Segedín ( [seged], ) je město v jihovýchodní části Maďarska a administrativní centrum župy Csongrád-Csanád, 160 km jihovýchodně od Budapešti, 9 km od srbské a 16 km od rumunské hranice, na ústí řeky Mureș do Tisy. Žije zde obyvatel. Je třetím největším maďarským městem a regionální centrum jižní části země. Pochází odtud uzenina uherský salám.
Název O původu názvu města existují dvě teorie. Podle jedné pochází z maďarského slova szög, které označuje roh/ohbí. Město mělo takto získat název podle ohbí řeky Tisy, které zde vytváří. Podle druhé teorie název města pochází od maďarského slova sziget, tedy ostrov.Článek na stránkách szeged.hu
Z maďarštiny byl název přejat do dalších jazyků, např. do bulharštiny jako Сегет (Seget), v rumunštině jako Seghedin, v němčině jako Szegedin nebo Segedin. Poslední uvedený německý název používají i všichni jižní Slované z bývalé Jugoslávie a rozšířil se rovněž i do češtiny a slovenštiny. V latině existuje název Partiscum, který odkazuje na původní římskou osadu na místě současného města. V řečtině je poté doložen v podobě Παρτίσκον (Partiskon).
Přírodní poměry a klima
Město se nachází v rovinaté krajině Podunajské nížiny, na soutoku řek Tisa a Mureș. Leží v nejnižší oblasti co do nadmořské výšky na území Maďarska, většinou na říčních sedimentech. Krajina je zde velmi rovná, rozdíly výšek se pohybují do dvou metrů. Kromě dvou zmíněných řek tudy protéká několik potoků (Szillér, Jánosův a Tápai potok). Na řece Tise se nachází celkem tři říční ostrovy.
Rozkládá se v blízkosti jezera Fehér-tó a v bezprostřední blízkosti maďarsko-srbské hranice. Je městem pohraničním (od roku 1918 a ustanovení současných maďarských hranic) a také největším na řece Tise. Srbské město Subotica je od něj vzdáleno 40 km západně, rumunský Arad 90 km východně, maďarský Kecskemét potom 80 km severně. Segedín leží 30 km od rumunské hranice.
Město patří k nejslunnějším na území dnešního Maďarska, a proto bývá také někdy označováno jako Město slunečního svitu (). Počet hodin slunečného svitu překračuje 2000 ročně. Průměrný úhrn srážek pro Segedín činí 565 mm.
Klimatická data
| align="center" style="background:#f0f0f0;"|'| align="center" style="background:#f0f0f0;"|leden| align="center" style="background:#f0f0f0;"|únor| align="center" style="background:#f0f0f0;"|březen| align="center" style="background:#f0f0f0;"|duben| align="center" style="background:#f0f0f0;"|květen| align="center" style="background:#f0f0f0;"|červen| align="center" style="background:#f0f0f0;"|červenec| align="center" style="background:#f0f0f0;"|srpen| align="center" style="background:#f0f0f0;"|září| align="center" style="background:#f0f0f0;"|říjen| align="center" style="background:#f0f0f0;"|listopad| align="center" style="background:#f0f0f0;"|prosinec| align="center" style="background:#f0f0f0;"|roční průměr'|- | Nejvyšší teplota||||||19.3||30.2||||36.6||39.8||40.3||38.2||29.8||24.7||||40.3 |- | Průměrná nejvyšší teplota||4.8||5.3||9.4||14.6||20.1||23.4||23.8||25.0||20.0||14.1||9.5||4.5||14.6 |- | Průměrná teplota||-0.7||0.9||6.0||11.5||16.9||19.8||21.8||21.4||16.7||11.4||5.2||0.6||11.0 |- | Průměrná nejnižší teplota||-7.4||-6.1||0.7||7.6||12.8||16.9||18.9||18.7||13.3||8.3||-1.0||-5.0||6.5 |- | Zaznamenaná nejnižší teplota||-27.8||-27.2||||||||||||||||||||||-27.8 |- | Průměrný úhrn srážek||28||26||28||39||52||73||58||50||46||34||40||42||516 |- | Počet slunečných hodin měsíčně||61||97||144||188||244||258||290||275||197||157||86||52||2049
Historie
Segedín a jeho oblast byly obývány už od starověku. Nejstarší známý název města zaznamenal Ptolemaios jako Partiscum. Nacházela se tu také římská osada téhož názvu. Od 5. století se na území vystřídaly různé kmeny, Slovany vytlačili kočovní Hunové, Avaři, Gepidové a v 9. století do Pannonie vtrhli Maďaři.
Během mongolské invaze bylo město zničeno a jeho obyvatelé uprchli k blízkým bažinám. Po invazi se vrátili a město opět postavili. Ve 14. století, během panování Ludvíka Velikého, se Segedín stal nejdůležitějším městem jižních Uher. Jeho strategický význam rostl s tím, jak se k hranicím Uherska přibližovalo turecké vojsko.
Segedín byl poprvé drancován tureckou armádou 28. září 1526. Dobyl byl zcela roku 1543.
Zpět bylo město dobyto 23. října 1686. Roku 1715 získal statut svobodného královského města. Počet obyvatel se pohyboval zhruba okolo dvaceti tisíc. 18. století nebylo nicméně v dějinách města jen pozitivní; město sužovala sucha i povodně. Běžné byly rovněž i morové epidemie. Rozhněvané obyvatelstvo v této situaci hledalo viníka a proto byly běžné také čarodějnické procesy.
Roku 1749 byl obnoven hlavní kostel, zničený za turecké okupace v předchozích staletích. Pokrok však postupoval velmi pomalu. Ještě na konci 18. století byla většina hlavních cest okolo města ve velmi špatném stavu a jen těžce průchodná, což přiškrcovalo obchod. V závěru století se zde usadili první Židé.
V první polovině 19. století zde žilo něco okolo třiceti tisíc lidí.
Občané Segedína sehráli důležitou roli během revoluce a války za nezávislost v letech 1848–1849. Lajos Kossuth zde 12. července 1849 přednesl poslední projev před emigrací. Segedín byl posledním sídlem revoluční vlády v červenci 1849.
Dnes má město krásné budovy a široké třídy, hlavně díky obnově po velké povodni v roce 1879, která zničila drtivou většinu Segedína. Pouze 265 Byly postaveny nové paláce, široké bulváry, nové administrativní budovy. Centrum bylo přeorganizováno do pravidelné uliční sítě, kterou doplnila půlokružní třída (Tisza Lájos körút). Obnova města byla financována z darů z tehdejšího Rakousko-Uherska.
Významným způsobem ovlivnila podobu města také secese. Řada výstavních domů i paláců byla postavena právě v tomto stylu (např. Deutsch Palota), doba navíc přála velkolepým investicím tohoto typu. První realizovanou stavbou byl nicméně protipovodňový val na řece Tise, který měl nadále zabránit obdobným katastrofám. S obnovou města pomohla řada evropských metropolí a na jejich počest byly pojmenovány nové ulice v Segedínu. Most přes řeku Tisu byl dokončen roku 1883, zajistil spojení s Novým Segedínem, který postupně vyrůstal na druhém břehu řeky.
V 90. letech 19. století byly také vybudovány ve své době moderní a v 21. století stále fungující Anniny lázně (), které jsou často navštěvovány.
V závěru první světové války byl okupován francouzským vojskem. Přítomno zde bylo v jednu chvíli až 28 tisíc vojáků. Po trianonské smlouvě ztratilo Maďarsko svá jižní území, Sedmihradsko ve prospěch Rumunska a Vojvodinu ve prospěch Království SHS. Segedín se stal tedy skoro příhraničním městem a ztratil značnou část svého přirozeného okolí. Do města byla roku 1921 přesunuta univerzita z Cluj-Napocy, která se nyní nacházela v Rumunsku a biskupství z Temešváru. V roce 1930 byla po mnoha letech výstavby dokončena i nová katedrála.
V letech 1919 a 1932 zasáhla město povodeň na řece Tise, ani jedna z nich ale nenapáchala větší škody.
Segedín velmi trpěl během druhé světové války, kdy bylo 6 000 obyvatel města zabito a židovští občané uvězněni v ghettech. Rudá armáda obsadila město v roce 1944.
Během komunistické éry se Segedín stal centrem lehkého průmyslu. V 60. letech byla vystavěna řada panelových domů, vzniklo např. sídliště Odessza, na druhém břehu Tisy, pojmenované podle sesterského města v tehdejším SSSR. Rozšířen byl i potravinářský průmysl (výroba salámů, zpracování paprik, výroba konzerv), který tak začal na celkové produkci výrazně dominovat.
Během událostí roku 1956 byl dne 16. října v budově Fakulty humanitních studií Univerzity v Segedínu, v Auditoriu Maximum, ustanoven Svaz maďarských vysokoškolských studentů (MEFESZ). Během následujících událostí MEFESZ uspořádal několik schůzí a dalších demonstrací. O více než týden později při násilných střetech v Segedínu zemřel jeden člověk a několik dalších bylo zraněno. Ustanovování revolučních rad nicméně přerušil příchod sovětské armády na začátku listopadu.
