Olga Šulcová (10. června 1935, Ostrava – 19. dubna 2016, Praha) byla česká novinářka, redaktorka, spisovatelka, signatářka Charty 77. Její manžel byl novinář a ekonom Zdislav Šulc, který bývá řazen k nejvýznamnějším makroekonomickým analytikům fungování ekonomiky sovětského typu. Měli spolu dvě děti.
Životopis Narodila se do dělnické rodiny, její otec byl horníkem, matka služkou. Vystudovala dvouletou obchodní školu. Svou novinářskou kariéru zahájila v ostravském deníku Nová svoboda nejprve na pozici elévky, následně jako redaktorka. V roce 1956 se s manželem přestěhovala do Prahy, stala se členkou KSČ. Mezi lety 1958 a 1959 působila jako redaktorka Večerní Prahy, kde dělala převážně reportáže, dobové články a rozhovory. Tou dobou byla většina její práce konformní s režimem v tehdejším Československu anebo apolitická.
Po srpnu 1968 byla nucena přestoupit do deníku Práce. Na podzim roku 1968 ji proslavil zejména komentář s titulkem Nespravedlivě mrtví, který mimo jiné připomínal oběti srpnových událostí. V roce 1970 byla pro svůj negativní postoj k okupaci vojsk Varšavské smlouvy vyloučena ze strany a začalo pro ni obtížné normalizační období. Později byla nucena pracovat jako dělnice v neratovické chemičce. Tato práce ji paradoxně velmi inspirovala. Později z ní čerpala při psaní povídek, které vyšly v roce 1999 v knize Záhada červeného křesla… a jiné příběhy. Po dvou letech v chemičce přestoupila do gumáren a deset let poté pracovala jako noční korektorka.
Státní bezpečnost ji sledovala již od roku 1973, a to kvůli ilegálním schůzkám pravicových oportunistů. V roce 1977 podepsala Chartu 77. Zájem Státní bezpečnosti o Olgu Šulcovou stoupl v březnu 1981, kdy byla zatčena a umístěna do cely předběžného zadržení. Důvodem měly být údajné informace o atentátu na hlavu státu. Státní bezpečnost tohoto zatčení využila k tomu, aby ji začala vydírat ve vztahu k jejímu manželovi, dětem i přátelům. Po obrovském nátlaku Šulcová souhlasila se spoluprací. Od května 1982 se Olga Šulcová s pracovníky StB sešla na 166 schůzkách, ze kterých kontrarozvědka zpracovala 271 záznamů. V roce 1984 Šulcová ale zároveň založila vlastní samizdatový časopis s názvem Ze zásuvky i z bloku. Do roku 1989 vyšlo 24 čísel. Šulcová se snažila StB neprozrazovat všechno, řadu lidí kryla, pokračovala v práci pro samizdat. StB nakonec spolupráci, za kterou Šulcové i platila, ukončila 13. listopadu 1989.
Ve svobodných poměrech Olga Šulcová dál spolupracovala s mnoha periodiky, mezi které patřily Lidové noviny, Listy, Literární noviny, a vydala i několik knih. V roce 2012 vyšel v nakladatelství Burian a Tichák soubor fejetonů s názvem Univerzální žena: z nečasu do času. Publikace zahrnuje fejetony vzniklé mezi lety 1954 a 2010, které Šulcová publikovala v řadě periodik, v nichž v průběhu let působila, a také, po roce 1968, v samizdatu nebo exilových Listech. Jak v nekrologu poznamenala spisovatelka Jana Červenková, Šulcová zemřela v den, kdy byla přijata do PEN klubu.
Odkazy
Reference
Kategorie:České spisovatelky 20. století Kategorie:České spisovatelky 21. století Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Ženy Kategorie:Narození 10. června Kategorie:Narození v Ostravě Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Úmrtí 19. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 2016 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:České novinářky