Světluška menší (Lamprohiza splendidula), občas nesprávně také svítilka třpytivá je druh brouka z čeledi světluškovitých. Je nejhojněji zastoupeným druhem v této čeledi v Česku. Stejně jako světluška větší bývá lidově nazývána svatojánská muška.
Popis Samečci bývají 8–10 mm dlouzí, samičky bývají dlouhé 10 mm. Na hrudi, která vyčnívá i přes hlavu, jsou dvě velká transparentní pole, přes které vidí tmavé složené oči. Samečci světlušky menší se podobají samečkům světlušky větší, kteří však průhledná pole na hrudi nemají. Samečky a samičky světlušky menší lze od sebe snadno rozeznat – samičky mají jen extrémně krátký pahýl křídel, takže se segmentace zadečku podobá larvám. Tělo samiček je krémově zbarvené a průsvitné, takže vnitřní orgány prosvítají. Díky tomu přes tělo pronikne světlo ze světelných orgánů, které jsou umístěné na spodní straně těla, a samička tak může za tmy přilákat samečky, i když nelétá a leze po zemi. Samečci mají plně vyvinutá a letu schopná křídla. Jejich tělo je zploštělé, hruď a krovky jsou šedočerné, odstávají od těla a tak během dne zakrývají nohy. Na rozdíl od samiček mají samečci pouze dva světelné orgány na břišní straně zadečku. Světelné orgány mají nápadně krémovou barvu. Kromě dospělců mají světelné orgány i larvy, kukly a vajíčka.
Rozšíření Světluška menší se vyskytuje ve většině Evropy. Severní hranice jejího výskytu je Šlesvicko-Holštýnsko.Matthias Nuß, Jörg Seidel: Historische Vorkommen des Glühwürmchens (Lamprohiza splendidula (Linnaeus, 1767)) in Sachsen (Coleoptera: Lampyridae). In: Sächsische Entomologische Zeitschrift. Band 3, 2008, , S. 30–38 Lze ji najít na loukách, v zahradách a parcích. Během rojů za teplých nocí v červnu a červenci ji bylo možné spatřit v krajině ještě hojně. V Sasku se během veřejného sčítání s názvem Kde tancují světlušky? mezi roky 2007 a 2009 během jednoho večera v jednom lužním lese napočítalo několik tisíc samečků.Michael Münch, Matthias Nuß, Jörg Seidel: Das Glühwürmchen (Lamprohiza splendidula (Linnaeus, 1767)) in Sachsen – Ergebnisse der sächsischen Suchaktion „Wo tanzt das Glühwürmchen?“ aus dem Jahr 2009 (Coleoptera: Lampyridae). In: Sächsische Entomologische Zeitschrift. Band 5, 2010, S. 40–48. Právě lužní lesy jsou pro světlušky optimální prostředí; v menším množství se vyskytují i ve vlhkých listnatých lesích.
Život Světluška menší má dvou- až tříletý životní cyklus. Larvy se vyklubou asi 35 dní po nakladení vajíček. Po 34 měsících se potom zakuklí a po 7 dnech klidové fáze se líhnou brouci. Dospělí samečci žijí 5–7 dní, dospělé samičky pak 7–10 dní. Dospělci se objevují od poloviny května až do konce července, nejvíce jich je v poslední třetině června, kam spadá i svatojánská noc. Tak vznikl lidový název svatojánské mušky. Samečci začínají létat a svítit se soumrakem. Jejich světelné orgány uložené na přední břišní straně těla (ventrálně) svítí dolů k zemi, ale jejich význam při sexuální komunikaci se samicemi nebyl prokázán a pravděpodobně v ní nijak nefiguruje. Pokud si sameček povšimne na louce samičky, sletí k ní kolmo dolů. Páření a snášení vajíček probíhá na zemi. Oba dospělci umírají jen několik dní po páření a snůšce vajíček. Larvy se živí malými plži, které najdou podle slizu. Dospělci nepřijímají potravu, pouze vodu, žijí z tukových zásob, které si vytvořili během tříletého larválního stádia.
Galerie obrázků
Odkazy
Reference
Literatura Hans Helmut Schwalb: Beiträge zur Biologie der einheimischen Lampyriden Lampyris noctiluca GEOFFR. und Phausis splendidula LEC. und experimentelle Analyse ihres Beutefang und Sexualverhaltens. In: Zoologische Jahrbücher. Abteilung für Systematik. Band 88, Nr. 4, 1961, S. 399–550. Helgard Reichholf-Riehm: Insekten. Mit Anhang Spinnentiere (= Steinbachs Naturführer. 7). Mosaik-Verlag, München 1984, ISBN 3-570-01187-9.
Související články Světluška větší Světluškovití
Externí odkazy
Artsteckbrief Sächsische Suchaktion "Wo tanzt das Glühwürmchen?" von 2007-2009 Uni Jena Glühwürmchen Projekt, Zürich Startpunkt – Leuchtkäfer in Deutschland
Kategorie:Světluškovití