostních koncertů. Každoročně vycházely také gramofonové LP desky s výběrem soutěžních písní u vydavatelství Supraphon.LP deska Pojďte žít, 1974 na webu vydavatelství Supraphondostupné onlineLP deska III. festival politické písně Sokolov 75 na webu vydavatelství Supraphon dostupné online
I když primárním posláním festivalu zůstávala soutěž profesionálních a amatérských umělců s politicky podbarvenými písněmi, hlavním lákadlem pro publikum se stala vystoupení populárních osobností. I nejznámější zpěváci pořizovali pro sokolovský festival písně, ke kterým se později již nikdy nehlásili, převážně jim ale bylo umožněno vystupovat se svým běžným koncertním repertoárem. Někteří z nich v rámci festivalu ve více než hodinových blocích uváděli dokonce premiéry svých zájezdních programů (Václav Neckář 1979, Olympic 1980, Marie Rottrová 1981).
Velkému zájmu mladého publika se těšila vystoupení začínajících rockových kapel. Vzhledem k tomu, že festivalu předcházela okresní a krajská kola, do Sokolova se v 80. letech dostaly začínající kapely, které v té době přecházely od amatérského vystupování k profesionální dráze a později patřily ke špičce ve svém oboru (Arakain, Citron). S celkovým příklonem festivalu k rockové hudbě si komunistická propaganda úplně nevěděla rady, což ve svém hodnocení ročníku 1984 přiznal i redaktor Rudého práva Jaromír Pešek, který byl zároveň dlouholetým členem poroty.PEŠEK, Jaromír: Píseň je, když... in: Rudé právo, 25.2.1984; s. 5 dostupné online Organizátoři museli reflektovat také generační obměnu nejpopulárnějších zpěváků, proto se v polovině 80. let na festivalu častěji objevovali například Michal David nebo Dalibor Janda. Velký úspěch měli i hosté ze Slovenska (Miroslav Žbirka, Peter Nagy).
Kromě domácí scény účinkovala na festivalu nadále také řada zahraničních hostů, převážně z východního bloku, ale i umělci ze západu, například Catherine Ribeiro z Francie (1985), George Hewison z Kanady (1986), Stefano Rosso z Itálie (1987). Pro poslední ročník v roce 1988 se podařilo získat amerického folkového písničkáře Toma Paxtona. Oceňování amatérských i profesionálních umělců probíhalo formou čestných uznání, až v roce 1986 vznikla festivalová trofej Kytara míru, jejími prvními nositeli se stali Václav Neckář a Dalibor Janda, v dalším ročníku 1987 ji obdrželi Petr Janda, Petra Janů a Peter Nagy.Kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná – československá scéna; Supraphon, Praha, 1990; s. 228, 371 ISBN 80-7058-210-3
Ve druhé polovině osmdesátých let festival postupně rezignoval na prvoplánovou politickou angažovanost, cílem organizátorů bylo především získat pro vystoupení co nejvíce známých jmen. Odklon od společensky angažovaných písní byl patrný i na posledních festivalových LP deskách, kde se objevovaly písně, které zúčastnění zpěváci měli běžně na repertoáru i mimo festival (Petra Janů – S láskou má svět naději). V této podobě koncept festivalu postupně pozbýval smyslu, a i když přípravy na ročník 1989 běžely v plném proudu, koncem roku 1988 bylo přímo na ÚV SSM rozhodnuto, že další ročník se konat nebude. Svůj osobní podíl na ukončení festivalu později přiznal tehdejší vedoucí tajemník Svazu mládeže Vasil Mohorita.
Výběr účinkujících jednotlivých ročníků
1973 Bob Frídl, Jiří Korn, Josef Laufer, Pavel Liška, Zdeňka Lorencová, Jitka Molavcová, Olympic, Plameny, Marie Rottrová, Jiří Štědroň, Petr Ulrych, Hana Ulrychová, Helena Vrtichová, Jitka Zelenková
1974 Karel Černoch, Karol Duchoň, Antonín Gondolán, Dušan Grúň, Eva Kostolányiová, Pavel Liška, Zdena Lorencová, Waldemar Matuška, Pavel Novák, Petr Novák, Olympic, Marie Rottrová, Věra Špinarová, Jiří Štědroň, Petr Ulrych, Hana Ulrychová, Miluše Voborníková, Helena Vondráčková, Helena Vrtichová, Jitka Zelenková, Karel Zich
1975 Brontosauři, Bukanýři, Hana Buštíková, Karel Černoch, Bob Frídl, Karel Hála, Pavol Hammel, Jiří Helekal, Jiří Hromádka, Jana Kocianová, Marcela Laiferová, Josef Laufer, Pavel Liška, Rony Marton, Pavel Novák, Olympic, Plavci, Petr Rezek, Marie Rottrová, Jiří Schelinger, Petr Spálený, Jiří Štědroň, Aleš Ulm, Petr Ulrych, Hana Ulrychová, Jaroslav Wykrent, Karel Zich
1976 Pavel Bartoň, Karel Černoch, Bob Frídl, Karel Hála, Jiří Helekal, Josef Laufer, Pavel Liška, Jaromír Mayer, Olympic, Orchestr Ladislava Štaidla, Plameny, Planety, Petr Rezek, Marie Rottrová, Spirituál kvintet, Jiří Štědroň, Petr Ulrych, Hana Ulrychová, Helena Vrtichová, Jaroslav Wykrent, Karel Zich
1977 Helena Blehárová, Milan Černohouz, Karel Černoch, Jiří Helekal, Jiří Hromádka, Rony Marton, Olympic, Petr Ulrych, Hana Ulrychová, Jiří Vašíček, Helena Vrtichová, Jaroslav Wykrent, Karel Zich
1978 Banjo Band Ivana Mládka, Brontosauři, Bob Frídl, Jiří Helekal, Miriam Hrušková, Vladěna Krumlová, Václav Neckář, Olympic, Hana Talpová, Jaroslav Wykrent, Karel Zich
1979 Karel Černoch, Karol Duchoň, Jiří Helekal, Miriam Hrušková, Katapult, Zdena Lorencová, Václav Neckář, Miloš Nesvadba, Pavel Novák, Petr Novák, Jiří Štědroň, Karel Štědrý, Helena Vondráčková, Jaroslav Wykrent, Karel Zich
1980 Karel Černoch, Lenka Filipová, Miriam Hrušková, Kantoři, Marcela Králová, Jaromír Mayer, Václav Neckář, Olympic, Petr Rezek, Jaroslav Wykrent, Hana Zagorová
1981 Bukanýři, Elán, Karel Černoch, Karel Hála, Miriam Hrušková, Kantoři, Marcela Laiferová, Pavel Liška, Božena Lišková, Václav Neckář, Olympic Marie Rottrová, Aleš Ulm, Jaroslav Wykrent
1982 Banjo Band Ivana Mládka, Michal David, Karel Černoch, Pavol Hammel, Miriam Hrušková, Marcela Králová, Lev Leščenko, Zdena Lorencová, Peter Nagy, Václav Neckář, Olympic, Dean Reed, Marie Rottrová, Petr Ulrych, Hana Ulrychová, Jiří Štědroň, Vítězslav Vávra, Jaroslav Wykrent, Karel Zich
1983 Karel Černoch, Michal David, Elán, Pavol Hammel, Nezmaři, Olympic, Eva Pilarová, Plavci, Lešek Semelka, Spirituál kvintet, Věra Špinarová, Vítězslav Vávra, Jaroslav Wykrent, Karel Zich, Miroslav Žbirka
1984 Arakain, Bezinky, Citron, Stanislav Hložek, Pavel Horňák, Petr Kotvald, Václav Neckář, OK Band, Olympic, Lešek Semelka, Karel Zich
1985 Michal David, Stanislav Hložek, Pavel Horňák, Petra Janů, Petr Kotvald, Kroky Františka Janečka, Lojzo, Václav Neckář, Olympic, Plavci, Lešek Semelka, Team, Karel Zich, Miroslav Žbirka, Žentour
1986 Dagmar Andrtová-Voňková, Marcela Březinová, Wabi Daněk, Michal David, Pavel Horňák, Dalibor Janda, Zora Jandová, Michael Janík, Heidi Janků, Kameloti, Kroky Františka Janečka, Zdeněk Merta, Vladimír Mišík, Richard Müller, Václav Neckář, Petr Němec, Miroslav Paleček, Rudolf Rokl, Jiří Schmitzer, Spirituál Kvintet, Věra Špinarová, Michal Tučný, Jitka Zelenková, Karel Zich, Miroslav Žbirka
1987 Abraxas, Argema, Balet, Lucie Bílá, Michal David, Lenka Filipová, Robo Grigorov, Pavol Hammel, Dalibor Janda, Zora Jandová, Petra Janů, Petr Kotvald, Kroky Františka Janečka, Marcela Králová, Lojzo, Zdeněk Merta, Peter Nagy, Václav Neckář, Olympic, Vašo Patejdl, Karel Peterka, Michal Prokop, Michal Tučný, Turbo, Pavel Vítek, Žentour
1988 Iveta Bartošová, Lucie Bílá, Marcela Březinová, Michal David, Robo Grigorov, Stanislav Hložek, Ivo Jahelka, Dalibor Janda, Petr Kotvald, Laura a její tygři, Richard Müller, Vašo Patejdl, Tom Paxton, Lešek Semelka, Jiří Suchý, Turbo, Jiří Vondráček, YoYo Band, Miroslav Žbirka
Jako jedna z mála největších hvězd československé populární hudby se Festivalu politické písně nikdy nezúčastnil Karel Gott, což on sám rád později zdůrazňoval.SARVAŠ, Rostislav, GOTT, Karel: Jak to vidí Gott. Rozhovor na lodi.; Praha, 1992; s. 121 ISBN 80-901374-0-7
V září 2025 se v Retromuzeu v Chebu konala vernisáž výstavy Jen řekni Sokolov... Festival politické písně 1973–1988 doprovázená také vydáním obsáhlé stejnojmenné publikace.Prezentace výstavy Jen řekni Sokolov na webu Galerie výtvarného umění v Chebu dostupné online
Odkazy Reference
Literatura FIŠER, Marcel, PALÁN, Aleš, RUND, Michael: Jen řekni Sokolov... Festival politické písně 1973–1988; Galerie výtvarného umění v Chebu, Muzeum Sokolov, 2025; 179 s. ISBN 978-80-87395-61-5 Externí odkazy FLAM, Zdeněk: Festival politické písně Sokolov (diplomová práce); Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno, 2010; 105 s. dostupné online
Kategorie:Festivaly Kategorie:Festivaly založené roku 1973 Kategorie:Hudební festivaly v Česku Kategorie:Československá kultura Kategorie:Komunismus v Česku