náhled|vpravo|Rohový činžovní dům na adrese: Lucemburská 1856/40, 130 00 Praha 3 - Žižkov. Zde bydlel Jaroslav Janák v době druhé světové války a krátce po ní
Jaroslav Janák (10. prosince 1889 KovářovMatriční záznam o narození a křtu Jaroslava Janáka farnost Kovářov – 11. června 1971 Zbraslav nad Vltavou) byl český katolický duchovní, vojenský kaplan, autor pomůcky pro vojenské duchovní a (v generálské hodnosti) přednosta vojenské duchovní služby v letech 1946 až 1949.
Jaroslav Janák zahájil svoji kariéru jako záložní kurát rakousko-uherské armády. Později pracoval v duchovní správě československé prvorepublikové armády a za protektorátu se angažoval v domácím odboji. Na konci druhé světové války se aktivně účastnil pražského květnového povstání a v poválečných letech se opět do armády vrátil. Stál u znovuobnovení armádní duchovní služby, v letech 1946 až 1949 byl (jako poslední přednosta duchovní služby) pověřen jejím vedením. Kromě svých služebních důstojnických povinností vykonával i mimo armádu pastorační činnost. Sehrál důležitou úlohu při objevování a propagaci některých přírodních lokalit ve Slovenském krasu v rámci svého působení v Klubu československých turistů (KČST).
Stručný životopis
Mládí a studia Jaroslav Janák se narodil dne 10. prosince 1889 v Kovářově nedaleko Milevska. Jeho otcem byl Václav Janák, učitel na obecné škole v Kovářově, jeho matkou byla Antonie Janáková rozená Šimečková. Jaroslav Janák prožil dětství v Kovářově a od roku 1901 v nedalekých Lašovicích. V Českých Budějovicích vystudoval jak gymnázium, tak i teologii. (Jeho primiční mše se konala 19. července 1914 v Lašovicích.)
První světová válka a meziválečné období Během první světové války sloužil jako polní kurát (vojenský kaplan) a to nejprve v záložní nemocnici v Praze a později pobýval s vojáky na území Maďarska a Albánie. Po skončení první světové války a vzniku samostatného Československa působil mnoho let na Slovensku. Ve svém volném čase, jako člen Klubu Československých turistů v Košicích, se podílel na značení slovenských turistických cest a popularizaci některých lokalit ve Slovenského krasu. V meziválečném období pokračovala i jeho vojenská kariéra. Výkon jeho služby kladně hodnotil i tehdejší hlavní kaplan – generál duchovní služby Msgre. Metoděj Kubáň.
Druhá světová válka Jako důstojník Československé armády a vlastenec velmi těžce nesl přijetí Mnichovské dohody a následnou okupaci republiky v březnu 1939. Zapojil se proto do protinacistického odboje v řadách Obrany národa a podílel se na organizaci pomoci rodinám zatčených a pronásledovaných důstojníků československé armády.
Dne 6. února 1940 byl Jaroslav Janák zatčen gestapem a podroben zostřeným výslechům spojeným s mučením a odpíráním jídla a pití, v důsledku čehož se u něj projevily závažné zdravotní a psychické problémy. Ve velmi špatném stavu byl dne 11. dubna 1940 převezen do vězeňské nemocnice a poté do ústavu pro duševně choré v Praze. Po zotavení setrval v ústavu pro duševně choré a dále se účastnil odbojové činnosti a to až do začátku května roku 1945. Po vypuknutí pražského květnového povstání požádal lékaře o propuštění a během povstání působil u vojenského velitelství Praha – střed.
Po druhé světové válce Po skončení druhé světové války se jednáními s vysokými armádními představiteli a ministrem národní obrany zasadil o obnovení duchovní služby v poválečné československé armádě. Dne 1. února 1946 byl Jaroslav Janák ustanoven přednostou duchovního oddělení.
A byl to právě generál Jaroslav Janák, kdo se zasloužil o budování válečných hřbitovů i zbudování důstojného památníku na Dukle a v Liptovském Mikuláši.
Vítězný únor 1948 a uchopení státní moci do rukou KSČ znamenal postupné rušení duchovní služby a následný odchod vojenských duchovních z armády. Osoby zřetelně nastolenému režimu nepohodlné byly v krátkém čase z armády propuštěny, ostatní vojenští kaplani, kteří se nechtěli novým společenským pořádkům podřídit, byli izolováni, jejich propouštění bylo postupné a bylo prováděno na základě individuálního přístupu tak, že se již jejich uvolněná místa v armádní struktuře žádnými náhradníky neobsazovala.
Systém výchovy vojáků v armádě byl postupně měněn a jeho základy byly budovány na principech nedílné velitelské pravomoci, marxismu-leninismu a ateismu. Definitivně se uzavřela historie vojenské duchovní služby v československé armádě v roce 1950.
Jaroslav Janák byl k 1. květnu 1949 odeslán na zdravotní dovolenou, která měla trvat až do doby vyřízení jeho penzionování. Poté, co byl ke dni 1. srpna 1949 penzionován, přestěhoval se na pražskou Zbraslav, kde pak žil až do své smrti dne 11. června 1971. Byl pochován v Milevsku do rodinné hrobky.
Podrobný životopis
Dětství a obecná škola náhled|Kostel Všech svatých v Kovářově Jaroslav Janák se narodil 10. prosince 1889 v Kovářov nedaleko Milevska jako prvorozený syn Václava Janáka a jeho manželky Antonie Janákové rození Šimečkové. Jeho otec byl učitelem. Jaroslav měl tři sestry (Marii, Annu a Antonii) a čtyři bratry (Bohumila, Karla, Zdeňka a Ladislava). Čtyři roky obecné školy absolvoval v Kovářově ve třídě řídícího učitele Josefa Koubka. Ve zdejším kostele Všech svatých byl Jaroslav Janák pokřtěn, potom zde jako chlapec ministroval a po létech zde sloužil mši svatou. V roce 1901 se rodina přestěhovala do nedalekých Lašovic, protože jeho otec tam získal nové místo kantora na tamní škole.
Středoškolská studia V roce 1902 zahájil studium (s vyučovací řečí českou) na Vyšším gymnáziu v Českých Budějovicích. Byl ubytován v českobudějovickém Malém studentském semináři a vedl zde osamělý život občas oživený dlouhými nedělními vycházkami do okolní přírody. V Lašovicích pobýval jen během prázdnin, ale na dlouhých procházkách ve společnosti svého otce zavítal i do blízkých Záhořan, kde hrával ochotnické divadlo nebo chodil lovit koroptve a zajíce. Na středoškolských studiích měl průměrné výsledky; vynikal v matematice, měl rád i fyziku, mineralogii a botaniku; v latině a řečtině nevynikal a jazyk německý se mu protivil. Maturitní zkoušku úspěšně složil 5. července 1910 a v témže roce předstoupil i před vojenskou odvodní komisi, ale do c. a k. rakousko–uherské armády odveden nebyl.
Teologická studia náhled|Kostel svaté Anny (České Budějovice) náhled|Kostel Navštívení Panny Marie v Lašovicích V září roku 1910 zahájil vysokoškolské studium na Teologickém ústavu v Českých Budějovicích. Bohoslovecká studia s českou a latinskou vyučovací řečí zahájil na základě neutěšené finanční situace rodiny, především po naléhání své matky a navzdory svému snu studovat spíše strojní inženýrství. Během studia si oblíbil biblistiku (pro její vazbu na archeologické vykopávky) a moderní výklad Bible. V roce 1913 Jaroslav Janák publikoval v Almanachu českobudějovických bohoslovců svůj první článek ke 30. výročí úmrtí spisovatele, vlastence a národního buditele biskupa Jana Valeriána Jirsíka (1798–1883). Během čtyřletého studia působil jako varhaník v kostele semináře u svaté Anny. S výtečným prospěchem absolvoval bohoslovecké studium 9. července 1914; dne 12. července 1914 přijal kněžské svěcení a svoji primiční mši sloužil v kostele Navštívení Panny Marie v Lašovicích 19. července 1914 za asistence lašovického faráře Karla Němce.
Civilní duchovní správa náhled|Katedrála svatého Mikuláše v Českých Budějovicích Od 1. září 1914 byl ustanoven do funkce kaplana v dnes již zaniklé převážně německé obci Kunžvart (Kuschwarda; Kušvarda; dnes městys Strážný) na Šumavě. Jako domobranec byl 19. prosince 1914 odveden do c. a k. rakousko–uherské armády s tím, že dále zůstával v civilní duchovní správě. Dne 1. července 1915 byl na dva měsíce přemístěn do osady Záboří u Blatné, ale 1. září 1914 se vrátil do Českých Budějovic. V Českých Budějovicích byl Jaroslav Janák určen do funkce vikaristy v katedrále svatého Mikuláše. V této náročné funkci vykonával každodenní službu v katedrále, pravidelně asistoval biskupovi a kanovníkům a zároveň vyučoval náboženství na obecných školách, reálce, dívčím lyceu a hospodářské škole v Českých Budějovicích. Koncem září 1916 ukončil svoji kariéru diecézního kněze v Českých Budějovicích a zahájil svoji novou kariéru vojenského duchovního.
V c. a k. armádě v Praze Jaroslav Janák byl 1. října 1916 povolán do činné vojenské služby k rakousko-uherské armádě jako polní kurát v záloze. Původně byl prezentován u 8. sborového velitelství v Praze s tím, že byl přidělen ke 4. armádě na ruskou frontu, ale po intervenci polního superiora Msgre. Antonína Voneše (ve funkci přednosty duchovní služby 8. sborového velitelství) byl Janák nakonec ponechán v Praze a od 10. října 1916 přidělen k záložním nemocnicím v Praze na Letné a v Praze–Dejvicích. Janák se přizpůsobil drilu rakouské armády, každodenní kontakt s vojáky jej postupně zbavil jeho přirozené plachosti a uzavřenosti a Janák se stal posléze rozhodnější a konstruktivnější osobou. Každodenními návštěvami nemocných vojáků a hovory s nimi získával jejich důvěru a od konkrétních témat rodinných a služebních přecházel i k obecným rozpravám o Bohu, spravedlnosti i o posledních věcech člověka. Velitel záložní nemocnice v Praze na Letné byl plukovní lékař MUDr. Bečka ze Zbraslavi. Janák zde vedl nemocniční knihovnu a staral se i o malou nemocniční kapličku, do níž MUDr. Bečka opatřil harmonium, na které Janák hrával při bohoslužbách, jenž zde sloužil. Druhým Janákovým pracovištěm byla dejvická nemocnice, kde byli léčeni pohlavně nakažení vojáci. Po ročním působení v Praze byl Janák přeložen k náhradnímu praporu pěšího pluku č. 75 do Debrecína.
V zahraničí do konce první světové války Prahu opustil Janák v listopadu 1917 na základě svého převelení do Maďarska. V Debrecínu se brzy seznámil se skupinou vlastenecky smýšlejících českých vojáků sloužících v c. a k. rakousko-uherské armádě. Ve městě byl Janák ubytován v rodině zednického mistra v ulici Sv. Anny (Szent Anna utka) a ve stejné ulici bydleli i nadporučíci Jiří Kaucký (akademický malíř) a Jan Vítězslav Dušek (český sochař a medailér), s nimiž často besedoval jak o vojenské, tak i politické situaci v Rakousku-Uhersku. Do okruhu Janákových přátel a besedujících patřil i akademický malíř podporučík Jan Autengruber.
náhled|Velký dubový les Nagyerdö (mezi 1890 a 1900)