Zikmund Helfried hrabě z Ditrichštejna (německy Sigmund / Sigismund Helfried Graf von Dietrichstein, Freiherr auf Hollenburg; 26. ledna 1637 Štýrský Hradec – 2. dubna 1690 Vídeň) byl rakouský šlechtic z rodu Ditrichštejnů. Byl majitelem několika panství v rakouských zemích a dlouhodobě zastával funkci zemského hejtmana v Korutansku (1668–1686). V roce 1681 získal Řád zlatého rouna a svou kariéru završil ve funkci nejvyššího hofmistra císařovny Eleonory Magdaleny (1685–1686).
Život náhled|vlevo|Zámek Hollenburg v Korutansku Pocházel ze starého šlechtického rodu Ditrichštejnů, patřil ke korutanské větvi sídlící na zámku Hollenburg.Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 504 (heslo z Dietrichštejna) ISBN 80-7185-104-3 Byl synem prezidenta dolnorakouské komory Zikmunda Ludvíka z Ditrichštejna (†1653) povýšeného v roce 1631 do hraběcího stavu.Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; 1052 s. (heslo Dietrichstein, s. 443–445)WISSGRILL, Franz Karl: Schauplatz der Nieder-Oesterreischen Adels, Vídeň, 1795 (II. díl), dostupné onlineRodokmen Dietrichsteinů dostupné online Matka Marie Anna (1610–1698) byla dcerou císařského nejvyššího hofmistra Leonarda Helfrieda z Meggau a po otci dědičkou panství a zámku Greinburg v Horním Rakousku.Zámek Greinburg na webu burgen-austria dostupné online
Jeho sestra Zuzana Polyxena (1640–1706) byla manželkou českého nejvyššího purkrabího hraběte Bernarda Ignáce z Martinic.
Zikmund Helfried byl již v roce 1658 jmenován císařským komořím (ve jmenovacím dekretu je uveden s křestními jmény Sigmondt Höllfridt).Zikmund Helfried z Ditrichštejna na webu kaiserhof-geschichte dostupné online V letech 1658–1659 podnikl kavalírskou cestu, doložený je jeho pobyt v Itálii. Část studijní cesty absolvoval s Ferdinandem Bonaventurou z Harrachu a Ludvíkem z Colloreda.KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 369 ISBN 978-80-7415-071-5 V roce 1663 byl jmenován říšským dvorním radouGschließer, Oswald von: Der Reichshofrat, Vídeň, 1942; s. 92 dostupné online a v roce 1664 byl vyslán s mimořádnou diplomatickou misí do Paříže. V letech 1668–1686 byl zemským hejtmanem v Korutanech, kde vlastnil statky.Přehled představitelů státní správy v Korutansku na webu worldstatesmen dostupné online V roce 1681 získal Řád zlatého rouna,LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991, s. 270 téhož roku byl jmenován skutečným tajným radou. Svou kariéru završil jako nejvyšší hofmistr císařovny-vdovy Eleonory Gonzagové (1685–1686). Byl jmenován v únoru 1685 a v návaznosti nato rezignoval na post korutanského zemského hejtmana. Ve funkci císařovnina nejvyššího hofmistra skončil však již v prosinci 1686 jejím úmrtím. I když poté již nezastával žádný úřad, z archivních pramenů vyplývá, že měl nadále vysoké postavení u dvora císaře Leopolda I. podpořené mimo jiné vzdáleným bratrancem knížetem Ferdinandem z Ditrichštejna.SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I., Jihočeská univerzita České Budějovice, 2009; s. 517–518 ISBN 978-80-7394-165-9VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 336, 689 ISBN 978-80-200-2364-3
Manželství a potomstvo náhled|vlevo|Zámek Greinburg (Horní Rakousy) V roce 1666 se oženil s Marií Isabelou Gonzagovou (1638–1702), dcerou císařského polního maršála a nejvyššího hofmistra Annibala Gonzagy. Ta byla již předtím poprvé provdaná za hraběte Claudia Collalta (1627–1661), s nímž žila na zámku v Brtnici, kde je také nad vstupem do východního křídla dochován její erb.VODÁKOVÁ, Michaela: Perspektivy zámku v Brtnici (diplomová práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2013; s. 12–13 dostupné online Její první manželství zůstalo bez potomstva, s druhým manželem Ditrichštejnem měla deset dětí, z nichž sedm zemřelo v dětství. Dospělého věku se dožil František Antonín (1669–1702), který sloužil v císařské armádě a v hodnosti generálního polního vachtmistra padl za války o španělské dědictví v Itálii. Další syn Gundakar Poppo (1672–1737) byl velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách.
Odkazy
Reference
Zikmund Helfried Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Hrabata Kategorie:Narození 26. ledna Kategorie:Narození v roce 1637 Kategorie:Narození ve Štýrském Hradci Kategorie:Úmrtí 2. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1690 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži