Moderní liberalismus (ve Spojených státech často označovaný jen jako liberalismus) je dominantní variantou liberalismu ve Spojených státech. Spojuje myšlenky občanské svobody a rovnosti s podporou sociální spravedlnosti a smíšené ekonomiky. Podle Iana Adamse jsou všechny hlavní americké strany „liberální a vždycky byly. V podstatě se hlásí ke klasickému liberalismu, což je forma demokratizovaného whigovského konstitucionalismu plus volný trh. Rozdíl přichází s vlivem sociálního liberalismu“.
Z ekonomického hlediska se moderní liberalismus staví proti omezování záchranné sociální sítě a podporuje roli státu ve snižování ekonomických a sociálních nerovností, poskytování vzdělání, zajišťování přístupu ke zdravotní péči, regulaci hospodářské činnosti a ochraně životního prostředí. Tato forma liberalismu se zformovala ve 20. století ve Spojených státech, kdy se volební právo a další občanská práva rozšířila na širší vrstvy občanů. Mezi hlavní příklady patří Square Deal a New Nationalism Theodora Roosevelta, New Freedom Woodrowa Wilsona, New Deal Franklina D. Roosevelta, Fair Deal Harryho S. Trumana, New Frontier Johna F. Kennedyho a Great Society Lyndona B. Johnsona.
V první polovině 20. století měly obě hlavní americké strany konzervativní a liberální křídlo. Konzervativní republikáni ze Severu a demokraté z Jihu tvořili konzervativní koalici, která v době před nástupem hnutí za občanská práva dominovala Kongresu. Když demokraté pod vedením prezidenta Johnsona začali podporovat občanská práva, stal se dříve Solid South – pevně demokratický Jih – pevně republikánským (s výjimkou obvodů s velkým počtem afroamerických voličů). Od 60. let 20. století je Demokratická strana považována za liberální a Republikánská strana za konzervativní. Jako skupina jsou liberálové označováni jako levice a konzervativci jako pravice. Od 21. století se také objevuje ostré dělení na liberály, kteří mají tendenci žít v hustších a různorodějších oblastech, a na konzervativce, kteří mají tendenci žít v méně početných a více homogenních oblastech.
Přehled Moderní liberální filozofie silně podporuje veřejné výdaje na vzdělávání, zdravotnictví a sociální péči. K důležitým sociálním otázkám v první polovině 21. století patří ekonomická nerovnost (v bohatství a příjmech),Krugman, Paul (2007). The Conscience of a Liberal. p. 244. volební právo menšin,Krugman, Paul (2007). The Conscience of a Liberal. p. 13. podpůrná akce,Krugman, Paul (2007). The Conscience of a Liberal. p 181. práva žen (včetně antikoncepce a práva na potrat),Krugman, Paul (2007). The Conscience of a Liberal. p. 211. podpora práv LGBT"Americans Split Over New LGBT Protections, Restroom Policies". Gallup. May 18. 2017. Retrieved March 24, 2019. a reforma imigrace.Helco, Hugo (2005). The Great Society and the High Tide of Liberalism. Milkis, Sidney M.; Meileur, Jerome M., eds. University of Massachusetts Press, p. 58. . "In [the 1970s], the American government began telling Americans what they could and could not do with regard to abortions, capital punishment, and bilingual education. The 1970s also brought new and more sweeping national regulations to deal with environmental challenges, consumer protection, workplace safety, gender discrimination, the rights of those with disabilities, and political spending". Moderní liberalismus se formoval v průběhu 20. století a jeho kořeny sahají do Square Deal a New Nationalism Theodora Roosevelta, New Freedom Woodrowa Wilsona, New Deal Franklina D. Roosevelta, Fair Deal Harryho S. Trumana, New Frontier Johna F. Kennedyho a Great Society Lyndona B. Johnsona. Moderní liberálové se staví proti konzervativcům ve většině otázek, ale ne ve všech. Ačkoli historicky souvisí se sociálním liberalismem a progresivismem, o současném vztahu mezi liberálními a progresivními názory se vedou diskuse.The Center for American Progress, "The Progressive Intellectual Tradition in America," "Eric Rauchway, "What's The Difference Between Progressives And Liberals?" The New Republic, Michael Lind, "Is it OK to be liberal again, instead of progressive?" Salon, Thomas Nagel, "Progressive but Not Liberal", The New York Review of Books Moderní liberalismus je obvykle spojován s Demokratickou stranou, zatímco moderní konzervatismus je obvykle spojován s Republikánskou stranou.Pew Research Center for the People & the Press, "More Now See GOP as Very Conservative" Pew press release September 12, 2011, online
