Dobrý člověk ještě žije (v originále Colas Breugnon) je krátký historický román francouzského spisovatele Romaina Rollanda z roku 1919. Děj se odehrává v Rollandově rodném Burgundsku na přelomu 16. a 17. století a přibližuje jeden rok života starého truhláře Colase Breugnona. Během tohoto roku se Colasovi přihodí několik tragických událostí jako je smrt manželky, nákaza morem, vypálení domu či zranění nohy, které ho upoutá na lůžko. Colas však nepřestává být životním optimistou a stejně jako dřív miluje dobré jídlo a pití, svou práci i svůj rodný kraj. Román je pokládán za Rollandovo nejčtenější dílo a jeho hlavní myšlenkou je dle Vladimíra Bretta to, že
Styl a kontext
Dlouholetá práce na románu Jan Kryštof Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého. On sám v předmluvě ke knize Dobrý člověk ještě žije přiznává, že je tato kniha Rolland knihu napsal během několika měsíců a někteří jeho přátelé ji nepovažovali za seriózní, od publikování ho odrazovali a mnohé z nich kniha dokonce urazila.
Děj se odehrává za vlády Ludvíka XIII. v rodišti Romaina Rollanda, ve městě Clamecy (v departementu Nièvre) a jeho okolí. Colas se živí jako truhlář a řezbář, se svou ženou žije v domě stojícím přímo před hradbami města a často vyráží za přáteli, na dlouhé procházky nebo za vrchností pro nové zakázky. Hlavní hrdina často přemítá o životě, o jeho radostech a strastech a v rámci líčení jeho osudů kniha popisuje i tehdejší společenské dění ve městě. Text je psán formou vnitřního monologu hlavní postavy s občasnými dialogy, užívá metafor, přirovnání, přísloví a barvitého líčení. Je rozčleněn do čtrnácti kapitol, které zhruba odpovídají jednotlivým měsícům v roce a z nichž každá popisuje jednu příhodu ze života hlavního hrdiny. Některé příhody na sebe navazují.
Původní název knihy je totožný se jménem hlavní postavy. Díky českému překladu Jaroslava Zaorálka román nicméně v českém prostředí zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije, což je věta, kterou Colas Breugnon odpovídá svým přátelům, kteří se za ním v sedmé kapitole přijdou podívat, aby zjistili, zda nepodlehl moru. V československém prostředí byla kniha několikrát adaptována do dramatické podoby. V roce 1967 podle ní František Laurin natočil stejnojmenný krátkometrážní televizní film, Ivan Taller v roce 1972 uvedl v Divadle Petra Bezruče svou dramatizaci pojmenovanou Dobrý člověk z Clamecy a Pavel Kohout román zdramatizoval v sedmdesátých létech pod názvem Král Colas Kolikátý, přičemž první uvedení hry tehdy režimem zakázaného Kohouta proběhlo v rakouském Linci v roce 1978.
Hlavní postava
Přibližná výslovnost jména Colas Breugnon zní [kola broňo], kde křestní jméno Colas odpovídá českému jménu Mikuláš. Colas Breugnon je mluvka a čtverák, neustále se popisuje jako člověk, který si potrpí na dobré jídlo a pití, který si váží svého rozumu a který si vždy dělá z věcí šašky a směje se jim. Miluje vyprávění a neodmyslitelnou součástí jeho života je soukromé psaní poznámek, díky nimž může čtenář sledovat jeho příběh. Má velmi specifický vztah k Bohu, kdy neodmítá ani pohanská božstva a kdy jediné, čemuž je ochoten skutečně věřit, je jeho zdravý rozum. Jeho věrnými společníky jsou vesnický farář Chamaille a notář Paillard, s nimiž rád pije víno a debatuje o světě, o Bohu, o lidech a životě.
Colas má jedinou dceru Martinu, ke které chová vřelý otcovský vztah, a pak čtyři syny Jana Františka, Antonína, Aimon Michala a Anisse, s nimiž se moc nestýká a pro jejich povahy a náboženské názory si s nimi nerozumí. Colas má osmnáct vnoučat, z nichž nejvíce lne k holčičce Glodii, Martiině dceři, s níž často tráví volný čas. Jeho žena mu neustále spílá a je na něho příkrá, na což on odpovídá bodrostí. Nelze říci, že by kdy svou ženu skutečně miloval, a ona sama se mu na smrtelné posteli vyznává:
Děj
Děj začíná počátkem února na Hromnice, kdy se jde Colas projít se svou vnučkou Glodií sněhem za město a tam jí vypráví o skřivánkovi. Následuje popis toho, jak u něho doma přebývá posádka místního knížete, která místo ochrany před cizími vojsky propíjí Colasovi zásoby vína. Colas pije s nimi. Koncem února vojáci odcházejí, obyvatelé Clamecy sčítají škody a slaví masopust. Během slavnosti k městu vtrhnou vojáci z Vézelay a téměř všichni místní se stihnou ukrýt do hradeb. Ani dobyvatelé ani dobývaní však nejeví velké nadšení pro boj a tak po několika dnech dojde ke smíru završenému hostinou. Začátkem dubna jde Colas navštívit do vesnice Bréves svého přítele, tamního faráře Chamaille, a ve vesnici Dornecy k sobě přibere svého druhého blízkého přítele, notáře Paillarda. Po příchodu do Bréves najde dvojice přátel všechny vesničany seskupeny na náměstí před farou, jak od Chamaille požadují, aby jim vymodlil hezké počasí pro úrodu a ochranu před chrousty, což farář razantně odmítá jako pohanské praktiky. Oba přátele však uvítá vlídně a jde si s nimi připít. Trojice pak debatuje o náboženských otázkách.
V dubnu Colas popisuje další příhodu, jak chce uniknout nadávkám své ženy a vydá se tak se svými učni Cagnatem a Robinetem pro dřevo k Riouovi. Příliš však nespěchá a cestou vyzvedne vnučku Glodii a popovídá si s voraři zevlujícími na mostě. Při návratu je přiváben do města neobvyklým hlukem způsobeným probíhající svatbou místní honorace. Ze zvědavosti se jde podívat, poté zajde s přáteli na oběd, poklábosí si a k večeru se ještě připlete ke smutečnímu průvodu. Den zakončí vycházkou podél řeky a domů se vrací až za tmy. V květnu se Colas odváží po mnoha letech navštívit svou první lásku z mládí, které dosud říká Lasička. I přes počáteční nervozitu stráví se stařenou celý den plný vyprávění a vzpomínání, kdy se mu i ona přiznává k tomu, že ho milovala a že si vzala svého muže jen z tvrdohlavosti. Za svého mládí Lasička Colase škádlila tím, že si naoko všímala ostatních mladíků, především jeho nejlepšího přítele Quirace Pinona. Spor mezi přáteli nakonec vyhrál obtloustlý mlynář, který se stal Lasiččiným manželem a kterého nemá ráda.
V červnu do zámku poblíž Clamecy zavítají vzácní hosté, slečna de Termes a hrabě de Maillebois, a občané Clamecy k nim vyšlou deputaci, do níž se vloudí i Colas s Glodií a jeho zetěm Florimondem, který vykonává úřad městského konšela. Na zámku jsou přijati vlídně a Colas si ze šlechticů potměšile utahuje, čímž odhaluje jejich domýšlivost a hloupost. Na počátku července pak do Clamecy dorazí morová nákaza. Ženy a děti jsou poslány do vzdáleného města, zatímco velicí pánové utečou na venkov. Zamořené domy jsou pro jistotu páleny a tak když na sobě Colas pozoruje nástup nemoci, uchýlí se raději do boudy za městem, aby svůj dům uchránil. Nechá i sepsat dodatek k závěti, ale nakonec se uzdraví a oslaví to s přáteli vínem. Koncem července se k němu donesou zprávy, že jeho žena umírá, a on se bez rozmýšlení okamžitě vydává pěšky do města, kde se jeho rodina schovává před morem. Když se Colas vidí s ženou na prahu smrti, je na něho překvapivě milá. V tu chvíli však začne o život bojovat i malá Glodie a zoufalý Colas s hospodyní berou holčičku za deště do lesa, kde provedou pohanský rituál za její záchranu. Až po návratu Colasova žena smířeně umírá, zatímco Glodie se uzdraví.
V půli srpna se Colas z doslechu dozvídá, že v Clamecy hořelo, a on se se zlou předtuchou vydává nazpět. Po cestě mu projíždějící potvrdí, že to rozběsněný dav podpálil jeho dům, on se však ještě zastaví v zámku v Cuncy, kam místnímu panovi Filbertu dodal řezbářské práce. Chce se na ně podívat jako na něco, co mu zbylo, když všechen ostatní majetek lehl popelem. Ke svému zděšení však zjistí, že jeho umělecké práce jsou majitelem z rozmaru rozsekány, pořezány a počmárány. Nakonec se upokojí, opouští zámek a vydává se opět domů, když ho na cestě zastihne jeho nejmladší učeň Robinet. V slzách Colasovi líčí, že jeho dům shořel a že se ho s druhým a velmi nemocným učedníkem Cagnatem snažil před žháři bránit. Cagnat následkem toho umřel. Cagnat Colasovi popíše neutěšené poměry ve městě, kdy následkem uvolněné morálky po moru dochází k drancování. Colas ho obratem posílá pro pomoc a sám vstupuje do Clamecy, kde vyhubuje místním zbabělým občanům, vyzve je k nastolení pořádku a sám se postaví do čela zverbovaných mužů. Nejprve zajmou posledního zbylého konšele, který se spřáhl s výtržníky, a pak se vydají na předměstí, kde jsou právě rabovány sklady vína mistra Poullarda. Colas s druhy zatarasí východ hořících skladů a opilí lupiči se tak upálí zaživa. Pomoc dorazí až nazítří a město je zachráněno.
Po proběhlých událostech zůstává ve městě podivná nálada a je to až koncem září, kdy se všichni měšťané opět semknou, když jim místní kníže chce zakázat užívání své Hraběcí louky, na kterou si již tři sta let činí nárok právě město Clamecy, v jehož blízkosti louka leží. Měšťané si tak ztropí z knížete žert tím, že zorganizují velkou sešlost na jeho počest, jejíž součástí jsou i oslavy na této louce. Colas stále nemá kde bydlet a v říjnu si hodlá vystavět opět dům, tak jak to v minulosti již dvakrát udělal. Na náledí však uklouzne a zlomí si kotník. Je tak nucen přesídlit do domu své dcery, ačkoliv on sám nechce být nikomu ze svých dětí zavázán a s přijetím pomoci od své dcery otálí. Trvá tak alespoň na tom, že bude bydlet v malé světničce v podkroví, kde leží a pro ukrácení dlouhé chvíle mu Paillard přinese knihu Životy slavných mužů od Plutarcha. Přes počáteční pochyby se Colas zcela ponoří do četby, až zapomíná na vše ostatní. Nakonec k Martiině radosti svoluje k tomu, aby byl přenesen do přízemí. Tam s ní i se sousedkami rád klábosí a na jeho svátek ho přijdou navštívit i jeho čtyři synové, kteří se nepohodnou a Colas je přiměje k usmíření. Od té doby žije radostně u své dcery.
Česká vydání
Dobrý člověk ještě žije, Rudolf Škeřík Praha 1924, překlad Jaroslav Zaorálek, v tomto překladu vydalo tento román toto nakladatelství ještě roku 1929, 1936, 1946 a 1947, nakladatelství Československý spisovatel roku 1951, SNKLHU roku 1954, Mladá fronta roku 1963, Lidové nakladatelství roku 1970 a 1971, Odeon roku 1973 a 1978, nakladatelství Amosium servis v Karviné roku 1997 a Levné knihy KMa roku 2000.
Ukázka
Hlavní postava, Colas Breugnon, je věčný optimista, milující svou dceru Martinu i její dcerku Glodii. Martina je stejné povahy jako její otec a též jako on nejde pro peprné slovo daleko. Následující ukázka přibližuje moment, kdy se Colas stavuje u Martiny, aby od ní vyzvednul Glodii a šli spolu na procházku:
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Bezplatná e-kniha na stránkách Městské knihovny v Praze
Kategorie:Francouzské romány Kategorie:Historické romány Kategorie:Knihy z roku 1919