náhled|Staročeské hodiny jsou značeny arabskými číslicemi v pseudogotickém stylu na pohyblivém vnějším ciferníku pražského orloje

Vlašské hodiny (též české hodiny, staročeské hodiny, italské hodiny, vlašský čas, staročeský čas, italský čas, pravý sluneční český čas, počítání podle celého orloje, celoorlojní hodiny) byl způsob měření času založený na dělení dne na 24 stejně dlouhých hodin, přičemž počátek a konec dne připadal na večerní setmění, soumrak, případně již na západ slunce. Z Itálie se rozšířil přes další alpské země do českých zemí a Polska, v Čechách se používal zhruba od 14. do 17. století. Základní funkcí takového měření času bylo, že z časového údaje bylo zřejmé, kolik hodin ještě zbývá do setmění, tedy do ukončení práce. Poledne, půlnoc ani svítání však v tomto měření času nebyly nijak zvýrazněny. Potřeba systému měření času s pevnou délkou hodiny vyvstala zejména s vynálezem kolečkového hodinového stroje koncem 13. století. V českých zemích byly vlašské hodiny v 17. století vytlačeny hodinami německými neboli galskými, podle nichž měl den také 24 hodin stálé délky, ale počítaly se zvlášť napřed od půlnoci k poledni a pak znovu od první hodiny od poledne do půlnoci, vždy od první do dvanácté. Pražský staroměstský orloj vyzváněl podle staročeských hodin až do roku 1945. Protože tzv. německé hodiny se původně počítaly zvlášť na dopolední hodiny a zvlášť pro odpolední hodiny, říkalo se jim také počítání podle půlorloje, zatímco českým hodinám se říkalo počítání podle celého orloje (celoorlojní hodiny).Hodiny německé a české na půl orloje a podle celého orloje, Otta z Losu, stránky věnované vladyckému rodu Ottové z Losu

Historie Původnějším způsobem měření času na území českých zemí bylo dělení dne (období mezi východem a západem slunce, případně mezi svítáním a setměním) na 12 stejně dlouhých dílů, takže 6. hodina byla dovršena vždy v pravé poledne. Zimní hodina tak byla zhruba poloviční oproti letní hodině. Tyto hodiny se nazývaly babylonské, planetní, nerovné (horae inaequales).

Zavedení jak vlašských, tak německých hodin bylo spojeno s vynálezem mechanických strojů na měření času, tzv. horologií, počeštěně orlojů, pro něž by systémy měření času s pohyblivou délkou hodiny byly příliš složité. Spadá do konce 13. a průběhu 14. století.

Ciferník, který zobrazoval časový údaj, se nazývá čtyřiadvacetník. Typický italský čtyřiadvacetník, například v Benátkách, je pevný s číslem 24 situovaným na pravé straně. Čtyřiadvacetník na pražském orloji byl výjimečný tím, že má pohyblivý ciferník, který je považován za první a ve své době unikátní v tom, že skloubil astroláb (zobrazení pohybů slunce) se zobrazením italského času.Stan. Marušák, Petr Král: Čtyřiadvacetník, orloj.eu

Obecně používaný italský, resp. český čas počítal den od západu slunce, resp. od setmění po západu slunce. Z některých historických poznámek a rytin vyvstalo podezření, zda se v českých zemích někdy nepoužívalo také 24hodinové měření času s pevnou délkou hodin, ale počátkem počítání ráno s východem slunce. V pražské orlojní knize je takováto varianta zmíněna („a jestli i hodiny od vejchodu české jmíti chceš, dělej je proti těmto křížem“), avšak nebylo doloženo, zda na některém orloji byl ciferník s takovým měřením skutečně použit. V Kunsthistorickém muzeu ve Vídni je dochován kabinetní orloj ze 70. let 16. století, který vycházel z pražského orloje, ovšem navíc v něm byly zakresleny i noční babylonské (resp. planetní) hodiny, a kolem astrolábu má tento orloj tři ciferníky: vnější ciferník zobrazuje hodiny německého času, pod ním je ciferník staročeského času počítaného od západu slunce, ale pod ním je další 24hodinový ciferník, který odpovídá českému ciferníku, avšak počítanému od východu slunce. Je tedy zřejmé, že nějakou dobu se souběžně používaly oba způsoby.Český čas s otazníkem, Orloj.eu

V západních a jižních zemích Německa se od italských hodin začalo ustupovat už ve 14. století a během 15. století vymizely i ve východních německých zemích. V některých italských městech přetrvávaly ještě koncem 80. let 19. století. Ze zemí na sever od Alp se počítání podle celého orloje udrželo nejdéle v Čechách. Až do 17. století není v kalendářích vyrobených v Čechách o hodinách na půl orloje téměř ani zmínka, teprve od poloviny 17. století začalo popisování nebeských úkazů podle obojích hodin a tak to bylo v českých kalendářích až do roku 1712. V německých kalendářích, tištěných v té samé době a ve stejných tiskárnách, byl čas označován jen půlorlojem.

