Fuldera je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Engiadina Bassa/Val Müstair. Nachází se ve stejnojmenném údolí, asi 43 kilometrů severovýchodně od Svatého Mořice v nadmořské výšce 1638 metrů. Má přibližně 120 obyvatel.
K 1. lednu 2009 se na základě výsledku referenda Fuldera sloučila s dalšími okolními obcemi (např. Santa Maria Val Müstair, Tschierv, Valchava) do nové obce Val Müstair.
Geografie Fuldera leží na severovýchodně se svažujícím svahu napravo od řeky Rambach v nadmořské výšce okolo 1600 metrů. Skládá se ze dvou osad – centrální Fuldera-Dora a menší Fuldera-Daint. Z celkové rozlohy bývalé obce 1 319 ha zaujímají lesy a háje 491 ha. Téměř stejnou plochu, konkrétně 480 ha, tvoří neproduktivní půda (většinou hory). Dalších 329 ha lze využít pro zemědělství – z toho asi 60 % tvoří vysokohorské farmy. Zbývajících 10 ha tvoří plochy osídlení.
Historie náhled|vlevo|Letecký pohled Vesnice se připomíná v roce 1322 jako Faldiera. Název je odvozen z latinského („tavicí pec“), a vztahoval se na celé vnitřní údolí a oblast kolem Buffalory na engadinské straně průsmyku Ofenpass, kde byly doly. Předpokládá se, že na křižovatce silnice do Lü se nacházela římská krčma. V pozdním středověku prosazoval klášter v Müstairu rozšiřování pozemků ve Fuldeře. Fuldera byla zničena během švábské války a nepokojů v Graubündenu. Kolem roku 1530 se zde prosadila reformace. Je zde doložen kostel svatého Rocha a v roce 1708 byl postaven současný reformovaný kostel; od roku 1714 měla Fuldera vlastního faráře. V roce 1762 bylo údolí Val Müstair vykoupen bez všech rakouských práv.
Ve druhé polovině 19. století lze pozorovat silný odliv obyvatelstva. V roce 1854 se Fuldera stala samostatnou obcí a v letech 1870–1872 byla rozšířena silnice přes Ofenpass. Během druhé světové války byla planina Palü dals Lais odvodněna. Od 60. let 20. století se ve Fuldeře rozvíjí turismus.
Obyvatelstvo náhled|vpravo|Tradiční architektura v obci Vývoj počtu obyvatel Rok 1835 1870 1900 1910 1941 1970 1980 2000 2004 2007 Počet obyvatel 123 155 98 115 113 116 100 115 127 121
Jazyky náhled|vpravo|Kostel V obci se historicky mluví graubündenskou rétorománštinou, konkrétně dialektem . Mezi lety 1880 a 1980 se dokonce zvýšil její podíl (1880: 80 %, 1941 89 % a 1980 95 % obyvatel s rétorománštinou jako mateřským jazykem). V roce 1990 mluvilo tímto jazykem jako svým hlavním nebo druhým celkem 93 % obyvatel a v roce 2000 92 %. Rétorománština je i jediným úředním jazykem v obci. Podíl německy mluvící menšiny se však v posledních desetiletích zvyšuje i zde, jak ukazuje následující tabulka: Jazyky ve Fuldeře Jazyk Sčítání lidu 1980 Sčítání lidu 1990 Sčítání lidu 2000 Počet Podíl Počet Podíl Počet PodílNěmčina 5 5,00 % 17 16,19 % 27 23,48 %Rétorománština 95 95,00 % 87 82,86 % 86 74,78 %Italština 0 0,00 % 1 0,95 % 1 0,87 %Počet obyvatel 100 100 % 105 100 % 115 100 %
Náboženství Fuldera přijala kolem roku 1530 novou (reformovanou) víru, která dominovala po celá staletí. V důsledku přistěhovalectví se náboženská situace od poloviny 20. století výrazně změnila. V roce 2000 zde žilo 57,39 % protestantských reformovaných a 41 % římskokatolických křesťanů. Kromě toho zde bylo 1 % obyvatel bez vyznání a 1 % obyvatel, kteří neuvedli své náboženské vyznání.
Doprava Fuldera leží na hlavní silnici č. 28, spojující Davos, Dolní Engadin a italské údolí Vintschgau. Napojení na síť veřejné dopravy zajišťují autobusy Postauto.
Odkazy Reference
Externí odkazy
(rétorománsky) – oficiální stránky
Kategorie:Bývalé obce v kantonu Graubünden