Udržitelná turistika (nebo také udržitelný cestovní ruch) je forma cestování, která sleduje tři hlavní zájmy
optimálně využívat zdroje životního prostředí a pomáhat chránit přírodní dědictví a biologickou rozmanitost, respektovat sociokulturní autenticitu navštěvovaných zemí a přispívat k porozumění a toleranci, poskytovat ekonomické výhody všem zúčastněným, včetně příležitostí k výdělku pro místní a přispívat tak ke zmírnění chudoby.
Je součástí konceptu udržitelnosti, kdy tedy nejde pouze o zachování a obnovu přírodních zdrojů, ale také o aspekty sociokulturní a ekonomické. Podle Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) je cestovní ruch udržitelný, pokud jsou zohledněny současné a budoucí ekonomické, sociální a environmentální dopady turismu a zároveň jsou adresovány potřeby turistů, průmyslu, životního prostředí a domorodých komunit .
Udržitelná turistika jako alternativa k masové turistice Dle Světové organizace cestovního ruchu cestovalo v padesátých letech minulého století 25 milionů lidí, v roce 2018 už toto číslo stouplo na 1,4 miliardy. V pěti letech se do toho roku počet každoročně zvyšoval o přibližně osmdesát milionů turistů . Stoupající trend se očekává i do budoucna, například díky nárůstu ekonomik některých asijských států (Čína, Jižní Korea) a zvyšujícímu se zájmu tamních obyvatel o cestování . Koncept udržitelného cestovního ruchu má za cíl snížit negativní dopady rozmáhajícího se turismu. Cestování může být možností jak poznat místní kulturu, podpořit místní podnikatele a tuzemský cestovní ruch. Cílem udržitelné turistiky je snížit negativní dopady cestování. Ve skutečnosti mají všechny formy cestovního ruchu potenciál být udržitelné, pokud jsou správně plánovány, rozvíjeny a řízeny. Tento přístup k rozvoji cestovního ruchu se stal téměř všeobecně akceptovaným a politicky žádoucím. Jde o koncept, který pokrývá komplexně oblast cestovního ruchu, včetně zájmu o ekonomické, sociální a environmentální otázky. Může souviset s cestováním za zábavou, obchodem nebo návštěvou přátel a příbuzných a může také zahrnovat způsob zvolené dopravy do destinace.
Udržitelná turistika se snaží omezit negativní dopady masové turistiky v nejvíce turisticky vytížených oblastech. Snahou je vyhnout se změnám přírodních podmínek v prázdninových destinacích. V rekreačních oblastech je dopravní ruch omezován na minimum – návštěvníci se pohybují pěšky, případně loděmi nebo na koních. Cesta do destinace by měla být možná městskou hromadnou dopravou. Kromě možnosti rekreace jsou často součástí nabídky trávení volného času i programy ekologické výchovy. Některé chráněné oblasti jsou pak omezeny počtem turistů.
Historie konceptu a současná politika podpory Pojem se dostal do povědomí s narůstající důležitostí fenoménu masového turistiky v 60. a 70. letech 20. století. V roce 1973 zahájila Evropská komise cestovního ruchu všestranné úsilí o rozvoj turistiky šetrné k životnímu prostředí . V roce 2014 vznikla Deklarace o odpovědném cestovním ruchu v Kapském Městě, která se více zaměřila na roli podnikání při podpoře odpovědného cestovního ruchu .
V současnosti existují různé certifikační programy, které definují standard udržitelnosti v cestovním ruchu, provádí nezávislé kontroly a udělují ekologické značky. Ty slouží ke snadnější orientaci v nabídce pro turisty. Od konce 80. let se objevuje stále více certifikačních programů. Na začátku 21. století bylo po světě více než 100 takových ekoznaček. Avšak málo z nich působí po celém světě. Mezi nejvýznamnější patří například Green Globe. Příkladem sektorově specifického a regionálního programu je Modrá vlajka pro správu pláží a přístavů.
V České republice existuje vzdělávací program pro pracovníky územní veřejné správy týkající se udržitelného cestovního ruchu . V roce 2004 také proběhla konference o certifikaci trvale udržitelných aktivit v cestovním ruchu . Pro rok 2022 je vypsaný národní program podpory cestovního ruchu v ČR se zaměřením na Rozvoj základní a doprovodné infrastruktury cestovního ruchu. S tím, že je v programu specifikováno, že jsou podporovány aktivity zaměřené na podporu udržitelné formy cestovního ruchu a ekologicky šetrné dopravy návštěvníků .
