Masové protesty na Srí Lance proti vládě prezidenta Gotabaje Radžapaksy vypukly v této asijské zemi v březnu 2022. Vláda byla kritizována za špatné hospodaření, za následnou ekonomickou krizi počínaje rokem 2019 a za silnou inflaci. Také za každodenní výpadky elektrického proudu, stejně jako za nedostatek pohonných hmot, plynu a dalších nezbytností. Srílanský lid požaduje rezignaci celé rodiny Radžapaksových. Přes zapojení několika opozičních stran se většina demonstrantů považuje za apolitické a někteří vyjádřili nespokojenost i s parlamentní opozicí. Během protestů demonstranti skandovali hesla jako „Go Home Gota“ a „Go Home Rajapaksas“ (česky: Táhni domů Goto; Táhněte domů Radžapaksové). Protesty vypukly hlavně na popud široké veřejnosti, přičemž hlavní roli hrála mladá generace tím, že protestovala v kolombském parku Galle Face Green.

Demonstrace se zaměřily na členy rodiny Radžapaksových a na vládní politiky. Vládní moc reagovala na protesty vyhlášením výjimečného stavu umožňující armádě zatýkat civilisty, uvalení zákazu vycházení, omezení přístupu k sociálním sítím a útoky na demonstranty, novináře a online aktivisty. Vláda také porušila zákon a Ústavu tím, že se pokusila protesty potlačit. Srílanská diaspora v zahraničí také zahájila demonstrace proti potlačování základních lidských práv v jejich zemi původu. Zákaz sociálních médií skončil neúspěchem a hashtagy typu #GoHomeRajapaksas a #GoHomeGota se šířily i v zemích jako Spojené státy, Singapur a Německo. Blok byl zrušen ještě téhož dne. Komise pro lidská práva Srí Lanky opatření odsoudila a předvolala úředníky zodpovědné za zablokování a za ubližování demonstrantům.

3. dubna 2022 odstoupilo všech 26 členů druhé Radžapaksovy vlády, s výjimkou premiéra Mahindy Radžapaksy. Dle kritiků však rezignace nebyla platná, protože nebyl dodržen ústavní protokol. Nakonec však několik ministrů, kteří „odstoupili“, bylo příští den znovu dosazeno na různá ministerstva. Provládní poslanec Johnston Fernando trval na tom, že prezident Gotabaja Radžapaksa za žádných okolností neodstoupí. Protestující však uspěli ve svých požadavcích na konec mnoha úředníků a ministrů, a to i včetně členů rodiny Radžapaksů a jejich blízkých spolupracovníků. Dále uspěli v požadavcích na jmenování kvalifikovanějších a zkušenějších úředníků a vytvoření poradního sboru na základě mnohostranné angažovanosti a udržitelnosti státního dluhu.

V červenci 2022 demonstranti obsadili prezidentovu rezidenci, načež Radžapaksa uprchl ze země a premiér Ranil Vikremesinghe oznámil, že se chystá rezignovat. Nakonec se právě Vikremesinghe 20. července stal novým prezidentem, když ho zvolil nadpoloviční většinou srílanský parlament. Novým premiérem byl prezidentem Vikremesinghem jmenován dne 22. července Dineš Gunavardena.

V listopadu 2022 již protesty většinou utichly, neboť se začala pozvolna ekonomická situace na Srí Lance zlepšovat. Zároveň s tím byly vyřčeny prognózy, že k plnému zotavení srílanského hospodářství dojde až kolem roku 2026.

Pozadí

Už od roku 2010 zažívala Srí Lanka prudký růst zahraničního dluhu, jenž v roce 2019 dosáhl úrovně 42,6 % HDP. Coby součást Nové Hedvábné stezky se pro Srí Lanku stala Čína hlavním zdrojem půjček pro financování ohromných projektů, nad jejichž proveditelností však visely otazníky. To vyvolalo v některých kruzích otázky, zda „ekonomická spolupráce Srí Lanky s Čínou není hlavní příčinou krize.“ Čína byla svými kritiky obviňována, že se pokoušela získat nad Srí Lankou a dalšími zeměmi moc prostřednictvím diplomacie dluhových pastí, avšak jiní toto vyvraceli.

Tuto počínající hospodářskou krizi zhoršily nástup pandemie covidu-19 a s ní související koronavirová recese. K tomu se přidal neúspěch v podobě snížení výnosů ze sklizně rýže a cejlonského čaje vinou snahy zákazy využívání umělých hnojiv a pesticidů zmírnit vliv pěstování na životní prostředí. Rýže a čaj jsou ale pro Srí Lanku nejdůležitější zemědělské plodiny, první tvoří základní potravinu pro obyvatele a druhá patří mezi největší exportní položky státu. Jen zákaz používání umělých hnojiv přinesl srílanským zemědělcům zaměřených na čaj nakonec ztráty v hodnotě odpovídající 425 milionů dolarů. Tento zákaz také znamenal snížení produkce rýže o 20 % již během prvních šesti měsíců od startu tohoto ekologického projektu. Pro Srí Lanku byla výsledkem této politiky ztráta potravinové soběstačnosti a nutnost rýži dovážet, což zemi stálo 450 milionů dolarů.

V roce 2021 se zahraniční dluh země vyhoupl na 101 % HDP, což vyvolalo ekonomickou krizi. Vláda Srí Lanky pod vedením prezidenta Gotabaje Radžapaksy v této situaci byla nucena přiznat, že kupila jednu chybu za druhou a situace se díky jejím krokům nadále zhoršovala. Na Srí Lance tedy tato ekonomická krize nabývala na rozsahu i vážnosti, mezi jejímiž dalšími příčinami byly například prudké snížení příjmů do státního rozpočtu a s tím související prudké zvyšování schodku veřejných financí kvůli neuváženému výraznému snižování daňové zátěže. Dále zakročila Srílanská národní banka, jež začala v rekordním objemu tisknout peníze a zcela ignorovala rady Mezinárodního měnového fondu, aby s tím přestala a místo toho aby raději Srí Lanka zvýšila úrokové sazby a daně a zároveň aby vláda začala šetřit. MMF dále srílanskou vládu varoval, že pokračování v tisku nových peněz povede v zemi k ekonomické implozi.

V srílanské společnosti začala růst nespokojenost. Veřejnost stále více hněvala neschopnost vlády a její nepotismus, protože premiérem a ministrem financí byli Radžapaksovi členové rodiny (Mahinda Radžapaksa respektive Basil Radžapaksa). Veřejnost dále dráždila obvinění z korupce vznášená proti různým členům rodiny Radžapaksových, která však u soudů narážela při dokazování jejich viny. Například když Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů v roce 2021 vydalo Pandora Papers, zahrnovalo taková jména jako Nirupama Radžapaksa, jež potají využíval offshorové společnosti a ekonomické trusty, aby po celém světě skryl majetek celé rodiny Radžapaksů. V roce 2022 začaly v zemi protesty mohutně růst, když byl bratranec bratrů Radžapaksových Džalija Vikramasurija před americkým soudem uznán vinným ze zpronevěry 332 027 dolarů patřících srílanskému státu v roce 2013, kdy srílanská vláda kupovala nové prostory pro svou ambasádu v USA. Od vlády se začali odvracet i dosavadní spojenci a podporovatelé, kteří z krize vinili Basila Radžapaksu, jemuž se začalo přezdívat „Mr. Ten Percent“ (v překladu „Pan deset procent“) pro údajně vyplacené provize za vládní kontrakty. Kromě toho se coby ministr financí během této ekonomické krize čtyři měsíce vyhýbal účasti na zasedáních parlamentu. Udaja Gammanpila, předseda do té doby provládní Pivithuru Hela Urumaya, prohlásil, že jeho strana již Radžapaksy nepodpoří v následujících volbách a narůstající demonstrace nazval koncem nepotismu, jenž otrávil srílanskou politiku.

Události

Březen Protesty začaly na začátku března pouze malými svíčkovými vigiliemi, které se následně masově rozšířily po celé zemi. Jak začaly tyto protesty růsty, vládní poslanci odmítali uznat jejich požadavky, což mělo za následek rychlý nárůst do neorganizovaných protestů, při nichž se po práci scházely stovky obyvatel.

Dne 15. března se sešly desítky tisíc protestujících, kteří byli podporovateli největší srílanské opoziční strany Samagi Džana Balawegaja (SDžB), vedené Sadžithem Premadasou, aby se vydali protestovat přímo před prezidentskou rezidenci a požadovali jeho demisi. 30. března přijel syn Mahindy Radžapaksy Namal na oslavu otevření sportovního centra v Bandarawele. V průběhu začátku ceremoniálu zablokovali místní obyvatelé silnici a požadovali pohonné hmoty, kterých se nedostávalo. To vedlo k tomu, že se mladý Radžapaksa celé oblasti úplně vyhnul a místo něj sportoviště otevřel tamní starosta.

