vpravo|náhled|Bakterie Vibrio cholerae (snímek z elektronového mikroskopu Cholera je nebezpečné průjmové onemocnění, jehož původcem je gramnegativní bakterie Vibrio cholerae, nejčastěji kmeny Clasica I a El Tor. Podle nejčastějšího výskytu se nemoc také nazývá asijská cholera (cholera asiatica).

Přenos choroby, prevence Nemoc se přenáší alimentární cestou, nejčastěji pitnou vodou znečištěnou fekáliemi (v níž je Vibrio cholerae schopno přežívat až tři týdny) nebo potravinami (dny až 6 týdnů, doba přežití roste s klesající teplotou). Účinnou prevenci představuje mytí rukou, převařování vody či její dezinfekce, dodržování základních hygienických pravidel při zacházení s potravinami. Další možností je očkování, to však není spolehlivé a účinkuje jen na půl roku. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, popřípadě člověk-přenašeč.

Průběh a příznaky choroby Když jsou pozřeny bakterie cholery, většina z nich nepřežije setkání s kyselým prostředím žaludku. Přeživší bakterie projdou až do tenkého střeva, zde se začnou množit a produkovat toxin zvaný choleratoxin. Ten působí na epitelové buňky Lieberkühnových krypt, které vylučují do průsvitu střeva Cl−. Chloridový aniont je doprovázen sodným kationtem. Choleratoxin v zasažených buňkách blokuje GTPasu Gs-proteinů, čímž permanentně aktivuje adenylátcyklázu. Podjednotka choleratoxinu aktivuje ADP ribosylační faktor, který podmiňuje aktivitu Gα podjednotky heterotrimerního G proteinu. Koncentrace cAMP se prudce zvýší. Kanály vylučující Cl− tedy zůstávají otevřené. Do průsvitu střeva jimi prochází ohromné množství chloridových aniontů doprovázených sodíkem a vodou. Ztráty vody mohou být až 26 litrů za den. Dochází také ke ztrátám HCO3− a K+.

Inkubační doba je několik hodin až dní. Příznaky jsou (u těžké varianty choroby) křečovité bolesti břicha a vodnatý průjem, zvracení. V důsledku ztráty vody a iontů dojde ke snížení krevního objemu a acidóze, bez léčby může dojít až k úplnému vyčerpání draslíkových iontů, zhroucení homeostázy a ke smrti. Nemoc se prokazuje přítomností vibrií ve stolici, nebo krevními testy na přítomnost protilátek.

Léčba a prognóza náhled|Pacient trpící cholerou, který je právě hydratován. Léčba spočívá v nahrazování ztracené vody a minerálů (u lehčích případů dostatečným pitím – nejlepší je solnoglukózní roztok vyvinutý pro tento účel, u těžkých případů s velkými ztrátami tekutin je nutné intravenózní doplnění), u těžších případů se nasazují antibiotika. Plně rozvinutá neléčená cholera je smrtelná asi v 50 % případů. Ve vyspělých zemích při včasné diagnóze a dostupnosti lékařské péče umírá něco kolem 0,75 % pacientů. Úmrtnost při epidemiích v chudých zemích se v posledních 20 letech pohybuje mezi 3 a 15 %.

Historie První prokazatelné epidemie cholery jsou známy z Indie (6. století př. n. l.).

Choleru studoval od roku 1627 holandský lékař Jacob Bontius v Nizozemské východní Indii (kolonie zřízené nizozemskou Východoindickou společností na území dnešní Indonésie). V roce 1642 ji přesně popsal. V té době se věřilo, že se nemoc šíří špatným (nočním) vzduchem. Rozšířila se z Indie do Číny v roce 1669, což byla invaze západního světa do této do té doby uzavřené říše. náhled|Odvoz mrtvých těl během epidemie cholery v Palermu v roce 1835 V letech 1831–1832 proběhla v rakouských zemích včetně Vídně pandemie cholery a druhá vlna přišla po pár letech. Původ měla o 15 let dříve v Indii, do Rakouska se dostala přes Rusko. Z Rakouska se rozšířila do Velké Británie i Ameriky. Na východním Slovensku v důsledku zvěstí, že panstvo se snaží otrávit chudinu, vypuklo v červenci 1831 rolnické povstání. V Čechách a na Moravě si cholera z let 1831–1832 vyžádala téměř 60 000 obětí.

Epidemie cholery, která vypukla v roce 1848, zahubila během dvou let v českých zemích 70 000 obyvatel.

Osobní lékař královny Viktorie John Snow si v Londýně průběhu epidemie roku 1854 díky podrobné analýze nákazy všiml, že v londýnské čtvrti Soho se soustředí kolem vodní pumpy na Broad Street. Ti, kteří pili vodu z jiného zdroje, neonemocněli. Snow nechal 8. 9. 1854 odstranit držadlo pumpy a žádné další případy onemocnění se již neobjevily. Tehdy ještě nebyly objeveny mikroorganismy a Snow přesto pomocí víry v kauzalitu a statistické analýzy prokázal, že se nemoc šířila prostřednictvím kontaminované pitné vody.

V roce 1854 izoloval bakterii Vibrio cholerae italský anatom Filippo Pacini, což bylo o 30 let dříve, než Robert Koch, který je často chybně považován za objevitele této bakterie.

Během prusko-rakouské války v roce 1866 si epidemie cholery v českých zemích vyžádala 100 000 obětí.

Pandemie cholery V historii se rozlišují tyto pandemie cholery: 1816–1826: v Asii 1829–1851: v Evropě a severní Americe 1852–1860: Rusko 1863–1875: v Evropě 1881–1896: v Evropě 1899–1923: v Rusku a Osmanské říši od 1961 (El Tor): mírná a převážně asymptomatická od 1991 (O139 Bengal): spíše jen epidemie od 2010: na Haiti od 2015 v Iráku

Cholera u zvířat Supí žaludek je natolik kyselý, že likviduje choroboplodné zárodky (bakterie) botulismu, cholery a anthraxu.Zvířecí úklidová četa [Dokumentární TV film]. USA, 2020. V orig. Nature's Cleanup Crew. Režie Robin Bicknell, scénář Allen Booth. 52 min.

Odkazy Reference

Literatura SILBERNAGL, Stefan a DESPOPOULOS, Agamemnon. Atlas fyziologie člověka: překlad 8. německého vydání. 4. české vyd. Praha: Grada Publishing, 2016. xv, 434 s. ISBN 978-80-247-4271-7.

Související články Epidemie cholery v českých zemích (1866–1867) Cholera drůbeže Láska za časů cholery Husar na střeše

Externí odkazy

Kategorie:Bakteriální onemocnění