Artemis III (dříve označována jako „Exploration Mission-3”, „EM-3”) je plánovaný třetí let programu Artemis a současně třetí rakety Space Launch System (SLS) a druhý let kosmické lodi Orion s posádkou. Start se podle současných plánů uskuteční nejdříve v červnu 2027. Původní záměr provést již při této misi přistání na Měsíci agentura NASA počátkem roku 2026 změnila s tím, že při třetím letu otestuje spolupráci kosmické lodi Orion s jedním nebo oběma připravovanými přistávacími kosmickými loděmi, Starship HLS a Blue Moon Mark 2. Návrat astronautů na měsíční povrch se pak uskuteční až při navazující misi Artemis IV, prozatím naplánované na rok 2028, bezmála 60 let od programu Apollo.

Cíle a plán mise Cílem mise je otestovat na nízké oběžné dráze Země (LEO) spolupráci kosmické lodi Orion (možnosti setkání a dokování) s jedním nebo oběma komerčními měsíčními přistávacími moduly od společností SpaceX a Blue Origin.

Původní plány a jejich změna Původním cílem 3. letu programu Artemis mělo být přistání na Měsíci, první po více než 50 letech od mise Apolla 17. Po vyhodnocení situace v přípravě letového hardwaru, provedeném po nástupu nového administrátora agentury Jareda Isaacmana v listopadu 2025, však nové vedení NASA v únoru 2026 oznámilo změny v programu, včetně zařazení nové podoby mise Artemis III k otestování spolupráce kosmické lodi Orion s přistávacími moduly od ostatních partnerů projektu. Již provedené práce na přípravách přistání plánovaného pro třetí misi se tak nově staly základem pro přípravu mise Artemis IV.

NASA pak 13. května zveřejnila 2026 podrobnější, ale stále ne úplnou informaci o pokroku v přípravách programu mise. Uvedla, že její inženýři od oznámení změny programu letů Artemis v únoru 2026 vyhodnocují možnosti profilu mise a provozní aspekty pro Artemis III, aby zajistili, že zkušební let pomůže agentuře a jejím partnerům snížit riziko před dalším přistáním Američanů na Měsíci během mise Artemis IV. Význam a složitost třetí mise plyne především z toho, že „NASA bude poprvé koordinovat startovací kampaň zahrnující několik kosmických lodí, které integrují nové možnosti do provozu Artemis." Tento postup propojení letových operací už od okamžiku návrhu agentuře pomůže zjistit, jak Orion, posádka a pozemní týmy spolupracují s hardwarem a týmy od obou dodavatelů, To všechno dříve, než vyšle astronauty na povrch Měsíce a než tam začne stavět měsíční základnu.

Asi nejviditelnější změnou na hardwaru nosné rakety bude vypuštění kryogenního pohonného stupně (coby druhého, horního stupně nosiče SLS) a jeho nahrazení „distančním prvkem“, který bude reprezentovat hmotnost a celkové rozměry horního stupně, ale nebude mít jeho pohonné schopnosti, které při setrvání kosmické lodi Orion na nízké oběžné dráze Země (LEO) nejsou nutné. Volba LEO přitom zvyšuje šance celkový úspěch mise tím, že umožňuje více příležitostí ke startu pro každý prvek, který by měl do mise zapojit – vedle Orionu také přistávací systémy Starship HLS od SpaceX a Blue Moon Mark 2 od Blue Origin. Posádka stráví na palubě Orionu o někollik dní více než během devítidenní mise Artemis II, což umožní delší hodnocení systémů podpory života. Agentura také plánuje během návratu Orionu na Zemi otestovat vylepšený tepelný štít, který umožní flexibilnější a robustnější profily návratu pro budoucí mise.

První zveřejněný program letu NASA 9. června 2026 – současně s oznámením složení posádky – představila také plánovaný program letu. Bude velmi náročný na koordinaci, protože se do něj zapojí tři nosiče, v době letu nejsilnější na světě a od tří různých provozovatelů. Začíná startem přistávacího modulu Blue Moon Pathfinder od společnosti Blue Origin na jejím nosiči New Glenn. Modul na oběžné dráze, kde je schopen zůstat i několik týdnů, počká start rakety SLS s kosmickou lodí Orion, v níž budou 4 astronauti. Orion a Blue Moon by se pak měly spojit a letět společně zhruba dva dny kvůli nezbytným testům, včetně vstupu astronautů do přistávacího modulu. Orion se pak od Blue Moon Pathfinderu odpojí a bude čekat na přílet druhého přistávacího modulu, tentokrát v podobě kosmické lodi Starship Pathfinder, která odstartuje na nosiči Super Heavy. Také v tomto případě se Starship s Orionem spojí a zhruba den stráví kontrolami a testováním. Poté se Orion a jeho posádka od Starship odpojí a obvyklým způsobem – na padácích do vod Tichého oceánu při kalifornském pobřeží – se vrátí na Zemi. Astronauti stráví ve vesmíru zhruba dva týdny, přesné časy letů budou teprve stanoveny. Oba dodavatelé potvrdili připravenost takový let provést.

Pochybnosti o připravenosti Ve světle skutečnosti, že raketa New Glenn utrpěla koncem května 2026 při přípravě na 4. start závažnou havárii s významným poškození startovní rampy LC-36 a Blue Origin nemá k dispozici jinou rampu, zatím existují pochybnosti, jestli bude společnost schopna svůj modul na oběžnou dráhu v polovině roku 2027 dopravit. Majitel společnosti Jeff Bezos říká, že se k firma k letům vrátí do konce roku 2026, ale mnozí odborníci podle médií tvrdí, že skutečná doba oprav dosáhne 12 až 18 měsíců. NASA se proto pokouší najít náhradní možnost, jak Blue Moon do vesmíru dostat, ale vzhledem k jeho velikosti – zejména sedmimetrovému průměru jeho aerodynamického krytu – nejspíš neexistuje žádná schůdná možnost.

Další nejistotou jsou moduly samotné. Otázka jejich zpoždění se veřejně diskutuje již delší dobu a přechodný správce NASA Sean Duffy v říjnu 2025 dokonce prohlásil, že znovu otevře smlouvu NASA se SpaceX o dodávce přistávacího modulu pro misi Artemis III a umožní se o dodávku znovu ucházet i společnosti Blue Origin. Prozatím to skončilo odkladem přistání na misi Artemis IV a využitím třetí mise k testování spolupráce zapojených kosmických lodí, ale i tento výsledek ukazuje odlišný stupeň připravenosti obou modulů. Blue Origin vyšle k testování svůj modul Blue Moon včetně hermetizované kabiny se systémem podpory života, takže posádka Artemis III bude mít možnost na oběžné dráze modul navštívit a provést podrobnější testování. To se později na Starship nezopakuje, protože podle odborníků přiletí v podstatě ve standardní verzi doplněné pouze o dokovací zařízení pro otestování přibližování a spojení obou lodí. Současně platí, že Blue Origin již pro svůj modul vyvinula a v květnu 2026 zprovoznila trenažer, na kterém mohou astronauti trénovat.

Na dotaz, co se stane, když dodavatelé některý z modulů nestihnou být v očekávaném čase připraven, odpověděl ředitel NASA Isaacman médiím, že misi Artemis III nevypustí, dokud nebudou připraveni provést smysluplnou misi.

Podobně existují pochybnosti také ohledně možnosti vyzkoušet během letu nové skafandry AxEMU (Axiom Extravehicular Mobility Unit) pro pohyb astronautů po měsíčním povrchu. Zakázku na ně získala společnost Axiom Space, která sice v říjnu 2024 představila jich design a NASA je o rok později začala využívat k tréninku v simulovaném měsíčním prostředí v bazénu i na suchu, ale zakázka stále nebyla dokončena. NASA v polovině února oznámila, že po dokončení technické revize ze strany dodavatele proběhne později v roce 2026 revize designu vedená agenturou, která potvrdí, že hardware a systémy designu jsou na správné cestě k finálnímu testování a dodání. Proto je možné, že bude k testování při letu Artemis III k dispozici pouze prototyp, který ještě nebude připraven pro použití ve vesmírném vakuu.

Média s vědomím všech překážek skepticky pracují s variantou provedení letu koncem roku 2027. Naproti tomu ředitel NASA Jared Isaacman se v polovině srpna 2026 nechal slyšet, že agentura dále počítá s termínem startu nejdříve v červnu 2027.

Raketa SLS a kosmická loď Orion náhled|Kosmická loď Orion. náhled|Nosná raketa SLS. Pro misi NASA připravuje raketu SLS ve verzi Block 1 složenou ze:

centrálního stupně o průměru 8,4 m a délce 64,6 m, se čtyřmi motory RS-25D, které dříve létaly na raketoplánech Space Shuttle; konkrétně jde o motory s výrobními čísly engines E2048, E2052, E2054 a E2057 a dvou pětisegmentových urychlovacích bloků na pevné palivo (Space Shuttle Solid Rocket Booster, SRB), každý o délce 54 m a průměru 3,7 m.

Protože kosmická loď nepoletí k Měsíci, nebude její součástí při obou předchozích letech použitý kryogenní druhý stupeň (ICPS) s jedním motorem RL-10B-2. Místo něj mezi prvním stupněm a kosmickou lodí technici usadí distanční prvek o shodných rozměrech a hmotnosti.

Velitelská sekce kosmické lodi Orion pro misi Artemis III ponese výrobní číslo CM-004. Kuželovitý obytný modul bude 3,30 m vysoký s průměrem 5,03 m, objem vnitřního hermetizovaného prostoru dosáhne 19,5 m3.

Servisní modul měl výrobní číslo ESM-3. Je 4 m vysoký při průměru 4,10 m a jsou na něj připojeny čtyři solární panely, každý o rozměrech 7,3 × 2 m, jejichž rozpětí po rozložení dosahuje 19 m. Panely poskytnou lodi 11 kW elektrického výkonu.

Loď bude vybavena laserovým komunikačním systémem, které oproti předchozím konvenčním radiovým spojením dovolovalo používat více typů datových přenosů s vyšší rychlostí. Pro třetí let byl systém doplněn také o 2 laserové terminály satelitní sítě Starlink.

Startovní hmotnost celé lodi včetně paliva dosáhne 32 650 kg, z toho obytný modul 9 350 kg, servisní modul 14 000 kg a startovní záchranný systém 7 600 kg. Výška sestavy rakety SLS a lodi Orion bude 98,3 m a hmotnost dosáhla asi 2 600 t včetně paliva a necelých 1 600 t bez něj.

Přípravy mise

Výroba hlavních komponent NASA na prezentaci 9. června 2026 informovala i o průběhu příprav klíčových letových komponent. Její technici měli na léto 2026 v plánu propojit modul pro posádku a servisní modul Orionu a doplní také nezbytný dokovací systém kosmické lodi. Současně pokračovalo testování tepelného štítu, jehož jednotlivé bloky prošly ultrazvukovými kontrolami a instalací na konstrukci štítu. Spojení obou hlavních částí pak technici provedli 30. července 2026.

Pokud jde o raketu SLS, v červnu 2026 pokračují montáže motorové sekce k bloku nádrží prvního stupně, který byl na kosmodrom dopraven v květnu 2026. V létě na tyto práce naváže instalace čtyř motorů RS-25. Do Kennedyho vesmírného střediska již dorazily také všechny segmenty bočních raketových nosičů na tuhé palivo a rozběhly se přípravy na začátek jejich stohování. Agentura pracuje také na návrhu a výrobě mezistupně, který nahradí pro 3. let nahradí horní stupeň SLS.

NASA navíc podporuje oba dodavatele modulů Blue Moon a Starship v celém procesu návrhu, vývoje, testování a hodnocení, včetně sdílení odborných znalostí a schopností agentury získaných z předchozích misí.

Posádka Hlavní posádka:V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.

Randolph Bresnik (3), NASA – velitel Luca Parmitano (3), ESA – pilot Andre Douglas (1), NASA – letový specialista Francisco Rubio (2), NASA – letový specialista

Záložní člen posádky:

Robert Hines

NASA oznámila složení posádky 9. června 2026 společně se jménem jejího záložního člena. Agentura zatím výslovně neupřesnila, jestli bude Hines zálohou pro všechny členy hlavní posádky, nebo bude záložní posádka později doplněna o další členy,

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Článek mise na webu NASA

Kategorie:Umělá kosmická tělesa pro výzkum Měsíce Kategorie:Orion (kosmická loď) Kategorie:Pilotované kosmické lety Kategorie:Program Artemis Kategorie:Kosmonautika v roce 2027