náhled|Gurneyho vůz po nehodě během závodu Velká cena Nizozemska 1960, při kterém zabil mladého diváka náhled|Gurney po své nehodě během Velké ceny Nizozemska 1960, což byl rozhodující okamžik v jeho životě náhled|GT40 a Gurney Bubble náhled|Eagle Mk1. Toto auto je raný, čtyřválcový Climax s motorem T1F, později nahrazený vozy T12G s motorem V12 náhled|Gurney v roce 1962 během závodu Indy 500 car. Na jeho vozu pracoval designér John Crosthwaite náhled|NASCAR náhled|Gurney během závodu Rolex 24 Hours of Daytona, 2008
Daniel Sexton Gurney (13. dubna 1931 New York – 14. ledna 2018 Newport Beach, Kalifornie) byl americký závodní jezdec, konstruktér závodních vozů a majitel týmu, který od roku 1958 dosáhl nejvyšších úrovní závodění.
Gurney vyhrál závody ve Formuli 1, IndyCar, NASCAR, Can-Am a Trans-Am Series. Gurney je prvním ze tří jezdců, kteří vyhráli závody ve Sports Cars (1958), Formule 1 (1962), NASCAR (1963) a IndyCar (1967), další dva byli Mario Andretti a Juan Pablo Montoya.
V roce 1967, poté, co Gurney vyhrál 24 hodin Le Mans společně s A. J. Foytem, při oslavách na stupních vítězů spontánně stříkal šampaňské, což se poté stalo zvykem na mnoha událostech v motoristickém sportu. Jako majitel All American Racers jako první nasadil na pravou zadní hranu zadního křídla jednoduché pravoúhlé prodloužení. Toto zařízení, nazývané Gurneyova klapka, zvyšuje přítlak a pokud je dobře navrženo, ukládá pouze relativně malé zvýšení aerodynamického odporu. Na Velké ceně Německa 1968 se stal prvním jezdcem, který při závodech Grand Prix používal celoobličejovou helmu.
Raný život Dan Gurney se narodil Jacku Gurneymu a Rome Sexton. Jeho otec John R. „Jack“ Gurney byl absolventem Harvard Bussines Schooll s magisterským titulem. Danovi tři strýcové byli inženýři z MIT. Jeho dědeček byl F. W. Gurney, který byl zodpovědný za vynález Gurneyho kuličkového ložiska. Měl jednu sestru, Celisssu. U Jacka se projevil krásný hlas poté, co absolvoval hlasové lekce v Paříži, a změnil svou profesní dráhu, aby se stal vedoucím basso u Metropolitní opery v New Yorku, nakonec odešel do důchodu v roce 1947. Jack přestěhoval svou rodinu do Riverside v Kalifornii, když byl Dan teenager a právě dokončil střední školu Manhasset. Mladý Dan se rychle uchytil v kalifornské kultuře Hot rodů. V 19 letech sestrojil a závodil s autem, které jelo v Bonneville Salt Flats rychlostí 222 kilometrů za hodinu. Později studoval na Menlo Junior College. Poté se stal amatérským drag racerem a závodníkem. Během korejské války sloužil dva roky v armádě Spojených států jako mechanik dělostřelectva.
Kariéra ve Formuli 1 Gurneyho první větší zlom nastal na podzim roku 1957, kdy byl pozván, aby otestoval Arciero Special Franka Arciera. Poháněl jej 4,2litrový přepracovaný motor Maserati s podvozkem Ferrari a karoserií Sports Car Engineering Mistral. Toto špatně ovladatelné auto byl velmi rychlé, ale i špičkoví řidiči jako Carroll Shelby a Ken Miles to zvládli jen s obtížemi. V úvodní Grand Prix USA 1960 skončil druhý (za Shelbym) a porazil etablované hvězdy jako Masten Gregory, Walt Hansgen a Phil Hill. To upoutalo pozornost známého severoamerického dovozce Ferrari Luigi Chinettiho, který v roce 1958 zařídil tovární jízdu pro mladého jezdce v Le Mans. Gurney, který se spojil s kolegou z Kalifornie Brucem Kesslerem se vypracoval s vozem celkově až na páté místo a předal jej Kesslerovi. Tento výkon a další mu vynesly testovací jízdu v závodním Ferrari a jeho kariéra Formule 1 začala u týmu v roce 1959. V pouhých čtyřech závodech prvního roku získal dvě umístění na stupních vítězů, ale přísný styl řízení týmu mu nevyhovoval. V roce 1960 měl za volantem továrně připraveného BRM šest nedokončení v sedmi závodech. Na Velké ceně Nizozemska, v Zandvoortu, způsobil výpadek brzdového systému na BRM nejzávažnější nehodu své kariéry, zlomil si ruku, zabil mladého diváka a vzbudil v něm dlouhodobou nedůvěru k technikům. Nehoda také způsobila, že změnil svůj styl jízdy, který se později vyplatil: jeho snaha používat brzdy šetrněji než jeho soupeři znamenala, že vydržely déle, zejména ve vytrvalostních závodech. O Gurneyovi bylo známo, že těsně před tvrdým zabrzděním uklidňoval brzdový pedál – což je zvyk, který sám žertem označoval jako „školu brzdění“.
