náhled|Americký prezident Theodore Roosevelt, který v průběhu své vlády v letech 1901–1909 realizoval progresivní politiku. Americký progresivismus je politická filozofie a reformní hnutí, které dosáhlo svého vrcholu na počátku 20. století. Vzniklo jako reakce na rozsáhlé změny, které s sebou přinesla modernizace, například růst velkých korporací, znečištění a korupce v americké politice.

Historik Alonzo Hamby popisuje americký progresivismus jako "politické hnutí, které se zabývá myšlenkami, podněty a problémy vyplývajícími z modernizace americké společnosti. Vzniklo na konci devatenáctého století a určilo tón americké politiky v první polovině dvacátého století".Alonzo L. Hamby, "Progressivism: A Century of Change and Rebirth", in Progressivism and the New Democracy, ed. Sidney M. Milkis and Jerome M. Mileur (University of Massachusetts Press, 1999), (p.?) 40 also notes that "a plethora of scholarship in the last half of the 1950s left the old consensus [about progressives] in shreds while producing a plethora of alternative views that defy rational synthesis."

V 21. století se tento termín často používá pro označení zastánců sociální spravedlnosti a environmentalismu. Zatímco moderní pokrokové hnutí lze charakterizovat jako převážně sekulární, historické pokrokové hnutí bylo do značné míry zakořeněno v náboženství a bylo jím posilováno.

Progresivní éra

Historici se přou o přesné obrysy, ale obecně datují progresivní éru jako reakci na excesy „pozlaceného věku“ od 90. let 19. století do první světové války nebo do začátku velké hospodářské krize. Mnohé z hlavních zásad pokrokového hnutí se zaměřovaly na potřebu efektivity ve všech oblastech společnosti. Silným prvkem byla očista s cílem odstranit plýtvání a korupci, stejně jako podpora progresivistů pro odměňování pracovníků, zlepšení zákonů o dětské práci, zákony o minimální mzdě, omezený pracovní týden, odstupňovanou daň z příjmu a umožnění volebního práva ženám. Arthur S. Link a Vincent P. De Santis tvrdí, že většina progresivistů chtěla očistit politiku.Link, Arthur S. (1954). Woodrow Wilson and the Progressive Era: 1913–1917.De Santis, Vincent P. (1999). The Shaping of Modern America, 1877–1920. p. 171. "[P]rogressives strove to purify politics". Podle Jimmieho Franklina očista znamenala odebrání volebního práva černochům na Jihu.

Podle historika Williama Leuchtenburga "[p]rogresivisté věřili v hamiltonovský koncept pozitivní vlády, národní vlády řídící osudy národa doma i v zahraničí. Nepohrdali ničím jiným než přísným výkladem ústavy konzervativními soudci, kteří by omezovali moc národní vlády působit proti sociálnímu zlu a rozšiřovat požehnání demokracie na méně privilegované země. Skutečným nepřítelem byl partikularismus, práva států a omezená vláda".

Očista voličů Progresivisté opakovaně varovali, že nelegální hlasování rozkládá politický systém. Za viníky, kteří plnili volební urny, označovali zejména velkoměstské šéfy, kteří spolupracovali s majiteli saloonů a pracovníky volebních okrsků. Řešením pro očištění volebních místností byla prohibice (jejímž cílem bylo zavřít saloony), povinnost registrace voličů (jejímž cílem bylo ukončit vícenásobné hlasování) a testy gramotnosti (jejichž cílem bylo minimalizovat počet neznalých voličů).

Všechny jižanské státy používaly v době progresivní éry zařízení, která měla zbavit černošské voliče volebního práva.David W. Southern, The Progressive Era and Race: Reaction and Reform, 1900–1917 (2005) Obvykle pokrokové síly v těchto státech prosazovaly zbavení volebního práva a často bojovaly proti konzervatismu bělochů z Černého pásu. Jako hlavní důvod se uvádělo, že běloši běžně kupovali hlasy černochů, aby měli kontrolu nad volbami, a bylo snazší zbavit černochy volebního práva než jít po mocných běloších.