Hned následující den 31. března se konala další demonstrace, na níž se sešly stovky lidí po pangiriwattské cestě do Mirihany, kde se nacházela prezidentova soukromá rezidence, a protestovali proti růstu životních nákladů, nedostatku pohonných hmot a dalších nezbytných položek a proti 13hodinovému výpadku elektřiny. Během noci se tito protestující zradikalizovali a zahájili pochod směrem k prezidentské rezidenci, přičemž požadovali jeho rezignaci. Ačkoliv byla demonstrace stále ještě poklidná a spontánní, zaútočili na demonstranty policisté a stříleli na ně z vodních děl a házeli po nich slzné granáty. Protestující tedy podpálili dva armádní autobusy a policejní džíp a útok oplatili házením kamení na zasahující policisty. V Kolombu pak zablokovali páteřní dálnici hromadou hořících pneumatik. V reakci na tyto události byl vyhlášen zákaz vycházení, jenž byl následujícího dne odvolán, ale policii v hlavním městě posílila armáda. Bezpečnostní složky však během noci i za vyhlášeného zákazu vycházení nadále proti demonstrantům zasahovaly s využitím slzných granátů a vodních děl. Během té noci bylo zraněno a hospitalizováno 50 osob, včetně přítomných novinářů, a 45 osob bylo zatčeno. Průběh protestů přenášela živě tamní soukromá televize Sirasa TV, ale na nátlak vlády byla nucena přestat s vysíláním.

Následující den se na mirihanské policejní stanici sešlo přes 300 právníků, aby hájili zatčené demonstranty pro bono. Dle oficiálního vyjádření nebyl prezident Radžapaksa v průběhu nočních demonstrací ve své rezidenci vůbec přítomen. Prezidentská kancelář uveřejnila prohlášení, že „Protesty z čtvrteční noci jsou vedeny extrémistickými silami, které zvou do země Arabské jaro, aby ji destabilizovaly.“ SDžB obvinila vládu, že do protestujícího davu vyslala své loajalisty, aby se mezi ně infiltrovali a sabotovali demonstraci tím, že zapálili vozidla a zahájili akty agrese. Také upozornila, že dle videí z protestů nevyplývá, že protestující byli ozbrojeni, jak tvrdila vláda.

Duben 1. dubna, jenž následoval po nočních demonstracích, byl nucen další člen rodiny Radžapaksů Šašíndra Radžapaksa, jenž je synovcem bývalého prezidenta a současného premiéra Mahindy Radžapaksy, neúčastnit se oslav ve městě Vallavaja, neboť se tam sešli protestující s černými vlajkami. Čamara Sampath Dassanajake musel jít na slavnost místo něj, ale i on musel nakonec z místa ujet náhradním vozidlem, když na něj začal protestující dav házet vejcemi. V tentýž den svolala organizace Samagi Vanitha Balawegaja, kterou vedl člen strany SDžB a poslanec Hirunika Premačandra další demonstraci a zahájila protestní pochod ve městě Point Pedro v okrese Džaffna na severozápadě ostrova proti mizerné ekonomické situaci, která doléhala na obyvatelstvo. Během tohoto protestu se Hirunika Premačandra měl dostat do ostrého sporu s politickým aktivistou Arunem Siddharthem. Nálada v tomto pohybujícím se táboře protestujících houstla a opět musela zasahovat policie.

Toho dne se také sešla Rada katolických biskupů Srí Lanky a požádala politické lídry, aby zachránili Srí Lanku před osudem zkrachovalého státu, avšak katolický týdeník Gnanartha Pradeepaja ve svých článcích zároveň vinil ze špatné situace korupci, jež zemi dohnala k tomu půjčovat si peníze na nákup nezbytných komodit. Ve svém projevu kardinál Malcolm Ranjith vinil z nastalé krize jak politiky, tak občany země, kteří dopustili zvolení osob, proti nimž se nyní protestovalo, a nešetřil ani představitele předešlých vlád ani opozici. Kardinál rovněž odsoudil způsob, jakým vláda označila protestující, tedy jako extrémisty a teroristy, aniž by uznala bolesti sužující lidi a jejich obavy.

Vyhlášení výjimečného stavu