náhled|thumbtime=5|Záznam Kennedyho projevu v Západním Berlíně, během něhož zazněly slavné věty „Ich bin ein Berliner“ a „Lass' sie nach Berlin kommen“ (26. červen 1963)
Ich bin ein Berliner (německá výslovnost: ; česky „Jsem Berlíňan“) je projev prezidenta Spojených států Johna F. Kennedyho, který pronesl 26. června 1963 v Západním Berlíně. Jedná se o jeden z nejznámějších projevů studené války, patří mezi nejslavnější protikomunistické projevy a též mezi nejslavnější historické projevy vůbec.
O dvaadvacet měsíců dříve postavila Německá demokratická republika Berlínskou zeď, aby zabránila masové emigraci do Západního Berlína. Projev byl zaměřen jak na Sovětský svaz, tak na obyvatele Západního Berlína. V projevu zazněla i další věta pronesená v němčině: „Lasst sie nach Berlin kommen“ („Ať přijdou do Berlína“), adresovaná těm, kteří tvrdili, že „s komunisty můžeme spolupracovat“, což byla poznámka, které se Nikita Chruščov jen o několik dní později vysmál. Tento projev je považován za jeden z nejlepších Kennedyho projevů, pronesený na vrcholu studené války a v období tzv. Nové hranice (). Byl velkou morální vzpruhou pro obyvatele Západního Berlína, kteří žili v enklávě hluboko uvnitř východního Německa a obávali se možné východoněmecké okupace.
Kennedy promluvil ke 120 000 posluchačůOdhady počtu přítomných se nicméně pohybují od uvedených 120 000 dle až po níže zmiňovaných 450 000 dle . Podle se mohlo jednat až o „téměř půl milionu osob“. na schodech radnice ve čtvrti Schöneberg a řekl,
Před dvěma tisíci let se lidé nejvíce honosili tím, že mohli říci „civis Romanus sum“ („Jsem občan Říma“). Dnes, ve světě svobody, se mohou nejvíce honosit tím, když řeknou „Ich bin ein Berliner!“ („Jsem občan Berlína“) ... Všichni svobodní lidé, ať už žijí kdekoli, jsou občany Berlína, a proto jsem jako svobodný člověk hrdý na slova „Ich bin ein Berliner!“ (Jsem Berlíňan!).
Kennedy tuto větu použil ve svém projevu dvakrát, včetně závěru, kdy větu vyslovil s bostonským přízvukem a přečetl ze své poznámky [„ish bin ein Bearleener“], kterou si zapsal s použitím anglického pravopisu, aby se přiblížil německé výslovnosti. Použil také klasickou latinskou výslovnost civis romanus sum, přičemž c vyslovil jako [k] a v jako [w].
Po desetiletí zastiňovala historii této promluvy různá protikladná tvrzení o původu Ich bin ein Berliner. V roce 2008 podal historik Andreas Daum komplexní vysvětlení na základě archivních pramenů a rozhovorů se současníky a pamětníky. Jako precedens vyzdvihl autorství samotného Kennedyho a jeho projev v New Orleans v roce 1962 a ukázal, že Kennedy tím, že se v Berlíně odchýlil od připraveného scénáře, vytvořil vrcholné emocionálně vypjaté politické představení, které se stalo charakteristickým znakem epochy studené války.
Existuje rozšířená mylná představa, že Kennedy omylem řekl, že je „Berlíňan“, což je německá koblihová specialita. Jedná se však jen o městskou legendu (tzv. urban legend), včetně přesvědčení, že publikum se Kennedymu za použití tohoto výrazu údajně smálo.
Historický kontext náhled|vpravo|Čtyři spojenecké sektory v Berlíně Hlavní město Německa, Berlín, se po druhé světové válce nacházelo hluboko v oblasti kontrolované Sovětským svazem. Zpočátku se bylo rozděleno na čtyři sektory kontrolované čtyřmi spojeneckými mocnostmi (Spojenými státy, Velkou Británií, Francií a Sovětským svazem). Napětí studené války se stupňovalo, dokud sovětské síly nezavedly berlínskou blokádu západních sektorů města, kterou západní spojenci uvolnili pomocí leteckého mostu. Poté se sektory kontrolované spojenci NATO staly faktickou exklávou západního Německa, zcela obklopenou východním Německem. Od roku 1952 byla hranice mezi Východem a Západem uzavřena všude kromě Berlína. Statisíce východních Němců přeběhly na Západ přes Západní Berlín, což znamenalo odliv pracovních sil, který hrozil východnímu Německu hospodářským kolapsem.