V severních státech progresivisté jako Robert M. La Follette a William Simon U'Ren tvrdili, že průměrný občan by měl mít větší kontrolu nad svou vládou. Oregonský systém "iniciativy, referenda a odvolání" byl exportován do mnoha států včetně Idaha, Washingtonu a Wisconsinu. Mnozí progresivisté, jako například George M. Forbes, předseda Rochesterské rady pro vzdělávání, doufali, že vláda ve Spojených státech bude více reagovat na přímý hlas amerického lidu. Tvrdili, že:Nyní se intenzivně zabýváme vytvářením nástrojů demokracie, přímých voleb, iniciativy, referenda, odvolání, zkráceného hlasování, vlády v komisích. Ve svém nadšení si však zřejmě neuvědomujeme, že tyto nástroje budou bezcenné, pokud je nebudou používat ti, kdo hoří smyslem pro bratrství. [...] Myšlenkou hnutí sociálních center je zřídit v každé obci instituci, která má přímý a životně důležitý vztah k blahu čtvrti, okrsku nebo okresu a také k městu jako celku.Quoted in Sidney M. Milkis and Jerome M. Mileur, "Progressivism and the New Democracy," (Amherst: University of Massachusetts Press, 1999) 19–20

Philip J. Ethington se k tomuto příznivému hodnocení přímé demokracie připojuje a říká, že "iniciativy, referenda a odvolání spolu s přímými primárkami a přímou volbou amerických senátorů byly hlavními úspěchy 'přímé demokracie' progresivní generace v prvních dvou desetiletích dvacátého století".Philip J. Ethington, "The Metropolis and Multicultural Ethics: Direct Democracy versus Deliberative Democracy in the Progressive Era," in Progressivism and the New Democracy, ed. Sidney M. Milkis and Jerome M. Mileur (Amherst: Massachusetts University Press, 1999), 193 náhled|Pochod žen za volební právo, 1912 Progresivisté bojovali za volební právo žen, aby očistili volby pomocí údajně čistších voliček.Aileen S. Kraditor, The Ideas of the Woman Suffrage Movement (1965) Progresivisté na Jihu podporovali odstranění údajně zkorumpovaných černošských voličů z volebních místností. Historik Michael Perman říká, že v Texasu i v Georgii "bylo zbavení volebního práva zbraní a zároveň výzvou v boji za reformu". Ve Virginii "byla snaha o zbavení volebního práva iniciována muži, kteří sami sebe považovali za reformátory, dokonce za pokrokáře".Michael Perman.Struggle for Mastery: Disfranchisement in the South, 1888–1908. (University of North Carolina Press, 2001), pp. 63, 85, 177, 186–87; quotes on pp. 223, 298

Alonzo L. Hamby se ptá, jaký význam mělo progresivní hnutí pro dnešní politiku: Jaká byla hlavní témata, která se vynořila z kakofonie progresivismu? Demokracie nebo elitářství? Sociální spravedlnost nebo sociální kontrola? Drobné podnikání nebo koncentrovaný kapitalismus? A jaký byl dopad americké zahraniční politiky? Byli pokrokáři izolacionisté, nebo intervencionisté? Imperialisté, nebo zastánci národního sebeurčení? A ať už byli jacíkoli, jaká byla jejich motivace? Moralistický utopismus? Zmatený relativistický pragmatismus? Hegemonistický kapitalismus? Není divu, že mnozí zbití učenci začali křičet "no más!". V roce 1970 Peter Filene prohlásil, že termín "progresivismus" ztratil smysl.Quoted in Sidney M. Milkis and Jerome M. Mileur, "Progressivism and the New Democracy," (Amherst: University of Massachusetts Press, 1999) 42

Místní správa Progresivisté se obvykle soustředili na místní a státní správu. Města se rychle rozrůstala, a tak hledali způsoby, jak lépe poskytovat služby. Tyto změny vedly ke strukturovanějšímu systému, moc, která byla centralizována v rámci zákonodárného sboru, se nyní měla více soustředit na místní úrovni. Změny byly provedeny v systému, aby se účinně usnadnilo řízení právních procesů, tržních transakcí, byrokratické správy a demokracie, což je zařadilo do klasifikace "místní správy". U tohoto systému došlo také ke změně pravomocí, neboť se mělo za to, že úřad, který nebyl řádně organizován, nyní předal pravomoci pro tyto služby odborníkům, expertům a byrokratům. Tyto změny vedly k pevnějšímu typu místní správy ve srovnání se starým systémem, který byl nedostatečně rozvinutý a špatně vybudovaný.Joseph L. Tropea, "Rational Capitalism and Municipal Government: The Progressive Era." Social Science History (1989): 137–58Michael H. Ebner and Eugene M. Tobin, eds., The Age of Urban Reform, (1977)Bradley Robert Rice, Progressive cities: the commission government movement in America, 1901–1920 (1977)Martin J. Schiesl, The politics of efficiency: municipal reform in the Progressive Era 1880–1920 (1972)Kenneth Fox, Better city government: innovation in American urban politics, 1850–1937 (1977)

