Minimalistický program

Minimalistický program (minimalismus) je směr výzkumu v lingvistice, který vytyčil Noam Chomsky v roce 1993 svým článkem A minimalist program for linguistic theory. Jde o hlavní směr, jímž se ubírá generativní gramatika od začátku 90. let 20. století.

Chomsky prezentuje minimalismus jako výzkumný program v tom smyslu, jaký používá Imre Lakatos – jako způsob výzkumu, který poskytuje koncepční rámec řídící vývoj lingvistické teorie. Jako výzkumný program zahrnuje široké a různorodé spektrum výzkumných směrů. Podle Chomského si minimalismus klade dvě základní otázky – Co je to jazyk? a Proč má ty vlastnosti, které má? – ale odpovědi na tyto dvě otázky lze zasadit do jakékoli teorie.

Koncepční rámce

Cíle a předpoklady Minimalismus je přístup vyvinutý s cílem porozumět podstatě jazyka. Mluvčího znalost jazyka modeluje jako komputační systém s jednou základní operací, jmenovitě Sloučením (). Sloučení postupně kombinuje výrazy z lexikonu, a vytváří reprezentace, které charakterizují transformační gramatiku chápanou jako internalizovaná intenzionální stav znalosti, který mají jednotliví mluvčí. Podle této hypotézy, I-jazyk – také nazývaný Univerzální gramatika – odpovídá počátečnímu stavu jazykového oddílu člověka.

Minimalismus je reduktivní v tom smyslu, že se snaží identifikovat, které aspekty lidského jazyka – stejně jako komputačního systému, který je jeho základem – jsou konceptuálně nezbytné. To je někdy rámováno jako otázky týkajících se dokonalého návrhu (Je návrh lidského jazyk dokonalý?) a optimality výpočtu (Je komputační systém optimální pro lidský jazyk?) Tyto otázky jsou založeny na sadě předpokladů v pozadí, z nichž některé se vracejí zpátky k první fázi generativní gramatiky:

Jazyk je formou poznání. V mozku existuje jazykový okrsek (), který interaguje s jinými kognitivními systémy mozku; ten umožňuje, aby si lidé osvojili jazyk. Jazyk je komputační systém. Jazykový oddíl sestává z komputačního systému (CHL), jehož počáteční stav (S0) obsahuje invariant principů a parametrů. Osvojování jazyka sestává z osvojování lexikonu a fixování hodnot parametrů cílového jazyka. Jazyk generuje nekonečnou množinu výrazů daných jako dvojice zvuk-význam (π, λ). Syntaktické výpočty mají rozhraní s fonologií: π odpovídá fonetické formě (PF), a má rozhraní s artikulačně-vjemovým (A-P) výkonným systémem, který zahrnuje artikulaci produkci řeči a sluch vnímání řeči. Syntaktické výpočty mají rozhraní se sémantikou: λ odpovídá logické formě (LF), a má rozhraní s koncepčně-intencionálním (C-I) výkonným systémem, který zodpovídá za koncepční strukturu a intencionalitu. Syntaktické výpočty jsou v relevantním rozhraní plně interpretovány: (π, λ) jsou interpretovány v rozhraních PF a LF jako instrukce pro výkonné systémy A-P a C-I. Nějaké aspekty jazyka jsou invariantní: konkrétně komputační systém (tj. syntax) a LF. Nějaké aspekty jazyka umožňují výběr, jsou variantní. Možnost výběru se projevuje v saussurovské arbitrárnosti, v možnosti volby hodnot parametrů a v možnostech zobrazení na PF. Teorie gramatiky splňuje kritérium koncepční nezbytnosti; toto je Silná teze minimalismu, kterou představil Chomsky ve svém článku „Beyond explanatory adequacy“. To má následující důsledky: jazyk představuje optimální spojení zvuku s významem; jazykový oddíl splňuje pouze podmínky rozhraní určené výkonnými systémy A-P a C-I; PF a LF jsou jediné lingvistické úrovně.

Silná minimalistická teze Minimalismus rozvíjí myšlenku, že jazyková schopnost lidí je optimální ve své konstrukci a mimořádná ve své organizaci, a že její vnitřní fungování odpovídá velmi jednoduchému výpočtu. Z této perspektivy je univerzální gramatika instanciací dokonalé konstrukce v tom smyslu, že obsahuje pouze nezbytné prvky. Minimalismus dále rozvíjí pojem ekonomie, který, přestože je stále okrajovým prvkem transformační gramatiky, se používá od začátku 90. let 20. století. Ekonomie derivace vyžaduje, aby k přesunům (tj. transformacím) docházelo pouze tehdy, když jsou nezbytné, jmenovitě aby vyhovovaly kontrole rysů, při níž interpretovatelný rys musí vyhovovat odpovídajícímu neinterpretovatelnému rysu. (Viz diskuze o kontrole rysů níže.) Ekonomie reprezentace vyžaduje, aby gramatické struktury měly nějaký účel. Struktura věty nesmí být složitější, než je potřebné pro to, aby vyhovovala omezením gramatické správnosti.

