Étienne François de Choiseul, vévoda de Choiseul, markýz de Stainville (Étienne-François de Choiseul-Beaupré-Stainville, duc de Choiseul et d'Amboise, marquis de Stainville, comte de Choiseul) (28. června 1719 Nancy – 8. května 1785 Paříž) byl francouzský státník, diplomat a generál 18. století. Řadu let patřil k významným osobnostem vlády Ludvíka XV., nejprve se uplatnil v armádě, později v diplomacii a nakonec zastával několik ministerských funkcí. Obecně bývá uváděn jako francouzský první ministr (1758–1770)Přehled představitelů státní správy Francie na webu worldstatesmen dostupné online, formálně ale tento titul nezískal. Byl postupně ministrem zahraničí (1758–1761), poté ministrem války (1761–1770) a námořnictva (1761–1766) a nakonec opět zahraničí (1766–1770). V roce 1758 získal titul vévody. Za sedmileté války byl jedním ze strůjců francouzského neúspěchu především v koloniích proti Velké Británii, později ale inicioval reformy v armádě a námořnictvu a vyvinul značné úsilí o navrácení prestiže Francii v evropské diplomacii. Jeho vzestup byl do značné míry umožněn přízní milenky Ludvíka XV. markýzy de Pompadour, naopak vlivem další královy favoritky hraběnky du Barry upadl v roce 1770 do nemilosti a jeho kariéra skončila.Ottův slovník naučný, 12. díl; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 287 (heslo Choiseul)

Životopis Pocházel ze starého šlechtického rodu připomínaného od 13. století. Narodil se jako starší syn Françoise Josepha de Choiseul, markýze de Stainville (1696–1769), který působil ve službách lotrinských vévodů. Na otcův popud vstoupil do francouzské armády a zúčastnil se již války o polské dědictví (1733–1735), ve dvaceti letech byl podporučíkem. Za války o rakouské dědictví se zúčastnil francouzské okupace Čech, později byl účastníkem bitvy u Dettingenu. Následně se zúčastnil bojů v Itálii, kde se v roce 1744 vyznamenal při obléhání pevnosti Cuneo a bitvy u Madonna dell'Olmo.TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; s. 244–247 ISBN 978-80-7557-176-2 Pod velením Mořice Saského poté bojoval ve Flandrech. V roce 1745 byl povýšen na plukovníka (1745), později dosáhl hodnosti maréchal de camp (generálmajor, 1751).Vojenská kariéra Étienna Françoise de Choiseul in: Dictionnaire historique et biographique des généraux français, 4. díl; Paříž, 1822; s. 245–249 dostupné online

Sedmiletá válka náhled|vlevo|Portrét ze sbírek Muzea ve Versailles V roce 1753 byl jmenován velvyslancem v ŘíměPersonální obsazení diplomatických postů Francie 1643–1789 na webu conseilduroi dostupné online a díky vlivu markýzy de Pompadour přešel v roce 1757 na post velvyslance ve Vídni.THOMA, Helga: Metresy francouzských králů; Praha, 1997; s. 157 ISBN 80-7202-092-7 Zde měl za úkol upevnit nově vzniklé francouzsko-rakouské spojenectví a byl autorem druhé versailleské smlouvy zavazující oba státy ke společnému postupu proti Prusku během sedmileté války.STELLNER, František: Smlouva versailleská (1757) in: Encyklopedie českých právních dějin, svazek XII.; Plzeň, Ostrava; s. 675–676 ISBN 978-80-7380-722-1 V roce 1758 byl povolán zpět do Francie a jmenován ministrem zahraničních věcíSTELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 72 ISBN 80-7277-010-1. V této funkci setrval do roku 1761 a poté byl ministrem války (1761–1770)Personální obsazení funkce ministra války na webu conseilduroi dostupné online, v letech 1761–1766 byl souběžně ministrem námořnictva.Personální obsazení funkce ministra námořnictva na webu conseilduroi dostupné online Mimo aktivní službu v armádě byl ještě povýšen do hodnosti generálporučíka (1760), později zastával čestnou hodnost generálporučíka švýcarské gardy. Od roku 1760 byl také guvernérem v provincii TourainePersonální obsazení úřadu guvernérů francouzských provincií na webu conseilduroi dostupné online, kde později zakoupil rozsáhlé statky se zámkem Chanteloup.

Za sedmileté války prosazoval ambiciózní plán francouzského vpádu na britské ostrovy, což však bylo znemožněno několika porážkami Francie na moři. Stejně tak neuspěl v Německu a od konce roku 1760 se zabýval myšlenkou mezinárodního kongresu, který by válku ukončil (konal se v roce 1761 v Augsburgu). V konkrétních bodech jednání se několikrát dostal do sporu s kancléřem Kounicem, který byl hlavním představitelem spojenecké habsburské monarchie. Choiseul mezitím inicioval rodinnou smlouvu mezi francouzskými a španělskými Bourbony namířenou proti Británii, zvrátit celkový výsledek války se však již nepodařilo.STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 270–275 ISBN 80-7277-010-1 Jako ministr zahraničí a později ministr války byl konfrontován s nepříznivými důsledky sedmileté války, které pro Francii znamenaly především ztráty v zámořských koloniích. Na základě svých vojenských zkušeností se poté ve funkci ministra války pokoušel o reformy v armádě a obnovení prestiže Francie v mezinárodním měřítku.

náhled|vlevo|Zámek Chanteloup (Touraine), hlavní rodové sídlo od roku 1761 Od roku 1766 byl znovu ministrem zahraničí a stále zůstával přední osobností vlády Ludvíka XV. Zasahoval i do vnitřních poměrů a přední osobnosti osvícenství jej vnímaly jako politika s poměrně liberálními názory. Podporoval například vydávání slavné Encyklopedie. Jeho snahy o omezení moci církve vyvrcholily vyhnáním jezuitů z Francie (1764), na které později navázalo zrušení celého řádu papežem Klementem XIV. K dílčím úspěchům v zahraniční politice patřilo získání ostrova Korsika od Janovské republiky. I když po sedmileté válce došlo k ochlazení vztahů se spojeneckým Rakouskem a příklonu ke Španělsku (na základě bourbonské rodinné smlouvy z roku 1761), podílel se na sjednání sňatku Ludvíka XVI. s arcivévodkyní Marií Antoinettou v roce 1770. Jeho zdánlivě silnou pozicí u dvora otřáslo zapletení do intrik proti nové králově milence hraběnce du Barry, která v součinnosti se svými příznivci (kancléř René de Maupeou) dosáhla Choiseulova odvolání. Choiseulův pád do nemilosti bývá často uváděn jako příklad svévole královy milenky, měl ale i širší politické pozadí. Jednalo se o další pokus vyvolat válku s Británií ve sporu o Falklandy a o tomto záměru Choiseulova nebyl král informován.THOMA, Helga: Metresy francouzských králů; Praha, 1997; s. 165–168 ISBN 80-7202-092-7

Nekompromisní způsob, jakým Ludvík XV. odvolával své ministry pod vlivem milenky hraběnky du Barry, dokládá doslovný přepis krátkého vzkazu o výpovědi vévody de Choiseul ze státních služeb datovaný 24. prosince 1770: Můj bratranče! Nespokojenost, kterou mi Vaše služby způsobují, mne donutila, abych Vás vypověděl do Chanteloup, kam se odeberete do 24 hodin. Mějte se na pozoru, aby Vaše chování nezavdalo příčiny použít přísnějšího opatření. Prosím Boha, aby Vás podržel ve své svaté ochraně. LudvíkMÜLDNER, Josef: Dopisy paní du Barry; Plzeň, 1921; s. 149–150

V letech 1770–1774 pobýval ve vyhnanství na zámku Chanteloup, který se stal centrem čilého společenského života. Spolu s ním zde žila také sestra vévodkyně de Gramont. Po nástupu Ludvíka XVI. na trůn se mohl vrátit ke dvoru (1774), ale žádný další úřad již nezískal.

