Chotkovská hrobka, také hrobka hrabat Chotků, případně zvaná podle spřízněného rodu Thun-Hohensteinů hrobní kaple rodiny Thunů, je pohřebiště velkobřezenské linie šlechtického rodu Chotků z Chotkova a Vojnína a jejich příbuzných v severním cípu bývalého hřbitova nad vysokým srázem k pravému břehu Labe nedaleko kostela sv. Václava ve Valtířově ( Waltirsche), součásti Velkého Března ( Großpriesen) v okrese Ústí nad Labem. Novogotická cihlová hrobka byla postavena v roce 1869 podle projektu Františka Schmoranze staršího pro bývalého nejvyššího purkrabího Českého království Karla Chotka a byli do ní pohřbíváni i jeho potomci a příbuzní. Jejich ostatky byly však v druhé polovině 20. století převezeny na hřbitov v Litoměřicích. Stavba je památkově chráněná, je ve vlastnictví státu a spravuje ji Národní památkový ústav.
Historie Hrabě Karel Chotek (1783–1868), nejvyšší purkrabí Českého království (1826–1843) koupil panství Velké Březno v roce 1841 za 170 000 zlatých. V letech 1842–1845 nechal v pozdně klasicistním slohu postavit nový zámek, který byl v letech 1885–1910 novorenesančně upraven.
Vedlejší ves Valtířov přikoupil hrabě z bývalého zahořanského panství roku 1846.
Karel Chotek zemřel ve Vídni v roce 1868. Jeho žena Marie Chotková, rozená Berchtoldová z Uherčic (1794–1878) nechala postavit důstojnou hrobku pro svého času nejvyššího politického činitele Českého království ve Valtířově. Stavbu navrhl východočeský architekt a stavitel František Schmoranz starší (1814–1902), který byl i autorem přestavby zámku Žleby a rekonstrukcí katedrály sv. Ducha v Hradci Králové a kostela v Poličce a ve Dvoře Králové. Původně návrh počítal i s boční věží, ta však nakonec kvůli úspoře vybudována nebyla. Výstavbu hrobky realizovala ústecká firma Alwina Köhlera. Náklady se vyšplhaly přes 30 tisíc zlatých. Hrobka byla dokončena už v roce 1869.
Architektura a výzdoba Exteriér Jedná se o centrální novogotickou stavbu na obdélném půdorysu z cihlového zdiva s tesanými kamennými články. Všechny stěny vrcholí trojúhelnými štíty, ve kterých je úzké okno s lomeným obloukem a opatřené ostěním. Štíty jsou zakončeny kamenným křížem. Po stranách v nároží jsou vždy dva na sebe kolmé dvakrát zalamované opěráky s kamennou stříškou končící skoro pod úrovní korunní římsy. Stejně řešené opěráky jsou umístěny ve střední části každého průčelí. Uprostřed severní, západní a jižní stěny je velké okno s hrotitým obloukem s kružbou, kvadrilobem a svislými pruty. Na východní straně je nižší okno a pod ním sedlový kamenný portál. Stanová (jehlancová) střecha je osazena velkou měděnou růžicí (kytkou) gotických tvarů.
Na severním štítě je deska s německým nápisem:
Jeho překlad do češtiny zní Karlu hraběti Chotkovi, nejvyššímu purkrabímu Čech k poctě a památce vystavěla jeho manželka Maria hraběnka Chotková, rozená hraběnka Berchtoldová v roce 1869.
Interiér náhled|Interiér hrobky Vnitřní prostor byl sklenut devíti poli křížové klenby na čtyřech kamenných válcových sloupech. Veškeré vnitřní vybavení bylo zničeno při rabování hrobky po druhé světové válce. Po převezení ostatků do Litoměřic v hrobce zůstaly jen katafalky a nápisy v podlaze.
V roce 1992 opatřil okna mřížemi Josef Zajac ze Svádova.
V roce 2017 byla opravena dvě vitrážová okna. Některé části bylo potřeba pouze doplnit, jiné vyrobit celé znova. Náklady, jejichž větší část pokryla veřejná sbírka, se vyšplhaly na přibližně 35 tisíc korun. Práce provedla rodinná firma Vitráže Zajac ze Cvikova. Restaurována byla také modlitební klekátka a oltář.
