Florian Schmidt (31. července 1908 Krnov – ) byl československý podnikatel a automobilový závodník. Závodil na vozech Amilcar (1929–1931) a Bugatti (1928, 1931–1937) jako soukromý jezdec, což si jako továrník a textilní magnát mohl dovolit. Finanční nezávislost se v jeho případě potkala s nadšením, odvahou, sportovním duchem a mimořádným talentem.
Životopis náhled|vlevo|Krnov, nám. Míru 165/12, rodinná vila Schmidtů Díky prosperující krnovské textilce (Florian Schmidt a syn, továrna na vlněné zboží, 1879–1948) byli Schmidtovi zámožná rodina, takže pro Floriana Schmidta juniora nebyl problém pořídit si auto podle svých představ. Rodina Schmidtů bydlela v nárožní třípatrové vile na dnešním náměstí Míru 165/12 (v současnosti mateřská školka), kde horní patro obýval jeho dědeček Florian Schmidt st. (17. ledna 1856 – 1938), prostřední jeho otec Florian Schmidt ml. a v přízemí bydlel on. Po svém otci Florian Karl Schmidt (10. dubna 1884 – ?) byl jmenován jako Florian Schmidt jun. Matkou mu byla Paula, rozená Mayr (1886–?). Po dosažení plnoletosti „zdědil“ částečně péči o rodinný podnik, textilní továrnu v Krnově. Tu později rozšířil o odštěpný závod a další nemovitosti, jež odkoupil od společnosti Geiringer & Reitler v roce 1939. Florian Schmidt a syn, Továrna na vlněné zboží vznikla na přelomu 70. a 80. let 19. století. Základní budova z roku 1882 je dílem Ernsta Latzela, krnovského architekta a stavitele.RYŠKOVÁ, Michaela. Sdílné město. Krnovské textilky v pohledu památkové péče.. Ostrava: NPÚ, 2008. . 114 s., S. 94. náhled|vlevo|Krnov, továrna na vlněné zboží, Florian Schmidt a syn (2014) Po mnichovské dohodě “sudetský” Krnov a okolí patřily do zabraného území Německem. V okrese Krnov žilo v roce 1941 63 125 obyvatel, z toho – po vysídlení českého obyvatelstva – 98,8 procent obyvatel bylo německé národnosti. Ti se v letech před válkou z velké části aktivně zapojili do separatistického protičeskoslovenského hnutí. On jako německy mluvící sudetský občan neměl příliš mnoho volby. V období nacismu se Florian Schmidt možná z přesvědčení, možná kvůli byznysu, stal členem Hitlerovy NSDAP. Stejně jako tisíce jeho krajanů, moravských Slezanů, tehdy s německým občanstvím, narukoval do Wehrmachtu. Z východní, ruské fronty se do Krnova vrátil jako zlomená troska. Po válce byl – stejně jako ostatní němečtí obyvatelé této oblasti – odsunut do Německa, odkud později přemístil do Rakouska, kde v roce 1946 získal rakouské občanství.
Po znárodnění připadla jeho továrna – jako další krnovské textilky – do národního podniku Karnola Krnov. Karnola ukončila výrobní činnost v roce 2003. Vlnařské závody Karnola v Krnově (nám. Míru č.p. 152/1) jsou v evidenci Národního památkového ústavu, avšak za památku prohlášeny nejsou, přestože soubor průmyslových staveb bývalé továrny Floriana Schmidta představuje jednu z nejlépe dochovaných krnovských vlnařských továren, výrazně formujících podobu města ve 2. polovině 19. a v průběhu 20. století. Bývalá továrna Floriana Schmidta v Krnově stojí opuštěná a nevyužitá.
Největší úspěchy Vítězství v kategorii závodních vozů do 1,5 l (Voiturette, Bugatti T37A) na Masarykově okruhu v Brně (1931) 2. místo v kategorii závodních vozů do 1,5 l (Voiturette, Bugatti T51A) na XII. ročníku ADAC Eifelrennen (1934) Vítězství v absolutním pořadí v závodě do vrchu Ecce Homo na Bugatti T51A (1937) 2. místa v absolutním pořadí v závodech do vrchu Ecce Homo (1930 Amilcar C6, 1933 Bugatti T 37A, 1936 Bugatti T51 A)
Ocenění Zlatý odznak Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé (1931) Stříbrný odznak Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé (1934)
Závodní kariéra Stal se členem německého Moravsko-slezského automobilového klubu (MSAC, Mährisch-Schlesischer Automobil Club) v Brně. V roce 1928 začal závodit pod pseudonymem 'Dimsch' se sportovním vozem Bugatti Type 40, který byl osazen 4válcovým 1,5litrovým motorem z typu Bugatti T37. Zřejmě jeho prvním startem byla účast v závodě do vrchu Brno–Soběšice 13. května 1928, kde startoval v kategorii sportovních vozů do 1500 cm³. Tuto třídu v rekordu kategorie 3:11,0 min vyhrál. S tímto vozem vyhrál 1. září 1928 Tatranský závod do vrchu na trati dlouhé 5,5 km, který uspořádal mezi Tatranskou Lomnicí a Starým Smokovcem jeho klub MSAC, nejenom kategorii sportovních automobilů do 1,5 l, ale byl nejrychlejší i v celkovém pořadí automobilů.
V roce 1929 si pořídil nový 1,1litrový 6válcový přeplňovaný Amilcar C6. Hned v roce 1929 se s ním zúčastnil mezinárodních závodů Zbraslav–Jíloviště (28. dubna). Na Zbraslavi to však nebyl úspěšný start, protože v závodních automobilech do 1100 cm³ “uvázl” na startu. Přihlásil se i na 6. ročník závodu do vrchu Brno-Soběšice, který se konal 23. června. Zde v závodních automobilech na svém Amilcaru zvítězil v kategorii do 1,1 l a současně vytvořil časem 2:38,7 min rekord kategorie. Toto byl poslední ročník, který se na soběšickém kopci jel, a Schmidtův čas je vlastně do dnešních dnů rekordem tratě v závodních automobilech do 1,1 l. Na podzim 15. září zvítězil na XVII. mezinárodním závodu do vrchu Semmering v závodních vozech do 1,1 l a o týden později 22. září s Amicarem zvítězil ve třídě do 1,1 l na závodu do vrchu Ecce Homo, který uspořádat jeho klub MSAC. V kategorii sportovních vozů do 1,1 l vytvořil i nový rekord tratě a celkově mezi těmito automobily obsadil 2. místo.
Sezonu roku 1930 opět zahájil na Zbraslavi. Tímto XIII. ročníkem zbraslavského závodu bylo zahájeno první Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, které uspořádala AIACR (Association Internationale des Automobiles – Clubs Reconnus, předchůdce FIA). Schmidt vyhrál třídu závodních automobilů do 1,1 l v traťovém rekordu třídy 3:23,0 min, za což od pořadatelů (AKRČs) obdržel stříbrný pohár. Celkově zvítězil Hans Stuck, který svým časem (2:45,7 min) o desetinu překonal svůj čas z roku 1929, za což obdržel 20 000 Kč, a vytvořil tak nový traťový rekord. Z československých jezdců se dobře prosadil „Hýta“ (Jiři Kristián Lobkowicz) v čase 3:04,3 min, vítěz závodních vozů do 2000 cm³ na Bugatti T35C (celkově na 7. místě) a Jindřich Knapp na Walter Super 6B v čase 3:05,6 min, třetí v závodních vozech do 5000 cm³ (a celkově 8.). Koncem léta si Schmidt vyzkoušel polský závod do vrchu Lysá Poľana–Morskie Oko. I tento závod, konaný 24. srpna, na trati dlouhé 7,5 km byl započítáván do seriálu závodů do vrchu evropského mistrovství. I zde celkově zvítězil v rekordu tratě „král vrchů“ Hans Stuck. Florian Schmidt na Amilcaru vyhrál třídu sportovních vozů do 1,1 l. V celkovém, průběžném pořadí ME v závodech do vrchu po závodě v Tatrách byl Florian Schmidt ve sportovních vozech na 4.–5. místě s 5 body. Prvními mistry Evropy se stali ve sportovních vozech Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz SSK, v závodních vozech Hans Stuck na Austro-Daimleru ADR 3.6. V 10. ročníku závodu na trati Ecce Homo ve Šternberku se 7. září pro vítězství vrátila kopřivnická Tatra. Při desátém ročníku si vítězství v kategorii závodních vozů vyjel Josef Veřmiřovský s Tatrou 52 (1910 cm³ s kompresorem) v čase 6:07,1 min. Jen o 1,8 vteřiny za ním zaostal F. Schmidt, vítěz ve sportovních automobilech do 1,1 l.
V roce 1931 startoval Schmidt zprvu se stárnoucím Amicalem a později také s novějším vozem Bugatti T 37A. Na Zbraslavi v závodě ME do vrchu (31. května) opět zvítězil ve sportovních automobilech do 1,1 l v rekordním čase 3:35,32 min (o rok dříve jel ještě rychleji, ale to bylo se závodním Amilcarem). Za svůj výkon obdržel I. cenu velké mramorové hodiny. Vzhledem k tomu, že v roce 1931 se tento závod jel naposledy, zůstává jeho rekord platit dodnes. Po roce se rovněž vrátil do Vysokých Tater na závod do vrchu Lysá Poľana – Morskie Oko. V závodě, který se konal 16. srpna opět zvítězil ve sportovních vozech do 1,1 l na Amilcaru v čase 6:30,57 min a dosáhl průměrné rychlosti 69,129 km/h. V kategorii sportovních vozů ho porazil pouze Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz SSKL, avšak v celkovém pořadí skončil až na 10. místě, protože se mezi ně vměstnalo 8 závodních vozů. To byl jeho poslední závod s Amilcarem.
