Štaufové nebo také Hohenštaufové (německy Hohenstaufen) byli římskoněmeckou vládnoucí dynastií v letech 1138 až 1254. Název rodu Štaufů pochází ze jména hradu Hohenštauf na vrcholu Hohenstaufen u švábského Göppingen. Mnohdy jsou pokládaní za panovnicky nejschopnější římskoněmeckou dynastii.

Švábská hrabata, králové němečtí a sicilští Štaufové byli původně hraběcím rodem ve Švábsku, které obdrželi roku 1079 v léno. Sňatkem dcery císaře Jindřicha IV. Agnes († 1143) se švábským vévodou Fridrichem († 1105) si zajistili dědictví po sálské dynastii. V roce 1127 byl zvolen druhorozený syn vévody Fridricha Konrád III. římskoněmeckým protikrálem proti Lotharovi III., kterého ale podporovala většina německých knížat a papež. Roku 1135 se Konrád vzdal vlády, ale po Lotharově smrti byl zvolen za panovníka proti Lotharovu dědici Jindřichu Pyšnému z rodu Welfů. Fridrich I. Barbarossa měl za otce Štaufa Fridricha II. a za matku Welfku Juditu a byly do něj vkládány velké naděje, že dokáže konflikt překonat. Fridrichova koruna bez komplikací přešla na syna Jindřicha VI., který sňatkem s Konstancií Sicilskou, dcerou normanského krále Rogera II. Sicilského, rozšířil své državy o sicilské království, kam přenesli své hlavní sídlo.

12. a 13. století Ve své říšské politice usilovali zprvu Štaufové o rozšíření říšských statků jako bezprostředních opor císařské moci (území ve Švábsku, Sasku, Francích a Chebsku). Ve 2. polovině 12. století zahájili expanzívní politiku v Itálii. V polovině 13. století usilovali o babenberské dědictví v Rakousku a Štýrsku. Roku 1250 ztratili faktickou vládu v Německu, po smrti Konráda IV. i na Sicílii, kterou roku 1266 dobyl Karel I. z Anjou. Stejně jako první římskoněmecký štaufský král, Konrád III., tak ani ten poslední, Konrád IV., se nestal císařem. Pokus posledního Štaufa Konradina o obnovu rodové moci roku 1268 skončil jeho porážkou a popravou, kterou nařídil Karel z Anjou. Po ztrátě německé koruny následovalo v říši dvacetileté období interregna (bezvládí).

Seznam štaufských panovníků upright=0.7|náhled|vpravo|Znak Svaté říše římské za vlády Štaufů upright=0.7|náhled|vpravo|Znak štaufské Sicílie Panovníci Svaté říše římské Konrád III. (1138–1152) Fridrich I. Barbarossa (1152–1190) Jindřich VI. (1190–1197) Filip Švábský (1198–1208) Fridrich II. (1212–1250) Jindřich VII. Štaufský (1220–1235) – společně s otcem Fridrichem II. Konrád IV. (1237–1254) – do 1250 s otcem Fridrichem II.

Králové sicilští Jindřich I. (II.) (1194–1197) Fridrich I. (II.) (1198–1250) Jindřich I. (VII.) (1212–1217) – titulární král Konrád (IV.) (1250–1254) Konradin (1254–1258/1268 Manfred (1258–1266)

Kompletní seznam titulů užívaných Štaufy

Císař svaté říše římské, král římský, král sicilský, král burgundský, král italský, král jeruzalémský, král sardinský, vévoda švábský, vévoda francký, vévoda/markrabě toskánský, vévoda bavorský, vévoda z Rothenburgu, vévoda apulijský, kníže tarentský, protektor burgundský, hrabě z Riesgau.

Související články

Seznam panovníků Svaté říše římské Seznam sicilských králů

Externí odkazy

Genealogie

Kategorie:Sálská dynastie

Kategorie:Císaři Svaté říše římské Kategorie:Italské šlechtické rody Kategorie:Vymřelé panovnické rody Kategorie:Šlechtické rody Svaté říše římské Kategorie:Středověké dějiny Německa Kategorie:Dějiny Sicílie