Jako vyslanec ve Vatikánu získal Řád sv. Ducha (1757), po návratu z Vídně a jmenování do funkce ministra zahraničí byl povýšen na vévodu s právem paira (1758), později získal ještě titul vévody d'Amboise (1766). V souvislosti s rodinnou smlouvou mezi francouzskými a španělskými Bourbony získal od španělského krále Karla III. Řád zlatého rouna (1761).

Vévoda de Choiseul byl inteligentní a bystrý státník s vynikajicím vzděláním, širokým rozhledem a četnými zájmy, v mládí ve službě v armádě vynikl i statečností. Ve své aristokratické povýšenosti podléhal však sebeklamu, že z něj bude druhý Richelieu nebo Mazarin. Jako mnozí jiní té doby však během dynastických válek 18. století podcenil vzrůstající vojenskou moc Pruska. Mimo jiné proslul jako významný mecenáš umění, zajímal se o hudbu a divadlo a na svých sídlech soustředil hodnotnou sbírku obrazů, rozptýlenou později do různých galerií po celém světě.

Rodinné a majetkové poměry náhled|vlevo|Palác Hôtel de Choiseul v Paříži V roce 1750 se oženil s Louise Honorine de Crozat (1737–1801), která pocházela z bohaté bankéřské rodiny. Tímto sňatkem získal Choiseul značné příjmy a také palác Hôtel de Crozat v Paříži, později známý jako Hôtel de Choiseul. V roce 1761 koupil panství Chanteloup v Touraine s rozsáhlými pozemky. Zámek Chanteloup patřil v té době k honosným venkovským sídlům a proslul především svou zahradní architekturou. Po smrti vévody de Choiseul koupil toto panství vévoda de Penthièvre pocházející z nemanželského potomstva Ludvíka XIV.

Jeho mladší bratr Léopold Charles de Choiseul (1724–1774) byl duchovním a nakonec arcibiskupem v Cambrai (1764–1774). Nejmladší bratr Jacques Philippe de Choiseul, vévoda de Stainville (1727–1789), sloužil v armádě a dosáhl hodnosti maršála Francie (1783), svou kariéru završil jako guvernér Lotrinska a Alsaska (1788–1789). Jeho dcera Marie Stéphanie (1763–1833) se provdala za svého vzdáleného bratrance Clauda Antoina de Choiseul (1760–1838), který byl jako adoptivní syn vévody de Choiseul jeho dědicem.Rodina vévody de Choiseul na webu geneanet dostupné online

Sestra Béatrice (1729–1794) byla původně předurčena k životu v klášteře, v roce 1759 se ale provdala za Antoina VII. vévodu de Gramont (1722–1801). Po smrti markýzy de Pompadour měla ambice stát se novou královou milenkou, což se ale nestalo, byť klan Choiseulů v tomto směru vyvinul značné úsilí.THOMA, Helga: Metresy francouzských králů; Praha, 1997; s. 165–166 ISBN 80-7202-092-7 Později se dostala do konfliktu s následující královou metresou hraběnkou du BarryMÜLDNER, Josef: Dopisy paní du Barry; Plzeň, 1921; s. 145–146 a nepřímo tak zapříčinila konec kariéry svého bratra i bratrance vévody Praslina. Vévodkyně de Gramont byla za velké francouzské revoluce popravena za financování royalistické armády.

Odkazy

Reference

Literatura BORDONOVE, Georges: Ludvík XV. Milovaný - Nemilovaný král; Praha, 2006 268 s. MITFORD, Nancy: Madame de Pompadour; Praha, 1998 283 s.

Externí odkazy

Vévoda de Choiseul na webu Encyclopedia Britannica dostupné online

Kategorie:Francouzští vévodové Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Francouzští šlechtici Kategorie:Francouzští ministři Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Diplomaté Francie Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Osobnosti Ancien Régime Kategorie:Francouzské osobnosti 18. století Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ducha Kategorie:Rytíři španělského Řádu zlatého rouna Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození 28. června Kategorie:Narození v roce 1719 Kategorie:Narození v Nancy Kategorie:Úmrtí 8. května Kategorie:Úmrtí v roce 1785 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži