náhled|alt=Velká zdobná secesní kovová brána, skrz ni je vidět budova okrouhlého půdorysu|Vstupní brána výstavy, v pozadí pavilón Rotunda Světová výstava ve Vídni se konala od 1. května do 2. listopadu 1873 ve Vídni, hlavním městě Rakouska-Uherska. Byla to pátá světová výstava a první v německy mluvícím prostoru. Měla ukázat obnovené sebevědomí Rakouska po prohraných válkách proti Piemontu/Francii (1859) a Prusku (1866). Projekt podpořili liberální politici pod vedením vídeňského starosty Cajetana Feldera i zástupci rakouského obchodu a zemědělství. V oficiálním programu se říkalo, že mezinárodní výstava má představit kulturní život současnosti i celou oblast národního hospodářství a podpořit jejich další rozvoj.Welt ausstellen. Schauplatz Wien 1873. Herausgeber Technisches Museum Wien, ISBN 3-902183-10-1, S. 55ff.
Milánský malíř Bortolo Schermini následovník uměleckého hnutí Francesco Filippini získal mezinárodní uznání za své dílo L’Addio, Costume Lombardo.
Benátský malíř Antonio Rotta byl uznán jako jeden z nejvýznamnějších představitelů žánrová malba (pittura di genere) na světě.
Místo konání náhled|250px|Pavilon Rotunda Za výstaviště byl vybrán vídeňský Prátr, bývalý císařský lovecký revír, který v roce 1766 císař Josef II. daroval vídeňskému obyvatelstvu jako rekreační oblast. Plocha měla celkovou rozlohu asi 233 hektarů, takže byla asi pětkrát větší než na Martovo pole v Paříži, kde se konala předchozí světová výstava.
Architektonické řešení bylo v rukou Carla von Hasenauera, který projekt realizoval mimo jiné s architekty Gustavem von Korompayem a Gustavem Gugitzem.
Pro řešení fasád největších pavilonů byly použity historizující formy, přičemž nosné konstrukce byly z oceli a železa. Typickými příklady jsou Rotunda a Průmyslový palác. Rotunda s tehdy zdaleka největší kopulí světa o průměru 108 metrů byla dominantou a symbolem této světové výstavy. Průmyslový palác byl vybaven čtyřmi branami, z nichž nejvýraznější byl jižní portál s impozantní sochařskou výzdobou.Jutta Pemsel: Die Wiener Weltausstellung von 1873: Das gründerzeitliche Wien am Wendepunkt. Böhlau Verlag, Wien/ Köln 1989, ISBN 3-205-05247-1, S. 40f.
Areál tvořilo celkem 194 jednotlivých pavilonů využívající nejrůznější mezinárodní architektonické styly.
Velkolepé slavnostní zahájení se konalo v rotundě průmyslové haly za přítomnosti četných představitelů politiky a průmyslu. Arcivévoda Karel Ludvík představil císaři Františku Josefovi I. ještě nedokončený katalog a přednesl projev. Císař odpověděl rovněž projevem a výstavu zahájil.
Celkem se výstavy zúčastnilo kolem 53 000 podnikatelů, z toho asi 9 000 z Rakouska-Uherska. Mezi rakouskými firmami byli známí průmyslníci jako F. M. Hämmerle, Ludwig Lobmeyr, Franz Wertheim a August Thonet.
Výstavou byl ovlivněn i T. G. Masaryk, tehdy student Vídeňské univerzity.
Společnost a politika Výstava byla také společenskou událostí prvního řádu a pozadím politických dohod. Během šesti měsíců trvání výstavy navštívilo vídeňský dvůr 33 vládnoucích panovníků, 13 následníků trůnu a 20 princů.Studie von Hedvig Ujvári, S. 8. (PDF-Datei; 292 kB)
6. června 1873 uzavřeli císař František Josef I. a car Alexandr II. Schönbrunnskou úmluvu. U příležitosti návštěvy císaře Viléma I. v doprovodu kancléře Otto von Bismarcka dne 22. října se k dohodě připojila i Německá říše. Tato smlouva vešla do dějin jako dohoda spolek tří císařů.
Z iniciativy kurátora Wilhelma von Schwarz-Senborna byl do doprovodného programu zařazen kongres, který se zabýval probíhající debatou o patentové ochraně. 4. až 8. srpna 1873 se tak odehrál Mezinárodní patentový kongres o mezinárodní patentové ochraně. Účastníci zdůvodnili nutnost mezinárodní ochrany a shodli se na základech účinného a užitečného patentového práva.Margit Seckelmann: Industrialisierung, Internationalisierung und Patentrecht im Deutschen Reich 1871–1914. ISBN 3-465-03488-0, S. 151ff.
Velkou pozornost veřejnosti upoutala návštěva perského šáha Násira ad-Dína, který přijal pozvání výstavní komise. Ten den přišlo 40 000 zvědavých návštěvníků.Studie von Hedvig Ujvári (PDF-Datei; 292 kB) Šáh 30. července 1873 dorazil s doprovodem asi 60 lidí zvláštním vlakem na nádraží Penzing, kde byl slavnostně přijat. Poté byl převezen na zámek Laxenburg, kde pak pobýval.Wiener Zeitung, 31. Juli 1873, Digitaler Lesesaal Österr. Nationalbibliothek Ve vídeňských denících se objevily podrobné a někdy ironické zprávy o šáhově činnosti během jeho návštěvy Vídně. Po svém odjezdu nechal nezaplacené účty ve vídeňských obchodech, zejména v klenotnictvích,Irmgard Wirtz, Josef Roths Fiktion des Faktischen, Erich Schmidt Verlag, 1997, ISBN 3-503-03761-6, S. 234. protože podle svého zvyku Peršané v hostitelských zemích nikdy neplatili, jelikož se domnívali, že by šlo o porušení pohostinnosti.Zeitung „Der Floh“ vom 3. August 1873, Lesesaal Österr. Nationalbibliothek Škody na zámku Laxenburg, kde šáh a jeho doprovod žil, byly tak rozsáhlé, že musel být renovován.
Hospodářský výsledek Výdaje 19 123 270 zlatých kontrastovaly s 4 256 349 zlatými v příjmech ze vstupenek a pronájmů míst. Schodek financovaný ze státní pokladny tak činil 14 866 921 zlatých.Jutta Pemsel: Die Wiener Weltausstellung von 1873. Böhlau Verlag, Wien/ Köln 1989, Kapitel: Vorbereitungen, ISBN 3-205-05247-1, S. 15 ff. Relativní finanční neúspěch výstavy mohl souviset i s velkým krachem vídeňské burzy toho roku.
Očekávalo se 20 milionů návštěvníků, ale světovou výstavu navštívilo pouze 7,25 milionu. 2. listopad byl posledním a se 139 037 lidmi nejnavštívenějším dnem světové výstavy.Die Neue Presse vom 3. November 1873
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Události roku 1873 Kategorie:Události ve Vídni Kategorie:Veletrhy v Rakousku Kategorie:Světové výstavy Kategorie:Rakousko v roce 1873