V roce 1961 postavila východoněmecká vláda pod vedením Waltera Ulbrichta kolem Západního Berlína bariéru z ostnatého drátu, oficiálně nazývanou jako „antifašistická ochranná bariéra“ (Antifaschistischer Schutzwall). Východoněmecké úřady tvrdily, že má zabránit špionům a agentům Západního Německa v přechodu na Východ. Všeobecně se jí však říkalo Berlínská zeď a jejím skutečným účelem bylo zabránit východoněmeckým občanům v útěku na Západ. Během několika měsíců byla zeď přestavěna z betonu a budovy byly zbourány, aby vznikla „zóna smrti“ na dohled východoněmeckých stráží vyzbrojených samopaly. Zeď uzavřela největší mezeru v železné oponě a Berlín se z jednoho z nejsnadnějších míst pro přechod z východní Evropy do západní stal jedním z nejobtížnějších.
Západ, včetně USA, byl obviňován z toho, že na vztyčení zdi nereagoval rázně. Oficiálně byl Berlín pod společnou okupací čtyř spojeneckých mocností, z nichž každá měla hlavní odpovědnost za určitou zónu. Kennedyho projev byl prvním případem, kdy USA uznaly, že východní Berlín je spolu se zbytkem východního Německa součástí sovětského bloku. Dne 25. července 1961 Kennedy v prezidentském projevu trval na tom, že USA budou bránit Západní Berlín, a hájil práva čtyř mocností, přičemž dal jasně najevo, že zpochybňování sovětské přítomnosti v Německu není možné.
Geneze a přednes projevu Původ Fonetický přepis německých a latinských frází v projevu Johna F. Kennedyho Ich bin ein Berliner|náhled Projev Ich bin ein Berliner je částečně odvozen z projevu, který Kennedy pronesl na občanské recepci 4. května 1962 v New Orleans; tam také použil frázi civis Romanus sum, když řekl: „Před dvěma tisíci let se lidé nejvíce honosili tím, že mohli říci „civis Romanus sum“ („Jsem občan Říma“). Myslím, že dnes, v roce 1962, se mohou nejvíce honosit tím, když řeknou: „Jsem občanem Spojených států“. Nestačí to však jen říci, musí se to odrazit i ve způsobu žití…“. Může to říci každý. Ale Američané, kteří dnes slouží v Západním Berlíně – vaši synové a bratři – [...] jsou Američané, kteří nesou velké břemeno.“ Věty „Jsem Berlíňan“ a „Jsem hrdý na to, že jsem v Berlíně“ byly již týden před projevem napsány na stroji na seznamu výrazů, které měly být použity, včetně fonetického přepisu německého překladu. Takové přepisy se nacházejí i ve třetím návrhu projevu (psaném Kennedym vlastnoručně) z 25. června. Konečná strojopisná verze projevu tyto přepisy neobsahuje, jsou doplněny ručně až samotným Kennedym.
Na cvičných sezeních před cestou si Kennedy prošel řadu vět, dokonce i odstavců, které měl přednést v němčině; při těchto sezeních mu pomáhala Margaret Plischkeová, překladatelka pracující pro americké ministerstvo zahraničí, Ted Sorensen, Kennedyho poradce a obvyklý zapisovatel projevů, a tlumočník Robert Lochner, který vyrůstal v Berlíně. Brzy se ukázalo, že prezident nemá jazykové nadání a že by se spíše ztrapnil, kdyby měl dlouze citovat v němčině.