Gurney byl známý zejména výjimečně plynulým stylem jízdy. Vzácně, jako když jeho auto zaostávalo s menšími mechanickými problémy a cítil, že nemá co ztratit, opustil svou klasickou techniku a přijal agresivnější (a riskantnější) styl. Tato okolnost způsobila to, co mnozí pozorovatelé považují za nejlepší jízdní výkon své kariéry, když mu propíchnutá pneumatika v polovině závodu 1967 Rex Mays 300 Indycar v Riverside v Kalifornii dala téměř dvě kola. Vyvinul neuvěřitelné úsilí, vyrovnal deficit a vyhrál závod s dramatickým průjezdem druhého kola Bobbyho Unsera v posledním kole.
Poté, co v roce 1961 vstoupily v platnost změny pravidel, se Gurney spojil s Jo Bonnierem pro první celou sezónu továrního týmu Porsche a získal tři druhá místa. V roce 1961 se velmi přiblížil prvnímu vítězství ve francouzském Remeš, ale jeho neochota blokovat pilota Ferrari Giancarla Baghettiho (tah, který Gurney považoval za nebezpečný a nesportovní), umožnil Baghettimu projít kolem cíle na vítězství. Poté, co Porsche v roce 1962 představilo lepší vůz s 8válcovým motorem, prorazil Gurney při Velké ceně Francie v Rouen-Les-Essarts svým prvním vítězstvím na mistrovství světa-jediné vítězství GP pro Porsche jako konstruktéra F1. O týden později zopakoval úspěch v nemistrovstvském závodě před domácím publikem Porsche na stuttgartském závodě Solitude Racetrack. Vzhledem k vysokým nákladům na závodění v F1 nepokračovalo Porsche po sezóně 1962. Během doby strávené u Porsche se Gurney seznámil s manažerkou pro styk s veřejností Evi Butz.
Gurney byl prvním jezdcem najatým Jackem Brabhamem, který s ním řídil Brabham Racing Organization. Brabham zaznamenal první vítězství svého vozu v závodě Solitude 1963, ale Gurney získal první vítězství týmu v mistrovském závodě v roce 1964 v Rouenu. Celkově získal dvě vítězství (v roce 1964) a deset pódií (včetně pěti po sobě jdoucích v roce 1965) pro Brabham, než odešel a založil vlastní tým. Vítězstvím v Eagle-Weslake na Velké ceně Belgie v roce 1967 získal Gurney vyznamenání jako jediný jezdec v historii, který zaznamenal první vítězství ve Velké ceně u tří různých výrobců: Porsche, Brabham a Anglo-American Racers.
Kvůli jeho popularitě časopis Car and Driver propagoval myšlenku, že Gurney kandidoval na prezidenta USA v roce 1964. Od tohoto úsilí bylo upuštěno, až když se „zjistilo“, že je příliš mladý na to, aby se kvalifikoval jako kandidát. Kampaň byla pravidelně vzkříšena (obvykle každé čtyři roky) jeho přáteli a fanoušky.
Gurney vyvinul nový druh motocyklu s názvem „Alligator“, který se vyznačoval extrémně nízkou polohou sedadla. Zatímco Gurney nedosáhl svého cíle získat licenci na výrobu a prodej od významného výrobce motocyklů, počáteční výrobní cyklus 36 motocyklů Alligator se rychle vyprodal a nyní jsou cennými sběratelskými předměty.
Gurneyho vysoká výška, neobvyklá pro závodního jezdce, způsobovala během jeho kariéry neustálé problémy. Během 1,5litrové éry Formule 1 Gurneyho hlava a ramena ve srovnání s jeho kratšími konkurenty přesahovaly daleko do větrného proudu, což mu v malých, podmotorových autech dávalo aerodynamickou nevýhodu. Vysoký téměř 6 stop a 4 palce (1,93 m) se Gurney snažil zapadnout do těsného kokpitu Fordu GT40, takže výrobní inženýr Phil Remington nainstaloval přes sedadlo řidiče střešní bublinu, aby poskytl prostor pro Gurneyho helmu – později známá jako „Gurneyova bublina“. Naštěstí se italský stavitel vozů, který sestrojil karoserii kupé Cobra Daytona GT oceněného ve třídě Le Mans v roce 1964, řízené Gurneym a Bobem Bondurantem, omylem udělal z kokpitu „skleník“ o dva palce vyšší – jediná věc, která dovolila Gurneymu, aby se pohodlně vešel do auta.
Výrobce V roce 1962 začali Gurney a Carroll Shelby snít o stavbě amerického závodního vozu, který by konkuroval nejlepším evropským značkám. Shelby přesvědčil Goodyear, který chtěl v té době ukončit Firestoneovu nadvládu nad americkými závody, aby tým sponzoroval. Prezident Goodyearu Victor Holt navrhl název „All American Racers“ a tým byl založen v roce 1965. Gurneyovi se jméno zpočátku nelíbilo, protože se obával, že to zní poněkud jingoisticky, ale cítil se nucen souhlasit s návrhem svého dobrodince.
Jejich počátečním zaměřením byl Indianapolis a boj s Firestone. Protože Gurneyho první láskou byly silniční závody, zejména v Evropě, chtěl vyhrát mistrovství světa formule 1 s Grand Prix USA „Eagle“. Vůz byl často charakterizován jako primárně britská snaha; v pozdějších rozhovorech bylo Gurneyovi jasné, že auto navrhli a vyrobili členové posádky se sídlem v závodě All American Racers v jižní Kalifornii. Ve spolupráci s britským výrobcem motorů Weslake se úsilí Formule 1 nazývalo „Anglo American Racers“. " Motor Weslake V12 nebyl připraven na sezónu Grand Prix 1966, takže tým použil zastaralé čtyřválcové 2,7litrové motory Coventry-Climax pro své první vystoupení ve druhém závodě roku v Belgii. Jednalo se o závod náhlého přívalového lijáku zachyceného v celovečerním filmu Velká cena. Přestože Gurney dokončil závod na sedmém místě, byl nezařazen. Gurney získal o tři týdny později první mistrovské body týmu tím, že skončil pátý ve Velké ceně Francie v Remeši.
V příští sezóně se týmu nepodařilo dokončit žádný z prvních tří závodů, ale 18. června 1967 Gurney získal historické vítězství ve Velké ceně Belgie. Začínaje v polovině první řady, Gurney zpočátku následoval Lotus Jima Clarka a BRM Jackie Stewarta. Na konci prvního kola nechal Gurney hluboko v poli tlumený start. Během závodu trpěl Gurneyho Weslake V-12 vysokorychlostním selháním, ale mohl pokračovat v závodění. Jim Clark narazil na problémy ve 12. kole, které ho srazily na devátou pozici. Poté, co se Gurney posunul na druhé místo, zajel nejrychlejší kolo závodu v 19. kole. O dvě kola později se spolu se svým Eaglem ujali vedení a přijeli domů s náskokem jedné minuty před Stewartem.
Toto vítězství přišlo pouhý týden po jeho překvapivém vítězství s A.J. Foytem ve 24 hodinách Le Mans, kde Gurney spontánně zahájil dnes již známou vítěznou tradici stříkání šampaňského z pódia na oslavu nečekané výhry proti Ferrari a dalším týmům s Ford GT40. Gurney později řekl, že s velkým uspokojením prokázal, že se kritici (včetně některých členů týmu Ford) mýlili, kteří předpovídali, že dva velcí řidiči, normálně chválení soupeři, rozbijí své auto ve snaze ukázat se navzájem.
Vítězství v Belgii bylo pro AAR bohužel vrcholem, protože problémy s motorem stále trápily. Navzdory zastaralému nástroji motoru používanému v továrně Weslake (pocházející z první světové války), selhání zřídka pramenilo z konstrukce samotného motoru, ale častěji z nespolehlivých periferních systémů, jako jsou palivová čerpadla, vstřikování paliva a systém dodávky oleje. Vedl Velkou cenu Německa v roce 1967 na Nürburgringu, když hnací hřídel selhal dvě kola od konce s náskokem 42 sekund v ruce. Po třetím místě v Kanadě toho roku by auto dokončilo jen jeden závod. Do konce sezóny 1968 řídil Gurney McLaren-Ford. Jeho posledním závodem ve Formuli 1 byla Velká cena Velké Británie v roce 1970.
Odkaz Mezi americkými piloty Formule 1 je jeho 86 startů Grand Prix na třetím místě a jeho celkem čtyři vítězství v Grand Prix je na druhém místě za Mariem Andrettim. Asi největší poctu Gurneyho řidičským schopnostem však vzdal otec skotského mistra světa Jima Clarka. Starší Clark vzal Gurneyho stranou na pohřbu svého syna v roce 1968 a svěřil se, že je jediným řidičem, kterého se Clark na trati kdy bál. (Horton, 1999).
Reunion Monterey Motorsports 2010 (dříve Monterey Historic Automobile Races) se konal na počest Gurneyho.