V rámci minimalismu dosáhla zvětšeného významu ekonomie – přepracovaná ve smyslu Silné minimalistické teze (SMT).Úplný popis mechanismu kontroly je v a také Kniha Noama Chomského a Roberta Berwicka Why Only Us? z roku 2016 definuje Silnou minimalistickou tezi takto:

Podle silné minimalistické teze je jazyk (mimo jiné) produktem požadavků rozhraní a sociální expozice určitému jazyku. Tím se „vrozený“ komponent jazykového oddílu, který byl mnoho desetiletí kritizován, omezuje na minimum.

Nedílnou vlastností syntaktického modelu (například Y/T-modelu) je fakt, že sociální a jiné faktory nehrají žádnou roli ve výpočtu, který se uskutečňuje v úzké syntaxi; to, na co se Chomsky, Hauser a Fitch odkazují jako na jazykový okrsek mozku v užším smyslu () se odlišuje od jazykového okrsku mozku v širším smyslu (). Úzká syntax se tedy zabývá pouze požadavky rozhraní, nazývanými také podmínky čitelnosti. SMT lze přeformulovat takto: syntax, úzce definováno, není produktem ničeho jiného než požadavků rozhraní. To je to, co je míněno výrokem „Jazyk je optimálním řešením podmínky čitelnosti“. (Chomsky 2001:96)

Požadavky rozhraní si vynucují smazání vlastností, které jsou v určitém rozhraní neinterpretovatelné, což je nezbytný důsledek Plné interpretace. PF objekt se musí skládat pouze z vlastností, které jsou interpretovatelné v artikulačně-vjemovém (A-P) rozhraní; podobně LF předmět musí se skládá z vlastnosti, které jsou interpretovatelné v koncepční-intencionální (C-I) rozhraní. Přítomnost neinterpretovatelného rysu v obou rozhraních bude způsobí derivace na kolaps struktury.

Úzká syntax funguje jako sada operací – Sloučení, Přesun a Shoda – prováděných na enumeraci (výběr vlastností, slov, atd. z lexikon), jejímž jediným cílem je odstranění všech neinterpretovatelných vlastností před tím, než je výsledek poslán přes Spell-Out na A-P a C-I rozhraní. Výsledkem těchto operací je hierarchická syntaktická struktura, která zachycuje vztahy mezi vlastnostmi složek.

Technická vylepšení Výzkum otázek minimalismu vedl k několika radikálním změnám v technickém aparátu transformační generativní gramatické teorie. K nejdůležitějším patří:Koncepční a empirické výhody MP oproti tradičnímu přístupu jsou uvedeny v , podrobnější diskuze je v nahrazení rozlišování mezi hloubkovou a povrchovou strukturou derivačním přístupem nahrazení Teorie X s pruhem holou frázovou strukturou (viz níže) nahrazení indexování operacemi Přesunu a Shody nahrazení pojmu řízenost kontrolou rysů myšlenka, že kontrola rysů – která páruje interpretovatelné a neinterpretovatelné vlastnosti, a neinterpretovatelné následně smaže – by měla být odpovědná za všechny operace, které vytvářejí struktury, včetně Sloučení, Přesunu, a Shody (viz níže) myšlenka, že syntaktická derivace pracuje v jasně oddělených „fázích“ (viz níže) myšlenka, že existují právě dvě rozhraní, kde syntax interaguje s jinými komponentami: bod „spell-out“ mezi syntaxí a fonetickou formou (PF), a bod interakce s logickou formou (LF)

Základní operace Raná verze minimalismu používala dvě základní operace: Sloučení a Přesun. Dřívější teorie gramatiky – i časné minimalistické analýzy – zpracovávaly frázové a přesuvové závislosti jinak než současné minimalistické analýzy, u nichž jsou Sloučení a Přesun různými výstupy jedné operace. Sloučení dvou syntaktických objektů (SO) se nazývá „externí Sloučení“. Stejně jako přesun je definováno jako instance „interního sloučení“, a jde o opětovné sloučení už sloučených SO s jinými SO. Jak by měl být formulován Přesun, se stále diskutuje, ale rozdíly mezi současnými návrhy jsou poměrně malé.

