Asanace a přestavba Smíchova předpokládala zbourání bytových domů a průmyslových areálů na pražském Smíchově. Byla připravována v období od 60. do 80. let 20. století, nebyla nicméně nikdy zcela uskutečněna. V rámci dějin Prahy i této lokality došlo jen k menším demolicím a přestavbám.
Důvodů k tomuto plánu bylo několik. Město tehdy potřebovalo nahradit stárnoucí a tehdejším potřebám bydlení nevyhovující bytový fond, který sestával především z činžovních domů přelomu 19. a 20. století. Dále se jevila potřeba přesunout továrnu společnosti ČKD mimo střed města (a tedy její areál nahradit něčím potřebnějším) a v neposlední řadě dále výstavba nových silničních komunikací, resp. městského okruhu (tzv. vnitřního okruhu) a k tomu navazujících mimoúrovňových křižovatek.
Historie
Myšlenka vybourání velkých částí Pražského Smíchova se objevovala po druhé světové válce dlouhodobě. V 50. letech měl být Smíchov přestavěn v duchu plánovaných měst ve stylu socialistického realismu.Dějiny Smíchova na stránkách Historického atlasu měst České republiky V územním plánu Prahy z roku 1964 například měla vzniknout tranzitní komunikace ve směru východ-západ přes Smíchov, a to zhruba v trase současných ulic Jindřicha Plachty a Bozděchova. S ulicí Radlická by byla spojena mimoúrovňovou křižovatkou, stejně jako s nábřežím Vltavy. Kolem silnice měl vzniknout rozsáhlý pruh prostý jakékoliv obytné zástavby. Zlikvidována měla být i původní továrna ČKD (později přestavěná na přelomu 20. a 21. století na obchodní centrum) a nahrazená obchodem a službami. V prostoru jižně od ulice Vltavská až k Železničnímu mostu neměly být žádné obytné domy.
Ve směrném územním plánu z roku 1971 byla představa rychlostní komunikace vedené napříč pražským Smíchovem odstraněna, nová silnice měla vzniknout tam kde stojí dnes ulice Kartouzská a V Botanice (v podstatě tedy plán předvídal současný stav). I nadále se nicméně počítalo se zbouráním původní továrny ČKD. Odstraněn měl být nově blok domů od křižovatky Anděl až po ulici Svornosti, kde mělo vzniknout nové centrum služeb.
V roce 1976 další pražský územní plán předpokládal demolice celých bloků domů okolo ulic Holečkova dále prostoru mezi Kinského zahradou a Arbesovým náměstím, téměř všech domů jižně od Lidické ulice a několika bloků u Santošky. Mezi Plzeňskou a Vrchlického ulicí mělo být také vybouráno několik bloků domů. Nezměněny by tak byly jen domy přiléhající víceméně k vltavskému břehu.
Demolice se měly rozšířit i do údolí Motolského potoka, kde např. Karel Prager navrhl svoji vizi města nad městem.Pozvánka na stránkách časopisu EUROČlánek na stránkách stavbaweb.cz Právě Prager se významně podílel na vizi, jak by měl po bouráních a přestavbách Smíchov vypadat. Spolupracoval s Ivem Obersteinem, který projektoval sídliště Jihozápadní město. Prager předpokládal, že se Smíchov promění v centrum služeb, nové domy měly vzniknout především v areálu (dnes již bývalé) továrny ČKD. Už tehdy plán předpokládal vznik pěší zóny okolo křižovatky Anděl. Pěší zóna byla skutečně v roce 2005 i zrealizována.
Obdobný rozsah bourání převzal i poslední plán z doby komunistického režimu z roku 1986. Do té doby však demoliční práce byly uskutečněny jen na křižovatce Anděl (kvůli výstavbě stanice metra Moskevská, dnes Anděl) a dále v prostoru ulice V Botanice, kde vyrostla brutalistní budova banky. Několik domů bylo strženo také kvůli jižnímu vyústění Strahovského tunelu.
Po roce 1989 nicméně byl celý původní záměr revidován a k dalším demolicím na Smíchově již nedošlo.
Reference
Literatura
Archiv územních plánů (a další mapové aplikace) na stránkách Geoportál Prahy Institutu plánování a rozvoje
Smíchov Kategorie:Stavby na Smíchově