O původu fráze Ich bin ein Berliner však existují různé výpovědi. Plischkeová napsala v roce 1997 zprávu o tom, že několik týdnů před cestou navštívila Kennedyho v Bílém domě, aby mu pomohla sestavit projev a naučila ho správnou výslovnost; tvrdí také, že fráze byla přeložena již ve Státech překladatelem, který ho měl na cestě doprovázet („poněkud nepříjemný muž, který si trpce stěžoval, že musel přerušit dovolenou, jen aby mohl sledovat prezidentovy manýry“). Kromě toho Ted Sorensen ve svých pamětech Counselor: A Life at the Edge of History (2008) tvrdil, že se na projevu podílel, a uvedl, že do něj nesprávně vložil slovo ein, čímž nesprávně převzal odpovědnost za níže uvedené „želé koblihy“, což zřejmě podpořil i berlínský starosta Willy Brandt, ale pozdější badatelé toto tvrzení odmítli, protože konečná strojopisná verze, která tato slova neobsahuje, je poslední, na níž mohl Sorensen pracovat. Robert Lochner ve svých pamětech tvrdil, že ho Kennedy požádal o překlad věty „Jsem Berlíňan“ a že si ji procvičili v Brandtově kanceláři. Daum připisuje vznik fráze Ich bin ein Berliner Kennedymu a jeho výše citovanému projevu v New Orleans v roce 1962. Podle Dauma byl Kennedy ovlivněn pohledem na Berlínskou zeď, takže „se vrací k nejpamátnější pasáži svého projevu v New Orleans, kterou pronesl rok předtím, a mění hrdost na to, že je Američan, v to, že je Berlíňan“.
Přednes náhled|Kennedy při projevu v Berlíně Za dlouhým stolem prostřeným na schodech Rathaus Schöneberg seděli američtí a němečtí hodnostáři, včetně Deana Ruska (Kennedyho ministra zahraničí), Luciuse D. Claye (bývalého amerického správce Německa), Konrada Adenauera (německého kancléře), Willyho Brandta, starosty Berlína a Otto Bacha (prezidenta berlínského Abgeordnetenhausu). Počet účastníků se odhaduje na 120 000 – 450 000 osob. Bach nejprve hovořil o nedávném vývoji v Berlíně, zejména o zdi. Po něm krátce promluvil Konrad Adenauer, který představil prezidenta. Kennedyho nedoprovázel Robert Lochner, ale Heinz Weber z berlínské mise; Weber prezidentův projev publiku tlumočil. Kromě strojopisu měl Kennedy k dispozici i nápovědní kartu, na kterou si sám napsal fonetický pravopis, a všechny překvapil tím, že projev, jehož příprava trvala několik týdnů, zcela ignoroval. Místo toho improvizoval: „Říká víc, než by měl, něco jiného, než mu doporučovali jeho poradci, a je provokativnější, než zamýšlel.“
Projev vyvrcholil druhým použitím fráze Ich bin ein Berliner v projevu: „Dnes, ve světě svobody, se mohou lidé nejvíce honosit tím, když řeknou Ich bin ein Berliner!“ Dav ztichl, zatímco Weber překládal a opakoval prezidentovu německou repliku; Kennedymu se zjevně ulevilo, že dav reagoval pozitivně, a poděkoval Weberovi za překlad. Weber přeložil i tento kompliment. Podle Dauma se po tomto prvním úspěšném přednesu „Kennedy, který si trochu pohrával se svým sakem, usmíval jako chlapec, kterému se právě podařil převrat“.
Kennedyho poradce pro národní bezpečnost McGeorge Bundy se domníval, že „projev zašel trochu příliš daleko“, a oba upravili text druhého velkého projevu, který měl být později téhož dne přednesen na Svobodné univerzitě v Berlíně, a zaujali mírnější postoj, který „se rovnal poněkud smířlivějšímu postoji vůči Sovětům“.
Zápis projevu a překlad Anglický zápis projevu Ich bin ein Berliner
I am proud to come to this city as the guest of your distinguished Mayor, who has symbolized throughout the world the fighting spirit of West Berlin. And I am proud to visit the Federal Republic with your distinguished Chancellor who for so many years has committed Germany to democracy and freedom and progress, and to come here in the company of my fellow American, General Clay, who has been in this city during its great moments of crisis and will come again if ever needed.
Two thousand years ago the proudest boast was "civis Romanus sum". Today, in the world of freedom, the proudest boast is "Ich bin ein Berliner".
I appreciate my interpreter translating my German!
There are many people in the world who really don't understand, or say they don't, what is the great issue between the free world and the Communist world. Let them come to Berlin. There are some who say that communism is the wave of the future. Let them come to Berlin. And there are some who say in Europe and elsewhere we can work with the Communists. Let them come to Berlin. And there are even a few who say that it is true that communism is an evil system, but it permits us to make economic progress. Lass' sie nach Berlin kommen. Let them come to Berlin.