Juli Soler i Santaló (12. dubna 1865, Barcelonahttps://www.familysearch.org/ark:/61903/3:1:939D-6C2D-T?i=499&wc=QZ7W-X57%3A335015101%2C335015102%2C335487001&cc=2015324 – 30. dubna 1914, tamtéž) byl španělský inženýr, fotograf a turista aktivní na konci 19. století. Narodil se v Barceloně v roce 1865 a zemřel ve stejném městě v roce 1914.
Životopis Narodil se jako syn Sebastiàna Solera i Rovirosy, narozeného v Havaně, který obchodoval na Kubě a Elviry Santaló i Vinyals, rodačky z Barcelony (* 1865). Byl synovcem Francesca Solera i Rovirosy.
Již od útlého věku ho lákaly vysoké hory a sportovní turistika, zejména výlety do Vysokých Pyrenejí. To ho vedlo k návštěvě Pallarů a údolí Aranu, což byla jeho oblíbená místa pro horolezectví. Znal také docela dobře nejvyšší vrcholy a všechna aragonská údolí až k hranici s Navarrou. Byl jedním z velkých animátorů Centre Excursionista de Catalunya (CEC) a přednášky, které měl ve společenském sále CEC, byly hojně navštěvovány. Byl také skvělým fotografem, zejména jeho panoramatické fotografie byly na svou dobu vynikající kvality, a staly se dědictvím nejvyšší dokumentární a umělecké hodnoty.
vlevo|náhled|Observatoř Soler, první katalánská pyrenejská meteorologická stanice, 1901
Mezi další zásluhy stojí za zmínku vydání kompletního průvodce La Vall d'Aran (1906), který ukázal, jak dobře znal centrální Pyreneje, a zejména masiv Maladety. Na konci svých dnů dokončil průvodce Prokletými horami, který zůstal nezveřejněn. Kromě jeho hornatého svahu v roce 1908 prosazoval vytvoření meteorologické stanice Vielha, kterou přes sezónu udržoval na vlastní náklady. Ve stejném roce objevil a oznámil jeskynní malby Cogul v Les Garrigues.
V roce 1913 byl zvolen prezidentem CEC, ale post odmítl a věnoval se plně navrhování útočiště Renclusa na úpatí Aneto a k podpoře jeho stavby od roku 1914. Uprostřed stavebních prací, v zimě 1914, Juli Soler bohužel onemocněl a zemřel.Josep Barberà i Suqué, «Juli Soler i Santaló», Excursionistes recordats, Volum 28 de Cavall Bernat, Barcelona, Ed. de l'Abadia de Montserrat, 1996, s. 26-27,
V roce 1968 mu CEC věnovala útočiště Juli Soler Santaló, které se nachází v Salardú ( Naut Aran, Lleida ). V roce 2004 se na jeho počest konala výstava v Robertově paláci Generalitat de Catalunya. Lidé z údolí Aranu mu dali titul oblíbeného syna.«Juli Soler i Lluís Estasen, dos excursionistes descobridors de la Vall d'Aran», Muntanya.net, s.d. [consulta 30 de juliol de 2013 V roce 2011 Francesc Roma i Casanovas a Ramon Barnadas i Rodríguez publikovali dva svazky fotografií Julia Solera z archivu CEC.
Dílo Excursions per L'Alta Ribagorca 1903reedició per Garsineu Edicions, 2003, 71 s., La Vall d'Aran (1906), reeditat el 1933, guia completíssima sobre la Vall d'Aran, 400 s. Muntanyes maleïdes (inacabat)
Vydáno posmrtně
La vall de Bielsa (1918) La vall de Broto (1922) La vall de Canfranc (1925) La vall de Terra (19??) Seduït per valls i cims: fotografies de Juli Soler i Santaló, 1865-1914 (dos volums) (2011)
Galerie
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Muži Kategorie:Španělští fotografové Kategorie:Fotografové 19. století Kategorie:Fotografové 20. století Kategorie:Úmrtí v Barceloně