Santiago Ramón y Cajal (1. května 1852 – 17. října 1934 Madrid) byl španělský histolog, lékař a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (1906), a to za práce o struktuře nervového systému. Cenu získal spolu s Camillo Golgim. Definoval neuron.
Život Vyučil se ševcem. Studoval na výtvarné škole, odkud byl vyhozen pro karikování profesorů. Otec anatom přitáhl syna k medicíně. Vystudoval lékařství na Univerzitě v Zaragoze, absolvoval roku 1873. V letech 1884–1887 působil jako profesor deskriptivní anatomie na univerzitě ve Valencii, v letech 1887–1892 profesorem histologie a patologické anatomie na univerzitě v Barceloně a v letech 1892–1922 zastával stejný post na univerzitě v Madridu. V roce 1920 nechal král Alfonso XIII. v Madridu zřídit Cajalův ústav (Instituto Cajal), kde pak Cajal působil až do smrti.
Dílo Jeho nejdůležitější práce se týkají struktury centrálního nervového systému.
V mikroskopické anatomii byl po něm pojmenován typ neuronů mozkové kůry – horizontální nervové buňky Ramóna y Cajal.
Také v CNS podle něho je pojmenován nucleus interstitialis (Cajal) – nervové jádro v mezencefalu v blízkosti jádra Darkševičova.
Kromě toho, v ENS jsou popisovány Cajalovy intersticiální buňky – pacemakery střevní peristaltiky (zadávají "rytmus" kontrakce a relaxace střevní trubice).
Ještě k tomu popsal struktury uvnitř buněčného jádra, dnes známé jako Cajalova tělíska.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1852 Kategorie:Úmrtí v roce 1934 Kategorie:Narození 1. května Kategorie:Úmrtí 17. října Kategorie:Úmrtí v Madridu Kategorie:Španělští neurologové Kategorie:Histologové Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství Kategorie:Muži