c-ovládání je v generativní gramatice a příbuzných gramatických teoriích koncept, který hraje významnou roli v definici a omezování operací syntaktického posunu, vázání a dosahu. C-ovládání zavedla Tanya Reinhartová v roce 1976 jako základní prvek své teorie anafory. Termín je zkratkou anglického („ovládání složek“). Uzel v syntaktickém stromě c-ovládá své sourozence a všechny jejich potomky.
Definice a příklady
vpravo|náhled|Strom 1 používaný pro vyhodnocení standardní definice c-ovládání
Standardní definice Definice c-ovládání používá následující vztahy mezi uzly ve složkovém stromě zobrazeném vpravo: M je rodič uzlů A a B. A a B jsou děti uzlu M. A a B jsou sourozenci. M je prarodič uzlů C a D.Termíny reprezentující vztahy mezi uzly jsou převzaté z Sportiche et al. (2014;2013, p. 24)
Standardní definice c-ovládání používá pojem dominance: Uzel N1 dominuje uzlu N2, pokud N1 je ve stromě nad N2, takže z uzlu N1 se lze dostat do N2 pouze sestupným pohybem po hranách stromu (po žádné hraně se nesmí jít nahoru), což znamená, že N1 je předek (rodič, prarodič, atd.) uzlu N2. Aby uzel (N1) c-ovládal jiný uzel (N2), musí rodič uzlu N1 dominovat uzlu N2.
Podle této definice dominance uzel N1 c-ovládá uzel N2 právě tehdy, když:
Uzel N1 nedominuje uzlu N2, N2 nedominuje uzlu N1, a první (tj. nejnižší) větvící se uzel, který dominuje uzlu N1 také dominuje uzlu N2.Tato definice c-ovládání používá Haegeman (1994:147). Stejnou nebo podobnou definici c-ovládání lze nalézt v mnoha učebnicích syntaxe, například v Radford (2004:75) nebo v Carnie (2013:127).
Podle standardní definice ve stromě vpravo, M c-neovládá žádný uzel, protože všem jiným uzlům dominuje. A c-ovládá uzly B, C, D, E, F a G. B c-ovládá uzel A. C c-ovládá uzly D, F a G. D c-ovládá uzly C a E. E c-neovládá žádný uzel, protože nemá žádné sourozence ani potomky. F c-ovládá uzel G. G c-ovládá uzel F.
Pokud uzel A c-ovládá uzel B, a B c-ovládá uzel A, pak říkáme, že uzel A symetricky c-ovládá uzel B. Pokud uzel A c-ovládá uzel B, ale uzel B c-neovládá uzel A, pak uzel A asymetricky c-ovládá uzel B. Pojem asymetrického c-ovládání hraje hlavní roli v teorii antisymetrie Richarda S. Kayneho.
Kde se používá c-ovládání Standardní definice Zjednodušení standardní definice na c-ovládání je následující:
Uzel A c-ovládá uzel B právě tehdy, když A a B si vzájemně nedominují, a každý větvící se uzel, který dominuje uzlu A, dominuje také uzlu B.Standardní definice je zjednodušením mnoha variant definic c-ovládání, které uvádí Barker (2012) na straně 616.
Ve větě jako: (1) [John] likes [her] [uzel A] John c-ovládá [uzel B]. To znamená, že [uzel A] také c-ovládá [uzel C] a [uzel D], což znamená, že John c-ovládá [likes] i [her]. Syntaktický strom V derivačním (nebo syntaktickém) stromě jsou uzly A B nahrazeny složkou DP, kde DP John c-ovládá DP he. Ve složitějších větách, jako je (2), by zájmeno mohlo interagovat se svým antecedentem, takže by byly možné dvě interpretace: (2) [John]i thinks that [he]i/m is smart Pro tento příklad existují dvě interpretace: (i) John thinks that he is smart
(ii) John thinks that someone else is smart
V první interpretaci uzel John c-ovládá uzel he a také s ním koreferuje, což je indikováno stejným dolním indexem (i) u obou uzlů DP. Druhou interpretací je, že uzel John c-ovládá uzel he, ale není s ním koreferenční, což je naznačeno odlišnými indexy u DP John (i) a DP he (m). Určitá anafora Tato a podobné věty ukazují základní vztah zájmene s výrazem, na který se zájmeno odkazuje, tedy které je antecedentem zájmene. Pokud se zamyslíme nad určitou anaforou, v níž funkci antecedentu zájmene plní určité popisy, vidíme, že zájmena nemohou ve své doméně koreferovat se jménem jako se svým antecedentem.
(3) Hei thinks that Johni* is smart Zde zájmeno [he] c-ovládá výraz [John], ale [he]i nemůže s [John]i* koreferovat, takže jediná možná interpretace je, že někdo jiný si myslí, že John je chytrý.
V reakci na omezení c-ovládání Reinhartová navrhuje toto omezení určité anafory: Dané zájmeno [DP, například he ve větě (3)] musí být interpretováno jako nekoreferující s libovolným jiným nezájmenem [například John] ve své doméně c-ovládání.
Teorie vázání Pojem c-ovládání se používá například v teorii vázání, která objasňuje syntaktický vztah mezi zájmenem a jeho antecedentem.V Lasnik (1989) je uvedena podrobněji historie moderní teorie vázání. Teorii vázání poprvé představil Noam Chomsky v roce 1973 v souvislosti s chápáním různých anaforických jevů, a v průběhu času byla poněkud upravována. Chomského analýza ukazuje omezení vztahu mezi zájmenem a antecedentem proměnné: Proměnná nemůže být antecedentem zájmene, které je ve větě před proměnnou.
První velká revize teorie vázání je v Chomsky (1980):Definice je převzata z Lasnik (1989) a. Anafora α je vázaná v β, pokud existuje kategorie, která ji c-ovládá a je s ní koindexována v β b. Jinak je α volná v β
Kvantifikační vázání Kvantifikační výrazy fungují jinak než určitá anafora, a jsou více omezující. Podle návrhu Reinhartové z roku 1973, kvantifikační výraz musí c-ovládat každé zájmeno, které vážeAčkoli Barker (2012) poskytuje protipříklady k požadavku c-ovládání v kvantifikačním vázání, zmiňuje také návrh Reinhartové a motivaci pro potřebu c-ovládání (3) [Every man] thinks that [he] is intelligent.Tuto větu lze nalézt na straně 2 v Carminati, Frazier, & Rayner (2002). a. ∀x(man(x)): x thinks x is intelligent. (vázané) b. ∀x(man(x)): x thinks y is intelligent. (koreferenční nebo 'volné')
V tomto příkladu kvantifikátor [every man] c-ovládá druhé zájmeno [he] a čtení s vázanou proměnnou je možné, protože zájmeno 'he' je vázané univerzálním kvantifikátorem 'every man'. Věty ve (3) ukazují dvě možná čtení, která jsou výsledkem omezení zájmena univerzálním kvantifikátorem. Čtení v (3a) říká, že každý člověk (all man) si o sobě myslí, že je inteligentní. Naopak, věta (3b) tvrdí, že každý člověk (all men) si myslí, že inteligentní je někdo jiný, na koho se věta odkazuje zájmenem he. Obecně, aby zájmeno bylo vázané kvantifikátorem, a aby čtení s vázanou proměnnou bylo možné, musí být splněny dvě podmínky: kvantifikátor musí c-ovládat zájmeno, a kvantifikátor i zájmeno musí být ve stejné větě.Více informací o vázaných proměnných a c-ovládání je v Carminati, Frazier, & Rayner (2002).
Historie V historii konceptu c-ovládání můžeme identifikovat dvě fáze: analýzy zaměřené na použití c-ovládání pro řešení určitých problémů týkajících se na koreference a nekoreference analýzy, které se zaměřují na c-ovládání jako strukturu pro velké množství jevů v přirozeném jazyce, ke kterým patří sledování koreference a nekoreference.
náhled|Každé pravidlo, které provádí přesun NP1 doprava (především při překročení NP2 doprava), odporuje myšlence koreference, i když je označeno jako +coref. Pravidla, která provádějí pohyb vlevo, koreferování podporují.
Fáze 1: Koreference Vývoj pojmu ‘c-ovládání’ začíná pojmem koreference. Tím se vyznačuje první fáze konceptu c-ovládání.Jackendoff a Lasnik zkoumají koncept c-ovládání prostřednictvím interakcí nalézaných v koreferování. Viz Lightfoot (1975) a Lasnik (1976). Při objevení se koreference Jackendoff (1972)Jackendoffovo zájmenné koreferenční pravidlo zodpovídá za cyklování zájmen a substantiv, což hraje klíčovou roli v koreferování. Viz Lightfoot (1975). oficiálně říká… Pokud pro jakékoli NP1 a NP2 ve větě neexistuje žádná položka v tabulce NP2 + coref NP2, přidáme do tabulky NP1 - coref NP2 (OBLIGATORNĚ)
Jinými slovy, toto pravidlo říká, že o jakých substantivních frázích, jimž nebylo přiřazené koreferenční pravidlo, předpokládáme, že koreferují. Strom znázorněný vpravo to demonstruje cyklickým přesunem zájmene nebo substantiva doleva.
To pak upravuje Lasnik (1976):Lasnikovo pravidlo odpovídá za koncept „předcházet a ovládat“ který napovídá potenciál faktoru dominance, který byl později zkoumán ve fázi 2. Viz Reinhartová (1981:607).
NP1 nelze interpretovat jako koreferenční s NP2 právě tehdy, když NP1 předchází NP2 a zároveň ovládá NP2 a přitom NP2 není zájmeno. Pokud NP1 předchází ovládá NP2 a ovládá NP2, a NP2 není zájmeno, pak NP1 a NP1 koreferují.náhled|Lasnikovo pravidlo říká, že pokud NPy není zájmeno, je věta negramatická, ať NPx je nebo není zájmeno. |182x182px|vlevoPodle tohoto pravidla musí být NP2 (označené ve stromě vlevo jako NPy) zájmeno, aby věta byla gramatická; bez ohledu na to, zda NP1 (označené ve stromě vlevo jako NPx) je zájmeno nebo ne. To ukazují následující příklady:
a) Lucy greets the customers she serves. – Lucy zdraví zákazníky, které obsluhuje.
b) *She greets the customers Lucy serves. – *(Ona) zdraví zákazníky, které Lucy obsluhuje.
c) *Lucy greets the customers Lucy serves. – *Lucy zdraví zákazníky, které Lucy obsluhuje.
d) She greets the customers she serves. – (Ona) zdraví zákazníky, které obsluhuje.
V této verzi koreference stanovuje Lasnik určitá omezení na přípustné lokace NP1 a NP2, která naznačují možnou dominanci.
náhled|Rozdíly mezi m-ovládáním a c-ovládáníma) N3 m-ovládá Det, ale N3 c-neovládá Det;b) V2 c-ovládá N, ale V2 m-neovládá Det|293x293px
Fáze 2: Dominance To vede k druhé fázi konceptu c-ovládání, v níž se konkrétní dominance důkladně zkoumá. Termín c-ovládání zavedla v roce 1976 Tanya Reinhartová ve své disertaci jako zkratku složkové ovládání (). Reinhartová děkuje Nicku Clementsovi za návrh termínu i jeho zkratku.To zmiňuje Carnie (2002:57). Termín c-ovládání může být také chápán jako protiklad k podobnému pojmu kommand (neboli „k-ovládání“), který navrhl Lasnik (1976). Zmiňuje se o tom Keshet (2004). Reinhartová (1976) definuje:
Uzel A ovládá uzel B právě tehdy, když větvící se uzel ⍺1, který bezprostředně dominuje uzlu A buď dominuje B nebo mu bezprostředně dominuje uzel ⍺2, který dominuje uzlu B, a uzly ⍺2 a ⍺1 mají stejný typ kategorie
Jinými slovy, “⍺ c-ovládá β právě tehdy, když každý větvící se uzel dominující ⍺ dominuje β”
Chomsky rozšiřuje předchozí verzi pravidla c-ovládání o druhou vrstvu doplněním podmínky maximálních projekcí. Chomského definice je:
⍺ c-ovládá β právě tehdy, když každá maximální projekce dominující ⍺ dominuje β
Což se stalo známé jako „M-ovládání.“
Rozdíly v obou definicích této fáze ukazují stromy na obrázku vpravo. Reinhartové „c-ovládání“ se zaměřuje na větvící se uzly, zatímco Chomského „m-ovládání“ se zaměřuje na maximální projekce.Chomsky při formulaci m-ovládání vychází z definice c-ovládání Reinhartové. Viz Zhang (2016).
Současná a používanější definice c-ovládání, kterou používá Reinhartová, není zcela nová. Podobné konfigurační koncepty se objevovaly po více než jedno desetiletí. V roce 1964 definoval Edvard S. Klima konfigurační vztah mezi uzly, který označoval souslovím „v konstrukci s“. Langacker navrhoval koncept podobný „ovládání“ v roce 1969. Také se ukázalo, že definice Reinhartové je blízce příbuzná s tím, co Chomsky nazývá 'relací superiority'.'relace superiority' popisuje superioritu jako asymetrickou, takže uzly A a B nemohou být superiorní navzájem. Na rozdíl od Chomského 'relace superiority' Reinhartové 'c-ovládání' povoluje sourozenecké uzly. Viz Reinhartová (1981:612).
Kritika a alternativy V průběhu let byly význam a validita c-ovládání pro teorii syntaxe široce diskutovány.Viz např. Brueningův článek v časopise Language (2014), který obsahuje diskuzi o validitě c-ovládání. Lingvisté jako Benjamin Bruening poskytli empirická data dokázující, že při předpovídání, zda jsou zájmena používána správně, c-ovládání selhává.Příklady selhání c-ovládání při předpovídání patřičného použití zájmen je diskutováno v Brueningově článku v Language (2014).
Brueningův názor na c-ovládání