náhled|Velitelství sboru Schalburg, dánské jednotky SS. Obsazená budova v Kodani patřila lóží dánského Řádu svobodných zednářů. Na počátku druhé světové války v září 1939 vyhlásilo Dánsko svou neutralitu. Po většinu války byla země protektorátem a poté okupovaným územím Nacistického Německa. Rozhodnutí o okupaci Dánska bylo učiněno v Berlíně dne 17. prosince 1939. Dne 9. dubna 1940 obsadilo Německo Dánsko v rámci operace Weserübung. Boje trvaly okolo šesti hodin, což učinilo z tohoto tažení nejkratší operaci druhé světové války. Až do 29. srpna 1943 fungovala dánská vláda i král v režimu de facto německého protektorátu. Poté Německo převzalo území Dánska pod přímou vojenskou okupaci, která trvala do 5. května 1945. Na rozdíl od situace v jiných Němci okupovaných zemích, fungovala většina dánských institucích až do roku 1945 relativně normálně. Jak dánská vláda, tak i král, zůstali v zemi, ve které se mísila demokracie s totalitarismem, dokud dánská vláda neodstoupila na protest proti německým požadavkům na zavedení trestu smrti za sabotáž.

Něco přes tři tisíce Dánů zemřelo v přímé souvislosti s okupací. Další dva tisíce dobrovolníků, kteří se přidali k Waffen-SS a Frikorps Danmark, z nichž většina pocházela z německé menšiny žijící v jižním Dánsku, padlo během bojů na východní frontě. Během války zahynulo i 1 072 námořníků obchodního loďstva, kteří byli ve službách spojenců. Celkově se tak ve srovnání s jinými Němci okupovanými územími jednalo o velmi nízké ztráty. Někteří Dánové kolaborovali s Němci tak, že se přidali k Národně socialistické dělnické straně Dánska (DNSAP), ke sboru Schalburg, ke sboru HIPO nebo ke skupině Peter. Často se členství v různých skupinách překrývalo. DNSAP kandidovala během parlamentních voleb do dánského Folketingu v roce 1943. I přes značnou podporu Němců strana získala pouze 2,1 % hlasů.Rigsdagsvalgene i Marts og April 1943 Dostupné online

V průběhu války vzniklo hnutí odporu a většina dánských Židů byla v roce 1943, kdy německé úřady nařídily jejich internaci v rámci holokaustu, zachráněna a poslána do neutrálního Švédska.

Invaze

náhled|Dánští vojáci s protiletadlovým dělem, 1940. Všichni vojáci mají dánské přilby vzoru M/1923. Okupace Dánska nebyla zpočátku důležitým německým vojenským cílem. O jeho okupaci bylo rozhodnuto v souvislosti s přípravami invaze do strategicky důležitého Norska a jako prevence před očekávanou britskou vojenskou reakcí. Němečtí vojenští plánovači věřili, že základna v severní části Jutska, konkrétně letiště v Aaalborgu, bude klíčová pro operace v Norsku a začali s plány na okupaci části Dánska. Přesto ještě v únoru 1940 nebylo učiněno žádné pevné rozhodnutí o obsazení Dánska.Henrik Dethlefsen, "Denmark and the German Occupation: Cooperation, Negotiation, or Collaboration," Scandinavian Journal of History. 15:3 (1990), s. 193, 201–202. Problém byl nakonec vyřešen poté, co Adolf Hitler osobně v plánu přeškrtl slova die Nordspitze Jütlands a nahradil je písmeny Dä, které jsou německou zkratkou pro Dánsko. vlevo|náhled|Skupina dánských vojáků 9. dubna 1940. Dva z těchto mužů byli během invaze zabiti. Ačkoliv oblast jižního Jutska byla domovem významné německé menšiny a provincii Dánsko získalo na základě lidového plebiscitu vyplývajícího z Versailleské smlouvy, Německo nespěchalo s jejím opětovným získáním. Ve vágnějším a zdlouhavém postupu Německa někteří nacisté viděli naděje své země na začlenění Dánska do větší „severské unie“. K tomu však nikdy nedošlo a Německo zemi obsadilo s oficiálním tvrzením, že ji tak chrání před britskou invazí.Jørgen Hæstrup, Secret Alliance: A Study of the Danish Resistance Movement 1940–45. Odense, 1976. s. 9

Ve 4 hodiny 15 minut ráno dne 9. dubna 1940 překročily německé jednotky hranici do neutrálního Dánska. V koordinované operaci začaly německé lodě s vyloďováním jednotek v docích v Kodani. Přesto se početně slabší a špatně vybavení dánští vojáci v několika oblastech země postavili útočníkům na odpor. Učinila tak především Královská stráž v Kodani (: Den Kongelige Livgarde) a jednotky v Jižním Jutsku. Ve stejném okamžiku, kdy německé síly překračovaly státní hranici, shodila letadla nad Kodaní letáky OPROP! s výzvou, aby Dánové pokojně přijali německou okupaci a tvrzením, že Německo obsadilo Dánsko, aby jej chránilo před Velkou Británií a Francií. náhled|V den invaze se dánský premiér Thorvald Stauning obrací na Rigsdagen v paláci Christiansborg. Plukovník Lunding ze zpravodajské služby Královské dánské armády později potvrdil, že dánská rozvědka věděla, že se chystá německý útok na 8. nebo 9. dubna a podle toho varovala vládu. Dánský velvyslanec v Německu Herluf Zahle vydal podobné varování, které bylo rovněž ignorováno.

V důsledku rychlého sledu událostí neměla dánská vláda dostatek času na oficiální vyhlášení války Německu. Z každého hlediska se Dánsko dostalo do neudržitelné pozice. Jeho území i počet obyvatel byly příliš malé na to, aby se po delší dobu udržely v boji proti Německu. Nečlenitý charakter krajiny Dánska mohl být snadno překonán německými tanky. Jutsko navíc na jihu přímo sousedilo se Šlesvicko-Holštýnskem a země tak byla široce otevřena německému tankovému útoku. Na rozdíl od Norska, neměla země žádná pohoří, kde by mohla být vybudována místa odporu.William Shirer, The Rise and Fall of the Third Reich (New York: Simon & Schuster, 1990), s. 663.

Charakter krajiny Dánska byl ideální pro operace německé armády a překvapivý útok na Kodaň znemožnil jakoukoliv obranu Sjællandu. Němci také brzy získali kontrolu nad mostem klenoucím se nad průlivem Malý Belt, čímž získali přístup na druhý největší dánský ostrov Fyn. Při invazi zemřelo šestnáct dánských vojáků. Po dvou hodinách se dánská vláda vzdala v přesvědčení, že odpor je marný a doufala v uzavření výhodné dohody s Německem.

Vzhledem k relativně snadné okupaci dánského území a velkému množství mléčných výrobků si Dánsko vysloužilo přezdívku Smetanová fronta (: Sahnefront).

Faerské ostrovy

Po německé okupaci Dánska britské síly provedly 12. dubna 1940 preventivní invazi na Faerské ostrovy, aby zabránily jejich obsazení německými jednotkami. Ostrovy se tak staly závislé na Spojeném království, které se začalo podílet na rybolovu a zásobovalo ostrovy potřebným zbožím.

Britové opevnili pozice na strategicky důležitých místech. Fjordy byly zaminovány a na ostrově Vágar britští ženisté vybudovali leteckou základnu. Na Faerské ostrovy bylo umístěno na osm tisíc britských vojáků. Počet obyvatel ostrovů ve stejné době byl přibližně třicet tisíc lidí. Faerské ostrovy byly opakovaně napadány německými letadly, která však působila minimální škody. Způsobily však ztrátu 25 faerských lodí a smrt 132 námořníků.

Island

Od roku 1918 do roku 1944 byl Island samosprávný, ale dánský král Kristián X. byl oficiální hlavou Islandu. Aby předešly německé okupaci obsadily britské jednotky ostrov 10. května 1940 a v červenci 1941 jej předaly do správy v té době neutrálním Spojeným státům americkým. Island zůstal oficiálně neutrální po celou dobu druhé světové války a dne 17. června 1944 se stal zcela nezávislou republikou.

Grónsko

Dne 9. dubna 1941 podepsal dánský velvyslanec v USA Henrik Kauffmann dohodu s USA, která jim umožnila v Grónsku stavět vojenské základy a zavdávala jim právo území Grónska bránit. Kauffmann byl v této záležitosti podporován jak dánskými diplomaty v USA, tak místními úřady v Grónsku. Podpis této smlouvy „jménem krále“ však byl očividným porušením jeho diplomatických pravomocí.