Progresivisté mobilizovali znepokojené voliče ze střední třídy a také noviny a časopisy, aby identifikovali problémy a soustředili reformní nálady na konkrétní problémy. Mnoho protestantů se zaměřilo na saloony jako na mocenskou základnu korupce, násilí a rozvratu rodiny, a proto se snažili zbavit celého systému saloonů prostřednictvím prohibice. Jiní, jako například Jane Addamsová v Chicagu, prosazovali osadní domy.John D. Buenker, ed. Encyclopedia of the Gilded Age and Progressive Era (2005) Mezi první komunální reformátory patřili Hazen S. Pingree (starosta Detroitu v 90. letech 19. století)Melvin G. Holli, Reform in Detroit: Hazen S. Pingree and Urban Politics (1969) a Tom L. Johnson v Clevelandu ve státě Ohio. V roce 1901 Johnson vyhrál volby starostou Clevelandu na základě platformy spravedlivého zdanění, domovského práva pro ohijská města a třícentového jízdného v tramvaji.Eugene C. Murdock, Tom Johnson in Cleveland (1994) Rektor Kolumbijské univerzity Seth Low, který usiloval o reformy, byl v roce 1901 zvolen starostou New Yorku.L. E. Fredman, "Seth Low: Theorist of Municipal Reform," Journal of American Studies 1972 6(1): 19–39

Efektivita Mnozí progresivisté, jako například Louis Brandeis, doufali, že americké vlády budou lépe sloužit potřebám občanů tím, že zefektivní a zjednoduší fungování státní správy a její služby. Namísto právních argumentů proti desetihodinové pracovní době pro ženy používal "vědecké principy" a údaje vypracované sociálními vědci, které dokládaly vysoké náklady dlouhé pracovní doby pro jednotlivce i společnost.The Americans: Reconstruction to the 21st Century (Evanston: McDougall Littell, 2006), 308 Snaha progresivistů o efektivitu byla někdy v rozporu s jejich snahou o demokracii. Odebrání moci z rukou volených úředníků a její předání do rukou profesionálních správců omezilo hlas politiků a následně omezilo hlas lidu. Centralizované rozhodování vyškolených odborníků a omezení pravomocí místních obvodů způsobilo, že vláda byla méně zkorumpovaná, ale více vzdálená a izolovaná od lidí, kterým sloužila. Progresivisté, kteří zdůrazňovali potřebu efektivity, obvykle argumentovali tím, že vyškolení nezávislí odborníci mohou rozhodovat lépe než místní politici. Walter Lippmann ve svém vlivném díle Drift and Mastery (1914), zdůrazňujícím "vědeckého ducha" a "disciplínu demokracie", vyzýval k silné centrální vládě, která by se řídila spíše odborníky než veřejným míněním.

Jedním z příkladů progresivní reformy byl vznik systému městských správců, v němž placení profesionální inženýři řídili každodenní záležitosti městských samospráv podle pokynů stanovených volenými městskými radami. V mnoha městech vznikly městské "referenční kanceláře", které prováděly odborné průzkumy úřadů a hledaly příčiny plýtvání a neefektivity. Po hloubkových průzkumech byly místní a dokonce i státní správy reorganizovány s cílem snížit počet úředníků a odstranit překrývající se oblasti působnosti jednotlivých oddělení. Městské samosprávy byly reorganizovány s cílem snížit moc šéfů místních obvodů a zvýšit pravomoci městské rady. Vlády na všech úrovních začaly vypracovávat rozpočty, které jim pomáhaly plánovat výdaje, místo aby peníze vydávaly nahodile podle toho, jak se objevily potřeby a byly k dispozici příjmy. Guvernér státu Illinois Frank Lowden projevil "vášeň pro efektivitu", když zefektivnil státní správu.

Korupce ve státní správě