Novější verze minimalismu používá tři operace: Sloučení (tj. externí sloučení), Přesun (tj. interní sloučení) a Shodu. Zavedení Shody jako základní operace vychází z mechanismu, který vynucuje přesun zprostředkovaný kontrolou rysů.

Sloučení V původní formulaci je Sloučení funkce, která bere dva objekty (α a β) a vytváří z nich neuspořádanou množinu s návěstím α anebo β. V novějším pojetí je možné, že odvozený syntaktický objekt nebude označený; což nazýváme „jednoduché Sloučení“ (viz část Návěstí).

100px 100px 100px Sloučení(α,β)→{α,{α,β}} Sloučení(α,β)→{β,{α,β}} Sloučení(α,β)

Ve té verzi Sloučení, která generuje návěstí, návěstí identifikuje vlastnosti fráze. Sloučení se vždy aplikuje na dva syntaktické objekty, z nichž jeden je hlavou. Sloučení může například kombinací dvou lexikálních položek drink a water vytvořit spojení drink water (pít vodu). V Minimalistickém programu je fráze identifikována návěstím (nálepkou). V případě drink water je návěstím drink, protože výsledná fráze má funkci slovese. V typickém syntaktickém stromě to lze reprezentovat takto, se jménem odvozeného syntaktického objektu () určeným buď samotnou lexikální jednotkou () nebo návěstím kategorie této lexikální jednotky. 200px 200px Sloučení (drink, water) → {drink, {drink, water}} Sloučení (drink_V, water_N) → {V, {drink_V, water_N}}

Operaci Sloučení je možné aplikovat i na struktury vytvořené touto operací; jinými slovy je to rekurzivní operace. Pokud by Sloučení nebylo rekurzivní, pak by byly gramatické nejvýše dvouslovné výpovědi. (To je relevantní pro osvojování jazyka dětmi, kdy pozorujeme, že děti procházejí takzvanou „dvouslovnou“ fází, což je diskutováno níže v části Důsledky.) Jak je ukázáno v připojené stromové struktuře, pokud nová hlava (zde γ) je sloučena s dříve vytvořeným syntaktickým objektem (frází, zde {α, {α, β} }), tato funkce má formu Sloučení (γ, {α, {α, β}}) → {γ, {γ, {α, {α, β}}}}. γ je zde hlava, takže výstupní návěstí vzniklého syntaktického objektu je γ.

náhled|Merge (γ, {α, {α, β}}) → {γ, {γ, {α, {α, β}}}}

Dřívější Chomského práce definují každou lexikální jednotku jako syntaktický objekt, ke kterému jsou přiřazené jak kategoriální tak selekční vlastnosti. Vlastnosti – přesněji formální rysy – se podílejí na kontrole rysů, při které jsou vstupem dva výrazy, které sdílí stejný rys, a kontroluje se navzájem v určité doméně. V některých, ale ne všech, verzích minimalismu se projekce selekčních vlastností provádí kontrolou rysů, jak je požadováno lokalitou výběru:

Výběr jako projekce: Jak je ukázáno na stromě zachycujícím holou frázovou strukturu věty The Girl ate the food; významným rysem je nepřítomnost různých návěstí (viz Návěstí níže). Selekční vlastnosti lexikální jednotky určují, jak bude na sloučení participovat: eat lexikální Položka eat je tranzitivní sloveso, a proto přiřazuje dvě theta-role (Agent, Theme). Theta-role lze reprezentovat jako D-vlastnosti na V – VD,D – a tyto D vlastnosti si vynucují, aby se sloveso sloučilo se dvěma determinátorovými frázemi. Jak je ukázáno ve stromě, první aplikace Sloučení generuje posloupnost Sloveso-Komplement (ate the food), kde DP je the food v pozici komplementu. Druhá aplikace Sloučení generuje ekvivalent posloupnosti Specifikátor-VP (the girl ate the food), kde DP je the girl v pozici specifikátoru. PAST lexikální položka pro „minulý čas“ je reprezentována jako rys. Čas vyžaduje přítomnost DP podmětu a sloveso; což zapisujeme jako TD,V. (Nebo přesněji jako TEPP:D.NOM,V. „EPP“ notace znamená „rozšířený princip projekce“ rys, NOM znamená „nominativ“.) Čas (Tense) se nejdříve slučuje s V-projekcí, a výstup pak kombinuje DP podmět the girl, který se, v určitém smyslu, slučuje dvakrát: jednou při V-projekci, a podruhé při T-projekci. (Viz diskuze o Přesunu níže.)