Gayerova kasárna, lidově „Gajerky“, původně Nová kasárna, a za druhé světové války Immelmannova kasárna, je název areálu někdejších pěchotních kasáren, resp. původně vojensky využívaného prostoru v Hradci Králové mezi ulicemi Československé armády, Opletalova, Šimkova a Divišova.
Areál je součástí městské památkové zóny Hradec Králové.
Ve 20. letech 20. století v areálu sídlilo ředitelství státních drah. V 90. letech 20. století byly provedeny stavební úpravy v souvislosti se změnou využití celého prostoru Gayerových kasáren jako městského střediska obchodu a služeb, tržnice a později parkoviště. Od roku 1992 severovýchodní budovu využívá Muzeum východních Čech. Rekonstrukce severozápadní budovy Archa byla dokončena v roce 2025 a od té doby probíhá její vybavování. Počítá se i s vytvořením nových expozic.
Cílem je z celého kasárenského areálu vytvořit muzejní kampus. V roce 2021 se uvádělo, že tam, kde jsou obchodníci, by v budoucnu mohla být pobočka Národního technického muzea.
Název Na dobových pohlednicích z přelomu 19. a 20. století je u areálu popisek „Neue Kaserne“, tedy Nová kasárna. Tento název je však v současnosti (2022) používán pro jiná kasárna.
Kasárna jsou pojmenována po Janu Gayerovi, který v bitvě u Lipjag 4. června 1918 jako zatímní velitel 4. československého střeleckého pluku vedl celý pluk do útoku. Za druhé světové války se jednalo o Immelmannova kasárna, pojmenována po německém letci Maxi Immelmannovi. Po roce 2020 se pro západní část areálu začal používat název Vrbenského kasárna, který byl od 50. let 20. století používán pro celý areál.
Historie náhled|Gayerova kasárna (vlevo) na konci 19. století, ještě s barokním opevněním města. Vpravo budova Adalbertina Areál Gayerových kasáren je výsledkem stavebního vývoje v 18. až 21. století. náhled|Model bastionové pevnosti ze sbírek Muzea východních Čech
Bastion a kavalír královéhradecké pevnosti náhled|Gayerova kasárna vyrostla v prostoru bastionu a kavalíru 33 se zásobárnou V roce 1776 začala rakouská armáda budovat v Hradci Králové bastionovou pevnost, která měla na konci 18. století stejně jako nedaleký Josefov bránit vpádu Prusů ze Slezska. Pevnost byla rekonstruována mezi léty 1780–1790 podle projektu Nicolase Kleindorfa, pozdějšího prvního velitele pevnosti Ples (později přejmenovaná na Josefov), a Václava Hirchenhahna z Hahnensteina.
Mezi lety 1766 a 1778 tak v prostoru pozdějších kasáren o pětiúhelníkovém půdorysu v rámci výstavby hradecké pevnosti vznikl pětiúhelníkový bastion (fortifikační číslo VIII), na jehož dvoře byl ve druhé etapě výstavby v letech 1779–1790 vystavěn rovněž pětiúhelníkový kavalír (fortifikační číslo XXXIII), tj. hradební kasematní přízemní budova. Kavalír byl lokalizován do týlové partie bastionu VIII, a to na místě zahrady velitele pevnosti. Kavalír byl součástí opevnění hlavního valu pevnosti.
V otevřené zadní části kavalíru byly umístěny zásobárna (skladiště, zejména mouky) a v patrové budově byty pekařů (dnes čp. 216). V jižní části obou křídel při dnešní třídě Československé armády se nacházely pece na pečení chleba. Před špicí bastionu probíhal příkop – v trase dnešní Šimkovy ulice. V týlové části bastionu (tzv. kontreskarpa) byla připravena příruční muniční skladiště.
Vznik kasáren náhled|Dochované části barokního opevnění v Hradci Králové, z areálu Gayerových kasáren pevnostní zásobárna Hradecká pevnost byla zrušena císařským výnosem ze dne 18. dubna 1884 a v návaznosti na to došlo k zásadním úpravám prostoru. Hned v roce 1884 započala druhá stavební etapa prostoru tedy, kdy bylo opevnění rozebráno, příkop zasypán a bourány byly i dosavadních pevnostní objekty. Dochovaná smlouva města s vojenským erárem (1893) uvádí cíl pevnostní stavby zbourat do 20 let. Z pevnostních staveb zůstala budova zásobárny a boky kavalíru, adaptované na kůlny a skladiště.
Prostor bastionu a kavalíru byl přestavěn na kasárna. Při bocích bývalého bastionu byly v letech 1897 až 1898 vybudovány zejména dvě nové velké a prakticky identické trojkřídlé novorenesanční kasárenské budovy, dnes čp. 333 a 334.
