náhled|249x249pixelů|Zbytky budov dochované v nalezišti Choirokoitia z doby kamenné z neolitu. Jedná se o jedno z nejstarších takto dochovaných nalezišť na světě. Dějiny Kypru jsou propojené zejména s dějinami Řecka. Pozůstatky zemědělské společnosti pocházejí již z období neolitu. Ve 14. století před naším letopočtem se Kypr dostal do závislosti na Chetitské říši. Od 13. století př. n. l. probíhala řecká kolonizace, později i kolonizace fénická. Během 1. tisíciletí př. n. l. byl ostrov postupně helenizován a stal se součástí řecké kultury a přijal řečtinu. V 8. a 7. století př. n. l. se dostal do závislosti na Novoasyrské říši, v 6. století př. n. l. na egyptské Nové říši, v roce 525 př. n. l. na Perské říši.

Během tažení Alexandra Velikého se Kypr přidal na Alexandrovu stranu. Po jeho smrti v boji o ostrov zvítězil Ptolemaiovský Egypt, po jehož pádu se Kypr stal součástí Římské a později Byzantské říše. Od 7. do 10. století o ostrov soupeřila Byzantská říše a Arabové. Zvítězila Byzantská říše, ale roku 1185 se ostrova zmocnil povstalec Izák Komnenos. V roce 1191 během třetí křížové výpravy dobyl ostrov anglický král Richard I. Lví srdce a o rok později vzniklo Kyperské království, které roku 1489 anektovala Benátská republika.

V roce 1571 ostrov dobyla Osmanská říše, která ho od roku 1878 pronajímala Spojenému království, které ho roku 1914 anektovalo. V roce 1960 získal Kypr nezávislost, avšak roku 1974 na Kypr opět zaútočili Turci a dodnes okupují severní část ostrova.

Doba kamenná

Paleolit Kypr byl lidmi osídlen v paleolitu. Na Kypru žili trpasličí sloni druhu Palaeoloxodon cypriotes (výskyt pouze zde) a trpasličí hroši Hippopotamus minor.

Mezolit První prokazatelné lidské osídlení pochází z 9. tisíciletí př. n. l. z místa Aetokremnos v jižní části ostrova. Lidé na ostrov importovali psa domácího, prase domácí, kozu domácí, tura domácího a také divoce žijící lišky obecné a daňka mezopotámského. Obyvatelé si stavěli kulaté domy z teraca z páleného vápna. Pěstovali pšenici.náhled|285x285pixelů|Naleziště kulatých budov v Choirokoitě.V západní části ostrova poblíž města Pafos archeologové z Edinburské univerzity nalezli celkem šest studen, které patří k nejstarším na světě. Radiokarbonová metoda zjistila, že pochází z doby mezi lety 8500 př. n. l. a 7000 př. n. l., tedy koncem mezolitu či začátkem neolitu. Na dně jedné ze studen byla nalezena kostra mladé ženy.

Neolit

Na ostrově byl nalezen neolitický hrob datovaný přibližně k roku 7 500 před naším letopočtem, v němž byli společně pohřbeni člověk a kočka. Před tímto nálezem se myslelo, že kočky jako první chovali starověcí Egypťané kolem roku 2000 před naším letopočtem.

Ze šestého tisíciletí před naším letopočtem z období neolitu (cca 8000–5000 př. n. l.) se dochovaly zbytky stěn domů v archeologické lokalitě Choirokoitia. Jedná se o jednu z nejstarších obdobně zachovaných památek na celém světě. Ekonomika byla založena na chovu prasat, ovcí a koz. náhled|269x269pixelů|Blízký východ v roce 1 200 př. n. l. Růžově je zobrazena Chetitská říše, na niž byl Kypr (Alašija) závislý. Žlutou barvu má egyptská Nová říše, světle modrou vznikající řecká civilizace. náhled|Jeden z El-amarnských dopisů od krále státu Alashiya (pravděpodobně Kypru) faraonovi egyptské Nové říše (zřejmě Achnatonovi) přibližně z roku 1350 př. n. l., nalezený v El Amarně v Egyptě.

Doba bronzová Z doby bronzové se dochovaly artefakty v archeologické lokalitě Sotira Kaminoudhia poblíž současného města Lemesu. Dle datování C-14 bylo místo osídleno přibližně letech 2600 až 1950 před naším letopočtem. Kultura z počátku doby bronzové je na Kypru též nazývána philijská kultura. Zatímco v době kamenné byly domy kulaté, v době bronzové měly tvar obdélníku. V místě byla nalezena měď i keramika. Na místě byl objeven i hřbitov. Součástí výbavy některých hrobů byly též výrobky z keramiky.

Z doby bronzové pochází například město Enkomi. Na Kypru se těžila měď a obchodovalo se s ní. Od 15. století před naším letopočtem je doloženo pojmenování Kypru v řečtině, zapsané v lineárním písmu B, kterým se v pozdním mykénském období psalo v Řecku. Původním písmem na Kypru byla místní varianta řeckého, dosud nerozluštěného, lineárního písma A, kterou se zapisoval původní kyperský jazyk, který mohl přežít až do 4. století př. n. l., kdy byl zcela nahrazen řečtinou.

Ze 13. století př. n. l. jsou dochovány brány, velké úřední budovy, sklady určené pro olivový olej (např. ve městech Maroni či Kalavasos, obojí jsou dnes vesnice s cca sedmi sty obyvateli). Budovy jsou stavěné z kvádříkového zdiva. Naleziště chrámů z této doby jsou Myrtou-Pigadhes, Kouklia. Enkomi a Kition. Kyperské domy z té doby jsou nejvíce podobné těm z Ugaritu v dnešní Sýrii. Z textů z Ugaritu je známé asyrské jméno Kypru „Ya“.

Měděné ingoty z vraků lodí (např. vrak z Uluburun) svědčí o námořním mezinárodním obchodu s kovy.

Chetitská říše, Egypt a Alashiya

V pozdní době bronzové byl ostrov závislý na Chetitské říši. Jednalo se o mocnou regionální velmoc, která vznikla v 17. století př. n. l. ve východní Anatolii a ovládala část dnešního Turecka, Sýrie a Libanonu. Chetité však příliš nezasahovali do vnitřních záležitostí Kypru.Thomas, Carol G. & Conant, C.: The Trojan War, pages 121–122. Greenwood Publishing Group, 2005. , 9780313325267. Tehdejší texty zmiňují království Alashiya, což byl tehdejší název pro Kypr či pro část Kypru.Goren et al. 2003 Na základě výzkumu El-amarnských dopisů (dopisy mezi egyptskými faraony a jinými zeměmi nalezené v Achetatonu ve středním Egyptě) převažuje názor, že Kypr byl významným zdrojem mědi pro Egypt.Knapp 1996 V jednom z El-amarnských dopisů faraon nazývá krále Alashiye „bratrem“, tedy sobě rovným.

Za vlády panovníka Tudḫaliye I., který vládl Chetitské říši začátkem 14. století př. n. l., Chetité ostrov napadli a ovládli. Kypr byl pro Chetity výhodný jakožto zdroj mědi. Poslední známý chetitský vládce Šuppiluliuma II. vyhrál kolem roku 1 200 př. n. l. bitvu u východního pobřeží Kypru.

Ze 13. století př. n. l. se na jednom z dopisů poslaných z Kypru do Ugaritu v dnešní Sýrii zachovalo nejstarší známé jméno kyperského vládce. Jmenoval se „Kushmeshusha“, což je zřejmě jméno v původním kyperském jazyce, nikoliv v řečtině.

Kypr jako součást starověkého Řecka náhled|281x281bod|Mapa království na Kypru.

Řecká kolonizace

Ačkoliv Achájští Řekové žili na ostrově již ve 14. století př. n. l., větší řecká migrace probíhala až po trójské válce.Andreas G. Orphanides, "Late Bronze Age Socio-Economic and Political Organization, and the Hellenization of Cyprus", Athens Journal of History, volume 3, number 1, 2017, pp. 7–20 Kypr byl jedním z prvních míst, kde proběhla řecká kolonizace. Achájové přicházeli kolem roku 1210 př. n. l., Dórové v 11. století př. n. l. Později docházelo k dalším vlnám řecké kolonizace ostrova, což dokazují mykénské vlivy v keramice a nové typy hrobů. Podobně jako v Řecku se na Kypru budovaly Kyklopské zdi. náhled|275x275pixelů|Mapa Novoasyrské říše za vlády krále Aššurbanipala (vládl v letech 669–631 př. n. l.). Kypr byl její součástí od roku 709 př. n. l. do roku 627 př. n. l. Po helenizaci ostrova se zde nacházely městské státy. Nejvíce dochovaných památek se nachází ve městě Salamis na východním pobřeží. Postupně se Kypr stal místem s řeckou kulturou, kde se mluvilo řecky, avšak kvůli vzdálenosti od zbytku řeckého území často spadal pod nadvládu velkých říší.

Fénická kolonizace Přítomnost Féničanů původem z dnešního Libanonu byla prokázána v Kitiu a začala v 11. století př. n. l. Toto město spadalo pod vládu fénického městského státu Tyros na území dnešního Libanonu.