Nejbližší okolí náhled|upright|vlevo|Sloup 14 svatých pomocníků V těsném sousedství stojí renesanční kostel sv. Václava. Severovýchodním směrem od hrobky se nachází nenápadný pomník Tomáše Garrigua Masaryka pravděpodobně z 30. let 20. století. Pomník byl odstraněn v době německé okupace a ke znovuodhalení došlo v roce 1946. V roce 1948 z něho byl odstraněn reliéf prezidenta. Pomník byl znovu obnoven v roce 2008. Uprostřed prostranství před kostelem byl druhotně vztyčen sloup Čtrnácti svatých pomocníků, mezi které patří sv. Jiří, Vít, Erasmus, Pantaleon, Jiljí, Kryštof, Dionýsus, Blažej, Cyriakus, Achátius, Eustach, Kateřina, Markéta a Barbora. Barokní památka z tvrdého hustého křemitého černovického pískovce pochází z roku 1716. Sem byl převezen v roce 1965 z obce Čachovice, která byla zatopena při stavbě Nechranické přehrady. V letech 1994–1995 torzo sloupu restauroval akademický sochař Michael Bílek (1942–2015) z Petrovic.
Seznam pochovaných náhled|upright|Prvním příslušníkem rodiny Chotků, pochovaných ve valtířovské hrobce, byl hrabě Karel Chotek Po Karlu Chotkovi, jehož tělo nechala z Vídně převézt jeho žena Marie, byla v hrobce pochována i ona sama a postupně další členové velkobřezenské větve Chotků. Karel Chotek a Marie spolu měli šest synů, otce však přežili pouze dva, Antonín a Bohuslav. Antonín se věnoval v dospělosti správě statků ve Velkém Březně. Jeho bratr Bohuslav budoval kariéru úředníka a diplomata. Nejznámějším členem této rodové linie se koncem 19. století stala čtvrtá Bohuslavova dcera Žofie Chotková (1868–1914), manželka následníka rakousko–uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este (1863–1914). Tato dvojice však byla pochována v Arstettenu.
V letech 1869–1943 bylo v hrobce pochováno 13 nebo 14 osob. Po druhé světové válce byla stavba vyrabována, neustále hrozilo zneuctění ostatků pohřbených po vniknutí vandaly. Pohřebiště proto sloužilo svému účelu jen do 70. let 20. století, kdy byly rakve s ostatky převezeny na zámek Benešov nad Ploučnicí a na přelomu 80. a 90. let byly ostatky na přání hraběnky Schönbornové uloženy na hřbitově v Litoměřicích. Chotkové tam od té doby spočívají ve společné prosté hrobce, která je opatřena latinským nápisem. Výjimkou jsou ostatky řeholnice Ady Chotkové – Marie Annuntiaty (1890–1939), které byly uloženy do samostatné hrobky v kněžské části hřbitova.
Chronologicky podle data úmrtí (výběr) V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Chotků, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny, pokud byly pohřbeny v hrobce, nebo příbuzní z jiných rodů, případně manželé uvedení v další tabulce . Červeně jsou zvýrazněni majitelé statku Velké Březno. Historie rodu sahá až do 14. století, ale zde jsou generace počítány až od Václava Antonína Chotka (1674–1754), stavebníka zámku Veltrusy, který byl v roce 1702 povýšen do panského stavu, v roce 1723 získal český titul hraběte a v roce 1745 říšského hraběte. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.
Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky Datum a místo úmrtí Matka 1. 4. Karel Chotek střed|100 px 23. 7. 1783 Vídeň Jan Rudolf Chotek z Chotkova 17. 5. 1748 Vídeň – 26. 8. 1824 Vídeň 9. 6. 1817 Vídeň Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic (č. 3) Tělo bylo vykropeno 30. 12. 1868 a poté vlakem převezeno do Čech. V doprovodu obou synů dorazilo do Prahy, kde mu místní samospráva vzdala čest, a poté do Velkého Března. Do nové hrobky ve Valtířově bylo uloženo za přítomnosti čestných hostů 5. 11. 1869. Nejvyšší purkrabí Českého království (1826–1843), císařský komoří (1810), c. k tajný rada (1818), rytíř Řádu zlatého rouna (1836), majitel statků Velké Březno, Zahořany, Staré Čívice. Zemřel ve věku 85 let na vysílení. 28. 12. 1868 Vídeň-Leopoldstadt Marie Sidonie z Clary-Aldringenu 10. 11. 1748 Praha – 16. 2. 1824 Vídeň 2. 6. Terezie Chotková 22. 5. 1871 Bohuslav Chotek (č. 6) Pohřbena 17. 9. 1871. Zemřela ve věku 4 měsíců, její ostatky byly pravděpodobně uloženy pod podlahou hrobky. 14. 9. 1871 Velké BřeznoAlmanach českých šlechtických rodů 2017, s. 179 mylně uvádí datum úmrtí 19. září 1871. Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova (č. 5) 3. (4.) Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic 21. 1. 1794 Vídeň Antonín Berchtold z Uherčic 1754 – 25. 3. 1819 9. 6. 1817 Vídeň Karel Chotek (č. 1) Poslední rozloučení se konalo v kostele sv. Jana Nepomuckého na Praterstraße ve Vídni 20. 2. 1878, následně bylo tělo převezeno do Čech a uloženo 21. 2. v hrobce. Zakladatelka hrobky, dáma Řádu hvězdového kříže (1820) a palácová dáma. Pocházela z uherské větve rodu Berchtoldů z Uherčic. Zemřela ve věku 84 let na mozkovou mrtvici. Narodily se jí následující děti: 1. František (1818 – asi 1818) 2. Karel (1821 – asi 1821) 3. Antonín (1822–1883; č. 4) 4. Emanuel (1823–1843; pohřben v Chotkovské hrobce v Nových Dvorech) 5. Ferdinand (1826–1830; pohřben v Chotkovské hrobce v Nových Dvorech) 6. Bohuslav (1829–1896; č. 6) 18. 2. 1878 Vídeň-Leopoldstadt Maria Anna Františka Huszár de Szent-Kereszt 12. 7. 1771 Trnava – 10. 11. 1847 4. 5. Antonín Chotek 27. 3. 1822 Innsbruck Karel Chotek (č. 1) 15. 7. 1851 Ortenberg: Olga von Moltke (č. x906) Tělo uloženo do hrobky 3. 6. 1883, zádušní mše se sloužily následující den v patronátních kostelech. Císařský komoří (1848), majitel statků Zahořany a Velké Březno. 1. 6. 1883 Velké Březno Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic (č. 3) 5. (5.) Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova 19. 7. 1838 Kostelec nad Orlicí Josef Kinský 25. 10. 1806 Vídeň – 17. 7. 1862 Kostelec nad Orlicí 30. 10. 1859 Kostelec nad Orlicí: Bohuslav Chotek (č. 6) Tělo uloženo do hrobky 8. 3. 1886, následující dva dny se sloužily zádušní mše ve Valtířově, Praze a Vídni. Dáma Řádu hvězdového kříže (1860) a palácová dáma. Narodily se jí následující děti: 1. Wolfgang Karel (1860–1926; č. x926; pohřben na hřbitově v Linci) 2. Zdenka (Sidonia) Marie (1861–1946) 3. Maria Pia, provd. Thun-Hohensteinová (1863–1935, pohřbena v hrobce Thun-Hohensteinů v Děčíně-Chrástu) 4. Karolina "Kara", provd. Nostitz-Rienecková (1865–1919) 5. Žofie, provd. Habsbursko-Lotrinská-d’Este (1868–1914, pochována v Arstettenu) 6. Terezie (1871–1871; č. 2) 7. Oktavia Maria, provd. Schönburg-Glauchau-Waldenburgová (1873–1946) 8. Maria Antonia, provd. Traugottová z Wuthenau-Hohenturmu (1874–1930)