České pojmenování obou způsobů měření času (české hodiny versus německé hodiny) nasvědčuje tomu, že setrvání u českých hodin a vzdorování německému systému mohlo mít u českých stavů i vlastenecké, protihabsburské konotace.Jaroslav Krupka: Proč chodí Mikuláš v předvečer svého svátku? Protože den začínal setměním, Pražský deník, 5. 12. 2021 Původní pojetí, podle nějž den začíná soumrakem, však přetrvává v církevní liturgii i lidových tradicích, podle kterých se některé svátky slaví již v předvečer.

Německé hodiny, jejichž princip odpovídá dnešnímu standardnímu počítání času, v habsburské monarchii zaváděl již kolem roku 1547 Ferdinand I. Habsburský a definitivně jej v Čechách nařídil v roce 1621 (tedy v časové návaznosti na bělohorskou porážku) Ferdinand II. Štýrský. V té době se ještě nepoužíval jako čas pásmový, ale jako pravý sluneční čas, avšak zatímco český čas byl závislý na poledníku i rovnoběžce lokality, německý čas není závislý na rovnoběžce, ale pouze na poledníku. Na pásmový čas podle zpravidla hodinových pásem byl německý čas fixován až v 19. století v návaznosti na rozvoj dopravy, následně se i u něj začalo prosazovat počítání v jednom 24hodinovém cyklu místo dvou 12hodinových půlcyklů, i když mechanické ciferníky zůstaly dvanáctihodinové. Ve 20. století se, zpočátku jako mimořádné krizové opatření, později jako běžný stav, začal používat sezonní posun času o pásmo vedle, tj. letní čas, výjimečně i zimní čas.

Dochované ciferníky V Čechách se dochovaly čtyřiadvacetníky jen zřídka. Staročeský čas ukazuje pohyblivý čtyřiadvacetník na staroměstském orloji. Na věži staré radnice v Táboře jsou čtyřiadvacetníkové hodiny, které byly roku 1656 přeneseny z pobořené věže táborského farního kostela, avšak pootočeny o 90° tak, aby zobrazovaly německý čas.Stěhovavý orloj v Táboře, Hodinárium Děčín – virtuální muzeum hodin, text: J. Bumerlová, P. Král Podobně na atypicky umístěných hodinách na věži Kostela Nanebevzetí Panny Marie v Havlíčkově Brodě je jeden z ciferníků čtyřiadvacetihodinový, avšak nyní orientovaný nulou nahoru. Tento staročeský ciferník byl přenesen z Dolní brány, zbourané v 19. století.Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie , Městské informační centrum Havlíčkův Brod Staročeský čtyřiadvacetník napodobuje též secesní litomyšlský orloj na budově staré radnice v Litomyšli, tento ciferník však pochází z roku 1907 a staročeský čas nikdy neukazoval.Litomyšlský orloj, město Litomyšl Všechny tři tyto statické čtyřiadvacetníky (Tábor, Havlíčkův Brod, Litomyšl) mají ve vrcholu ciferníku půlnoc, ačkoliv normálně jak staročeský 24hodinový, tak německý 12hodinový ciferník jsou postaveny na logice, že mají ve vrcholu ciferníku poledne, tj. pohyb hodinové ručičky je alespoň přibližně analogií pohybu slunce po obloze.

Pohyblivý čtyřiadvacetník na staroměstském orloji náhled|Animace astrolábu a čtyřiadvacetníku

Staroměstský orloj je v České republice jediným dochovaným strojem, který ukazuje staročeský (vlašský) čas. Zobrazení staročeského času je komplikované tím, že se denně mění čas západu slunce, který je výchozím okamžikem pro staročeský čas. To se řešilo tak, že orlojník posunoval čas ručně (denně nebo po několika dnech).

Čtyřiadvacetník pražského orloje je otáčen zvláštním strojem, ciferník se posune vždy při západu slunce. Pohyb je nerovnoměrný, v době rovnodeností je největší před slunovratem se zpomaluje a při slunovratu se smysl otáčení změní. Rafie se zlatou rukou ukazuje na vnitřním ciferníku sluneční čas pro místní poledník (římské číslice) a na vnějším pohyblivém čtyřiadvacetníku ukazuje staročeský čas odvozený od místního pravého slunečního času (gotické arabské číslice).

Animace ukazuje pohyb čtyřiadvacetníku a dalších částí orloje v krocích po jednom měsíci během celého roku, vždy v 9:30.

Staročeský čas na slunečních hodinách Staročeský čas je odvozen od pravého slunečního času, stejně jako čas zobrazovaný slunečními hodinami. Sluneční hodiny zobrazují staročeský čas pomocí nodu. Nodus je kulička na ukazateli jejíž stín ukazuje čas, nebo kalendářní údaje na křivkách nebo přímkách na číselníku. Sluneční hodiny se staročeským časem jsou často kombinovány s hodinami ukazujícími běžný čas - tedy pásmový čas nebo častěji místní pravý sluneční čas (také zvaný německý čas), nebo s hodinami jiných časových systémů (od východu slunce, do západu slunce atd.).

Sluneční hodiny v Klementinu náhled|Sluneční hodiny v Klementinu na Studentském nádvoří V pražském Klementinu je celkem 16 slunečních hodin různých typů. Dvoje nejstarší z roku 1658 jsou na Studentském nádvoří. Ty na jižní stěně nad sochou Pražského studenta jsou kombinované a ukazují tři typy času. Hodiny mají kolmý ukazatel opatřený nodem a umělecky ztvárněný číselník. Černé přímky s římskými číslicemi v horní stuze ukazují běžný sluneční čas pro místní poledník. Žluté čáry, opatřené žlutými arabskými číslicemi, zobrazují tzv. babylonský čas, tedy čas počítaný od východu slunce. První čára těchto hodin je nazývána nultá hodina a je umístěna nahoře vlevo vodorovně (čas východu slunce). Červené čáry a červené arabské číslice ve spodní stuze a na pravém okraji číselníku ukazují staročeský čas, počítaný od západu slunce předchozího dne. Poslední čára je vpravo nahoře, vodorovná, označená číslem 24 a je to čára západu slunce.

Kromě toho je na hodinách datová čára rovnodennosti.

V Klementinu jsou ještě další sluneční hodiny ukazující staročeský čas. Všechny mají umělecky provedené číselníky a kolmý ukazatel s nodem. Jsou z počátku 18. století (uvedené světové strany uvádějí orientaci stěny).

na jižní stěně Révového nádvoří vpravo na západní stěně Révového nádvoří vlevo (kombinované s hodinami od východu slunce) na jižní stěně hospodářského dvora vpravo na východní stěně Révového nádvoří uprostřed na východní stěně Studentského nádvoří, jsou z roku 1658 a ukazují trojí čas podobně jako výše popsané hodiny na jižní stěně

alt=Sundial Nižbor|náhled|Sluneční hodiny na zámku Nižbor 12.4.2025 ve 12:01

Sluneční hodiny na zámku Nižbor Na zámku Nižbor v okrese Beroun jsou na jižní stěně nádvoří dvoje sluneční hodiny. Hodiny vznikly při celkové rekonstrukci zámku v roce 2008.

Levé ukazují běžný čas tj. pravý sluneční čas pro místní poledník. Hodiny jsou opatřeny šikmým polusem a černými hodinovými čarami. Zámek leží na 14. poledníku východní délky, jehož průběh je vyznačen linií v dlažbě nádvoří. To znamená, že údaj na hodinách je (kromě nepřesnosti vyplývající z časové rovnice) o čtyři minuty opožděn proti pásmovému času (střed časového pásma je na 15. poledníku). Na hodinách je latinský nápis Sine sole nequid sum (Bez slunce nejsem ničím).

Pravé hodiny ukazují staročeský čas. Mají šikmý polus s nodem, který ukazuje čas na černých křivkách. Jsou opatřeny třemi datovými čarami pro slunovraty a rovnodenosti. Na hodinách je latinský nápis Sol cognovit occasum suum, česky Slunce poznalo svůj západ.

Obrázek byl pořízen 12. dubna 2025 ve 12:01 hodin letního času. Dne 11. dubna zapadá slunce v Nižboře v 19:51 letního času. V době pořízení fotografie tedy staročeské hodiny ukazují 16 hodin a 10 minut.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Systémy měření času