Součást Novoasyrské říše Stéla nalezená v Kitiu v roce 1845 dokládá vítězství krále Novoasyrské říše (tehdejší velmoc, která ovládala většinu Blízkého východu) Sargona II. (vládl v letech 721–705 př. n. l.) nad sedmi kyperskými králi roku 709 př. n. l. V Sargonově paláci ve městě Chorsábád v dnešním Iráku byl nalezen popis z roku 673/672 př. n. l. od novoasyrského krále Asarhaddona. Ten uvádí království Salamis, Kition, Amathus, Kourion, Pafos a Soli na pobřeží a království Tamassos, Ledra, Idalium a Chytri ve vnitrozemí. náhled|Roku 627 př. n. l. po smrti posledního mocného asyrského krále Ašurbanipala se Kypr stal opět nezávislým státem. Z tohoto období jsou dochované skalní královské hroby v místě Tamassos.

Nezávislost Roku 627 př. n. l. po smrti posledního mocného asyrského krále Ašurbanipala se Kypr stal opět nezávislým státem. Z tohoto období jsou dochované skalní královské hroby v místě Tamassos. Hlavním bohem byla babylonsko-asyrská bohyně Ištar, později známá v řecké mytologii jako Afrodita.Frazer, J G, 1922, reprinted 1996. The Golden Bough: A Study in Magic and Religion. Abridged edition, with an introduction by George W Stocking, Jr. XXXI, Adonis in Cyprus, pp 397–404. Penguin Books Limited. Afrodita je vyobrazena na mincích ze Salamidy. Král Pafosu byl zároveň velekněz Afrodity. Jsou doloženy též zvířecí oběti.

Egyptská nadvláda Roku 570 př. n. l. byl Kypr dobyt faraonem egyptské pozdní doby Ahmosem II. Kamenné sochy dokazují prolínání řecké a egyptské kultury.

Perská nadvláda vlevo|náhled|260x260pixelů|Perská Achaimenovská říše kolem roku 500 př. n. l., v době svého největšího územního rozmachu. V roce 525 př. n. l. za vlády šáha Kambýse II. dobyla Perská Achaimenovská říše Egypt a spolu s ním i Kypr, nicméně kyperské městské státy měly nadále určitou nezávislost, např. razily vlastní mince. Z této doby je znám např. Evelthon, král města Salamis. Jsou dochovány královské paláce Palaípaphos a Vouni. Paláce byly inspirovány palácem v hlavním městě Perské říše, Perspolis. Města byla opevněna cihlovými zdmi. Chrámy se stavěly zejména ve fénickém stylu.

Iónské povstání a řecko-perské války V roce 499 př. n. l. se všechny kyperské státy kromě státu Amathus účastnili iónského povstání, což bylo velké povstání Řeků v Malé Asii v čele s Milétem, které předcházelo řecko-perským válkám. Povstání proti Peršanům na Kypru vedl Onesilos ze Salamis, bratr krále ze Salamidy. Krále sesadil z trůnu, jelikož se nechtěl účastnit povstání. V roce 498 př. n. l. bylo povstání na Kypru potlačeno po obléhání měst perskou armádou za vlády perského šáha Dareia I.

I přes určitou míru nezávislosti měl Kypr povinnost perskému šáhovi platit tribut a posílat dodávky vojska a lodí do válečných tažení. Kypr poslal roku 480, když perský šáh Xerxés I. napadl Řecko (druhá fáze řecko-perských válek, před bitvou u Thermopyl), 150 bitevních lodí. náhled|260x260pixelů|Mince, které razil Euagoras z Élidy (narozen 435 př. n. l., zemřel 374 př. n. l.), který v peloponéské válce podporoval Athénský námořní spolek a po čtyřicet let dominoval kyperské politice.

Euagoras z Élidy a peloponéská válka Euagoras z Élidy (narozen 435 př. n. l., zemřel 374 př. n. l.) dominoval kyperské politice téměř 40 let až do své smrti. Během závěrečných let peloponéské války (v letech 431 př. n. l. až 404 př. n. l., mezi Athénským námořním spolkem a Peloponéským spolkem vedeným Spartou) podporoval Athénský námořní spolek. Počátkem 4. století př. n. l. převzal kontrolu nad celým Kyprem a s pomocí Athén se pokusil získat nezávislost na Perské říši.

Králové Kitia, Amathu a Soli uprchli do Persie. Persie (za vlády velkokrále Artaxerxa II.) na Kypru zaútočila a Athény Euagorovi příliš nepomohly. V roce 380 př. n. l. Peršané oblehli Salamis a Euagora zajali. Byl donucen se stát zcela závislým na Persii. Roku 374 př. n. l. byl zavražděn.

Roku 344 př. n. l. porazil perský šáh Artaxerxés III. další řecké povstání na Kypru.

Helénská éra

Alexandr veliký

V roce 334 př. n. l. Alexandr Veliký zaútočil na Perskou říši. Když porazil v bitvě u Issu roku 333 př. n. l. perského šáha Dareia III., Kypr se vzbouřil proti perským vládcům a přidal se na stranu Alexandra Velikého. Při obléhání Tyru (dnešní Libanon) kyperský král Pnytagoras pomohl Alexandrovi.