Zdeněk Matějček (16. srpna 1922 Chlumec nad Cidlinou – 26. října 2004 Praha) byl český dětský psycholog, mezinárodně uznávaný vědec a pedagog. Věnoval se vývoji dětí v prostředí psychického strádání. Společně s Josefem Langmeierem zavedli v roce 1963 pojem deprivace. Zabýval se vývojovými poruchami u dětí (ADHD, dyslexie). Jeho kniha Dyslexie (1988) byla základem v daném oboru při vzdělávání poradenských odborníků i učitelů V průběhu šedesátých a sedmdesátých let 20. století prosadil vznik dyslektických tříd v Praze. Věnoval se i handicapovaným dětem a jejich rodinám. Podporoval náhradní rodinnou péči a patřil k zakladatelům SOS dětských vesniček a charitativního projektu Konto bariéry.

Přednášel a publikoval v Československu i v zahraničí. Napsal a přeložil řadu odborných textů a publikací. I v důchodovém věku pracoval s docentem Zdeňkem Dytrychem v pražském Psychiatrickém centru a vydali publikaci Počátky našeho duševního života, která je věnována psychickému vývoji dítěte ještě před narozením. Učil na katedře psychologie pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů. V roce 1997 založil fond „Nadace profesora Matějčka“ pro podporu efektivní práce studentů psychologie.

Během svého života pracoval v řadě českých i zahraničních organizacích (například Učená společnost České republiky, Česká lékařská akademie, Českomoravská psychologická společnost, Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, International Academy for Research in Learning Disabilities, International Dyslexia Association, International Reading Association atd.). Za svůj odborný a vědecký přínos v oblasti dětské psychologie získal řadu ocenění, například medaili J. E. Purkyně České lékařské společnosti, cenu za výzkum „Distinguished Contribution to Research in Public Policy“ Americké psychologické asociace, „First International Award“ Dyslexia Association, USA, čestný doktorát kanadské University of Saskatchewan. V roce 1996 získal od prezidenta České republiky medaili Za zásluhy za vynikající výsledky v oblasti lékařské vědy.

Život Zdeněk Matějček se narodil do rodiny ředitele kladrubského hřebčína. Žil zde s rodiči a mladším bratrem Miroslavem, se kterým chodil do kladrubské jednotřídky. Od páté třídy přestoupil na školu do Přelouče. Během studií na gymnáziu v Pardubicích se učil jazyky (latinu, španělština a angličtinu). Po uzavření vysokých škol nacisty nemohl dále studovat. Pracoval proto u otce a tři roky jako písař u Bati ve Zlíně.

Po ukončení druhé světové války studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu, filozofii a psychologii. S ohledem na svůj zdravotní stav (tuberkolóza) trávil delší dobu v sanatoriu v Tatrách. Původně si chtěl zvolit profesi pedagoga. Věděl však, že po únoru 1948 musí každý učitel projít prověrkami, kde by díky svému původu neuspěl a tak si vybral psychologii. Mezi lety 1950–1951 působil jako psycholog ve výchovném ústavu „Dobrý pastýř“ a další tři roky do roku 1953 působil jako psycholog v pražském Sociodiagnostickém ústavu. Souběžně získal na Filozofické fakultě doktorát.

Sociodiagnostický ústav byl zaměřen na péči, diagnostiku a léčbu poruch dětí. Ve své době byl specifický tím, že každému dítěti se věnoval tým odborníků (dětský lékař, psycholog i sociální pracovnice). V ústavu se seznámil s Josefem Langmeierem a společně se věnovali psychickým potřebám dětí. Mezi lety 1953–1969 pracoval v dětské psychiatrické ambulanci krajského ústavu národního zdraví v Praze. Od roku 1969 začal pracovat v Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů na katedře pediatrie První lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Jako pedagog působil také na katedře psychologie pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vedle pedagogické činnosti se věnoval i vědecké práci. Od roku 1991 až do konce svého života pracoval v Psychiatrickém centru Praha jako výzkumný pracovník. Současně působil od roku 1994 v pražském denním stacionáři Paprsek, kde se s psychologem Jaroslavem Šturmou věnoval klinické a poradenské práci. V roce 1997 založil fond „Nadace profesora Matějčka“, kde se snažil motivovat studenty z oblasti vývojové psychologie finančním ohodnocením.

V důchodu pracoval na výzkumu společně s docentem Zdeňkem Dytrychem v Psychiatrickém centru Praha. Věnovali se dlouhodobým studiím věnujícím se dětem z rozvedených rodin, nechtěným dětem, narozeným mimo manželství atd. Společně vydali knihu Počátky našeho duševního života, která se věnovala psychickému vývoj dítěte ještě před jeho narozením.

Během svého života pracoval v řadě českých i zahraničních organizacích jako byla Učená společnost České republiky, Česká lékařská akademie, Českomoravská psychologická společnost, Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, Česká společnost DYSLEXIE, International Academy for Research in Learning Disabilities, International Dyslexia Association, International Reading Association, International Association on Human-Animal Interaction, International Study Group on Children with Special Education Needs a dalších.

