Ramosch je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Engiadina Bassa/Val Müstair, dnes součást obce Valsot. Nachází se v údolí Engadin, asi 55 kilometrů severovýchodně od Svatého Mořice a 40 kilometrů východně od Davosu v nadmořské výšce 1 236 metrů. Má necelých 500 obyvatel.
Historie náhled|vlevo|Letecký pohled (1947) Místo je poprvé zmiňováno roku 930 jako in vico Remuscie (v opisu) a v letech 1070 až 1078 jako Rhemuscie.
Na návrší Mottata (asi 1,5 km severovýchodně od Ramosch) byla v letech 1956–1958 odkryta významná pravěká lokalita se třemi sídelními horizonty ze střední a pozdní doby bronzové (kultura Laugen‑Melaun) a z mladší doby železné (kultura Fritzens‑Sanzeno). Ramosch, ležící na křižovatce transalpské trasy přes Fimbertal s cestou údolím Innu, byl zřejmě v raném středověku nejdůležitější vesnicí v Engadinu; již v 6. století zde stál první křesťanský kostel v Engadinu, centrum původní farnosti Dolního Engadinu. V 7. století zde působil farář Florin. Jeho hrob se brzy stal cílem intenzivního poutního ruchu, který skončil až s reformací roku 1530. Roku 930 daroval král Jindřich Ptáčník kostel sv. Florina spolu s kostelem v Sentu knězi Hartpertovi, pozdějšímu biskupovi v Churu. Jeho nástupce Hildibald předal kostel a velký dvůr v Ramoschi kapitule v Churu.
Ve 12. století je doloženo několik pánů z Ramosch jako biskupští ministeriálové a jako služebníci pánů z panství Tarasp, kteří v Ramoschi vlastnili dvůr; ten připadl roku 1161 klášteru Marienberg. Hrad Ramosch, od 16. století nazývaný Tschanüff, je rozsáhlý komplex s hlavním a předním hradem, hlavní věží (13. století) a impozantní západní štítovou zdí s předhradím. Byl významným správním centrem Dolního Engadinu a roku 1369 přešel od pánů z Ramosche na fojty z Matsch; po jejich sporu s biskupem z Churu připadl roku 1421 jemu. Kastelány byli v 15. a 16. století rody Planta, Porta a Mohr. Roku 1652 se Ramosch spolu s celým údolím vykoupil z rakouské nadvlády. Hrad byl roku 1780 opuštěn. Dne 30. dubna 1799 zde 18 000 Rakušanů pod vedením Heinricha von Bellegarde porazilo 8 500 Francouzů pod divizním generálem Claudem‑Jacquesem Lecourbem, avšak utrpěli dvojnásobné ztráty – 2 000 mužů.
Gotický farní kostel z roku 1522 postavil Bernardo da Poschiavo a jednalo se o jeho nejvýznamnější dílo. Do roku 1851 patřila obec Ramosch k soudu Ramosch, který spolu se vzdálenými soudy Stalla (dnes Bivio) a Avers tvořil jedenáct vysokých soudů spolku Gotteshausbund. Roku 1851 vznikl ze soudu okres Ramosch zahrnující Ramosch, Tschlin a Samnaun.
Ramosch byl považován za obilnici Engadinu; zemědělství mělo až do 20. století velký význam a terasovitá pole dosud působí impozantně. Od středověku se zde pěstovalo také ovoce. Na počátku 21. století stála v popředí živočišná výroba. Ve snaze najít pastviny se Ramosch v pozdním středověku rozšířil přes horské hřebeny na sever, o čemž svědčí exkláva ve Fimbertalu. Ramosch měl velký vliv na osidlování údolí Samnaun. Vesnice i hrad byly zničeny v letech 1499, 1565 a 1622; roku 1880 ves téměř celá vyhořela a byla znovu vystavěna v italském stylu s plochými střechami.
Dne 21. října 2011 schválila odděleně zasedající obecní zastupitelstva Tschlinu a Ramosch smlouvu o sloučení; kantonální parlament ji potvrdil v dubnu 2012. Spojení obou obcí vstoupilo v platnost 1. ledna 2013.
Geografie náhled|vpravo|Panorama obce Ramosch leží na levé straně údolí řeky Inn na konci údolí Val Sinestra a blízko dolního konce Engadinu. Částmi obce jsou menší osady Vnà, Seraplana a samota Raschvella. Historicky k této obci patřila také další samota Griosch a horní část Fimbatalu (rétorománsky Val Fenga) v jinak rakouském údolí Paznaun.
Obyvatelstvo a jazyky Vývoj počtu obyvatel Rok 1835 1850 1900 1950 2000 Počet obyvatel 681 621 558 565 440
Obyvatelé vesnice mluví převážně jazykem Vallader, což je dolnoengadinský dialekt rétorománštiny. V roce 1880 uvedlo rétorománštinu jako svůj mateřský jazyk 86 %, v roce 1910 95 % a v roce 1941 92 %. Navzdory rostoucí německy mluvící menšině se tento poměr do současnosti příliš nezměnil. Jediným úředním jazykem obce je stále rétorománština. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka: Jazyky v Ramosch Jazyk Sčítání lidu 1980 Sčítání lidu 1990 Sčítání lidu 2000 Počet Podíl Počet Podíl Počet PodílNěmčina 44 9,69 % 59 13,35 % 61 13,86 %Rétorománština 399 87,89 % 363 82,13 % 370 84,09 %Italština 9 1,98 % 15 3,39 % 2 0,45 %Počet obyvatel 454 100 % 442 100 % 440 100 %
Doprava Dolní částí obce prochází podél Innu kantonální hlavní silnice č. 27, spojující Svatý Mořic, Scuol a Rakousko. Veřejnou dopravu zajišťují autobusy Postauto. Nejbližší železniční stanicí je Scuol-Tarasp, který je konečnou stanicí trati z Beveru, kterou provozuje Rhétská dráha.
Odkazy Reference
Externí odkazy
– oficiální stránky
Kategorie:Bývalé obce v kantonu Graubünden