Udržitelná turistika a SDGs Cestovní ruch má potenciál přímo či nepřímo přispět ke všem Cílům udržitelného rozvoje . A to tím, že představuje 10% světového HDP, 30% exportu služeb a jedno z každých deseti pracovních míst na světě. Konkrétně je zahrnut do cílů SDG 8, 12 a 14, které se týkají udržitelného hospodářského růstu, udržitelné výroby a spotřeby a udržitelného využívání oceánů a mořských zdrojů. Například 8.9 v SDG8 dává za cíl do roku 2030 navrhnout a implementovat politiky na podporu udržitelného cestovního ruchu, který vytváří pracovní místa a podporuje místní kulturu a produkty.
Výzvy udržitelné turistiky Cestovní ruch patří mezi jedno z největších a nejrychleji rostoucích odvětví na trhu. Tento růst klade nároky na zbývající biologicky rozmanitá stanoviště a domorodé kultury. Výzvy, které s sebou přináší požadavek na udržitelné cestování, se týkají vysídlení a přesunů obyvatelstva, dopadů na životní prostředí a dopadů pandemie covidu-19.
vystěhování místních obyvatel
K vysídlení nebo přesunům místních komunit dochází kvůli snaze o zpřístupnění oblastí pro turisty. Nejčastěji se tak děje v místech, kde před příchodem cestovních společností žádný cestovní ruch neexistoval . Příkladem tohoto problému je vysídlení Masajských kmenů v Tanzanii.
environmentální dopady
Cestovní ruch představuje asi osm procent globálních emisí skleníkových plynů . Toto procento zohledňuje leteckou dopravu i další významné environmentální a sociální dopady. Všechny různé typy turistiky jsou zasazeny a v praxi se odehrávají v určitém životním prostředí. Tímto prostředím mohou být deštné pralesy, vysokohorské oblasti, jezera a řeky, pobřeží a mořské oblasti, nebo vesnice a pobřežní letoviska. Různé druhy turistiky mají různé dopady, a to jak v oblasti emisí vypouštěných v rámci dopravy do destinace, tak i hmatatelných odpadů, které po sobě turisté zanechávají. Dopady se dají rozdělit na přímé a nepřímé, bezprostřední a dlouhodobé, nebo také blízké či vzdálené od místa turistické destinace. Příkladem může být zastavování přírodních ploch kvůli stavbě silnic a ubytování pro turisty – například i výstavby kempů.
dopady pandemie C-19
Kvůli pandemii covidu-19 došlo v první polovině roku 2020 k poklesu počtu zahraničních turistů o 65% ve srovnání s rokem 2019 . To znamená, že v roce 2020 odcestovalo za hranice o jednu miliardu lidí méně než v roce 2019 . Země po celém světě v reakci na pandemii uzavřely své hranice a zavedly cestovní omezení. Očekává se, že se situace postupně zlepší v závislosti na zrušení cestovních omezení a rozšíření vakcíny. Avšak experti z UNWTO vidí návrat turismu do doby před-pandemické nejdříve v roce 2023 . Pandemie poukázala na mnohé výzvy udržitelnosti cestovního ruchu. Dobrým příkladem je situace v České republice, kdy liduprázdná města byla kompenzována přeplněnými přírodními rezervacemi. Místní příroda nebyla na nárůst cestovního ruchu, i přes snahu ho dosáhnout, plně připravena .
Současně však pandemie vytvořila příležitost k přehodnocení stávajícího systému a postupů vedoucích k udržitelnému turismu. Cestovní ruch zpomalil natolik, že nabídl prostor k hledání nových řešení . Jedním z navrhovaných přístupů je využití technologie, která umožní turistům zůstat doma a zároveň poznávat nová místa. V rámci personalizovaných, interaktivních prohlídek v reálném čase je také možné zaměstnávat lokální průvodce .