Původně skladovací a zásobovací objekty byly mnohokrát přestavovány. Líce byly při výstavbě nových kasáren srovnány se zemí. V pozdějším období byl odstraněn hliněný kryt, okna byla zvětšena, vznikla velká vrata, budova dostala omítko na místo původní režné fasády. Budovy tak zcela ztratily pevnostní charakter. Původně ubytovací objekt začal sloužit jako velitelská budova. Objekty se staly součástí kasáren.
Kasárna jako sídlo pěšího pluku č. 18 náhled|Dobový záběr na areál kasáren Kasárna sloužila jako sídlo pěšího pluku č. 18. náhled|Pohled na kasárna v době, kdy v nich sídlil pěší pluk č. 18 Pěší pluk byl založen císařem Leopoldem I. v roce 1682 před Velkou tureckou válkou. Číselné označení získal pluk v roce 1769, a to na základě významu majitelů v říšské hierarchii. O něco později došlo k přidělení stálého doplňovacího obvodu. Tomuto vojenskému útvaru nejprve přináležel Boleslavský kraj. Hradecký kraj byl spojen s pěším plukem č. 57 a sídlil v Rychnově nad Kněžnou. Pěší pluk č. 18 je spjat s Hradeckým krajem od roku 1830, kdy vzniklo i velitelství v Hradci Králové. Členové tohoto hradeckého vojenského tělesa se účastnili mnoha evropských bojů: revoluce v Uhrách a Itálii (1848 a 1849), války v Itálii s bitvou u Solferina (1859), prusko-rakouská válka na území vlastního okresu (1866) a první světová válka (1914 až 1918).
Kasárna za první republiky a protektorátu Pro československé vojenské tradice I. odboje, meziválečné éry a II. odboje je z hlediska Gayerových kasáren klíčový 4. střelecký pluk „Prokopa Velikého“, jehož prozatímním velitelem byl bratr poručík Jan Gayer a v jehož velení také v bitvě u Lipjag padl. V rámci procesu unifikace s ním byl sloučen 18. pěší pluk Domácího vojska (ex-c.k. armády), který sídlil v Gayerových kasárnách. Nová jednotka se svým vznikem 30. 9. 1920 převzala číslování a čestný název střeleckého pluku – Pěší pluk 4 „Prokopa Velikého“ a dále sídlila v Gayerových kasárnách.
Velitelství pluku sídlilo ve Velitelské budově 4. pěší divize – bývalé jezuitské koleji na Velkém náměstí, posléze ve Starých kasárnách (Vodních) naproti Zimnímu stadionu. V Gayerových kasárnách sídlily vybrané útvary pluku:
I. pěší prapor (v září 1936 převelen do obecních budov v Dobrušce v souvislosti s přepracováním mechanismu zaujetí krytu hranic), II. pěší prapor (do ledna 1921 v Berehovu, převelen po stabilizaci bezpečnostních poměrů na Podkarpatské Rusi a také z důvodu ubytovacích kapacit – v Berehovu byl pouze barákový tábor).
III. pěší prapor sídlil od ledna 1921 do listopadu téhož roku v barákovém táboře v Pardubicích, následně v Josefově a od října 1933 v Hradci Králové v tzv. Jezdeckých kasárnách (dnešní budova soudu u Zimního stadionu). Ve Starých kasárnách byla umístěna hospodářská správa pluku, technická správa pluku, pomocná rota pluku a plukovní hudba. V Gayerových kasárnách kromě I. a II. pěšího praporu sídlila od října 1935 v rámci pluku zřízená Rota doprovodných zbraní a od ledna 1938 Rota velkých kulometů proti letadlům.
V období Protektorátu Čechy a Morava sídlil v Gayerových kasárnách 6. prapor Vládního vojska.
V roce 1920 se díky tehdejšímu starostovi Ulrichovi do Hradce Králové přestěhovalo Ředitelství státních drah, které dostalo od města prozatímně k dispozici upravenou část kasáren. Prostory však nedostačovaly, a tak byla v letech 1928 až 1932 vybudovaná nová velká administrativní budova podle návrhu architekta Josefa Gočára.
Areál v 2. polovině 20. století Ve 20. století došlo ke stavbě budov technického zázemí na st. p. č. 1766, 1767, 1947.
Na konci 60. let se v areálu kasáren v územních plánech počítalo s divadelní budovou. Nerealizovaný návrh v roce 1968 vytvořili Miroslav Řepa a František Rozhon. Nový komplex divadla, rozhlasového a nahrávacího studia zabíral většinu plochy pětiúhelníku (někdejšího bastionu), takže by nové výstavbě musela ustoupit veškerá zástavba v areálu kasáren. Se stavbou se počítalo ještě v polovině 80. let 20. století.
Část vojenských budov kasáren byla v roce 1990 bezplatně převedeny do majetku města. Za následující tři roky do areálu nový majitel investoval přes 27 mil. Kč. Využívány byly podnikateli a trhovci dostali k dispozici přístřešky na centrálním prostranství. Vznikla zde i anglická restaurace ve viktoriánském stylu.
V roce 1994 se v areálu Gayerových kasáren konaly Pivní slavnosti ke 150. výročí založení místního pivovaru.
V druhé polovině 20. století vznikla v areálu mezi oběma historickými budovami kasáren stavba vojenské jídelny, která svého času sloužila mj. potřebám veterinární kliniky či místních technických služeb.
Areál na počátku 21. století náhled|Někdejší boční kasematové prostory kavalíru XXXIII, stav 2021 Celý areál obsahuje v základu pět historických budov. Nejstarší z nich je někdejší pevnostní budova fortny (č.p. 216), která vznikla v závěru 18. století v rámci tehdejší pevnosti. Po stranách obklopují dvůr dvě budovy vycházejících ze zbytků (boků) pevnostního kavalíru. Boční kasematové prostory kavalíru XXXIII, který posiloval obranu v bastionu VIII, jsou jedinými pozůstatky bastionu z celé královéhradecké pevnosti. Obdobné kavalíry jsou dochovány v terezínské pevnosti. Původní podobu dokumentují plány, které byly překreslené kvůli vyúčtování bouracích prací. Jsou v rámci hradecké pevnosti jediné.
Areálu vévodí dvě mohutné budovy kasáren, které vznikly pro armádní účely v letech 1897–98. Pro odlišení bývají označovány jako Gayerova kasárna (č.p. 334) a Vrbenského kasárna (č.p. 333). Otázka pojmenování objektů však není dokončena a stále se řeší.
Od roku 2006 sídlí v areálu Sportovní škola boxu. náhled|Západní část areálu s budovou Archa před rekonstrukcí (č.p. 333, někdejší tzv. Vrbenského kasárna) a 332 (budova Boni pueri), stav 2022 V souvislosti s výstavbou parkovacího domu byl v letech 2017–2018 proveden první rozsáhlý archeologický výzkum, který zdokumentoval části špice bastionu a základová zdiva části kavalíru XXXIII. Druhý archeologický průzkum byl proveden v letech 2019–2020 v rámci rekonstrukce budovy Muzea východních Čech a jeho nové vstupní přístavby.
Na rekonstrukci budovy Gayerových kasáren Muzea východních Čech (č.p. 334) navázala rekonstrukce budovy Archa (někdejších Vrbenského kasáren – č.p. 333).
Oplocení kasáren je původní z let 1897–1898, skládá se z podezdívky a litinových tyčí.
Památkově chráněny jsou původní zbytky areálu kavalíru 33 v podobě západního kasematu (restaurace, služby) a východního kasematu (dopravní odbor magistrátu, prodejna knih, obchody).
Budoucnost Díky investici města Hradce Králové se plánuje úprava celého okolí budov a veřejného prostoru včetně centrálního náměstí.
Novorenesanční budova č.p. 334: budova Muzea východních Čech Novorenesanční původně armádní budova pochází z let 1897–1898. Staviteli byli František Černý, Josef Falta a J. Manych. Původně se jednalo o kasárna IR 18, tedy pěšího pluku č. 18.
Budova jako součást Muzea východních Čech Budova je v majetku Královéhradeckého kraje a spravuje ji jeho příspěvková organizace Muzeum východních Čech, kterému slouží primárně pro vědecko-výzkumné potřeby jako Hlavní odborné pracoviště. V budově sídlí zejména odborní pracovníci muzea, konkrétně: zástupce ředitele muzea, archeologické oddělení, přírodovědecké oddělení, historické oddělení a pracoviště pro tradiční lidovou kulturu, oddělení ochrany sbírky, depozitáře a knihovna s badatelnou (stav 2025).
Historie náhled|Před rekonstrukcí Od roku 1992 budova slouží Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Nejprve byly prostory částečně zrekonstruovány a do poloviny 90. let 20. století sem muzeum umístilo svá odborná pracoviště – přírodovědecké (v roce 1993 z budovy na Malém náměstí), historické a archeologické. Kromě vlastních depozitářů a kanceláří odborných pracovníků tu fungovalo fotopracoviště, restaurátorské a konzervátorské dílny, i servisní pracoviště.