Italské ozbrojené síly () jsou ozbrojené síly Itálie. Skládají se z armády, letectva, námořnictva a karabiniérského sboru. Jejich vrchním velitelem je prezident Itálie, který je současně předsedou Nejvyšší rady obrany.

V roce 2024 byl počet příslušníků italské armády, námořnictva a letectva 161 580 osob, šlo tak o významný pokles ve srovnání s 230 050 na konci 90. let 20. století. Italské ozbrojené síly jsou 7. nejpočetnější v Evropě.The Military Balance 2025 (2025), s. 51. Italské výdaje na obranu v roce 2024 dosáhly 32,3 miliard eur, což byl 12. nejvyšší rozpočet na světě,The Military Balance 2025 (2025), s. 8. v poměru k HDP se však jednalo pouze o 1,49 %. Zároveň tak Itálie vydávala na obranu výrazně méně prostředků než například Německo, Spojené království nebo Francie.

Ozbrojené síly Itálie používají jak zbraně vyráběné domácím zbrojním průmyslem, který byl zároveň v letech 2020-24 6. největším exportérem zbraní na světě, tak dovážené, zejména z ostatních členských zemí EU a NATO. Země se například podílí na výrobě víceúčelového bojového letounu páté generace F-35 Lightning II, společném evropském projektu stíhacího letounu Eurofighter Typhoon nebo programu vývoje letounu tzv. šesté generace GCAP.

Itálie se účastní zahraničních misí v rámci NATO i dalších organizací, zároveň hostí zhruba 12 600 amerických vojáků.The Military Balance 2025 (2025), s. 107

Historie

Současnost V roce 2016 ozbrojené síly obdržely první dva z celkem více než 60 objednaných letounů F-35, které se zároveň staly prvními v operační službě vyrobenými mimo USA, konkrétně v severoitalském Cameri. Itálie se na konci desetiletí pokoušela zapojit do německo-francouzského projektu vývoje tanku nové generace MGCS, ovšem byla odmítnuta.

Rozsáhlejší modernizace ozbrojených sil nastala po roce 2022 a ruské invazi na Ukrajinu. Země zvýšila financování na obranu a ohlásila řadu akvizic - kromě dvou nových fregat třídy FREMM došlo k rozšíření objednávky na nákup protivzdušných systémů SAMP/T NG nebo letadel. Kromě toho by měly ozbrojené síly obdržet až 200 tanků KF51 Panther a 350 bojových vozidel pěchoty KF41 Lynx, zároveň až do roku 2034 má projít hloubkovou modernizací 125 starších tanků C1 Ariete. Připravován byl nákup dvou torpédoborců třídy DDG.

Na konci roku 2023 došlo ve spolupráci se Spojeným královstvím a Japonskem k zahájení projektu vývoje moderního letounu GCAP, který by měl být zařazen do výzbroje po roce 2035. V roce 2025 sloužilo v italském letectvu již 28 víceúčelových F-35, páteří však nadále zůstávaly stíhací letouny Eurofighter Typhoon v počtu 88 kusů a 24 objednaných.

Itálie společně s Francií vyvíjí protiletadlové raketové komplety SAMP/T NG a střely rodiny Aster, které jsou evropskou alternativou systémů jako MIM-104 Patriot, a v rámci italských ozbrojených sil mají být integrovány do architektury protivzdušné obrany označované jako Michelangelův dóm.

Kritika Itálie byla dlouhodobě terčem kritiky kvůli nedostatečným výdajům na obranu, které od roku 2014 nepřesáhly 1,6 % HDP; navyšování prostředků na obranu však nepodporovala ani italská veřejnost.

Obavu u spojenců vyvolávaly i blízké vztahy se zeměmi, vnímanými v rámci NATO jako hrozba. V roce 2019 Itálie šokovala své spojence, když se jako první a jediná země G7 připojila k čínské iniciativě Pás a stezka. Kritiku vyvolávaly i tradičně silné vazby na Rusko, které nebyly zcela zpřetrhány ani po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022.

Složení Politickou a administrativní kontrolu a řízení ozbrojených sil Itálie vykonává ministerstvo obrany. V čele organizační struktury ozbrojených sil stojí Hlavní obranný štáb (), jehož náčelníkoviFunkce je střídavě zastávána představiteli z řad armády, letectva i námořnictva. jsou podřízeny jednotlivé složky.

Armáda Italská armáda () jsou pozemní síly, představující početně druhou nejsilnější složku ozbrojených sil. Vznikla na základě armády Sardinského království po sjednocení Itálie v roce 1861 pod názvem Italská královská armáda (Regio Esercito) jako složka ozbrojených sil nově vzniklého Italského království.

Armáda disponuje i vlastními podpůrnými vzdušnými jednotkami, známými jako Aviazione dell'Esercito.

Letectvo

Vojenské letectvo () představuje vzdušné síly země. Jako nezávislá složka ozbrojených sil původně vzniklo roku 1923 pod názvem Italské královské letectvo (Regia Aeronautica).

Námořnictvo

Vojenské námořnictvo () je námořní složkou ozbrojených sil. Původně vzniklo po sjednocení země v roce 1861 pod názvem Italské královské námořnictvo (Regia Marina) na základě loďstev Sardinie a Obojí Sicílie.

Součástí námořnictva jsou i pobřežní stráž (), jednotky námořního letectva Aviazione Navale a námořní pěchota, zejména brigáda „San Marco“.

Karabiniéři

Karabiniérský sbor () je italské četnictvo, jehož některé útvary plní roli vojenské policie. Formace původně vznikla pod názvem Corpo dei Reali Carabinieri (Sbor královských karabiniérů) v roce 1814 jako armádní útvar střežící bezpečí a pořádek ve venkovských oblastech Sardinského království, a po sjednocení Itálie se jeho působnost rozšířila na území celého nově vzniklého státu. V roce 2000 se sbor stal na armádě nezávislou složkou ozbrojených sil Itálie a formálně představuje jejich nejpočetnější součást.Pokračující zařazení mezi složky ozbrojených sil je primárně dáno historickým vývojem a tradicemi tohoto bezpečnostního sboru - úkoly v rámci ozbrojených sil pravidelně plní jen okolo 5 000 osob, dalších okolo 100 000 příslušníků působí v režimu běžné policejní služby. Ve své civilní policejní funkci, kterou vykonává v malých městech a na venkově, je administrativně podřízen ministerstvu vnitra, ministerstvu obrany podléhá jen v oblasti úkolů vojenské povahy.

Odkazy Poznámky

Reference

Externí odkazy

Oficiální stránky italského ministerstva obrany

Kategorie:Ozbrojené síly Itálie Kategorie:Vojenské jednotky založené roku 1861