V roce 1941 definoval Franklin D. Roosevelt liberální stranu takto:
V roce 1960 John F. Kennedy definoval liberála takto:
Keynesiánská ekonomická teorie hrála důležitou roli v ekonomické filozofii moderních liberálů.Kevin Boyle, The UAW and the Heyday of American Liberalism, 1945-1968 (1998) p. 152 Moderní liberálové obecně věří, že národní prosperita vyžaduje vládní řízení makroekonomiky, aby se udržela nízká nezaměstnanost, inflace pod kontrolou a vysoký růst. Oceňují také instituce, které brání ekonomické nerovnosti. Paul Krugman v knize The Conscience of a Liberal (Svědomí liberála) píše: "Věřím v relativně rovnou společnost podporovanou institucemi, které omezují extrémy bohatství a chudoby. Věřím v demokracii, občanské svobody a právní stát. To ze mě dělá liberála a jsem na to hrdý". Moderní liberálové často poukazují na rozsáhlou prosperitu, které se smíšená ekonomika těšila v letech po druhé světové válce.Moyra Grant, Key Ideas in Politics (Nelson Thornes, 2003) p 12.Andrew Heywood, Political Ideologies: An Introduction (Houndmills: Macmillan Press, 1998), 93. Věří, že svoboda existuje, když je všem dostupný přístup k nezbytným potřebám, jako je zdravotní péče a ekonomické příležitosti,Larry E. Sullivan. The SAGE glossary of the social and behavioral sciences (2009) p 291, "This liberalism favors a generous welfare state and a greater measure of social and economic equality. Liberty thus exists when all citizens have access to basic necessities such as education, health care, and economic opportunities." a zasazují se o ochranu životního prostředí.John McGowan, American Liberalism: An Interpretation for Our Time (2007)Starr P. (March 1, 2007). "War and Liberalism." The New Republic." "Liberalism wagers that a state ... can be strong but constrained – strong because constrained. ... Rights to education and other requirements for human development and security aim to advance the opportunity and personal dignity of minorities and to promote a creative and productive society. To guarantee those rights, liberals have supported a wider social and economic role for the state, counterbalanced by more robust guarantees of civil liberties and a wider social system of checks and balances anchored in an independent press and pluralistic society."
Americké a evropské chápání pojmu liberalismus
Dnes se liberalismus v různých zemích používá různě. Jeden z největších kontrastů je mezi používáním ve Spojených státech a v Evropě. Arthur M. Schlesinger Jr. v roce 1956 napsal, že "liberalismus v americkém významu má jen málo společného s tím, jak se toto slovo používá v politice kterékoli evropské země, snad s výjimkou Velké Británie"."Liberalism in America: A Note for Europeans" by Arthur M. Schlesinger Jr. (1956) from: The Politics of Hope (Boston: Riverside Press, 1962). V Evropě se liberalismem obvykle rozumí to, co se někdy nazývá klasický liberalismus, tedy závazek k malému státu, laissez-faire ekonomice a nezcizitelným právům jednotlivce. Tento klasický liberalismus někdy více odpovídá americké definici libertarianismu, i když někteří mezi klasickým liberalismem a libertarianismem rozlišují.Tomasi, John Free Market Fairness, PUP, 2012
Ve Spojených státech se obecným pojmem liberalismus téměř vždy označuje moderní liberalismus, který je sociálnější variantou klasického liberalismu. V Evropě má tento sociální liberalismus blíže k evropské sociální demokracii, ačkoli původní formu zastávají některé liberální strany v Evropě, stejně jako frakce Beveridge Group v rámci Liberálních demokratů, Liberální lidová strana, Radikální liberální strana, Demokratické hnutí a Italská republikánská strana.
Demografie amerických liberálů Studie Pew Research Center z roku 2005 zjistila, že liberálové jsou ideologicky nejvzdělanější demografickou skupinou a s konzervativní podskupinou podnikatelů jsou nejbohatší skupinou. Z těch, kteří se označili za liberály, mělo 49 % vysokoškolské vzdělání a 41 % příjem domácnosti vyšší než 75 000 dolarů, zatímco celostátní průměr činil 27 % a 28 %. Liberalismus se stal dominantní politickou ideologií na akademické půdě – v závislosti na přesném znění průzkumu se 44-62 % respondentů označuje za liberály. Pro srovnání, v průzkumech z let 1969-1984 se za liberály označilo 40-46 % respondentů. Společenské a humanitní vědy byly nejliberálnější, zatímco obchodní a technické obory byly nejméně liberální, i když i na obchodních oborech převažovali liberálové nad konzervativci v poměru dva ku jedné. To posiluje častou otázku, zda jsou liberálové v průměru vzdělanější než konzervativci, jejich političtí oponenti. Dva průzkumy společnosti Zogby z let 2008 a 2010 potvrzují, že lidé, kteří se považují za liberály, mají větší tendenci studovat vysokou školu než lidé, kteří se považují za konzervativce. Průzkumy zjistily, že mladí Američané jsou podstatně liberálnější než celková populace. V roce 2009 bylo ve skupině 18-29 let 30 % liberálů. V roce 2011 se tento podíl změnil na 28 %, přičemž umírnění voliči tvoří dvě procenta.
Průzkum agentury Gallup z roku 2015 ukázal, že liberální názory v se společenských otázkách trvale nabývají ve Spojených státech od roku 1999 na popularitě. V roce 2015 je zhruba stejný počet liberálních a konzervativních Američanů (po 31 %), pokud jde o společenské otázky, přičemž liberální proud stále posiluje. Na začátku roku 2016 Gallup zjistil, že více Američanů se sice označuje za ideologicky konzervativní (37 %) nebo umírněné (35 %) než liberální (24 %), avšak od roku 1992 liberalismus postupně posiluje a v roce 2016 byl na svém 24letém maximu.
Otázky 21. století V politickém diskurzu Spojených států na počátku 21. století liberalismus zahrnuje podporu reprodukčních práv žen (včetně potratů)Dawn E. Johnsen, "A Progressive Reproductive Rights Agenda for 2020," in J. M. Balkin, ed. The Constitution in 2020 (2009) pp. 255-66 afirmativní akce pro historicky diskriminované menšiny,Marc Landy and Sidney M. Milkis, American Government: Balancing Democracy and Rights (2008) p. 696; Thomas R. Hensley, The Rehnquist Court: Justices, Rulings, and Legacy (1986–2001) (2006) p. 311 multilateralismus a podporu mezinárodních organizací,Alan Wolfe, The Future of Liberalism (2010) p. xx podporu práv jednotlivce nad zájmy korporací,Stephen Brooks, Understanding American Politics (2009) p. 297 podporu všeobecné zdravotní péče pro Američany, podporu práv LGBT a rovnosti manželství a odpor proti snižování daní bohatým.Lawrence R. Jacobs and Theda Skocpol, Health Care Reform and American Politics (2010) p. 96
Filozofie
Svoboda projevu