V roce 1962 se Segedín stal krajským městem župy Csongrád-Csanád a okolní venkov (vesnice Tápé, Szőreg, Kiskundorozsma, Szentmihálytelek, Gyálarét) byl připojen k městu. Roku 1973 byly k Segedínu připojeny ještě některé další obce. V roce 1964 byla nedaleko vesnice Algyő objevena ropa. Město bylo jedním z center lehkého a potravinářského průmyslu v Maďarsku.
V roce 1970 byl Segedín zasažen další povodní, která překonala výšku velké vody z roku 1879, nedošlo však k zásadnějším škodám na majetku a lidských životech. Město uchránila regulace řeky (která byla postavena po ničivé povodni z roku 1879), zásadní ale byly hráze z pytlů s pískem, které postavili místní hasiči, armáda a obyvatelé.
Po roce 1990 a politických změnách v Maďarsku došlo k změnám ekonomické struktury země. Řada nerentabilních továren byla zavřena a zkrachovala. V roce 1997 se jedna z místních částí oddělila od Segedína.
Od roku 2005 směřuje do města také dálnice. O rok později město ohrozila vysoká hladina řeky Tisy, která dosáhla až 10 metrů.
Obyvatelstvo
Struktura obyvatelstva
Dle sčítání lidu z roku 2011 žilo v Segedínu celkem 168 048 lidí, což představuje 40 % obyvatel župy Csongrád-Csanád. Město je jako její správní středisko také jejím nejlidnatějším sídlem. Většina obyvatel Segedína se hlásí k maďarské národnosti, zhruba 4 % (6710) osob uvedlo nějakou menšinovou národnost, většinou romskou (0,94 %), německou (0,9 %) nebo srbskou (0,84 %).
Postupný růst počtu obyvatel Segedínu probíhal až do roku 1990 a poté se zastavil. V 90. letech 20. století byl zaznamenán dokonce i pokles v řádu jednotek procent. V současné době počet obyvatel města klesá. V roce 2021 žilo v Segedínu méně obyvatel, než roku 1980.
V roce 2011 byl podíl obyvatel do 19 let věku 20 % a podíl obyvatel starších 60 let celkem 23 %; obyvatelstvo Segedína postupně, stejně jako je tomu v případě i dalších větších maďarských měst, stárne.
Náboženství
Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2001 se více než polovina obyvatel města (65,1 %) hlásí k nějakému náboženskému vyznání Nejrozšířenějším je křesťanství, jehož nejrozšířenější formou je katolicismus (55,1 %). V rámci katolické církve je počet římských katolíků 91 671, řeckých katolíků je jen 1 062. Ve městě žije také početná protestantská komunita, především těch, kteří se hlásí k reformované církvi (11 282) a evangelické (2 711). Pravoslavné křesťanství je zastoupeno u některých náboženských menšin (Rusů, Rumunů, Srbů, Bulharů, Řeků) žijících v zemi a jejich počet je zanedbatelný, mají jen několik set věřících. Ve městě působí mnoho dalších malých křesťanských církví. Židovská náboženská obec má 184 členů. Velký počet Segedíňanů odmítl odpovědět na otázku o své náboženské příslušnosti (12,7 %).
Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2011 se k nějakému náboženskému vyznání hlásila méně než polovina obyvatel Szegedu (45,2 %), za posledních deset let se náboženská příslušnost obyvatel města výrazně snížila, jedním z důvodů je, že mnoho lidí odmítlo na tuto otázku odpovědět. Na prvním místě je i nadále křesťanství, přičemž nejrozšířenější je opět katolictví (36,8 %). Za posledních deset let se počet lidí hlásících se ke katolickému vyznání nicméně snížil o čtvrtinu. V katolické církvi je 61 162 katolíků římských a 620 řeckých. Pokles zaznamenaly i protestantské komunity (v případě reformovaných poklesl pod deset tisíc, u evangelíků pod dva tisíce). Vzrostl počet obyvatel, kteří buď na otázku o náboženském vyznání neodpověděli, nebo se k žádnému náboženství nehlásí.
Parky a zeleň
Segedín má menší množství lesů a zeleně, než obdobně velká města v Maďarsku. Hlavní oázou zeleně jsou lužní lesy na břehu řeky Tisy. Mezi větší parky patří ještě Alžbětiny sady v místní části Újszeged (Nový Segedín).
Samospráva
Zastupitelstvo města Szeged má 28 členů, které se schází v reprezentativním sálu místní radnice.Profil uskutečného zasedání zastupitelstva Primátorem města je László Botka.Profil primátora na stránkách města