Podobné koncepty Udržitelnost cestovního ruchu Společensky odpovědný cestovní ruch – přístupy a metody vedoucí k odpovědné realizaci cestovního ruchu. Podle Centra pro odpovědný cestovní ruch jde o turistiku, která maximalizuje užitek místních, minimalizuje negativní sociální nebo environmentální dopady a pomáhá chránit kulturu a přírodní prostředí Ekoturismus – účelem může být vzdělávání turistů, finanční přispívání na ochranu významných přirodních stanovišť, napomáhání ekonomickému rozvoji, nebo nárůst respektu k odlišným kulturám a lidským právům Dobrovolnický cestovní ruch Zelená turistika Regenerativní turismus Restorativní ekologie
Udržitelná turistika v praxi
Udržitelná doprava Doprava je neodmyslitelnou součástí cestování a je zároveň jedna z jeho nejméně ekologických součástí. Turismus je zodpovědný až za 8% světových skleníkových plynů a z toho až 72% připadá na dopravu, 24% na ubytování a 4% na další aktivity. Nejvíce škodlivým druhem dopravy pro klima je letecká doprava, která představuje až 40% emisí skleníkových plynů produkovaných turismem (z pohledu celkových světových emisí jsou to 2%) a navíc má mnoho dalších negativních vlivů na klima (více informací o environmentálních dopadech letectví). Je tedy vhodné minimalizovat využití letecké dopravy a na kratší vzdálenosti upřednostnit autobusovou nebo vlakovou dopravu. Dalším druhem dopravy a potažmo i druhem turismu může být lodní doprava, která zahrnuje například velké výletní lodě s hotely, obchody a dalšími zařízeními (tzv. "plovoucí města"). Tento druh turismu a dopravy má velký dopad na životní prostředí především vypouštěním skleníkových plynů a dále vypouštěním znečišťujících látek do moří a oceánů, například splašky (šedá a černá voda odpadní), odpady, nebezpečné látky, oleje a další.
Je několik možností, jak minimalizovat dopad cestování na životní prostředí. Prvním způsobem může být využívání místní hromadné dopravy a na delší vzdálenosti vlaků a autobusů. Osobní autodoprava je z hlediska množství emisí skleníkových plynů v turismu druhou nejvýznamnější (po letecké dopravě) a tak je při cestování osobním automobilem optimální jej využít na maximum a případně využít spolujízdu (například platformu BlaBlaCar) nebo autostop. Na kratší vzdálenosti se lze také dopravovat na kole, pěšky, na koních nebo například na běžkách.
Ubytování I v oblasti hotelnictví jsou snahy o větší udržitelnost a podporu šetrného cestovního ruchu. Stále častěji se v ekologicky šetrných hotelech využívají obnovitelné zdroje energie, snižuje se objem odpadů a také se šetrněji využívá pitná voda. Dále hotely nabízí svým hostům možnost, aby využili povlečení nebo ručníky více než jednou. Ekologicky šetrné hotely využívají přírodní a recyklované materiály – stavební materiály, čisticí prostředky, kosmetiku, ložní prádlo, atd. Také často dbají na podporu místní komunity a malých podniků a respektují místní kulturu a obyvatele. Udržitelné hotely jsou oceněny příslušnými certifikáty, například certifikátem LEED a BREEAM, certifikací Green Key, českou ekoznačkou Ekologicky šetrná služba nebo ekoznačkou Evropské unie Květina. náhled|Horské útulny (tzv. bothies) jsou volně dostupné k přespání ve skotských horách. The Lookout Bothy, ostrov Skye, Skotsko V České republice je několik ubytovacích zařízení, které jsou certifikovány jednou z ekoznaček: Hotel Adalbert v Praze, Autocamp Oasa Staňkov, Vzdělávací Centrum Veronica v Hostětíně, Mamaison Residence Belgická v Praze, Quality Hotel Ostrava City, hotel Mosaic House v Praze a další.
Dalšími možnostmi udržitelného ubytování na cestách jsou turistické útulny či chaty, které se většinou nacházejí v horách a poskytují místo pro přespání pro turisty. Mohou být i bezplatné či placené. Příkladem jsou útulny v Nízkých Tatrách (např. Útulna Andrejcová, kterou provozuje Občianske Združenie Horské Spoločenstvo a zasazuje se o zvelebování okolí a rozvoj turistiky v kraji) nebo horské útulny ve Velké Británii (tzv. bothies).