Milan Matějček (* 11. prosince 1935 Praha) je český spisovatel žijící od roku 1984 v Kanadě.
Ve svém literárním debutu Umírat se má na lačno (2008) popisuje očima dítěte, chlapce a dospělého, proč měl cejch nevhodného rodinného původu, ačkoliv nepocházel z žádné kapitalistické rodiny, proč se nestal horníkem a proč se nakonec rozhodl emigrovat.
K napsání jeho příběhu ho inspirovaly debaty se žáky na gymnáziích, která navštěvoval jako pamětník. Knihu Umírat se má na lačno považuje Josef Skála za jedno z nejsilnějších svědectví o životě v Československu v 2. pol. 20. století.
Život Pochází z rodiny celníků. Jeho dědeček byl ředitelem zemské celnice. Jeho otec byl tajemníkem tamtéž a zemřel v roce 1966. Jeho matka vystudovala obchodní akademii a zemřela, když mu bylo 10 let.
Skauting a Slavoj Praha Po válce šel jako desetiletý ke skautům do 3. vodního oddílu, jehož klubovna sídlila ve věži u Jiráskova mostu. Byl také dlouholetým členem sportovního oddílu Slavoj Praha.
Studium Navštěvoval Nerudovo gymnázium v Praze a byl přijat do elitní Středočeské koleje krále Jiřího z Poděbrad v Poděbradech (studovali zde Václav Havel, Miloš Forman nebo bratři Mašínové). Po ukončení povinné základní školní docházky byl z důvodů politické perzekuce (bez ohledů na přání studovat) poslán závěrečnou komisí do hornického učiliště.
Vyučil se ale tesařem a měl zakázáno řádné studium. Dál tedy využíval jedinou možnost, která tehdy zbývala – studovat večerně a dálkově. Po maturitě absolvoval pedagogický kurz. Přesto, že chtěl studovat filozofii, dostal od zaměstnavatele doporučení pouze ke studiu na ČVUT, jež vystudoval s titulem inženýr.
Zaměstnání Za svůj život vystřídal řadu různorodých zaměstnání. Byl tesařem a po dvouleté základní vojenské službě se stal učitelem polytechnické výchovy na střední škole. Ve své autobiografii popisuje, že životním zlomem pro něj bylo členství v souboru Černého divadla, se kterým ve volnějších šedesátých letech začal cestovat po světě krátkou dobu jako šéf techniky a řadu let jako herec.
Řidičský průkaz, opravňující řídit autobusy a nákladní auta, nevyužil a pracoval až do emigrace manuálně jako polosoukromý podnikatel v přidružené výrobě Jednotného zemědělského družstva ve výtvarném směru heraldika a pod Místním národním výborem.
Emigrace Emigroval ilegálně v roce 1984 do Kanady se ženou Jarmilou (kádrově stejně postiženou; z rodiny perzekvovaného podnikatele Oktaviana Pohla), synem Petrem (9 let) a dcerou Adélou (10 měsíců).
V Kanadě pracoval jako tesař, projektant a později jako podnikatel. Usadil se ve Vancouveru. Po revoluci se na čas vrátil do Čech, a při pozdějších návštěvách používá svůj pražský byt. Ve volných chvílích rád sportuje (lyže, kanoe, motorová loď) a kempuje v odlehlých místech bez signálu.
Kulturní aktivity Člen Umělecké besedy Člen PEN klubu
Literární činnost Publikoval v československém časopise Domov – bytová kultura Jeho povídky ze šedesátých let byly uveřejněny v exilovém časopise Zpravodaj Publikoval v exilovém časopise Nový domov Publikoval v českém zahraničním časopise Nový Polygon Publikuje také na serverech Neviditelný pes a Přítomnost
Dílo Umírat se má na lačno, 2008 – autobiografický román Cesta za svobodou, 2014 Miláček osudu, 2019
Odkazy
Reference
Externí odkazy Rozhovor v Českém rozhlase, z 27. dubna 2013 Rozhovor v Místní kultuře, z 13. května 2020 Chceme volit distančně - video od Milana Matějčka na podporu korespondenční volby 3 minuty s ... Milan Matějček - Umírat se má na lačno
Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století Kategorie:Absolventi ČVUT Kategorie:Emigranti po srpnu 1968 Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Narození 11. prosince Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži