Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek (25. února 1877 Kokovice – 12. června 1946 Praha), byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.
Život Narodil se v rodině rolníka a starosty Františka Bernáška (1845) a Rosalie rozené Horové (1857–1906). Měl jednoho nevlastního bratra Josefa (1873), z prvního manželství otce s Marií rozenou Platilovou (1849–1873), a čtyři vlastní sourozence: Františka (1879–1952), Marii Černou (1889–1965), Aloise (1893) a Jaromíra (1897–1966). Roku 1915 se oženil a Annou Wagenknechtovou (1891–1957), se kterou měl dva syny: Jaromíra a Prokopa.
Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst.
V Praze se seznámil s anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, během kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami.
Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze.
Ocenění V lednu 1946 byl spolu s Fráňou Šrámkem jmenován národním umělcemNaši Nesmrtelní. Svobodné slovo. 13. 1. 1946, s. 5 Rozloučení se zesnulým umělcem se konalo za přítomnosti členů vlády v Národním muzeu v Praze; je pohřben ve vyšehradském SlavíněNárodní umělec Karel Toman pohřben ve Slavíně. Svobodné slovo. 22. 6. 1946, s. 2 V pražské čtvrti Břevnov, kde Toman v závěru života bydlel, byla po něm v roce 1947 pojmenována ulice, dříve nazvaná K Ladronce. Nově pojmenovanou ulici předal tehdy břevnovským občanům Jaroslav SeifertJaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 204
Citát
Dílo
Básně Toman byl lyrický básník, který patřil k demokratickému proudu české literatury; nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce.
Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky.
Pohádky krve (1898) – ovlivněno symbolismem a dekadencí, erotické motivy; zaměřeno především k vnitřním problémům člověka vymaňujícího se z pout měšťanské společnosti a její morálky. Torso života (1902) – vyjádření bolesti a krize člověka, který zápasí o své osvobození; život je viděn ve dvojím ostrém lomu, bolesti a rozkoše; tragický ráz milostných veršů Melancholická pout (1906) – obdoba Torza života; inspirace z cest po Evropě (Vídeň, Berlín, Holandsko, Anglie, Paříž) Sluneční hodiny (1913) – barvité a konkrétní záběry přírody; země zdrojem utrpení i obnovované víry a naděje; objevují se biblické narážky, odmítání moralismu. Reakce na soudobé politické události, prohlubují snahu zachytit prožitek prověřený časovým odstupem Verše rodinné a jiné (1918) – odráží zde společenské dění v období 1. světové války. Toman sleduje, jak se válka a společenské převraty promítají do osudu obyčejných lidí. Z hlediska těchto lidí hodnotí významné společenské události Měsíce (1918) – příroda v koloběhu roku; 12 básní – každá o jednom měsíci v roce; oslava domova, společenství lidí, tradice života, české historické tradice (upálení Jana Husa v Červenci); hutná metaforičnost Hlas ticha (1923) – obdoba Veršů rodinných a jiných; reakce na domácí společenské rozpory v prvních letech republiky; verše o revolučním Rusku. Stoletý kalendář (1926) – poslední Tomanova sbírka. Do popředí zde vstupuje napětí domova a tuláctví.
Ukázka z díla
Zhudebnění díla Báseň Emě zhudebnil Petr Ovsenák z folkového dua Nestíháme. Písnička vyšla na krátkém albu Nestíháme (2006) a na sampleru 50 miniatur (2007).
Další dvě básně Mým snem jsi prošla a Siesta zhudebnila brněnská kapela Zabásnění v albu Perspektiva (2022).
Překlady Narození – Charles-Louis Philippe; in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 42. Praha: J. R. Vilímek, 1913 Toník – Guy de Maupassant; přeložili Karel Toman a Antonín Veselý; ilustrovali V. Rottembourg a Ch. Morel. Praha: J. R. Vilímek, 1913? Otec Perdrix – Charles-Louis Philippe. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1918 Strýc Benjamin – Claude Tillier. Praha: Přítel knihy, 1927 Osení – Colette. Praha: František Borový, 1931 Pouta – Colette. Praha: F. Borový, 1931 Sido – Colette. Praha: F. Borový, 1931 Petr Nozière – Anatole France. Praha: F. Borový, 1935
Odkazy
Reference
Literatura BLAŽÍČEK, Přemysl. Poezie Karla Tomana. Praha: ISE, 1995. 178 s. . BLAŽÍČEK, Přemysl. Knihy o poezii: Holan – Toman. Praha: Triáda, 2011. 471 s. .
Související články Seznam českých spisovatelů Česká literatura v letech 1900–1945
Externí odkazy
Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Pohřbení na Slavíně Kategorie:Básníci tvořící česky Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Narození v roce 1877 Kategorie:Narození 25. února Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Úmrtí 12. června Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách