Oldřich Ferdinand Kinský, 10. kníže z Vchynic a Tetova ( Ulrich Ferdinand, 10. Fürst Kinsky von Wchinitz und Tettau; 15. srpna 1893 Choceň – 19. prosince 1938 Vídeň) byl český šlechtic a titulární kníže Kinský z Vchynic a Tetova. V roce 1938 se na rozdíl od svých příbuzných z chlumecké a kostelecké větve angažoval v neprospěch Československé republiky a svým působením měl velký podíl na připojení Sudet k nacistickému Německu a následně přijal německé občanství. Byl zaníceným automobilistou, zajímal se rovněž o letectví a fotografii.
Život náhled|vlevo|Oldřich Ferdinand Kinský v roce 1923 náhled|vlevo|Oldřich Ferdinand Kinský (Wiener Salonblatt, 1934) Oldřich Ferdinand se narodil jako nejstarší dítě hraběte Ferdinanda Vincence Kinského (1866–1916)Otec Ferdinand Vincenc Kinský (8. září 1866 Dornau, Rakousko – 3. února 1916 Vídeň) byl šestým dítětem Ferdinanda Bonaventury, 7. knížete Kinského a jeho manželky, hraběnky Vilemíny z Colloredo-Mansfeldu a kněžny Aglaë, rozené princezny z Auerspergu (1868–1919).Matka Aglaë (Aglaja) z Auerspergu (28. března 1868 Teplice – 10. května 1919 Moravský Krumlov) byla čtvrtým potomka knížete Adolfa z Auerspergu a hraběnky Johany Festeticsové z Tolny.
Oldřich Ferdinand měl domácí učitele, střídavě se vzdělával na zámcích v Chocni a Moravském Krumlově a v rodovém paláci ve vídeňském Freyungu. Absolvoval čtyři semestry studia práv na Vídeňské univerzitě. Ještě před válkou v roce 1913 nastoupil k hulánskému pluku č. 11. Za první světové války sloužil v Srbsku a v Itálii v hodnosti nadporučíka. Od března 1916 působil jako letecký důstojník u Fliegerkompagnií 16 a 46 (FliK 16, 46) na italské frontě. Od prosince 1917 se začal učit létat a až do 1. května 1918 procházel pilotním výcvikem a výcvikem leteckých mechaniků ve Vídeňském Novém Městě u Fliegerersatzkompagnie 8 (FleK 8) a později u Fliegeroffizierschule (Letecká škola důstojníků). Do československé armády se přihlásil v roce 1919 a získal hodnost nadporučíka v záloze.
V roce 1920 získal československé státní občanství, na jaře 1921 obdržel domovské právo v Heřmanově Městci. Za první republiky byl přiřazen k jezdeckému pluku č. 7. V roce 1926 byl však postaven mimo službu a propuštěn do zálohy. Protože neuměl česky (služební jazyk), byl v roce 1928 zbaven důstojnické hodnosti.
Po tragické smrti (1929) svého syna Ulrycha v necelých 11 letech (během otužování nastydl a později dostal zápal plic) odjel na roční cestu kolem světa. Úmrtí syna dával za vinu manželce. Rozpory s ní vyvrcholily rozvodem v roce 1930.
Po smrti svého strýce Rudolfa Ferdinanda v roce 1930, který zemřel bez mužského dědice, se Oldřich Ferdinand stal titulárním 10. knížetem Kinským z Vchynic a Tetova. Po jeho smrti titul zdědil jeho jediný syn František Oldřich.
Na konci 30. let 20. století zastával separatistické tendence německé menšiny v Československu. V květnu 1938 získal domovské právo v České Kamenici v Sudetech. Byl členem Sudetoněmecké strany. V létě 1938 z pověření Sudetoněmecké strany odcestoval do Londýna, aby zde využil svých kontaktů k šíření proněmeckých názorů. O této jeho činnosti v červenci 1938 československé ministerstvo zahraničních věcí informoval vyslanec v Londýně Jan Masaryk. Konrád Henlein ho pověřil vedením tzv. společenského štábu během Runcimanovy mise. Přátelil se se špičkami NSDAP, mj. s Hermannem Göringem. Byl také v nacistické organizaci SA. V uniformě SA osobně přivítal Adolfa Hitlera při jeho návštěvě České Kamenice na začátku října 1938.
Zemřel 19. prosince 1938 ve Vídni. Měl toho dne několik rozhovorů o budoucnosti dostihového sportu s předsedou a vedoucím kanceláře vídeňského dostihového spolku, potom s vrchním vedoucím sportovních svazů mj. příslušníkem SS a NSDAP. Půl hodiny po poledni přijal v kancelářích spolku v hotelu Bristol nejvyššího vedoucího pro chov plnokrevníků a dostihový sport v západním Německu s p. von Bock und Polach. Nabídl mu cigaretu, sám si zapálil, jednou potáhl a upadl do bezvědomí. Okolnosti úmrtí byly poněkud podivné, oficiálně zemřel na srdeční infarkt.
Automobilový závodník náhled|vlevo|Kněžna Matylda Kinská, rozená baronka von dem Bussche-Haddemhausen (1900–1974), druhá manželka Oldřicha Ferdinanda (Wiener Salonblatt, 1934) Zasloužil se o rozvoj sportu. Byl členem Mezinárodního olympijského výboru, viceprezidentem vídeňského Aero klubu, prezidentem rakouské jezdecké společnosti, předsedou Středoevropské Polo asociace, působil v rakouském olympijském výboru. Ve 20. letech vlastnil několik dostihových koní. Polo aktivně hrál a pořádal v něm turnaje.
V roce 1922 byl přijat za činného člena Autoklubu Republiky československé, na podzim 1923 obdržel závodní licenci a přestoupil do německého Moravsko-slezského automobilního klubu v Brně (Mährisch-Schlesischer Automobil-Club, MSAC). Od roku 1923 se aktivně zúčastnil 24 automobilových závodů v Československu i v zahraničí (Rakousko, Maďarsko, Francie), z nichž šestkrát byl celkovým vítězem (jiný zdroj uvádí 9 vítězství) a pětkrát vítězem ve své kategorii. Na některých závodech byl jeho konkurentem mladší bratr Rudolf (majitel moravskokrumlovského panství, 1898–1965) nebo elitní čeští závodníci jako Eliška Junková, Čeněk Junek, Josef Veřmiřovský, Jindřich Knapp, Miloš Bondy atd. I na mezinárodním poli zaznamenal ceněná vítězství.
V závodě do vrchu v Karlových Varech na šestiválcovém Steyru II (12/40 HP) 3,325 l obsadil 22. července 1923 2. místo za Čeňkem Junkem. Na tomto závodu (též označovaném jako Karlsbader-Bergrenner) startoval ve 2 kategoriích, v cestovních automobilech do 3,4 l zdvihového objemu vyhrál v čase 2:26,8 min a v závodních automobilech do 4,5 l objemu válců rovněž vyhrál, a to v čase 2:39,9 min. Obdržel za svá vítězství skleněný pohár pořádajícího klubu E.A.C. (Egerländer Automobil-Club) a soupravu mramorového psacího náčiní od fy. Adler z Chebu. S automobilem značky Steyr dále vyhrál 5. srpna 1923 závody do vrchu Hollenburg‑Bergrennen u Klagenfurtu. V kategorii turistických sériových automobilů o objemu do 3,7 l a hmotnosti 1200 kg ovládl také závod do vrchu Schottwien-Semmering, který se konal 16. září 1923.
Ceněné vítězství zaznamenal na mezinárodním závodu do vrchu Zbraslav–Jíloviště v dubnu 1924, kde na šestiválcovém Steyru vyhrál kategorii cestovních automobilů vč. třídy do zdvihového objemu 3,4 l, současně vytvořil rekord této třídy a kompletně hodnocené kategorii turistických vozů obsadil 2. místo za Rudolfem Caracciolou na Mercedesu. V hodnocení cestovních vozů podle formule výkonnosti obsadil 4. místo za Caracciolou, Junkem a Desenským. O 14 dnů později 4. května 1924 zvítězil ve stejné třídě a voze na 1. ročníku závodu do vrchu Brno–Soběšice, který uspořádal jeho autoklub MSAC. Jelo se na trati dlouhé 3,5 kilometru, převýšení dosahovalo 4,6 % s rozdílem výšky mezi startem a cílem 159,8 metru. Kinský svým výkonem v kategorii cestovních vozů a v celkovém pořadí vč. závodních vozů obsadil celkově 3. místo za vítězným Rakušanem Josefem Wetzkou na Austro-Daimleru ADM II a Edgarem Morawitzem na Vauxhallu. V Rakouském Hollenburgu (Klagenfurt, 4. ročník, 4,3 km) 3. srpna podruhé za sebou zvítězil v absolutním pořadí se sportovním vozem Steyr-Sport v čase 3:25,6 min. Se spotovním vozem Steyr-Sport jel o půl minuty rychleji, než v loňském roce. Výkonů Ulricha Kinského si nevážil pouze moravský a rakouský autoklub, ale i samotná automobilka Steyr. Na podzim 1924 dokonce jeho šestiválec vystavila ve firemní prodejně ve Vídni a na základě jeho výkonů mu umožnila zakoupit skutečný, závodní automobil Steyr. Kinský se s ním stal absolutním vítězem II. ročníku závodu Lochotín–Třemošná, který se konal 7. září 1924. Na závodním Steyru zvítězil v kategorii závodních vozů nad 2 l zdvihového objemu i v absolutním pořadí v čase 3:02,4 min, když za sebou nechal Čeňka Junka na Bugatti T35 (3:11,9 min) a Jindřicha Knappa na Walteru 0 (3:16,3 min.). Junek a Knapp jeli v kategorii závodních vozů do 2 l.
V rámci rakouské alpské jízdy v roce 1925 Kinský ovládl jízdu do vrchu Katschberg s nejrychlejším časem. Řídil šestiválec Steyr Typ VII (12/50 HP). Účastnil se také Velké ceny turistických automobilů na autodromu v Linas ‑Montlhéry asi třicet kilometrů jižně od Paříže. Zde zajel 15. srpna 1925 nejrychlejší kolo dne s průměrnou rychlostí 96,56 km/h, ale závod pro poruchu nedokončil. O měsíc později, 20. září 1925, vyhrál v absolutním pořadí na 4,9litrovém Steyru VI Sport startujícím v kategorii závodních vozů nad 4,5 l (nejrychlejší čas dne a nový traťový rekord 5:46,2 min, když zlepšil Rützlerův rekord z roku 1923) v závodu do vrchu Ecce‑Homo, pořádaném Moravsko‑slezským autoklubem (MSAC). Koncem měsíce (27. září 1925) ovládl jubilejní, 5. ročník závodu do vrchu Svábhegy (německy Schwabenberg) v Maďarsku a zajel nejen nejrychlejší čas ve své kategorii, ale stanovil i nový traťový rekord (3:54,8 min).
V dubnu 1926 se Kinský stal také členem nově založeného německého spolku závodních jezdců Motorrennverein e. V. Sezónu ročníku 1926 zahájil jako obvykle na závodu do vrchu Zbraslav–Jíloviště (9. května 1926). Startoval v kategorii závodních vozů na Steyru v třídě do 5000 ccm. Zajel trať za 3:16,8 min a mimo vítězství ve své třídě obsadil o 0,5 s. 2. místo v závodních automobilech za Čeňkem Junkem, který jel na Bugatti T35. V závodech do vrchu Klausen (7.–8. srpna) ve Švýcarsku (21,5 km) se závodním Steyrem (do 5 l objemu válců) zvítězil ve třídě a v absolutním pořadí skončil na 2. místě za Kesslerem na závodním Alfa Romeo P2. Na závodu Ecce Homo 19. září 1926 v automobilech do 3,0 l obsadil 3. místo za Čeňkem Junkem a Fritzem von Zsolnayem. O týden později (26.září) podruhé zvítězil v absolutním pořadí do vrchu Svábhegy u Budapešti a opět v rekordním čase (3:43,36 min).
Posledního vítězství dosáhl 2. října 1927 na oblíbeném kopci Svábhegy u Budapešti (7. ročník), čímž završil vítězný hattrick (1925–1927) a putovní trofej pro vítěze tohoto závodu získal natrvalo do svého držení. Od konce roku 1927 se již automobilových závodů a soutěží neúčastnil, cele se věnoval pólu a letectví. Na automobilismus ale úplně nezanevřel, v letech 1928–1935 zastával funkci jednoho z viceprezidentů rakouského autoklubu.
Vítězné závody Hollenburg (Klagenfurt), Rakousko, 4. srpna 1923, 3. ročník, 4,3 km, 4:04,0 min, cestovní Steyr II Hollenburg (Klagenfurt), Rakousko, 3. srpna 1924, 4. ročník, 4,3 km, 3:25,6 min, závodní Steyr Sport VI Lochotín–Třemošná, Československo, 7. září 1924, 2. ročník, 6,1 km, 3:02,4 min, závodní Steyr Sport VI, traťový rekord Zirlerberg, Rakousko, 12. října 1924, 2. ročník, 5,28 km, 4:05,7 min, závodní Steyr Sport VI Katschberg (součást soutěže Rakouská Alpská jízda), Rakousko, 21. června 1925, 5,2 km, 5:22,9 min, Steyr Sport VI Ecce Homo, Československo, 20. září 1925, 5. ročník, 7,75 km, 5:46,2 min, závodní Steyr Sport VI, traťový rekord Svábhegy (Budapest), Maďarsko, 27. září 1925, 6. ročník, 4,75 km, 3:54,8 min, závodní Steyr Sport VI, traťový rekord Svábhegy (Budapest), Maďarsko, 26. září 1926, 7. ročník, 4,75 km, 3:43,6 min, závodní Steyr Sport VI, traťový rekord Svábhegy (Budapest), Maďarsko, 2. října 1927, 8. ročník, 4,75 km, 3:55,6 min, závodní Steyr Sport VI
Galerie
Letectví a pólo náhled|Junkers K16 v Krakově (1928, L-BACA), před letounem majitel O.F. Kinský s mechanikem