Případ Somertonského muže, známý také jako Záhada muže ze Somertonu nebo Případ Tamám Shud, je nevyřešený případ neznámého muže nalezeného v roce 1948 na pláži Somerton Park jižně od Adelaide v Jižní Austrálii. Případ je pojmenován podle perské fráze tamám šud, což znamená „je konec“ nebo „je hotovo“, která byla vytištěna na útržku papíru nalezeném o několik měsíců později v kapse kalhot tohoto muže. Útržek byl vytržen z poslední stránky výtisku knihy Rubáiját, jejímž autorem je Omar Chajjám, básník z 12. století. V mnoha prvních zprávách byl Tamám chybně napsán jako Tamán a tato chyba se často opakovala, což v médiích vedlo ke zmatení jména.
Po veřejné výzvě policie byla kniha, z níž pocházela vytržená stránka, nakonec nalezena. Na vnitřní straně zadní obálky se vyšetřovatelům podařilo přečíst vrypy, které tam zůstaly po předchozím rukopisu – místní telefonní číslo, další neidentifikované číslo a text, který připomínal zašifrovanou zprávu. Text se ovšem nepodařilo uspokojivě rozluštit.
Případ je od počátku policejního vyšetřování považován za „jednu z nejhlubších záhad Austrálie“.The Advertiser, „Tamam Shud“ , 10 June 1949, p. 2 Od té doby se intenzivně spekuluje o totožnosti oběti, příčině její smrti a událostech, které jí předcházely. Zájem veřejnosti o případ je stále značný, a to z několika důvodů: k úmrtí došlo v době zvýšeného mezinárodního napětí po začátku studené války; zjevné zapojení tajného kódu; možné použití nezjistitelného jedu; a neschopnost úřadů identifikovat mrtvého muže.
Kromě intenzivního zájmu australské veřejnosti na přelomu 40. a 50. let 20. století přitahoval případ také mezinárodní pozornost. Jihoaustralská policie se radila se svými zámořskými kolegy a ve snaze identifikovat mrtvého muže o něm šířila informace na mezinárodní úrovni. Šíření fotografie muže a podrobných otisků prstů ale nepřineslo žádný pozitivní výstup. Například ve Spojených státech nebyl Federální úřad pro vyšetřování schopen porovnáním těchto otisků mrtvého muže s otisky ze spisů domácích zločinců nalézt ani jeden souhlasný záznam. O pomoc s případem byl požádán také Scotland Yard, ani ten však nepřinesl žádné poznatky.
Později se objevily další důkazy, včetně starého průkazu totožnosti, který by mohl identifikovat muže ze Somertonu jako jistého H. C. Reynoldse,Emily Watkins: Is British seaman's identity card clue to solving 63-year-old beach body mystery? , 19 November 2011 a probíhající analýzy DNA vlasových kořínků nalezených na sádrové bustě.Jessica Bineth: „Somerton Man: One of Australia's most baffling cold cases could be a step closer to being solved “, ABC News, 2 January 2018 Dne 19. května 2021 bylo tělo po řadě žádostí exhumováno za účelem provedení hlubší analýzy. Policie uvedla, že ostatky jsou v „přiměřeném“ stavu, a byla také optimistická ohledně vyhlídek na získání použitelných vzorků DNA.
Dne 26. července 2022, profesor Adelaidské univezity Derek Abbott ve spolupráci s genealožkou Collen M. Fitzpatrick prohlásili, že na základě genetické genealogie z DNA mužových vlasů identifikovali muže jako Carla „Charlese” Webba, elektroinženýra a výrobce přístrojů narozeného v roce 1905. Policie Jižní Austrálie a Forenzní věda Jižní Austrálie výsledek neověřily, i když doufaly, že se jim to podaří.
Objevení těla náhled|Místo na pláži Somerton Park, kde byla mrtvola nalezena, označené písmenem 'X' Dne 1. prosince 1948 v 6:30 ráno byla policie kontaktována poté, co bylo na pláži Somerton Park poblíž Glenelgu, asi 11 km jihozápadně od Adelaide v Jižní Austrálii, nalezeno tělo muže. Muž byl nalezen ležící v písku naproti domovu pro tělesně postižené děti nacházejícího se na rohu ulic The Esplanade a Bickford Terrace. Ležel na zádech s hlavou opřenou o mořskou hráz, s nataženými a zkříženými chodidly a dle toho se předpokládalo jeho úmrtí během spánku.The News, „Dead Man Found Lying on Somerton Beach “, 1 December 1948, p. 1 Na pravém límci jeho kabátu ležela nezapálená cigareta. Při prohlídce jeho kapes byla nalezena nepoužitá jízdenka druhé třídy na železnici z Adelaide do Henley Beach, jízdenka na autobus z města, která možná nebyla použita, úzký hliníkový hřeben americké výroby, poloprázdný balíček žvýkaček Juicy Fruit, krabička cigaret Army Club, která obsahovala sedm cigaret jiné značky Kensitas, a ze čtvrtiny plná krabička zápalek Bryant & May.
Prihlásivší se svědci uvedli, že 30. listopadu večer viděli osobu podobnou mrtvému muži ležet na zádech na stejném místě a ve stejné poloze poblíž Domova pro postižené děti, kde byla mrtvola později nalezena. Dvojice, která ho viděla kolem 19. hodiny, poznamenala, že viděla, jak natáhl pravou ruku a poté ji bezvládně pustil. Jiný pár, který ho viděl od 19:30 do 20:00, kdy se rozsvítilo pouliční osvětlení, vypověděl, že ho během půl hodiny, kdy ho měl na dohled, neviděl pohnout se, ačkoli měl dojem, že se jeho poloha změnila. Ačkoli si mezi sebou poznamenali, že je zvláštní, že nereaguje na komáry, považovali za pravděpodobnější, že je opilý nebo spí, a proto tomu dále nevěnovali pozornost. Jedna ze svědkyň policii sdělila, že si všimla muže, který se na spícího muže díval z vrcholu schodů vedoucích na pláž.Clemo, M. „'Poisoned' in SA – was he a Red Spy? “, Sunday Mail (Adelaide), 7 November 2004, p 76. Svědci také uvedli, že tělo bylo ve stejné poloze i v době, kdy policie prováděla jeho ohledání.
Další svědek se přihlásil v roce 1959 a oznámil policii, že on a tři další lidé viděli dobře oblečeného muže, jak noc před nálezem těla nese na ramenou po pláži Somerton Park jiného muže. Policejní zprávu sepsal detektiv Don O'Doherty.
Podle patologa Johna Burtona Clelanda se jednalo o muže „britského“ vzhledu a předpokládal, že je mu asi 40–45 let; byl ve „špičkové fyzické kondici“. Byl:
180 cm vysoký, šedé oči, světlé až zrzavé vlasy, mírně prošedivělé kolem spánků, široká ramena a úzký pas, ruce a nehty bez známek manuální práce, velké a malé prsty na nohou, které se setkávaly ve tvaru klínu, jako u tanečníka nebo někoho, kdo nosí boty se špičatými prsty, a výrazné vysoké lýtkové svaly odpovídající lidem, kteří pravidelně nosí boty nebo boty s vysokými podpatky nebo provozují balet.Fife-Yeomans, J. „The Man With No Name“, The Weekend Australian Magazine, 15–16 September 2001, s. 30
Oblečen byl do bílé košile; červené, bílé a modré kravaty; hnědých kalhot; ponožek a bot; hnědého pleteného svetru a módního šedohnědého dvouřadového saka údajně „amerického“ střihu.Jory, R. (2000) „The dead man who sparked many tales “, The Advertiser, 1 December 2000. Všechny štítky na oblečení byly odstraněny a neměl ani klobouk (neobvyklé pro rok 1948) a ani peněženku. Byl hladce oholen a neměl u sebe žádné doklady, což policii přivedlo k domněnce, že pravděpodobně spáchal sebevraždu.The News, „Five 'positive views' conflict “, 7 January 1949, p. 12 A konečně, jeho zubní záznamy nebylo možné přiřadit k žádné známé osobě.
Dle provedené pitvy patolog odhadl čas smrti na přibližně 2 hodiny ráno 1. prosince.
Srdce mělo normální velikost a bylo normální ve všech ohledech... v mozku byly snadno rozeznatelné drobné cévy, které se běžně nepozorují, s překrvením. V hltanu bylo překrvení a jícen byl pokryt zbělením povrchových vrstev sliznice s oblastí vředu uprostřed. Žaludek byl hluboce překrvený... V druhé polovině dvanáctníku bylo překrvení. V žaludku byla krev smíšená s potravou. Obě ledviny byly překrvené a játra měla v cévách velký nadbytek krve. ...Slezina byla nápadně velká ... asi třikrát větší než normálně ... pod mikroskopem se ukázala destrukce středu jaterních lalůčků. ... akutní krvácení ze žaludku, rozsáhlé překrvení jater a sleziny a prokrvácení do mozku.
Pitva také ukázala, že posledním jídlem muže byla paštika snědená tři až čtyři hodiny před smrtí, ale testy neukázaly na přítomnost žádné cizí látky v těle. Patolog, doktor Dwyer, dospěl k závěru: „Jed, který jsem navrhl, byl barbiturát nebo rozpustné hypnotikum“. Ačkoli otrava zůstávala hlavním podezřením, nevěřilo se, že by jejím zdrojem byla pasta. Jinak koroner nebyl schopen dospět k určení totožnosti muže, příčině smrti ani zda muž, kterého viděli večer 30. listopadu na pláži v Somertonu živého, byl tentýž muž, protože v té době nikdo neviděl jeho tvář. Tělo tedy muselo být dne 10. prosince 1948 nabalzamováno, neboť se policii nepodařilo zjistit jeho totožnost. Policie uvedla, že to bylo poprvé, co naznala, že je takový zákrok nutný.The Advertiser, „Somerton Body Embalmed “, 11 December 1948, p. 2
Nález kufru náhled|170px|vpravo|Kufr a věci nalezené na nádraží v Adelaide. Zleva doprava jsou detektivové Dave Bartlett, Lionel Leane a Len Brown. Dne 14. ledna 1949 objevili zaměstnanci nádraží v Adelaide hnědý kufr s odstraněnou etiketou, který byl 30. listopadu 1948 po 11:00 hodině odbaven v nádražní šatně.The Advertiser, „Somerton Mystery Clue “, 15 January 1949, p.1 Kufr měl dle předpokladu patřit právě muži nalezenému na pláži. V kufru se nacházel červený kostkovaný župan; červené plstěné pantofle velikosti sedm; čtyři páry spodních kalhot; pyžamo; holicí potřeby; světle hnědé kalhoty s pískem v manžetách; elektrikářský šroubovák; stolní nůž seříznutý na krátký ostrý nástroj; nůžky s nabroušenými hroty; malý čtverec zinku, o němž se předpokládá, že sloužil jako ochranný obal na nůž a nůžky; a šablonovací štětec, který používali třetí důstojníci na obchodních lodích k šablonování nákladu.The Advertiser, „Definite Clue in Somerton Mystery “, 18 January 1949, p.1
V kufru byla také karta s oranžovou voskovanou nití značky Barbour „neobvyklého typu“, která není v Austrálii k dostání – byla stejná jako ta, která se používala k opravě podšívky v kapse kalhot, které měl mrtvý muž na sobě. I přesto, že byly všechny identifikační značky na oblečení odstraněny, nalezla policie jméno „T. Keane“ na kravatě, „Keane“ na pytli na prádlo a „Kean“ na singletu, a to spolu se třemi značkami z čistírny: 1171/7, 4393/7 a 3053/7.The News, „Marks May Be Clue To Beach Body “, 15 January 1949, p. 8The Mail, „Cotton May Be Clue To Mystery “, 15 January 1949, p. 6 Policie se domnívala, že ten, kdo odstranil značky z oblečení, buď tyto tři položky přehlédl, nebo záměrně nechal na oblečení značky „Keane“, protože věděl, že Keane není jméno mrtvého. Vzhledem k tomu, že se stále uplatňovaly válečné příděly, bylo v té době získání oblečení poměrně obtížné. Přestože bylo zcela běžné používat jmenovky, bylo také běžné při nákupu oblečení z druhé ruky jmenovky předchozích majitelů odstranit. Neobvyklé bylo, že se v kufříku nenašly žádné náhradní ponožky ani korespondence, ačkoli policie našla tužky a nepoužité dopisní papíry.
Pátrání též dospělo k závěru, že se v žádné anglicky mluvící zemi nepohřešuje osoba jménem T. Keane. Bezvýsledným se ukázalo i celostátní zveřejnění značek z čistírny. Jediné, co se podařilo z kufru získat, bylo to, že přední klín a péřové švy na kabátě nalezeném v kufru naznačovaly, že byl vyroben ve Spojených státech. Kabát nebyl dovezen, což naznačovalo, že muž byl ve Spojených státech, nebo si kabát koupil od někoho podobného, kdo tam byl.
Policie prověřila záznamy o příchozích vlacích a domnívala se, že muž přijel na nádraží v Adelaide nočním vlakem z Melbourne, Sydney nebo Port Augusty. Spekulovali, že se osprchoval a oholil v přilehlých městských lázních (u sebe neměl žádný lístek do lázní) a pak se vrátil na nádraží, aby si koupil lístek na vlak do Henley Beach, který jel v 10:50 a který z nějakého důvodu zmeškal nebo nestihl. Než opustil nádraží a nasedl na městský autobus do Glenelgu, okamžitě si v nádražní budově uschoval kufr. Ačkoli se centrum jmenovalo „City Baths“, nejednalo se o veřejné koupaliště, ale spíše o veřejný bazén. Nádražní koupaliště přiléhalo k nádražní šatně, která sama o sobě sousedila s jižním východem z nádraží na North Terrace. Do městských lázní na ulici King William St. se vcházelo ze severního východu z nádraží uličkou. Neexistuje žádný záznam o tom, že by v den jeho příjezdu staniční toalety nebyly v provozu.
Vyšetřování