Protektorátní vláda 1940–1943 náhled|Přehlídka DNSAP dne 17. listopadu 1940. Přehlídka se konala v souvislosti se snahou této nacistické strany převzít v Dánsku moc V důsledku kooperativního přístupu dánských úřadů němečtí představitelé tvrdili, že „budou respektovat dánskou suverenitu a územní celistvost a také neutralitu“. Německé úřady byly nakloněny k mírnějšímu postupu proti Dánsku z několika důvodů. Dánsko bylo významným producentem zemědělských produktů. Existovaly také vážné obavy, že dánská ekonomika je natolik závislá na obchodu s Británií, že by okupace vytvořila hospodářský kolaps a dánští představitelé využili tohoto strachu, aby získali včasné ústupky a rozumnou formu spolupráce.Phil Giltner, "In the friendliest manner: German-Danish economic cooperation during the Nazi occupation of 1940–1949," Peter Lang: 1998 Německé úřady také doufaly, že získají propagandistické „body“ tím, že učiní Dánsko „vzorovým protektorátem“.Henning Poulsen, "Dansk Modstand og Tysk Politik" ("Danish opposition and German Politics") in Jyske Historiker 71(1995), p.10. Kromě těchto praktických důvodů nacistická rasová ideologie tvrdila, že Dánové jsou „příbuznými severskými Árijci“ a proto jim bylo možné do jisté míry důvěřovat, že zvládnou řídit své vnitřní záležitosti.

Tyto faktory dohromady umožnily Dánsku vybudovat velmi příznivý vztah s Nacistickým Německem. Vláda zůstala do značné míry nedotčena a podobně jako před okupací fungoval i parlament. Dánové tak byli schopné udržet velkou část své bývalé kontroly nad domácí politikou.Phil Giltner, "The Success of Collaboration: Denmark’s Self-Assessment of its Economic Position after Five Years of Nazi Occupation," in Journal of Contemporary History 36:3 (2001) s. 486, 488. V dánských rukou zůstal i policejní a soudní systém a na rozdíl od většiny okupovaných zemích zůstal král Kristián X. v zemi jako hlava státu. Německo v Dánsku oficiálně reprezentoval Reichsbevollmächtigte, tj. diplomat akreditovaný u panovníka. Tento post zastával německý diplomat Cecil von Renthe-Fink a od listopadu 1942 právník a generál Waffen-SS Werner Best. vlevo|náhled|Dánští policisté stojí před ústředím Komunistické strany Dánska v Kodani, 22. června 1941 Dánské veřejné mínění obecně podporovalo novou vládu, zvláště po pádu Francie v červnu 1940.Henning Poulsen, "Hvad mente Danskerne?" Historie 2 (2000) s. 320. V zemi panoval obecný pocit, že nepříjemnou realitu německé okupace je třeba vzhledem k mezinárodní situaci hodnotit co nejrealističtěji. Politici si uvědomovali, že je bude stát hodně úsilí udržet pro Dánsko výsadní postavení a chtěli tomu čelit tak, že dánští politici vytvoří jednotnou frontu, takže všechny hlavní demokratické strany vytvořily novou vládu. Parlament a vláda se dohodly na úzké vzájemné spolupráci. Ačkoliv se tento systém blížil státnímu zřízení vlády jedné strany, dánská vláda zůstala reprezentativní koaliční vládou. náhled|Dánský premiér Erik Scavenius s německým zplnomocněncem pro Dánsko Wernerem Bestem Dánští politici v měsících následujících po okupaci Dánska museli s Němci vyřešit řadu problémů. Ve snaze uspokojit německé okupanty, kompromitovali dánskou demokratickou společnost několika zásadními způsoby. Novinové články a zprávy, které „by mohly ohrozit německo-dánské vztahy“ byly postaveny mimo zákon, což bylo v rozporu s dánskou ústavou zakazující cenzuru.Jerry Voorhis, "Germany and Denmark: 1940–45," Scandinavian Studies 44:2 (1972) s. 174–6, 179, 181, 183. Dne 22. června 1941 poté, co Německo zahájilo útok na Sovětský svaz, rozhodly německé úřady v Dánsku, že dánští komunisté musí být zatčeni. Dánská vláda jim vyhověla a pomocí tajných registrů dánská policie v následujících dnech zatkla 339 komunistů. Z nich bylo 246, včetně tří komunistických poslanců dánského parlamentu, uvězněno v táboře Horserød, což bylo také v rozporu s dánskou ústavou. Téhož dne dánský parlament schválil komunistický zákon, kterým byla zakázána Komunistická strana Dánska a další komunistické aktivity, čím došlo k dalšímu porušení dánské ústavy. V roce 1943 byla zhruba polovina uvězněných komunistů převezena do koncentračního tábor Stutthof, kde 22 z nich zemřelo. Po německém útoku na Sovětský svaz se Dánsko připojilo k paktu proti Kominterně. Výsledkem bylo, že mezi prvními členy dánského odboje bylo mnoho komunistů.