Pořídil si nový sportovní vůz Bugatti Type 37A a poprvé se s ním postavil na start okruhového závodu. Bylo to na 2. Masarykově okruhu v Brně (okruh dlouhý 29,142 km se 60 levými a 68 pravými zatáčkami). Startoval 27. září 1931 za přítomnosti 150 000 diváků na čtyřválcovém Bugatti T37A v kategorii vozů tzv. malé skupiny do 1500 cm³ (Voiturette) na 15 kol (437,13 km). Florian Schmidt v tomto závodě zvítězil, což byl jeho dosavadně největší úspěch. Dosáhl času 4:58:13,05 h v průměrné rychlosti 99,68 km/h, zajel i nejrychlejší kolo za 16:46,27 min (104,256 km/h). Od pořadatelů získal peněžitou odměnu 15 000 Kč, stříbrnou plaketu a čestnou cenu místopředsedy pořadatelského klubu. Mimo to dostal i 5000 Kč od fy. Petrolea a za nejrychlejší kolo dalších 5000 Kč od fy. Tomáše Bati. Brňan Bruno Sojka obsadil v konečném pořadí 3. místo, rovněž na Bugatti T37A, kterou "zdědil" po dr. Otakaru Bittmannovi. Za svoje výkony za rok 1931 obdržel Schmidt zlatý odznak Sportovní komise AKRČs. Spolu s ním byl z automobilistů vyznamenám i Jiří Kristián Lobkowicz.náhled|Bruno Sojka a Florian Schmidt před Grand Prix města Lvova (1932). Sojka v kombinéze připravuje Schmidtův vůz zatímco Schmidt sedící na zábradlí je ještě v obleku.
Od roku 1932 se Schmidt spojil s Brunem Sojkou, se kterým ho spojovalo nejenom vlastnictví stejného vozu. Florian Schmidt čelil úpěnlivému naléhání příbuzných, ať zanechá závodění a stará se jen o prosperitu textilky. Kvůli pracovním závazkům Schmidt omezil své řízení na velmi málo závodů, zatímco Sojka dřel v dílnách, aby z ojetin poskládal závodní auto. Od roku 1932 byli soupeři, kolegové i kamarádi. Sezónu Schmidt zahájil 29. května 1932 na Nürburgringu v VI. ročníku ADAC Eifelrennen (Voiturette), avšak nedojel do cíle pro prasklé olejové potrubí. Po startu se pozdější vítěz Švýcar Henry Täuber s bíločervenou Alfou Romeo 6C 1500 okamžitě ujal vedení, následován Maďarem Hartmannem a Čechoslovákem Schmidtem. Poté, ještě před polovinou závodu, však musel Schmidt odstoupit s prasklým potrubím. O tři týdny později 18. června 1932 se chtěl zúčastnit Velké ceny města Lvova (66 kol/200,7 km), kterou uspořádal Malopolski Klub Automobilowy (tehdy Lvov patřil Polsku). K závodu byli přihlášeni i Heinrich-Joachim von Morgen a Jiří Kristián Lobkowicz. Oba však krátce před tímto závodem zahynuli. Von Morgen při tréninku na závody Eifelrennen 27. května a Lobkowicz na Avusu 22. května. Protože si Schmidt přivezl do Lvova sportovní verzi Bugatti T 37A startoval pouze v doprovodném závodě sportovních vozů na 33 kol/100,4 km (st. č. 21). Sojkův mecenáš Florian Schmidt v tomto závodě zvítězil za 1:18:38 h v průměrné rychlosti 76,58 km/h. Oba závody měly v podstatě společný start, sportovní vozy stály 50 m za první skupinou a vyrazily na trať 30 vteřin po první skupině. V celkovém pořadí této Grand Prix obsadil Sojka (st. č. 3) celkově 6. místo a v kategorii do 1,5 l pak 4. místo. Celkovým vítězem závodu se stal Rudolf Caracciola na voze Alfa Romeo 8C Monza. Schmidt byl přihlášen s Bugatti T 37A i na III. ročník Masarykova okruhu (4. září), ale tam nestartoval. V závodu do 1,5 l (Voiturette) byl ale úspěšný Bruno Sojka na T 37A, který obsadil 3. místo. V této kategorii byl klasifikován na 6. místě Adolf Szczyzycki na Wikovu 7/28. Bylo to poprvé co v historii brněnského závodu byl klasifikován československý jezdec na československém automobilu. náhled|Florian Schmidt, Bugatti T 37A (Hradec Králové 1933)