Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (angl. zkratka ISKCON), známá též jako hnutí Haré Kršna, je náboženská organizace vycházející z kulturních a duchovních tradic bengálského višnuismu (neboli gaudíja vaišnavabád). Společnost byla založena 13. července 1966 v New Yorku. Jejím zakladatelem byl indický guru A.C. Bhaktivédanta Svámi Prabhupáda, který připlul do Spojených států amerických v roce 1965 za účelem šíření povědomí o tomto náboženském učení, které podle tradice sahá až k samotnému bohu Kršnovi. Prabhupáda tak dle svých slov následuje pouze pokyny svého duchovního mistra Bhaktisiddhánty Sarasvatího, který v roce 1920 založil náboženskou organizaci Gaudíja math, z které Prabhupáda vycházel.
Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny bývá obvykle akademiky označována jako jeden z projevů tzv. nových náboženských hnutí. Toto označení však mnozí členové nepřijímají a tvrdí, že toto hnutí bylo sice založeno v druhé polovině 20. století, ale že jeho kořeny sahají hluboko do minulosti lidstva, a to přinejmenším do tzv. védského období, které ovšem členové hnutí situují do mnohem starších dob, než jak je toto období tradičně definováno historiky.
Také je možné se setkat s označením neo-hinduismus. To je nicméně také problematické, neboť samotná kategorie hinduismu je vlivem postkoloniální kritiky a postmoderny vnímána jako zcela nevhodný, a dokonce i škodlivý nástroj k popisu náboženského života Indie.Martin Fárek, „Hinduismus – reálné náboženství, nebo konstrukt koloniální vědy?“, Religio: Revue pro religionistiku 14/2, 2006, 227-242. Této kritice se nevyhnula ani kategorie náboženství, jejíž problém tkví hlavně v tom, že je postavena na křesťanských hodnotách Západní Evropy. A navíc tu zůstává problém, nakolik je možné hnutí Haré Kršna opravdu označit za hinduistické hnutí, které se ve všech ohledech přidružuje klasického hindiusmu.
ISKCON sice není jediným případem višnuismu na Západě, je však jeho dominantní formou. Vedle tohoto hnutí existuje řada ostatních společností: Mise Pána Čaitanji , Bhakti márga (Svámi Višvánanda) apod. Tedy ne všichni příznivci a následovníci čaitanjovského bhaktického hnutí musí být nutně členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny. Existuje řada praktikujících věřících, kteří z hnutí odešli s touhou zajistit jeho nápravu (viz tzv. ISKCON revival movement), nebo dokonce na toto hnutí a prabhupádovskou tradici vůbec nenavazují.
Založení hnutí Zásadní myšlenky a učení hnutí sahají minimálně do 16. století do oblasti východní Indie, kde se narodil a svůj život strávil světec Čaitanja Mahárabhu. Tento zbožný asketický mnich a reformátor, který je příslušníky hnutí považován za jedno z Kršnových vtělení (avatár), je známý především svoji oddanou láskou k bohu, neboli bhakti. Čaitanja Maháprabhu se stal zakladatelem tzv. sankírtanového hnutí, které spočívá především ve společném zpívání svatých jmen v ulicích a v kázání učení bhakti-jógy. Hnutí Haré Kršna je z velké části postaveno na předpovědi, že jednoho dne dojde k tomu, že zpívání svatého jména boha Kršny bude rozšířeno v každé vesnici a městě.Šrímad-Bhágavatam 4.22.42.Chaitanya-bhagavata, Antya 4.126 Prabhupáda často zdůrazňoval, že jeho kazatelská mise na Západ je pouze snahou naplnit přání jeho duchovního mistra, který toužil potom ať jeho žáci kážou v anglicky mluvících zemích.
Prabhupádovy snahy o šíření čaitanjovského hnutí a v posledku i snahy o založení mezinárodní organizace sahají ještě do doby před odjezdem do USA. Jedná se především o vydávání časopisu Back to Godhead a založení tzv. Ligy oddaných.
Ve svých stanovách hnutí Haré Kršna zmiňuje několik podstatných bodů, které hodlá ve svém programu naplnit. Jedná se především o:
systematickou propagaci duchovního poznání za účelem vzdělat všechny lidi v technikách oddané lásky k Bohu. propagaci Kršnovy nauky tak, jak je zjevena v Bhagavadgítě a Šrímad Bhágavatamu umožnit členům sbližovat se navzájem a v posledku se tak sbližovat i se samotným Kršnou. edukovat a podporovat sankírtanové konkregační zpívání svatého jména Boha. seskupovat členy za účelem osvojení si jednoduššího a přirozenějšího způsobu života. systematická publikace knih, periodik a ostatního textového materiálu, což má sloužit naplnění výše zmíněných cílů.
Správa, organizace a její členové Hlavním správním orgánem tohoto hnutí je řídící komise tzv. Governing Body Commision (GBC), která byla ustanovena 28. července 1970 a jejíž základní zodpovědností je šířit dále Prabhupádovo poslání a vykonávat instrukce jím ustanovené. Sekundárně se tento orgán stará o výkon moci a udržování vnitřní jednoty organizace. GBC má dohlížet nad vedením a nad duchovními standardy jednotlivých kazatelských center a chrámových středisek hnutí. Z počátku bylo členů jedenáct, nicméně organizační struktura se časem vyvinula. V rámci GBC funguje i řada dalších pozic a dílčích orgánů. Jedním z nich jsou místní správní tělesa, neboli tzv. Regional Governing Bodies (RGBs), která mají na starost konkrétní geografickou oblast světa; na regionální úrovni zodpovídají za implementaci nařízení vzniknutých z iniciativy GBC, za řešení lokálních konfliktů, za vytváření návrhů pro další vývoj aj. náhled|A.Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. V praxi se má věc tak, že každý chrám či kazatelské centrum spravuje představený chrámu (tzv. temple president), který je zodpovědný za chod celé lokální komunity: jak co se týče edukačních programů, chrámového uctívání božstev, vývoje kongregace, tak co se týče finančních záležitostí nebo obecně dohlížení na dodržování duchovního standardu. Jeho spravování je zároveň pod dohledem oblastního tajemníka ( tzv. zonal secretary), který je členem GBC. Nad ředitelem chrámu stojí oblastní rada, která je zase pod dohledem některého z členů GBC, přičemž tento pověřenec rozhoduje o strategických otázkách hnutí v daném regionu; jmenuje či odvolává chrámové vedoucí. V současné době GBC skýtá třicet čtyři členů, kteří se každoročně schází v Majápuru v západním Bengálsku.
GBC bylo tedy ze začátku primárně založeno z toho důvodu, aby se usnadnila organizační správa tohoto hnutí a aby usnadnila Prabhupádovi práci především v rámci organizace hnutí za jeho života a zvláště po jeho smrti. Nicméně dalším důvodem založení tohoto orgánu je také misionářská a propagační činnost v podobě distribuce knih a literatury, otevírání nových kazatelských center a vzdělávání nových oddaných, což vše probíhá za doprovodu a pomoci GBC. O vydávání knih se stará nakladatelství The Bhaktivedanta Book Trust (BBT), které bylo založeno Prabhupádou v březnu roku 1972. V rámci hnutí existuje řada speciálních ministerstev, která se soustředí na problémy v oblasti zdraví a blahobytu, vzdělávání v uctívání božstev či v oblasti ochrany krav.
Představy, zvyky a kultura Následující pasáž obsahuje seznam a krátký popis základních konceptů a praxe oddaných Kršny: Nejvyšší osobnost božství (Kršna): v překladu slovo Kršna znamená "černý", "tmavý" nebo také "vše přitažlivý". Podle védské tradice je Kršna Nejvyšším bohem, z kterého vše pochází a ke kterému se vše vztahuje. Kršna má mnoho jmen a označení; jedním z nich je právě Bhagaván, což v překladu znamená Nejvyšší Osobnost Božství. Kršna je popisován jako konečné útočiště, nejčistší, Absolutní Pravda; věčná, transcendentální, původní, nezrozená a největší osoba.Bhagavadgíta taková, jaká je, 10.12-13 Kršna říká, že se zjevuje, kdykoliv nastává úpadek dharmy živých bytostí, to znamená, jakmile živé bytosti přestávají sloužit Nejvyššímu. Je-li živá bytost zaměstnána přílišnou službou vlastním smyslům a nastává-li přílišné požitkářství a uspokojování smyslů, Kršna se zjeví na planetě Zemi, aby znovu ustanovil dodržování usměrňujících zásad náboženského života.Rája vidyá: královské poznání, kapitola 6. Nejvyšší osobnost božství je neomezeným vlastníkem šesti druhů vlastností: a) bohatství b) moc c) sláva d) krása e) moudrost f) odříkání.Bhagavadgítá taková, jaká je, 7.13 Dle tradice se Kršna zjevil naposledy před pěti tisíci lety. Cílem hnutí Haré Kršna je kultivovat oddanou lásku k bohu (bhakti), která jediná vede ke konečnému vymanění se z koloběhu rození a smrti (tzv. samsára). Oddaný tak může s Kršnou v rámci bhakti vybudovat jeden z těchto pěti vztahů: 1. může být oddaným s pasivním postojem; 2. může být oddaným s aktivním postojem; 3. může být oddaným jako přítel; 4. může být oddaným jako jeden z rodičů, a 5. může být oddaným s milostným vztahem k Pánu.Bhagavadgítá taková, jaká je, úvod. koncept živé bytosti; duše (tzv. džíva) a její převtělování (reinkarnace): Čaitanja Maháprabhu rozdělil živé bytosti na dvě základní skupiny: pohybující se a nehybné. Stromy, tráva, rostliny, kameny atd. se nepohybují, protože nemají dostatečně vyvinuté vědomí. Mají vědomí, ale zakryté. Existuje přes osm miliónů druhů živých bytostí— ptáci, plazi, savci, hmyz, lidé, polobozi, atd. — a z nich tvoří lidské bytosti jen nepatrný zlomek.Rája-vidyá: královské poznání, 1. kapitola. Živá duše je ve své podstatě částí Boha, je tedy kvalitativně totožná, ale kvantitou se liší. Zapomnětlivé živé bytosti, podmíněné duše, si nevzpomínají na svůj vztah s Nejvyšším Pánem a jsou zahloubané v myšlenkách na hmotné činnosti. Individuální duše jsou náchylné k zapomínání, nicméně mají také všechny vlastnosti Svrchovaného Pána, ale pouze v nepatrném množství. Také se hovoří, že duše se nikdy nerodí, ani neumírá; je nezrozená a věčná. Na rozdíl od těla, tak duše nepodléhá žádným změnám.Bhagavadgítá taková, jaká je, 2.20. "Tak jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a neužitečná."Bhagavadgítá taková, jaká je, 2.22. Tímto způsobem si lze představit princip převtělování. „Tak jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla." Bhagavadgítá taková, jaká je, 15.15. Příčinou převtělování duše jsou hmotná pouta k tomuto světu; naše hmotné tužby a inklinace. Podle toho, co děláme v tomto životě (na základě naší karmy), se dostaneme buď výše, nebo poklesneme. Podle Písem se každá bytost dostane do takového stavu bytí, který odpovídá jejímu vědomí v okamžiku smrti.Bhagavadgítá taková, jaká je, 8.6. Tedy ten, kdo při umírání myslí na podobu Kršny, půjde ke Kršnovi do duchovní království zvané Kršnalóka.Bhagavadgítá taková, jaká je, 8.5.
bhakti-jóga neboli oddaná služba Bohu: Jóga se tradičně překládá jako "spojení". Když se hovoří o józe v tomto kontextu, má se na mysli spojení našeho vědomí s Nejvyšší Absolutní Pravdou. Tento proces se nazývá různě, podle používané metody spojení. Pokud proces spojení spočívá převážně v činnostech bez vidiny jejich plodů, nazývá se karma-jóga. Je-li převážně empirický, nazývá se džňána-jóga, a pokud je založený na vztahu oddanosti Nejvyššímu Pánu, nazývá se bhakti-jóga. Bhakti-jóga neboli proces rozvíjení vědomí Kṛšṇy je vrcholnou dokonalostí všech druhů jógy.Bhagavadgítá taková, jaká je, 6.47. A všechny tyto druhy jógy vrcholí právě bhakti-jógou. Podle Bhagavadgíty lze Nejvyššího Pána Kršnu poznat pouze oddanou službou. Proto je třeba být plně oddán. Aby někdo Kršny dosáhl, měl by na Něho zcela upřít svou mysl a pracovat jen pro Něj. Nezáleží na tom, jakou práci dělá, ale má ji dělat výhradně pro Kršnu. Životním posláním oddaného je potěšit Kršnu. Základní způsob, jak potěšit Kršnu, je velmi jednoduchý. Stačí zpívat Haré Kršna mahámantru.Bhagavadgítá taková, jaká je, 12.6-7.
náhled|Haré Kršna mahámántra v prastarém jazyce sanskrtu zapsané pomocí písma dévanágarí.