Pavel Vilikovský (27. červen 1941, Palúdzka, nyní součást Liptovského Mikuláše – 10. únor 2020) byl slovenský prozaik, překladatel a publicista. Bývá označován za nejvýraznějšího představitele postmodernismu ve slovenské literatuře. Stal se prvním slovenským spisovatelem, který dvakrát triumfoval v prestižní anketě Anasoft Litera hledající nejlepší slovenskou knihu roku a je stále jediným, kterému se dvakrát vyhrát podařilo (k roku 2021). K jeho nejdůležitějším dílům patří knihy Krutý strojvodca (1996), Čarovný papagáj a iné gýče (2005) nebo Prvá a posledná láska (2013).
Životopis Narodil se v rodině literárního historika a medievisty Jana Vilikovského. Vystudoval Gymnázium na Grösslingově ulici. V roce 1958 zahájil studia na FAMU v Praze, ale nedokončil je, místo toho vystudoval obor slovenština – angličtina na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Absolvoval roku 1965. V letech 1964 – 1970 pracoval jako redaktor v časopise Slovenské pohľady, v letech 1970 – 1976 byl redaktorem vydavatelství Tatran, v letech 1976 – 1996 pracoval jako redaktor a šéfredaktor časopisu Romboid, byl též redaktorem slovenské verze časopisu Reader’s Digest. Věnoval se i překladatelské činnosti. Žil v Bratislavě. Je bratrem významného anglisty, překladatele, teoretika překladu, pedagoga a diplomata Jana Vilikovského.
Tvorba První prozaická díla uveřejňoval v časopise Mladá tvorba. Ve svých dílech zobrazoval životní pocity, touhy a postoje mladých lidí poválečné generace, jejich snahu najít zdroj lidského štěstí v opravdovosti citu, který získávají díky konfrontaci s nejvšednějšími věcmi světa. Snažil se také pochopit význam lidského jednání, polidšťoval osobnosti literární a národní tradice, které zbavoval mytických nánosů.
Více než příběh ho zajímalo samotné vyprávění příběhu. Používal přesné výrazy k vyjádření myšlenek, pocitů a dějů, ale zároveň pochyboval o tom, zda je slovo schopno být nositelem významu, dokonce pochyboval i o samotné existenci významu lidského jednání.
Kompoziční i námětová originálnost, nevšednost epických situací a prolínání úvahových i dějových prvků s využíváním jiných textů řadí tohoto autora k představitelům slovenské postmoderní literatury.
V překladatelské části své tvorby se věnoval zejména překladům z anglické a americké prózy (William Faulkner, Joseph Conrad, Virginia Woolfová, Kurt Vonnegut aj.); příležitostně však překládal i eseje (Thomas Stearns Eliot) a básně. Během 70. let se vypracoval na jednoho z nejkvalitnějších slovenských překladatelů z angličtiny.
Ocenění Cena vydavatelství Slovenský spisovateľ 1996 za knihu Krutý strojvodca Cena Všeobecnej úverovej banky za nejlepší prózu za rok 1996 (Krutý strojvodca) Cena Dominika Tatarky za rok 1996 za knihu Krutý strojvodca Středoevropská cena (Vilenica 1999) 2× cena Anasoft litera – 2006 za knihu Čarovný papagáj a iné gýče, 2014 za knihu Prvá a posledná láska
Bibliografie 1965 – Citová výchova v marci 1983 – Prvá veta spánku 1989 – Eskalácia citu, kniha poviedok 1989 – Kôň na poschodí, slepec vo Vrábľoch 1989 – Večne je zelený… 1991 – Slovenský Casanova (spoluautor Lajos Grendel) 1992 – Peší príbeh 1996 – Krutý strojvodca 1998 – Okrídlená klietka alebo zo života mladého Slovenska a starých Slovákov, (spoluautor Tomáš Janovic) 2001 – Posledný kôň Pompejí 2004 – Vyznania naivného milovníka 2005 – Čarovný papagáj a iné gýče 2006 – Silberputzen. Leštenie starého striebra 2009 – Vlastný životopis zla 2010 – Pes na ceste 2013 – Prvá a posledná láska 2014 – Letmý sneh 2017 – Krásna strojvodkyňa, krutá vojvodkyňa 2018 – RAJc je preč
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě Kategorie:Slovenští publicisté Kategorie:Slovenští překladatelé Kategorie:Slovenští spisovatelé Kategorie:Lidé z Liptovského Mikuláše Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Úmrtí 10. února Kategorie:Narození v roce 1941 Kategorie:Narození 27. června Kategorie:Muži