I v relativně pozdním věku stále pracoval v oblasti dětské psychologie jako vědec i učitel. Publikoval vědecké studie, přednášel a stále pracoval ve své ambulanci s dětmi se speciálními výchovně-vzdělávacími potřebami.

Pocházel z evangelické rodiny a sám byl členem farního sboru ve Vršovicích, několik let působil i v tamním staršovstvu. Vychoval dvě dcery a syna. Zemřel v Praze ve věku 82 let.

Dílo Na počátku své profesní kariéry se společně s Josefem Langmeierem věnovali chování dětí a jejich psychickým potřebám. Opírali se o výzkum anglického psychoanalytika Johna Bowlbyho. Deset let sledovali projevy dětí, které vyrůstaly mimo rodinu, byly nechtěné nebo vyrůstaly v ústavní péči. Své poznatky a názory shromáždili v knize Psychická deprivace v dětství, vydané v roce 1963. Poprvé zde definovali pojem psychická deprivace. Po vítězství komunistické ideologie v roce 1948 byly budovány školky, jesle i dětské domovy a základní úloha rodiny byla překonána. Kniha však poskytla důkazy, že nepečující prostředí v prvních letech života dítěte poznamená trvale a nenapravitelně jeho psychický vývoj. Publikace si získala značnou pozornost v Československu a byla přeložena také do angličtiny, němčiny a ruštiny. Kniha se stala předlohou pro režiséra Kurta Goldbergra, který v roce 1963 natočil dokumentární film Děti bez lásky o dětech žijících v ústavní péči. Dokument zdůraznil biologickou závislost dětí na rodičovské péči. Kniha a následně i film vyvolaly diskuzi ve společnosti. Během šedesátých a sedmdesátých let 20. století byla prodloužena mateřská dovolené na tři až čtyři roky.

Společně s pediatrem Jiřím Dunovským prosadili vybudování SOS dětských vesniček podle rakouského modelu. Ve veřejné sbírce se v letech 1968–1969 vybralo od občanů Československa 28 milionů korun, ze kterých byla financována výstavba dvou SOS dětských vesniček s kapacitou dvacet pěstounských rodin.

Patřil mezi průkopníky, zabývající se vývojovými poruchami jako například ADHD nebo dyslexií. Jeho kniha Dyslexie, vydaná v roce 1988 patřila k základu v daném oboru při vzdělávání poradenských odborníků i učitelů V průběhu šedesátých a sedmdesátých let 20. století prosadil vznik dyslektických tříd v Praze. Věnoval se i handicapovaným dětem a jejich rodičům. V roce 1993 spoluzaložil Konto Bariéry. Miloslav Kotek vzpomínal:

Publikace – výběr

MATĚJČEK, Zdeněk. Vývojové poruchy čtení. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1974 LANGMEIER, Josef, MATĚJČEK, Zdeněk. Počátky našeho duševního života. Panorama, 1986. Kalina, Kamil; Hubálek, Slavomil; Matějček, Zdeněk; Šturma, Jaroslav: Křesťanství a psychologie, 1992, Česká křesťanská akademie, ISBN 80-900615-7-5. MATĚJČEK, Zdeněk. Náhradní rodinná péče: [Průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny]. Praha: Portál, 1999. . MATĚJČEK, Zdeněk a KLÉGROVÁ, Jarmila. Praxe dětského psychologického poradenství. 2011. .

Ocenění Za svůj odborný a vědecký přínos v oblasti dětské psychologie získal řadu ocenění, například medaili J. E. Purkyně České lékařské společnosti, cenu za výzkum „Distinguished Contribution to Research in Public Policy“ Americké psychologické asociace, „First International Award“ Dyslexia Association, USA, čestný doktorát kanadské University of Saskatchewan.

1996 – medaili Za zásluhy prezidenta České republiky „Za vynikající výsledky v oblasti lékařské vědy“,

medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky „Za celoživotní tvůrčí pedagogickou činnost“,

1999 – výroční cenu „Za úsilí o nápravu věcí lidských“ Nadace Pangea,

2000 – cenu dětského bezpečí Nadace Naše dítě.

Jeho jméno nese škola – Základní škola prof. Zdeňka Matějčka v Olomouci, která se věnuje dětem se specifickými výchovně-vzdělávacími potřebami.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Archiv československé psychologie Některé články a audioukázky Zdeňka Matějčka Film Děti bez lásky (1963) na YouTube

Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Čeští dětští psychologové Kategorie:Lidé Učené společnosti České republiky Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Nositelé Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Kategorie:Osobnosti Českobratrské církve evangelické Kategorie:Baťovci Kategorie:SOS dětské vesničky Kategorie:Narození v roce 1922 Kategorie:Narození 16. srpna Kategorie:Narození v Chlumci nad Cidlinou Kategorie:Úmrtí v roce 2004 Kategorie:Úmrtí 26. října Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži