M109 je americká samohybná kanónová houfnice vzniklá k náhradě vozidel M44.
Objednávka vývoje byla zadána v roce 1952, první prototyp byl dokončen roku 1959 a první sériové jednotky opustily montážní haly v roce 1962. Po zavedení četných vylepšení se M109 stala nejrozšířenější samohybnou houfnicí na světě. Vozidla tohoto typu se zúčastnila vietnamského konfliktu, arabsko-izraelských válek, irácko-íránské války a války v Zálivu.
Spojené státy prodaly vozidla tohoto typu do téměř 30 zemí.
M109 může po přípravě silou překonávat vodní překážky a vystřelovat různé typy střel, včetně taktické jaderné dělostřelecké munice a laserově naváděných granátů M712 Copperhead. Dělo má šroubový závěr a nemá nabíjecí automat – nabíjí se manuálně.
V následujících letech byla modernizována lafetace děla, konstrukce věže i samotné dělo, proběhla také instalace automatického systému řízení palby a zesílení pancéřování.
Hlavní modernizací byla verze M109A6 Paladin z 90. let 20. století, která používala nový věžový systém, digitální systém řízení palby, vylepšenou houfnici M284 a upravený pohonný systém. Byla poháněna motorem 8V-71T o výkonu 450 hp. Doba zahájení palby od okamžiku zastavení vozidla se snížila na 30 sekund a kadence palby se mírně zvýšila. S nábojem typu M203/M203A1 dosáhla dostřelu až 30 km. Od verze M109A6 byl také standardizován granát s prodlouženým dostřelem a GPS naváděním M982 Excalibur.
Od roku 2013 se vyrábí verze M109A7, s novým podvozkem s komponenty unifikovanými s bojovým vozidlem pěchoty M2 Bradley a zesíleným pancéřováním. Byl použit motor VTA903T o výkonu 600–675 k. Modernizováno bylo i vybavení věže. S houfnicí spolupracují muniční vozidla M992A3 založená na stejném podvozku.
K roku 1979 bylo vyrobeno přes 4000 samohybných houfnic M109.
V USA bylo rozhodnuto, že po M109A7 armáda přejde na novou platformu. Nebude vyvíjena zcela nová, ale výběr proběhne z již existujících typů. Mezi favority patří švédský Archer a RCH 155 na platformě Boxer.
Varianty M109A1 – šestičlenná posádka, dělo M126 ráže 155 mm M109A2 / A3 – dělo M185 M109A3 GE A1 – německá licenční výroba M109A3 M109A4 – dělo M185 M109A5 – dělo M284 M109A6 Paladin – čtyřčlenná posádka K55 / K55A1 – licenční jihorejská verze M109L – varianta modifikovaná italskou firmou OTO Melara. Korba odpovídá verzi M109A3, výzbroj je tvořena dělem o délce hlavně L/39, které může užívat munici shodnou s taženou houfnicí FH-70 dosahující dostřelu 24 000 nebo, při použití střel s pomocným raketovým motorem, až 30 000 m. M109A7 – nejnovější verze
Služba Bojově byly nasazeny také za ruské invaze na Ukrajinu z února 2022 na straně ukrajinské armády. Houfnice byly darovány Ukrajině několika spřátelenými státy: Norsko darovalo 23 kusů verze M109A3GN, Lotyšsko 6 kusů verze M109A5Ö, Itálie 100+ kusů verze M109L, Velká Británie 20 kusů verze M109A4BE a Spojené státy americké 18 kusů verze M109A6. Dle nezávislého webu Oryx ztratila Ukrajina k červnu 2025 dle volně dostupné fotodokumentace nejméně 76 M109 všech verzí a dalších 16 bylo poškozeno.
Uživatelé náhled|upright=1.6|Přehled uživatelů: modře současní, červeně bývalí náhled|Houfnice M109 US Army ve Vietnamu náhled|Egyptská M109 náhled|M109A3 náhled|M109A3GN pozemního vojska Ukrajiny náhled|M109 Izraelských obranných sil náhled|Testy M109A7
M109
M109A
M109A2/A3 (dříve)
(dříve)
(dříve)
M109A2/A5
M109A4 (dříve)
(dříve)
M109A5
K55/K55A1
M109L
M109A6 Paladin
M109A7
Odkazy Reference
Literatura
Související články
2S3 Akacija 2S19 Msta AHS Krab AMX 30 AuF1 AS-90 K9 Thunder PzH 2000
Externí odkazy
M109 (155mm střední samohybná houfnice) na www.valka.cz M109 155mm SP Howitzer na FAS Military Analysis Network M109A7 155mm self-propelled tracked howitzer artillery vehicle (United States) na armyrecognition.com M109 - Howitzer,155mm, Self-Propelled
Kategorie:Americké samohybné dělostřelectvo Kategorie:Dělostřelectvo ráže 155 mm Kategorie:Kanónové houfnice